Poláky
| Poláky | |
|---|---|
 Pohled z cesty k železniční zastávce | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Chbany |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°20′17″ s. š., 13°21′17″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 152 (2021)[1] |
| Katastrální území | Poláky (8,83 km²) |
| Nadmořská výška | 332 m n. m. |
| PSČ | 431 53 |
| Počet domů | 53 (2021)[2] |
  Poláky | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 125041 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poláky (německy Pohlig) jsou vesnice v severozápadních Čechách, asi 8 kilometrů jihovýchodně od Kadaně v nadmořské výšce 332 metrů. Rozkládají se od pravého břehu Nechranické přehrady až k železniční trati Kadaň–Vilémov. V současnosti jsou součástí obce Chbany.
Název
Název vesnice je odvozen ze jména Polák ve významu osada Polákovy rodiny, nebo podle lidí z Polska, kteří se zde usadili. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: de Polek (1318), Polak (1400), z Polák (1475), na Polácích (1483), Polaky (1542 a 1546), Puhlik (1577), Polaky (1589), Pullig (1608), Polaky (1629), Pohlig nebo Pohlich a Polik (1787) a Pohlig nebo Poljk (1846).[3]
Historie
Území Poláků ve dvanáctém století patřilo valdsaskému klášteru, který zde údajně založil jeden ze svých hospodářských dvorů, tzv. grangii.[4] První písemná zmínka o vesnici pochází až z roku 1318, kdy patřila Vlkovi a Bavorovi z Poláků. Poláci z Polák drželi vesnici rozdělenou na dva statky až do dvacátých let šestnáctého století. K příslušníkům rodu patřil například Vlad z Polák vězněný v letech 1404–1407 na pětipeské tvrzi nebo Markéta, která se v roce 1455 soudila o věno ve Vidolicích s Chotkem z Vojnína.[5]
Dalšími majiteli Polák se stali Mašťovští z Kolovrat, kteří si v nich postavili tvrz. Kromě vsi k panství patřil také dvůr a další dvě vesnice. Od Kolovratů panství v roce 1546 koupil Jan Žďárský ze Žďáru a jeho syn Žibřid je roku 1552 prodal Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic. Po jeho smrti Poláky zdědila sestra Barbora a v roce 1557 její majetek získal Václav Lobkovic na Duchcově, od kterého je o tři roky později koupil Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Poláky od něj dostala k užívání manželka Anna z Fictumu a Egerberka, ale nakonec je zdědil Bohuslavův syn Jan Valdemar. V roce 1589 statek získal Jan starší z Lobkovic a po něm bratr Ladislav z Lobkovic na Zbirohu. Ten spolu se svým bratrem Jiřím Popelem z Lobkovic upadl v nemilost císaře Rudolfa II., a proto v roce 1593 uprchl ze země. Jeho majetek zkonfiskovala královská komora, ale protože podstatná část Ladislavova majetku pocházela z věna manželky Magdalény ze Salmu, byly jí Poláky i další statky vráceny. Magdaléna je v roce 1596[6] prodala ahníkovskému Linhartovi Štampachovi ze Štampachu.[7]
Po Linhartově smrti Poláky zdědil syn Jan Rejchart Štampach ze Štampachu, který se oženil s Annou Kaplířovou ze Sulevic. Narodil se jim syn Zdeslav, ale Jan Rejchart brzy poté zemřel, a za nezletilého Zdeslava spravoval majetek strýc Matyáš Štampach ze Štampachu. Ten se zúčastnil stavovského povstání, za což byl odsouzen ke ztrátě dvou třetin majetku. Zdeslav však prokázal, že se povstání neúčastnil a Poláky mu byly i s blízkou Libouší vráceny. Jako evangelík je však panství v roce 1628 prodal Jindřichu Šlikovi a odešel ze země.[7] Podle kupní smlouvy k Polákům tehdy patřily vesnice Dolany, Drahonice, Lomazice, Chotěnice a část Hořenic.[8] Jindřich Poláky věnoval jako věno své dceři Marii Sidonii provdané za hraběte Ottu z Friedberku a Trauburku. Marie Sidonie správu statku přenechala manželovi, ale později se s ním o majetek soudila. Spor rozhodl císař Leopold I., když rozhodl, že Otta musí majetek vrátit a manželce uhradit škody a vynaložené náklady.[6]
Po třicetileté válce
Během třicetileté války polácká tvrz zanikla. Berní rula z roku 1654 vesnici hodnotila dobře. Podle ní ve vsi žili čtyři sedláci, tři chalupníci a jeden člověk bez pozemků, který pracoval jako kovář. Sedláci chovali deset krav, deset jalovic, 51 ovcí a 34 prasat. Chudším chalupníkům patřilo jen šest krav, tři jalovice, šestnáct obcí a dvanáct prasat. Jeden z nich byl řezníkem a druhý provozoval šenk. Dobytek choval i kovář, který měl krávu, čtyři ovce a kozu. Hlavním zdrojem obživy bylo, kromě chovu dobytka, pěstování pšenice a žita, ale fungoval zde také pivovar, ve kterém se vařilo šest sudů piva ročně.[8]
Další majitelé vesnice se často střídali. Patřili k nim Strojetičtí ze Strojetic, hrabě Gustaf Adolf z Warmsbachu, hrabata z Questenberku. V letech 1745–1815 statek patřil hrabatům z Pergenu,[8] kteří koncem osmnáctého století nechali na místě staré tvrze postavit pozdně barokní zámek. Podle tereziánského katastru k panství patřily blízké vesnice Hořenice, Dolany, Lomazice, Malé Krhovice, Drahonice, Chotěnice, Přezetice a vzdálenější Korunní a Kamenec. V Polákách provozovali řemeslo kovář, řezník, kolář a tkadlec.[9] Posledním šlechtickým rodem, kterému panství před zrušením poddanství patřilo, se stali Windischgrätzové, ale roku 1868 zdejší dvory s 428 hektary půdy koupil Ferdinand Josef z Lobkovic.[10]
Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se v okolí začalo v malých dolech těžit hnědé uhlí.[9] Přímo u vesnice byl ve druhé čtvrtině devatenáctého století otevřen důl P. Maiera, ale do katastrálního území vesnice zasahoval také mnohem větší důl Alois u Hořenic. Ve stejné době se v okolí šířilo také ovocnářství.[10]
Dvacáté století
V roce 1919 byla na návsi postavena kaple, jejíž část sloužila jako hasičská zbrojnice. Při pozemkové reformě byl lobkovický statek zmenšen pouze o 39 hektarů a zbývající rozsáhlé pozemky v roce 1924 koupil R. Hrbáček-Hradčovský. Ve vsi bývala německá škola, v jejíž tělocvičně byla 5. ledna 1925 zahájena výuka české malotřídní školy. Ve stejném roce byla vesnice připojena k rozvodné síti lomazické elektrárny.[10]
Po druhé světové válce byli Němci vystěhováni a přidělování jejich majetku řídila místní správní komise. Škola nebyla po válce obnovena a děti chodily nejprve do Dolan a po jejich zatopení vodou nechranické přehrady do Kadaně.[11] Vznikl zde státní statek, který roku 1960 převzal hospodaření jednotného zemědělského družstva ve Chbanech, s nímž se už dříve sloučila družstva v Roztylech a Přeskakách.[12]
Od 4. srpna 1958[13] do roku 1968 ve vsi fungovala věznice pro 300 mužů, kteří měli pracovat v zemědělství. Po zrušení věznice její areál využívala vojenská posádka, která se po výstavbě nechranické nádrže přestěhovala do nových budov pod hrází u Nechranic. Později státní statek zřídil v části budov skladiště a kuchyni s jídelnou. Po roce 1990 vývařovnu krátkou dobu provozoval soukromý majitel, ale posléze zůstala i ta bez využití.[4] V šedesátých letech dvacátého století nechal státní statek pro své zaměstnance postavit sedm rodinných domů a v roce 1973 dokončil výstavbu čtyř bytových domů po šesti bytech. Správa statku sídlila na zámku, kde byl zřízen i její archiv. V roce 1977 statek otevřel novou prodejnu smíšeného zboží a ve stejném roce dokončil stavbu velkokapacitního kravína jižně od vesnice. O dva roky později statek založil odštěpný zemědělský stavební závod, který stavěl obytné domy typu okál v Mašťově a Hradci, upravil drůbežárnu v Černýši a postavil porodnici selat ve Vintířově.[11]
Po roce 1990 byl kravín a stavební závod navržen do druhého kola privatizace, ale privatizace kravína nebyla úspěšná a jeho areál byl okolo roku 2000 bez využití. Ve stejné době byl ve vesnici obchod, pobočka pošty, restaurace, čistírna odpadních vod a železniční stanice.[11]
Přírodní poměry
V na přelomu let 2014 a 2015 došlo u vesnice k rozsáhlému sesuvu půdy, který zničil část rekreačních chat. Jeho příčinou bylo podmáčené jílovité podloží v kombinaci se zatížením svahu stavbami postupně rozšiřovaných chat. K podobným sesuvům docházelo také v letech 1958–1972.[14]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 186 obyvatel (z toho 87 mužů), z nichž bylo 53 Čechoslováků a 133 Němců. Kromě dvou evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 194 obyvatel: 77 Čechoslováků a 117 Němců. Stále výrazně převládala římskokatolická většina, ale žilo zde také pět evangelíků, jeden člen církve československé a čtyři lidé bez vyznání.[16] Většina Čechoslováků se po Mnichovské dohodě odstěhovala a jejich majetek převzala říšskoněmecká Osídlovací společnost.[10]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 199 | 176 | 164 | 192 | 171 | 186 | 194 | 115 | 104 | 98 | 200 | 174 | 141 | 142 |
| Domy | 20 | 22 | 22 | 22 | 24 | 22 | 26 | 28 | 75 | 24 | 47 | 51 | 53 | 49 |
| Data z roku 1961 zahrnují domy z místních částí Hořenice, Malé Krhovice a zaniklých vesnice Dolany, Drahonice a Lomazice. | ||||||||||||||
Obecní správa
Od roku 1850 byly Poláky samostatnou obcí v okrese Kadaň a v roce 1961 byly při územní reorganizaci převedeny do okresu Chomutov. Samostatnou obcí zůstaly až do 1. ledna 1981, kdy se staly částí obce Chbany. Během historie k nim patřila řada osad. Podle sčítání lidu v roce 1869 to byly Hořenice, Malé Krhovice, Nová Víska, Dolany, Drahonice a Lomazice, z nichž poslední tři zanikly v roce 1967 při napouštění vodní nádrže Nechranice a jejich území bylo připojeno ke Chbanům. Hořenice a Malé Krhovice byly spolu s Poláky převedeny ke Chbanům a Nová Víska byla už v roce 1950 součástí Hradce.[19]
Přestože se většina obyvatel hlásila k německé národnosti, v obecních volbách konaných 18. listopadu 1928 získali Češi dva mandáty.[10]
Doprava
Jižně od vesnice vede silnice číslo II/225. Po ní podle Celostátního sčítání dopravy provedeného v roce 2010 jezdí celkem 1034 vozidel za 24 hodin ve skladbě 866 osobních či dodávkových automobilů, 150 těžkých motorových vozidel a 18 motocyklů.[20] Tuto komunikaci druhé třídy křižuje silnice III/2251 vedoucí ze středu obce Poláků, jižně od nich úrovňově křižuje zmíněnou silnici II/225, následně pokračuje dále k jihu a končí v obci Pětipsy na křižovatce s komunikací II/224. Veřejnou silniční dopravu zajišťuje v roce 2013 společnost Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova linkou číslo 562747, díky níž mají Poláky spojení se Chbany, pod něž patří, dále s Kadaní a se Žatcem.[21]
Souběžně se silnicí II/225 je jižně od Poláků vedena železniční trať číslo 164 spojující Kadaň s Kašticemi. Doprava na trati však byla k 10. prosinci 2006 zastavena a nahrazena autobusy.[22] Po trati pak začaly pod označením Doupovská dráha jezdit příležitostné železniční spoje objednávané Mikroregionem Radonicko a zajišťované Jindřichohradeckými místními drahami.[23]
Pamětihodnosti
Na severní straně návsi stojí památkově chráněný pozdně barokní zámek Poláky ze druhé poloviny osmnáctého století.[24] Druhou kulturní památkou v Polákách je barokní sloup se sousoším Nejsvětější Trojice z roku 1685[24] (nebo 1683[25]). Socha stojí na sloupu na hranolovém soklu s profilovanou patkou a římsou. Patku sloupu zdobí akantové listy.[25]
U vesnice se nachází největší evropské pohřebiště bylanské kultury ze 7.–5. století před naším letopočtem.[24]
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Poláky, s. 420.
- ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Poláky, s. 17. Dále jen Binterová (2001).
- ↑ Binterová (2001), s. 18.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Mašťova, s. 385.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Poláky – zámek, s. 387.
- ↑ a b c Binterová (2001), s. 19.
- ↑ a b Binterová (2001), s. 20.
- ↑ a b c d e Binterová, s. 21.
- ↑ a b c Binterová (2001), s. 22.
- ↑ Binterová (2001), s. 7 a 43
- ↑ CAJTHAML, Marek. Nouzové a účelové pomocné oběžné prostředky vydané na území okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1997, roč. 29, čís. 1, s. 32. ISSN 0231-5076.
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Chaty u přehrady zničil sesuv. Jeho drahou sanaci mají zaplatit chataři. iDnes.cz [online]. 2015-05-20 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 376, 377.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 400, 88, 107, 165, 301, 315, 376. Dostupné online.
- ↑ Intenzity dopravy – Ústecký kraj [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic České republiky [cit. 2013-09-23]. Kapitola 4-2530. Dostupné online.
- ↑ 562747 Žatec-Chbany-Kadaň [online]. Brno: CHAPS, 2012-11-26 [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ CEKOTA, Vojtěch. Zrušené lokálky a lokálky se zastavenou osobní dopravou [online]. Vojtěch Cekota [cit. 2013-09-23]. Kapitola Trať 164 Kadaň - Vilémov u Kadaně - Kaštice a trať číslo 165 Vilémov u Kadaně - Kadaňský Rohozec - (Doupov). Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-27.
- ↑ Kontakt [online]. Doupovská dráha [cit. 2013-09-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Poláky, s. 121.
- ↑ a b Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-07-16]. Dostupné online.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Chbany. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 68 s. ISBN 80-239-4163-1. Kapitola Poláky, s. 17–22.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Poláky, s. 73–75.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Poláky na Wikimedia Commons
