Ždánice (okres Kolín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ždánice
Silnice č. 2 ve Ždánicích
Silnice č. 2 ve Ždánicích
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0204 513164
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Kolín (CZ0204)
Obec s rozšířenou působností Kolín
Pověřená obec Kouřim
Historická země Čechy
Katastrální území Ždánice u Kouřimi
Katastrální výměra 10,52 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 356 (2019)[1]
Nadmořská výška 319 m n. m.
PSČ 281 63
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Ždánice 70
281 63 Kostelec nad Černými lesy
Starosta Josef Krupička
Oficiální web: www.zdanice.cz
Email: podatelna@zdanice.cz
Ždánice
Ždánice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ždánice leží v katastrálním území Ždánice u Kouřimi, v okrese Kolín asi 20 km západně od Kolína a 5 km od Kouřimi. Mají 356[1] obyvatel, katastrální území má rozlohu 1052 ha a součástí je i samota Běšínov. V roce 2011 zde bylo evidováno 160 adres.[2] .

V České republice se nachází celkem tři obce a jedno město se stejným názvem Ždánice [3], vedle Ždánic v okrese Kolín, to jsou:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zeměpisná poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Ždánice se nachází v kolínském okrese zhruba 30 kilometrů východně od Prahy a 20 kilometrů na západ od Kolína při hlavní silnici vedoucí z Prahy do Kutné Hory. Ždánice leží na úpatí návrší, které odděluje Českobrodsko a Černokostelecko od Kouřimska. Nade vsí vystupuje vrch Ždáňák (častěji používané: Panák), na jehož vrcholku je postaven monumentální žulový památník ve tvaru podkovy. Starší část obce se rozkládá po obou březích potoka Oharky, který vyvěrá v lese nad obcí a v Kouřimi se vlévá do potoka Výrovky. Uprostřed vsi je nevelký rybník napájený ze dvou studánek.

V katastru obce je na povrchu země červinka a pod ní opuka, v níž se na některých místech nacházejí zkameněliny. Na severním okraji katastru jsou pod ornicí mohutné vrstvy písku. V západní části katastru se nachází červená žula břidličnatá a v kopci nad obcí slepenec červené ruly. Opuka sloužila obyvatelstvu obce jako dobrý stavební materiál. Donedávna se těžil i písek v malé pískovně za vsí. Nedaleko pískovny se nachází rybník sv. Prokopa, u kterého se nachází část Ovocné stezky. Nadmořská výška se v obci pohybuje okolo 320 metrů, kostel leží v nadmořské výšce 350 metrů. Nejnižší místo katastru je 280 m n. m. při hranicích toušického katastru. Nejvyšší místo je 400 m n. m. na vrcholu kopce Ždáňáku.

Výměra Ždánic je 1051 ha, z toho je 213 ha lesa, 793 ha zemědělské půdy a 7 ha zastavěných ploch, ostatní je půda neplodná, cesty a rybník. Ždánický katastr sousedí na severu s katastrem kouřimským, na východu s toušickým a doubravčanským, na jihu s malotickým katastrem a na západě přiléhá ke katastru obcí Krymlov a Oleška.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[2]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
  • 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[3]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[4]
  • 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[5]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kolín[6]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Kouřimská tabule je geomorfologický okrsek ve střední a jihovýchodní části Českobrodské tabule, ležící v okresech Kolín a Nymburk ve Středočeském kraji.

Okrsek Kouřimská tabule (dle značení Jaromíra Demka VIB–3E–4) náleží do celku Středolabská tabule a podcelku Českobrodská tabule.

Dále se člení na geomorfologické části Chrásteckou na severu a Malotickou na jihu.

Tabule sousedí s dalšími okrsky Středolabské tabule (Čelákovická pahorkatina na severozápadě, Sadská rovina na severu, Kolínská tabule na východě, Bylanská pahorkatina na západě) a s celky Benešovská pahorkatina na západě a Hornosázavská pahorkatina na jihovýchodě.[4]

Sadařství[editovat | editovat zdroj]

Ždánice jsou obklopeny ovocnými sady, ale ovocnářská tradice nesahá hlouběji do minulosti, jejich zakládání spadá většinou do 2. poloviny 20. století. Jako v jiných vesnicích na Kouřimsku i ve Ždánicích zde na jednotlivé selské a chalupnické usedlosti navazovaly menší či středně velké zahrady s výsadbami ovocných stromů. Rozlehlejší ovocný sad, který byl v minulosti v majetku záduší a ve správě vrchnosti, obklopoval o samotě stojící kostel sv. Havla se hřbitovem. Pole v okolí vesnice byla vesměs využívána k pěstování obilí, nacházely se zde i louky, pastviny a poměrně rozsáhlé lesní porosty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší historie[editovat | editovat zdroj]

Zdejší kraj se stal sídlem kmene Zličanů. Vládli území po pravém břehu Vltavy, a to od Prahy až na východ země. Osídlili Kolínsko a Kouřimsko. Hlavním střediskem kmenového knížectví se stala Stará Kouřim, kterou roku 820 zničil Přemyslovec Boleslav I. Další zlická hradiště se nalézala v Hryzelích, v Doubravčanech, Tismicích, Přistoupimi a Klučově. Nelze přesně určit, kdy byla ves Ždánice založena. Pravděpodobně v 9. nebo v 10.st. jako podhradí staroslovanského hradu, jehož zbytky dvojitých valů lze dodnes spatřit na kopci zvaném Panák (Ždáňák). Při budování obchvatové silnice byla nalezena raně středověká keramika z 9. – 10. století. Z katastru obce jsou známy i slovanské kostrové hroby s keramickými nádobami, datované zhruba do 10. století. Z katastru obce pocházejí dva nálezy ojedinělých žárových hrobů, jejich detailní podoba a vzájemná souvislost nejsou zřejmé. V první urně, objevené již v 19. století, se vedle spálených lidských kůstek nalézal i spálený kostěný hřeben. Druhá urna, nalezená v roce 1936, byla překryta mísou.[5]

Odvození jména obce[editovat | editovat zdroj]

Jméno Ždánice se odvozuje od osobního jména zakladatele Ždán - tedy ves lidí Ždánových = Ždánici a od toho Ždánice

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Ve 13.st. daroval ves Ždánici i s příslušenstvím Přemysl Otakar II. klášteru mnichů Cisterciáků v Sedlci u Kutné Hory, první písemná zpráva. Král Václav II. 17.července 1305 tento dar potvrdil. Roku 1344 dal král Jan Lucemburský hrad Kostelec n Č. l. výměnou za Náchod panu Ješkovi z Náchoda a jeho synovi. Za vlády Karla IV. vlastnil Ždánice Ješek, který je prodal Dětřichu z Portic, biskupu mindenskému. V roce 1357 se Dětřich rozhodl založit cisterciácký klášter ve Skalici. Několik let nato byl zvolen arcibiskupem magdeburským a z Čech natrvalo odešel. Základní kámen kláštera byl položen 13. října 1357 a slavnosti se zúčastnil sám císař Karel IV. Ves byla roku 1357 společně s dalšími statky darována nově založenému klášteru v Klášterní Skalici.[6]

V dubnu 1421 obsadili a dobyli klášter pražští husité a lze předpokládat, že tehdy bylo zničeno i skalické opatství. Klášterní statky připadly Kouřimi. Po husitských válkách daruje císař Zikmund ves Ždánice Volfratovi z Radimi jako odměnu za válečné služby. Roku 1452 připsal král Jiří z Poděbrad ves Ždánice městu Kouřim. Měšťané si ze Ždánic do Kouřimi postavili vodovod.[7]

Po bitvě na Bílé hoře[editovat | editovat zdroj]

Roku 1620 propadlo všemi svými statky město Kouřim a tak i ves Ždánice s lesy a 3 rybníčky královské komoře. Roku 1623 koupil ves kníže Karel z Lichtenštejna a připojil ji ke kosteleckému panství. Během třicetileté války roku 1637 bylo ve vsi 12 osedlých. Po třicetileté válce 1654 se popisuje stav v berní ruli takto: 13 sedláků, 3 chalupníci, 2 zahradníci.

Třicetiletá válka zpustošila zdejší kraj, některé obce byly vypáleny jako např. Tismice, Plaňany, Liblice nebo Přistoupim. Ždánice, tehdy ještě celé ukryté v údolí, měly štěstí, a zůstaly válečné zhouby ušetřeny.

18. století[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1730 připadla ves k plaňanskému panství. Roku 1740 se stavěla nová silnice Praha-Kolín, která vedla přes Plaňany. Jelikož Ždánice patřily k plaňanskému panství, museli zdejší poddaní robotovat na stavbě.

Roku 1770 probíhalo za vlády Marie Terezie sčítání lidu a číslování budov. Roku 1775 se vzbouřili sedláci na Kostelecku, vyjednávali úlevu na robotě. Do roku 1800 bylo v obci 51 popisných čísel.

19.století[editovat | editovat zdroj]

V letech 1800-1824 se obec rozšířila na 60 čísel popisných. V roce 1848 bylo spočteno 524 obyvatel v 63 číslech popisných, průměrně bydlelo 8-9 lidí v jednom čísle. Roku 1877 byla postavena nová škola.

Rozhodující bitva mezi Rakouskem-Uherskem a Pruskem, která se konala roku 1866 u Hradce Králové, skončila porážkou Rakouska. Místní lid se bál vpádu pruských vojsk a rozkrádání majetku, proto se rozhodl ukrýt koně a dobytek v blízkých lesích. Další cennosti a důležitý majetek schovali občané ve sklepích. Nejprve vjeli do Ždánic pruští červení husaři po nich přišla pěchota v modrých uniformách. Pruští vojáci zrekvírovali pouze jednoho koně a jinak nic. Zásoby jídla měli pruští vojáci vlastní a dostatečné, proto nemuseli nikomu nic zabavovat. Lidé se mohli vrátit z okolních lesů domů. Vojáci nějakou dobu pobývali ve Ždánicích, plukovní štáb byl ubytován u Kurelů v čísle 21, u Voseckých byla vojenská káznice. Pruští vojáci používali při pochodu píšťaly a bubínky. K místním obyvatelům se chovali vcelku slušně, jak uvádějí záznamy v kronice.

20. století[editovat | editovat zdroj]

1.světová válka[editovat | editovat zdroj]

Legionáři ze Ždánic na Sibiři, 1920

Ždánický kronikář zmiňuje odkaz na článek v časopise Moravská Orlice, který vyšel v polovině července roku 1914. Cituje totiž francouzské noviny z 15. září 1912, kde prohlásil jeden vysoce postavený zednář o rakouském následníku trůnu: " Je to zdatný chlapík. Škoda, že je odsouzen. Zemře na stupních trůnu." Tato předpověď se 28. června 1914 vyplnila. Vypukla 1. světová válka a všichni schopní muži od 18-50 let museli na frontu.

Ze Ždánic muselo narukovat 24 svobodných mladíků, 26 ženatých. Bohuslav Kulhavý, Jaroslav Nehasil, Václav Kosina, Václav Pokorný, Josef Křivan, Antonín Vomáčka, Josef Piták, Jan Kubelka a Josef Sýkora padli do ruského zajetí, někteří z nich se vrátili jako ruští legionáři.

Kronika uvádí, že František Paděra byl zajat na italské frontě a stal se italským legionářem. První světová válka si vyžádala ze Ždánic minimálně 10 obětí, ti, co přežili, vrátili se ranění a nemocní. Václav Holub a Jan Zedník byly během války převezeni a pohřbeni na místním hřbitově.

K válečným účelům se zabavovaly zvony, zdejší obětí se stal zvon z kostela sv. Havla zvaný "Markyta" a zvon na zvoničce.

1918-1932[editovat | editovat zdroj]

20.dubna roku 1922 byl slavnostně odhalen pomník padlých, postavený u státní silnice při pěšince vedoucí ke Lhotkám. Pomník představuje lva, který tiskne dvouhlavého orla.

Roku 1923 proběhla elektrifikace obce, roku 1924 pak výstavba sokolovny.

V roce 1927 se v obci nacházelo 115 čísel a 565 obyvatel.

Rok 1929 byl ve znamení výstavby místního vodovodu.

V roce 1932 bylo v obci 568 obyvatel a byly evidovány tyto živnosti a obchody:[8] autodoprava, biograf Sokol, 2 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, pila, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři, velkostatek.

V místní sokolovně se pravidelně hrála divadelní představení.

2.světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na jaře 1945 končila druhá světová válka. Těsně před jejím koncem, byli ještě všichni mladí zemědělci posíláni na frontu, aby kopali zákopy pro ustupující německou armádu. Ze Ždánic museli na zákopy do Rakouska. Po silnici Černokostelecká proudila vozidla směrem ku Praze, jednalo se již o panický ústup německé armády.

V obci byla vytvořena na mostě překážka, aby zabránila jízdě směrem k Olešce. Bohužel na udání jedné německé ženy, byl ke Ždánicím poslán menší vojenský oddíl, aby nastolil pořádek. Po příjezdu k mostu zahájila stráž palbu a Němci opětovali. Při přestřelce padli čtyři zdejší občané. Němci celou noc obec odstřelovali a bylo jediné štěstí, že velitel německých vojsk nenařídil žádná jiná trestní opatření. Dne 9. května se konal společný pohřeb obětí přestřelky. Konečně 10. května projížděla Ždánicemi česká jednotka, která se zúčastnila bojů po boku sovětské armády.[9]

1946[editovat | editovat zdroj]

Švehlův památník byl přetvořen na památník obětem 2. světové války a 6. července odhalen. Byl věnován lidem, kteří zahynuli za okupace, na popravištích nebo v plynových komorách.

50. léta 20. století[editovat | editovat zdroj]

V 50. letech 20. století probíhala na venkově kolektivizace a znárodňování. Zakládala se Jednotná zemědělská družstva, ve Ždánicích vzniklo JZD 1. ledna 1953.

V roce 1952 přebíral MNV statky do své správy, kromě 3 malozemědělců postupně vstoupila celá obec. Obec také předala do správy JZD veškeré své pozemky, pastviny a sady.

1982[editovat | editovat zdroj]

Vedly se spory o přemístění památníku obětí fašismu do Kolína, z památníku byla odstraněna jména padlých a zároveň změněn nápis na oblouku.

Původní nápis: Vám, kdož jste pro vlast trpěli a umírali, z vděčnosti národa na paměť a k výstraze.

Nový nápis: Obětem fašismu a padlým bojovníkům v boji za svobodu 1938 – 1945.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 se obec navrátila ke kulturnímu životu, který byl do 2. sv. války běžnou součástí místních obyvatel. Pravidelně se pořádají kulturní akce pro občany: karneval, dětský den, mikulášská nadílka, rozsvěcení vánočního stromu, pálení čarodějnic, na místním hřišti se konají fotbalová utkání.


Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

Obec vznikla v nedaleké blízkosti slovanského hradiště, které leželo na temeni Ždánického vrchu. Jediným viditelným pozůstatkem zaniklého středověkého osídlení v těchto místech je kostel sv. Havla, zvaný "Na Poušti". Pravděpodobně ve 14. století byla osada v okolí kostela opuštěna, a centrum osídlení se z neznámých důvodů přesunulo do prostoru dnešní vesnice. Obec Ždánice patřila do majetku kláštera cisterciáků v Sedlci, poté do majetku téhož řádu v Klášterní Skalici. V roce 1452 vesnici získalo město Kouřim až do roku 1623, kdy byly Ždánice odkoupeny knížetem Karlem z Lichtenštejna, a připojeny k černokosteleckému panství, jehož součástí byly až do zrušení poddanství v roce 1848. Obec se rozkládá okolo rybníka a podél silnice ve směru Praha- Kutná Hora. Všechny kulturní památky Ždánic se nacházejí přibližně 0,5 km západně od obce na úpatí Ždánického vrchu. Jedná se o kostel sv. Havla, bývalý památník Antonína Švehly a slovanské hradiště.[10] Konec 19. století a první polovina 20. století byly ve znamení rozkvětu obce. Proběhla zde elektrifikace, stavba vodovodu, obec měla vlastní školu. V roce 1932 bylo v obci 568 obyvatel, autodoprava, biograf Sokol, Sokol, 2 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, pila, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři, velkostatek. V první polovině roku 1980 byla dokončena stavba nové šesti bytovky a v závěru roku druhé. V letech 2014-2015 proběhla v obci výstavba tlakové kanalizace.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • František Jelínek (* 7. 12. 1860 Červené Pečky - † 23. 7. 1941 Ždánice) - učitel, odborný publicista, redaktor časopisů Přítel lidu a Jaro mládí, autor První národní čítanky. Autor kroniky.
  • František Košťál (* 19. 7. 1881 Ždánice - † 31. 12. 1929 Praha) - významný národohospodář a učitel ekonomie na obchodních školách a akademiích v Chrudimi, Kolíně, Plzni a Praze, od roku 1920 profesor soukromé ekonomiky a průmyslu na Vysoké škole obchodní v Praze, autor řady středoškolských a vysokoškolských učebnic a odborných publikací.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Havla[editovat | editovat zdroj]

Filiální kostel sv. Havla býval ve 14. století farním, podací právo k němu vykonával klášter Skalický, jemuž Ždánice náležely. V 16. století zde působili utrakvističtí faráři. Z nich byl znám pouze Ondřej z Rokycan, který byl nejprve vikářem v Kouřimi, ve Ždánicích byl farářem kolem roku 1520. Později zde fara zanikla a kostel náležel do roku 1787 k chrámu v Krůtech, potom byl přidělen k Maloticům. Roku 1879 zchátral tak, že musel být pro veřejnost uzavřen. V letech 1888- 1890 byl přestavěn do současné podoby. Vnitřní zařízení dostal až v roce 1890. Upravený kostelíček byl pak dne 14. září 1890 o svátku Panny Marie od vikáře Antonína Dlaska, děkana v Kouřimi, u přítomnosti 10 kněží z okolí a velikého počtu věřících benedikován. [11] V roce 1677 je zde doložen pobyt poustevníka. Oprava věže proběhla v roce 1903. Jedná se o jednolodní obdélný kostel s trojboce uzavřeným presbytářem. Po severní straně přiléhá hranolová věž postavená z opukového lomového kamene a zakončená cibulovitou střechou krytou šindelem. Vrchol věže zdobí dvojitý železný kříž a v přízemí se nachází sakristie. Okna jsou obdélná, půlkruhově uzavřená. Loď i presbytář jsou kryty zrcadlovým stropem, prostor odděluje triumfální půlkruhový oblouk. Většina zařízení pochází z roku 1890. Hlavní oltář od řezbáře J. Stoklasy st. z Jičína měl uprostřed obraz sv. Havla od Ludvíka Bernarda. Po stranách se původně nacházely sochy sv. Petra a Pavla z roku 1761 snad od řezbáře J. Clema z Prahy.[12]

Do současnosti se dochovala dřevěná kazatelna umístěná při levé straně triumfálního oblouku, kruchta s varhany z roku 1891 a zpovědnice. V pamětní knize obce Ždánice lze dohledat, že interiér kostela býval mnohem bohatší : na oltáři se nacházelo 12 pozlacených svícnů, na stěnách obrazy Panny Marie a sv. Josefa, ze stropu visel osmiramenný mosazný lustr a na jižní stěně kostela byla zavěšena skříň se soškou Panny Marie, kterou nosily družičky na pouť do Staré Boleslavi. Ve věži byly před první světovou válkou ještě 2 větší zvony a jeden malý tzv. klekáníček. Zachoval se pouze větší zvon "Marie", zhotovený roku 1685 mladoboles­lavským zvonařem Janem Pricqueiem (rovněž autor zvonů v Kouřimi). Na zvonu jsou reliéfy korunované Panny Marie s malým Ježíšem, Panna Maria se sv. Janem Evangelistou, postava sv. Havla a český nápis: LETA PANE 1685 TENTO ZWON GEST SLYTY KE SZTI A CHWALE BOZI A BLAHOSLAWENE MARYGI A S(WATEHO) HAWLA / ZA SPRAWY KOSTELNIKV TOTIZ WACLAWA WOSECKYHO A PAWLA KLYMI OBAUCH SOUSEDU / I(OANNES) P(RICQUEY) W.[13]

Kostel má jednoduchou fasádu s nárožními lizénami a obloučkovým vlysem pod střešní římsou. Dnes filiální kostel spadající pod správu Římskokatolické farnosti Kostelec nad Černými lesy Kolínského vikariátu.

Kostel sv. Havla je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 17915/2–888 (PkMISSezObr).

Hradiště na ždánickém kopci[editovat | editovat zdroj]

Na okraji planiny klesající od východu ke vsi se v poloze Na Hradišťatech (též Na Šancích) nalézá hradiště. Jednalo se patrně o jednodílný objekt o výměře zhruba 10 hektarů, původně snad po celém obvodu opevněný zdvojeným valem a příkopem. Většina opevnění byla zničena již v 19. století. Jeho stopy byly ověřeny geofyzikálním měřením při archeogeofyzikálním měření pod vedením RNDr. Romana Křivánka (1998-2000). Nejlépe se dochovalo opevnění ve dvou liniích na zalesněném jižním a jihozápadním svahu. Hradiště dosud nebylo archeologicky zkoumáno, chybějí přesvědčivé doklady o jeho datování.[5]

Centrální funkce hradiska kouřimského, zasahujícího svou pravomocí jistě do širokého okolí k terénnímu zlomu ždánicko-lipanskému směrem k Radimi, k Hryzelům a k Posázaví, je patrná z rozlohy i kumulace osídlení. Stará Kouřim nám v době svého plného rozvoje představuje svérázný typ slovanského hradiště, jehož funkce vyžadovala opevnění enormní rozsáhlé plochy, rozčleněné ve tři hradní areály. Rozsahem 40 ha celkové plochy se řadí mezi největší česká hradiska a tím také mezi největší středoevropská slovanská hradiska vůbec. V plné míře s typem kouřimským souhlasí však jediné hryzelské hradiště. Zato hradisko ždánické, zatím bez dokladového materiálu, představuje starobylejší typ jednoduchého prstencového opevnění charakteru českobrodských hradisk typu klučovského. [14]

Hradiště je zapsáno do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 33563/2–909.

Kaplička Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Kaplička Panny Marie , Ždánice u Kouřimi, 2018

Postavena 1841, opravena 1882.

Pomník Antonína Švehly na ždánickém kopci, Památník 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Roku 1844 byl vztyčen na vrcholu kopce 13 m vysoký sloup z pískovcových kvádrů jako upomínka na robotu, kdy zdejší nevolníci dokončili císařskou silnici Praha-Kutná hora. Roku 1935 dorost zdejší agrární mládeže dal popud k výstavbě památníku nejpřednějšímu politiku strany, Antonínu Švehlovi. Na sv. Václava téhož roku byl položen základní kámen, následujícího roku pomník předán veřejnosti. Pomník byl postaven z dobrovolných sbírek a příspěvků hospodářských záložen, práci provedli zdarma zdejší lidé. Autorem projektu byl Otakar Koutský, busta je od akademického sochaře Cyrila Zatloukala, žáka profesora Kafky. Železobetonový polokruh dlouhý 25 m byl nesen šesti žulovými sloupy a nesl nápis: TĚM, KDO SE ZASLOUŽILI O HOSPODÁŘSKOU A POLITICKOU SVOBODU ZEMĚDĚLSKÉHO LIDU. Na každém sloupu byla bronzová destička se jménem zasloužilého činovníka strany a Švehlova spolupracovníka. Z Kouřimska pocházeli Jan Antonín a  Adolf Prokůpek, dále Stanislav Kubr, Alfons Šťastný, Otakar Srdínko, Bohumír Bradáč. Ve středu pomníku stál dvoumetrový blok z leštěné žuly se Švehlovou bustou. Odhalení se zúčastnilo na 5 tisíc lidí v čele s předsedou sněmovny Malypetrem a ministry Zadinou, Černým a Beranem. Roku 1939 pomník Němci zrušili, busta a mosazné destičky se jmény zmizely. Sochař Zapletal strávil 6 let v nacistických a koncentračních táborech. Roku 1945 byl památník přejmenován na Památník obětí fašismu Kolínska, Českobrodska a Kouřimska. Jména obětí pak byla vytesána do žulového obelisku. Roku 1948 byla jména odstraněna, protože obsahovala i židovské oběti nacismu. V letech 1978-1982 se snažil ONV Kolín o zrušení celého památníku, protože nereprezentoval dělnické hnutí. Tomu se Ždáničtí vzepřeli a zrušení nedopustili. Roku 1989 byl památník obcí Ždánice pietně upraven. Památník dnes symbolizuje pohnuté události 20. století. [15]

Zvonička a kamenný kříž[editovat | editovat zdroj]

Zvonička a kamenný kříž, 2019

Zvonička byla zhotovena z červeného nučického pískovce roku 1898.

Čertova brázda[editovat | editovat zdroj]

Kopec Panák u Ždánic, dominanta kraje, byl původně zlickým slovanským sídlištěm. Pod ním se táhne bájná Prokopova Čertova brázda z Chotouně do Sázavy. Podle legendy ji vyoral čert, kterého do pluhu zapřáhl sv. Prokop. Jedná se o zemní linii dlouhou 21 km. Místy zřetelná horizontální prohlubeň, která je i na mapách označena jako Prokopova brázda, spojuje dva body světcova života. Začíná u velké mohyly v místě narození a končí v místě Prokopova usídlení a smrti, tedy kousek od jím založeného Sázavského kláštera. Odborné názory tvrdí, že není pouhým geologickým zlomem, ale je pokládána za lidské dílo. Cesta Čertovou brázdou bývala poutní, mnohdy byla uložena jako pokání hříšníkům. Dochoval se záznam o sedlákovi, jenž po sedm let chodil brázdou z Chotouně do Sázavy, aby odčinil nějaké provinění.[16]

Už roku 1903 se ji pokusil systematicky prozkoumat jeden ze zakladatelů Podlipanského muzea v Českém Brodě Jozef Miškovský, neboť si uvědomil, že starobylá trasa nenávratně zaniká. Další průzkumy pak navázaly na myšlenku, že se nejedná o geologický útvar, ale o povrchový jev, jenž nenavazuje na zlomy v hlubších vrstvách hornin. Příkop o průměrné šířce kolem 14 metrů, s rovným dnem a šikmo se svažujícími stěnami, zahloubený 2 až 6 metrů pod úroveň terénu, který se táhl v délce 21 km přes kopce a údolí, jen s mírnými zatáčkami, ale v podstatě téměř po přímce, je tedy dílem našich dávných předků.

Tuto myšlenku potvrzuje i vedoucí archeologického výzkumu na Staré Kouřimi Miloš Šolle : Na přírodní terénní zlom, oddělující dvě nestejně vysoká krajinná pásma navazuje od Lipan k Chotouni terénní rýha tzv. Čertova brázda, která však bezprostřední odůvodnění v geologickém podloží nemá, a u níž lze myslit na opatření komunikační na případnou cestu nebo vymezující příkop, jehož funkci však nelze určit. Od Staré Kouřimi na severovýchod nastupuje zcela odlišná krajinná oblast labské roviny.[14]

Před několika lety se archeolog Jiří Bernat a badatel Milan Štědra rozhodli, že všechny dochované úseky Čertovy brázdy detailně prozkoumají. Autem i pěšky asi rok křižovali toto rozlehlé území. Navázali tak na výzkum, který před více než sto lety uskutečnil Josef Miškovský – významný novinář, spisovatel a historik z Českého Brodu. Ten brázdu procházel společně s vojenským typografem Hanušem Kufnerem. Spolu došli k závěru, že muselo jít o dávnou komunikaci.[17]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Ovocná stezka, Ždánice

Ždánice jsou součástí Středočeské ovocné stezky. Najdete ji na mírně zvlněném okraji Polabské nížiny mezi Kolínem a Českým Brodem.

Trasa měří celkem 72 km, je vedená po polních cestách a silnicích převážně III. třídy a je značena žlutým dopravním značením pro cyklotrasy s logem stezky.

Ovocná stezka vede podél vzorně udržovaných sadů a míst, kde lze na podzim ochutnat ovoce, mošty nebo křížaly. [18]

Zajímavá místa v okolí:

  • Kouřim, Významné historické město leží 5 km od Ždánic, kam vede i pěší trasa. Ve městě se kromě jiného nachází: muzeum lidových staveb, muzeum Kouřimska, středověké opevnění, hradiště Stará Kouřim, Lechův kámen, kostel sv. Štěpána a zvonice.[19]
  • Lipany
  • Kostelec nad Černými lesy
  • Zásmuky
  • Molitorov, Nedaleko Ždánic leží kouřimské předměstí Molitorov, které bylo od roku 1838 sídlem významné podnikatelské rodiny Veselých, jejímž přičiněním celé široké okolí až do poloviny 20.století zažívalo období velkého hospodářského rozkvětu. Vedle proslulé cihelny zde také rodina Veselých zřídila továrnu na výrobu marmelád a kandovaného ovoce, naprosto mimořádný věhlas získaly zdejší ovocnářské školky. Sídlem rodiny Veselých byl zdejší zámeček, založený po roce 1805 hejtmanem Kouřimského kraje Václavem Cavrianim. V letech 1908-1911 byl na objednávku Jaroslava Veselého zámeček přestavěn podle projektu známého architekta Dušana Jurkoviče.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice I/2 v úseku Říčany - Kutná Hora a silnice II/334 v úseku Kouřim - Horní Kruty. Dále zde vedou silnice III. třídy:

  • III/33324 ze silnice I/2 na Krymlov
  • III/33326 Malotice - Toušice

V obci mají zastávku příměstské linky 381(Praha,Háje-Kutná hora), 382 (Praha,Háje-Sázava), 387 (Praha,Háje-Uhlířské Janovice), 421 (Kolín- Kouřim-Sázava)

Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22 [cit. 2011-08-05]. Dostupné online. 
  3. Ždánice. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) Page Version ID: 15346370. 
  4. Kouřimská tabule. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) Page Version ID: 16841870. 
  5. a b MICHAL., Lutovský,. Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 431 pages s. Dostupné online. ISBN 9788072770540, ISBN 8072770543. OCLC 49745112 
  6. Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae VI. (1355-1358),edd. B. Mendl, V. Linhartová, Praha 1928
  7. Pamětní kniha obce Ždánice. [s.l.]: [s.n.] 
  8. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1938. (česky a německy)
  9. Pamětní kniha obce Ždánice. [s.l.]: [s.n.] 
  10. Kouřim. [s.l.]: Město Kouřim, 2011. 101 s. ISBN 978-80-260-1092-0. S. 65. 
  11. Kramerius. kramerius5.nkp.cz [online]. [cit. 2019-06-02]. Dostupné online. 
  12. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 4. první. vyd. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1982. 636 s. S. 398-399. 
  13. www.cestyapamátky.cz
  14. a b ŠOLLE, Miloš. Stará Kouřim a projevy velkomoravské hmotné kultury v Čechách. První. vyd. Praha: Academia, 1966. 333 s. S. 21. 
  15. Historie Zásmuk. První. vyd. Město Zásmuky: [s.n.], 2009. 247 s. ISBN 978-80-254-5735-1. 
  16. OTOMAR., Dvořák,. Krajinou Čertovy brázdy : za sv. Prokopem od Šembery k Sázavě. Beroun: Nakladatelství MH 176 pages s. Dostupné online. ISBN 9788086720395, ISBN 808672039X. OCLC 272341146 
  17. www.zdanice.cz
  18. O projektu - Středočeská ovocná stezka. ovocnastezka.podlipansko.cz [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. 
  19. Turistické informace : Kouřim : aneb kdo, co, kdy, kde a jak. www.kourim.info [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ždánice jsou obec ležící v okrese Kolín asi 20 km západně od Kolína. Mají 356[1] obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 1051 ha. V roce 2011 zde bylo evidováno 160 adres.[2]

Ždánice leží v katastrálním území Ždánice u Kouřimi o rozloze 10,52 km².[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Obec Ždánice se nachází v kolínském okrese zhruba 30 kilometrů východně od Prahy a 20 kilometrů na západ od Kolína při hlavní silnici vedoucí z Prahy do Kutné Hory. Ždánice leží na úpatí návrší, které odděluje Českobrodsko a Černokostelecko od Kouřimska. Nade vsí vystupuje vrch Ždáňák (častěji používané: Panák), na jehož vrcholku je postaven monumentální žulový památník ve tvaru podkovy. Starší část obce se rozkládá po obou březích potoka Oharky, který vyvěrá v lese nad obcí a v Kouřimi se vlévá do potoka Výrovky. Uprostřed vsi je nevelký rybník napájený ze dvou studánek.

V katastru obce je na povrchu země červinka a pod ní opuka, v níž se na některých místech nacházejí zkameněliny. Na severním okraji katastru jsou pod ornicí mohutné vrstvy písku. V západní části katastru se nachází červená žula břidličnatá a v kopci nad obcí slepenec červené ruly. Opuka sloužila obyvatelstvu obce jako dobrý stavební materiál. Donedávna se těžil i písek v malé pískovně za vsí. Nedaleko pískovny se nachází rybník sv. Prokopa, u kterého se nachází část Ovocné stezky. Nadmořská výška se v obci pohybuje okolo 320 metrů, kostel leží v nadmořské výšce 350 metrů. Nejnižší místo katastru je 280 m n. m. při hranicích toušického katastru. Nejvyšší místo je 400 m n. m. na vrcholu kopce Ždáňáku.

Výměra Ždánic je 1051 ha, z toho je 213 ha lesa, 793 ha zemědělské půdy a 7 ha zastavěných ploch, ostatní je půda neplodná, cesty a rybník. Ždánický katastr sousedí na severu s katastrem kouřimským, na východu s toušickým a doubravčanským, na jihu s malotickým katastrem a na západě přiléhá ke katastru obcí Krymlov a Oleška.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305. Podruhé se uvádí roku 1357, kdy byla společně s dalšími statky darována nově založenému klášteru v Klášterní Skalici.[4]

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[5]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
  • 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[6]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[7]
  • 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[8]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kolín[9]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Ždánice (568 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[10] autodoprava, biograf Sokol, 2 hostince, 2 kováři, 2 krejčí, 2 obuvníci, pila, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, trafika, 2 truhláři, velkostatek.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice I/2 v úseku Říčany - Kutná Hora a silnice II/334 v úseku Kouřim - Horní Kruty. Dále zde vedou silnice III. třídy:

  • III/33324 ze silnice I/2 na Krymlov
  • III/33326 Malotice - Toušice

Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

V obci měly v roce 2011 zastávky příměstské autobusové linky Praha,Háje-Suchdol (denně mnoho spojů) (dopravce ČSAD POLKOST) a Kouřim-Horní Kruty,Bohouňovice II (v pracovních dnech 13 spojů, o víkendu 4 spoje) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22 [cit. 2011-08-05]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Ždánice v Územně identifikačním registru ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae VI. (1355-1358),edd. B. Mendl, V. Linhartová, Praha 1928
  5. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  6. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  7. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  8. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  9. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  10. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1938. (česky a německy)
  11. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Ždánice, s. 365. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]