Přeskočit na obsah

Grand Prix Jihoafrické republiky 1967

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jižní Afrika Grand Prix Jihoafrické republiky 1967
1.. závod v sezóně 1967
Detaily závodu
Datum2. leden 1967
Oficiální názevXIII South African Grand Prix
MístoKyalami, Jihoafrická republika
Délka trati4,094 km
Délka závodu80 kol, 327,520 km
Pole position
PilotAustrálie Jack BrabhamBrabham
Čas1'28.3
Nejrychlejší kolo
PilotNový Zéland Denny HulmeBrabham
Čas1'29.9 (v 3. kole)
Stupně vítězů
PrvníMexiko Pedro RodríguezCooper
DruhýRhodesie John LoveCooper
TřetíSpojené království John SurteesHonda

Grand Prix Jihoafrické republiky 1967 (XIII South African Grand Prix), úvodní závod 18. ročníku mistrovství světa jezdců Formule 1 a 10. ročníku poháru konstruktérů, historicky již 151. grand prix. Grand Prix Jihoafrické republiky byla zařazena do programu mistrovství světa formule 1 počtvrté, zatímco okruhu v Kyalami hostil závod mistrovství světa Formule 1 poprvé. Na trati dlouhé 4,094 km absolvovali jezdci 80 okruhů, což celkově představuje 327,520 km.

Průběh závodu

[editovat | editovat zdroj]

Účastníci

[editovat | editovat zdroj]

Grand Prix Jihoafrické republiky v roce 1966 pořádané na okruhu East London, ještě nebylo součástí mistrovství světa formule 1. Pro rok 1967 se dostalo jihoafrické Grand Prix cti zahajovat celý šampionát a to již 2. ledna. K tomuto účelu byla nedaleko Johanesburgu vybudována nová trať Kyalami. Závod se uskutečnil jen pár týdnu po finále ročníku 1966, proto téměř všechny týmy přivezly k prvnímu podniku staré modely vozů. Největší zmeny proto byli v jezdeckém složení, John Surtees odešel k týmu Honda a jeho místo u Cooperu vedle Jochena Rindta uzmul Pedro Rodríguez, který opustil Lotus. Z původních třech pilotů Lotusu zůstal pouze Jim Clark a místo dvojky Petera Arundella, přišel Graham Hill z BRM. Úřadující mistr světa Jack Brabham ve vlastním týmu žádné změny nečinil a tak druhé místo znovu sedlal Denny Hulme. Jackie Stewart u týmu BRM po odchodu Hilla, povýšil vedle Mike Spenceho na jedničku v týmu. Stejně jako v posledním závodě roku 1966, Grand Prix Mexika, chybělo na startu Ferrari.

Protože na startu chyběla část konkurence (Ferrari a McLaren) stala se kvalifikace poměrně jednoznačnou záležitostí týmu Brabham a v první řadě se tak vedle sebe postavili Brabham a Hulme. Do druhé řady se postavili Jim Clark a Pedro Rodríguez, obrovským překvapením pro konkurenci bylo páté místo Johna Loveho na starším voze Cooper, až za ním skončili favorité zvučných jmen jako John Surtees, Jochen Rindt, Graham Hill či Jackie Stewart.

Do závodu nejlépe odstartoval ze druhé pozice Denny Hulme pronásledován Brabhamem a Surteesem. Naopak start se vůbec nevydařil Johnu Loveovi, který spadl na desáté místo. Ve třetím kole chyboval Brabham a propadl se na čtvrté místo za Surteese a Rindta. Ale ani Rindt se nevyhnul chybám a hned v následujícím kole udělal hodiny na olejové skvrně a propadl se tak na šesté místo. John Love dokazoval v pruběhu celého závodu, že výsledek z kvalifikace nebyl vůbec náhodný a i přesto, že pokazil start, dokázal se během několika kol propracovat na sedmou pozici. První kola závodu byla pohromou pro favority, již na konci druhého okruhu explodoval motor ve voze Jackieho Stewarta a v šestém kole havaroval Graham Hill s Lotusem. Veškeré naděje týmu Lotus pohřbil ve 22. kole Jim Clark, jenž odstoupil pro poruchu motoru.

V polovině závodu se začalo míchat pořadím. Nejprve odstoupil Jochen Rindt a Jo Siffert oba pro poruchu na hnacím agregátu. Posléze začal ztrácet výkon vůz Jackie Brabhama, který tak přepustil druhé místo bezchybně jedoucímu Loveovi, na třetí místo se prodral Dan Guiney na voze Eagle, to mu vydrželo pouhá tři kola pak musel ze závodu odstoupit. Denny Hulme na čele měl již minutový náskok, když brzdy vozu Brabham začali pracovat nespolehlivě a Hulme začal ztrácet, až ho v 61 kole předjel nejen John Love ale i Rodriguez a Surtees. Již to vypadalo, že John Love odolá útokům Pedra Rodrigueze a v závodě zvítězí, když sedm kol před cílem musel zajet do boxů doplnit palivo a přepustil tak Mexičanovi první místo. Love se dokázal na trať vrátit před Surteesem a dojel druhý, třetí byl Sutrees a čtvrtý Hulme.

  • 2. ledna 1967
  • Okruh Kyalami
  • 80 kol × 4.094 km = 327,520 km
  • 151. Grand Prix
  • 1. vítězství pro Pedra Rodrigueze »
  • 16. vítězství pro « Cooper
  • 1. vítězství pro Mexiko »
  • 12. vítězství pro vůz se « startovním číslem 4 »
  • 5. vítězství ze « 4. místa na startu »
  • 6. double pro « Cooper
Legenda k tabulce
Barva Výsledek
Zlatá Vítěz
Stříbrná 2. místo
Bronzová 3. místo
Zelená Bodované umístění
Modrá Nebodované umístění
Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová Odstoupil (Ret)
Červená Nekvalifikoval se (DNQ)
Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá Diskvalifikován (DSQ)
Bílá Nestartoval (DNS)
Závod zrušen (C)
Světle
modrá
Pouze trénoval (PO)
Páteční testovací jezdec (TD)
Bez
barvy
Netrénoval (DNP)
Vyřazen (EX)
Nepřijel (DNA)
Odvolal účast (WD)
Nezúčastnil se (prázdné)
Označení Význam
Tučnost Pole position
Kurzíva Nejrychlejší kolo
Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.
Horní index Umístění bodujících jezdců
ve sprintu


Pozice Č Jezdec Vůz Kolo Čas +/- Pole Body Nej. kolo
1 4 Pedro Rodríguez Cooper T81 80 2:05:45,9 3 4 9 1:32,0 (9.)
2 17 John Love Cooper T79 80 á 0:26,4s 3 5 6 1:30,3
3 11 John Surtees Honda RA273 79 á 1 kolo 3 6 4 1:30,2
4 2 Denny Hulme Brabham BT20 78 á 2 kola 2 2 3 1'299
5 14 Bob Anderson Brabham BT11 78 á 2 kola 5 10 2 1:31,5 (6.)
6 1 Jack Brabham Brabham BT20 76 á 4 kola 5 1 1 1:30,4 (4.)
Nc 19. Dave Charlton Brabham BT11 63 Neklasifikován 7 8 1:32,6 (11.)
Nc 20. Luki Botha Brabham BT11 60 Neklasifikován 8 17 1:36,5 (18.)
Pozice Č Odstoupili Vůz Kolo Důvod +/- Pole Body Nej. kolo
Ret 18. Sam Tingle LDS Mk 1 56 Nehoda 7 14 1:32,9 (14.)
Ret 16. Piers Courage Lotus 25 51 Palivový systém 5 18 1:34,8 (17.)
Ret 9. Dan Gurney Eagle T1F 44 Suspenzor 4 11 1:30,5 (5.)
Ret 12 Jo Siffert Cooper T81 41 Motor 8 16 1:31,8 (8.)
Ret 3. Jochen Rindt Cooper T81 38 Motor 3 7 1:31,6 (7.)
Ret 6. Mike Spence BRM P83 31 Únik oleje 8 13 1:32,8 (12.)
Ret 15. Jo Bonnier Cooper T81 30 Motor 8 12 1:33,5 (15.)
Ret 7. Jim Clark Lotus 43 22 Motor 13 3 1:32,2 (10.)
Ret 8. Graham Hill Lotus 43 6 Nehoda 15 15 1:32,9 (13.)
Ret 5. Jackie Stewart BRM P83 2 Motor 7 9 1:33,7 (16.)
Pozice Č Nestartoval Vůz Kolo Důvod +/- Pole Body Nej. kolo
DNS 10. Richie Ghinther Eagle T1G

Stupně vítězů

[editovat | editovat zdroj]
  • 20. podium pro « Johna Surteese »
  • 1. podium pro Pedra Rodrigueze »
  • 1. podium pro Johna Loveho
  • 56. podium pro « Cooper »
  • 2. podium pro « Hondu »
  • 158. podium pro « Velkou Británii »
  • 1. podium pro Mexiko »
  • 1. podium pro Rhodesii

Bodové umístění

[editovat | editovat zdroj]
  • 173 bodů pro « Jacka Brabhama »
  • 140 bodů pro « Johna Surteese »
  • 26 bodů pro « Denny Hulme »
  • 12 bodů pro « Pedra Rodrigueze »
  • 8 bodů pro « Boba Andersona
  • 6 bodů pro Johna Loveho
  • 309 bodů pro « Cooper »
  • 18 bodů pro « Hondu »
  • 165 bodů pro « Brabham »

Nejrychlejší kolo

[editovat | editovat zdroj]
  • Denny Hulme Brabham Repco 1:29,9 – 163,942 km/h
  • 2 nejrychlejší kolo pro « Dennyho Hulmeho »
  • 8 nejrychlejší kolo pro « Brabham »
  • 5 nejrychlejší kolo pro « Nový Zéland »
  • 14 nejrychlejší kolo pro « vůz se startovním číslem 2 »

Vedení v závodě

[editovat | editovat zdroj]
  • Denny Hulme » byl ve vedeni 60 kol
  • John Love byl ve vedeni 13 kol
  • Pedro Rodríguez » byl ve vedeni 7 kol
  • « Cooper byl ve vedení 829 kol
  • « Brabham » byl ve vedení 412 kol
Kola km Jezdec %
1.–60. kolo 245,64 km Denny Hulme 75 %
61.–73. kolo 53,222 km John Love 16,25 %
74.–80. kolo 28,658 km Pedro Rodríguez 8,75 %


Hulme
Love
PR

Postavení na startu

[editovat | editovat zdroj]
  • Jack Brabham 1'28.3 Brabham
  • 9. Pole position pro « Jack Brabham »
  • 6. Pole position pro « Brabham »
  • 9. Pole position pro « Austrálie »
  • 17. Pole position pro vůz se startovním číslem « 1 »
  • 28x první řadu získali « Jack Brabham »
  • 3x první řadu získali « Denny Hulme »
  • 20x první řadu získala « Brabham »
_______1_______

Jack Brabham
Brabham
1'28.3
_______2_______

Denny Hulme
Brabham
1'28.9
_______3_______

Jim Clark
Lotus
1'29.0
_______4_______

Pedro Rodríguez
Cooper
1'29.1
_______5_______

John Love
Cooper
1'29.5
_______6_______

John Surtees
Honda
1'29.6
_______7_______

Jochen Rindt
Cooper
1'30.2
_______8_______

Dave Charlton
Brabham
1'30.2
_______9_______

Jackie Stewart
BRM
1'30.3
_______10_______

Bob Anderson
Brabham
1'30.6
_______11_______

Dan Gurney
Eagle
1'30.7
_______12_______

Jo Bonnier
Cooper
1'31.8
_______13_______

Mike Spence
BRM
1'32.1
_______14_______

Sam Tingle
LDS
1'32.4
_______15_______

Graham Hill
Lotus
1'32.6
_______16_______

Jo Siffert
Cooper
1'32.8
_______17_______

Luki Botha
Brabham
1'33.1
_______18_______

Piers Courage
Lotus
1'33.8

Startovní listina

[editovat | editovat zdroj]
Č. Pilot Tým Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky
1 Austrálie Jack Brabham Brabham Racing Organisation Brabham Brabham BT20 Repco 740 3.0 V8 G
2 Nový Zéland Denny Hulme Brabham Racing Organisation Brabham Brabham BT20 Repco 740 3.0 V8 G
3 Rakousko Jochen Rindt Cooper Car Compagny Cooper Cooper T81 Maserati Tipo 9/F1 3.0 V12 F
4 Mexiko Pedro Rodríguez Cooper Car Compagny Cooper Cooper T81 Maserati Tipo 9/F1 3.0 V12 F
5 Spojené království Jackie Stewart Owen Racing Organisation BRM BRM P83 BRM P75 3.0 H16 G
6 Spojené království Mike Spence Owen Racing Organisation BRM BRM P83 BRM P75 3.0 H16 G
7 Spojené království Jim Clark Team Lotus Lotus Lotus 43 BRM P75 3.0 H16 F
8 Spojené království Graham Hill Team Lotus Lotus Lotus 43 BRM P75 3.0 H16 F
9 USA Dan Gurney Anglo American Racers Eagle Eagle T1F Coventry-Climax FPF 2.7 L4 G
10 USA Richie Ghinther Anglo American Racers Eagle Eagle T1G Weslake 58 3.0 V 12 G
11 Spojené království John Surtees Honda Racing Honda Honda RA273 Honda RA273E 3.0 V12 F
12 Švýcarsko Jo Siffert Rob Walker / Jack Durlacher Racing Team Cooper Cooper T81 Maserati Tipo 9/F1 3.0 V12 F
14 Spojené království Bob Anderson DW Racing Entreprises Brabham Brabham BT11 Coventry-Climax FPF 2.7 L4 F
15 Švédsko Jo Bonnier Joackim Bonnier Racing Team Cooper Cooper T81 Maserati Tipo 9/F1 3.0 V12 F
16 Spojené království Piers Courage Reg Parnell Racing Lotus Lotus 25 BRM P56 2.0 V8 D
17 Rhodesie John Love Privátní Cooper Cooper T79 Coventry-Climax FPF 2.7 L4 F
18 Spojené království Sam Tingle Privátní LDS LDS Mk3B Coventry-Climax FPF 2.7 L4 F
19 Jižní Afrika Dave Charlton Scuderia Scribante Brabham Brabham BT11/22 Coventry-Climax FPF 2.7 L4
20 Jižní Afrika Luki Botha Privátní Brabham Brabham BT11 Coventry-Climax FPF 2.7 L4

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • V závodě představen vůz Cooper T79 a LDS Mk3B
  • Debutovali Luki Botha a Piers Courage.
Pole position Vítězství Nej. kolo Hat trick Vedení Chelem
Jack Brabham Pedro Rodríguez Denny Hulme Denny Hulme John Love Pedro Rodríguez
Brabham BT20 Cooper T81 Brabham BT20 Brabham BT20 Cooper T79 Cooper T81
1'28.3 2:05'45.9 1'29.9 60 kol 13 kol 7 kol
166,913 km/h 156,253 km/h 163,942 km/h 245,64 km 53,222 km 28,658 km
  • GP – body získané v této Grand Prix
* Jezdec Body GP * Vůz Body GP * Stát Body GP
1 Pedro Rodríguez 9 9 1 Cooper / Maserati 9 9 1 Mexiko 9 9
2 John Love 6 6 2 Cooper / Climax 6 6 2 Rhodesie 6 6
3 John Surtees 4 4 3 Honda 4 4 3 Velká Británie 6 6
4 Denny Hulme 3 3 4 Brabham / Repco 3 3+(1)£ 4 Nový Zéland 3 3
5 Bob Anderson 2 2 5 Brabham / Climax 2 2 5 Austrálie 1 1
6 Jack Brabham 1 1

£ – Do Poháru konstruktérů se započítávaly body lépe postaveného vozu

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]