Klášterní Skalice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Klášterní Skalice
Klášter
Znak obce Klášterní SkaliceVlajka obce Klášterní Skalice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0204 571687
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Kolín (CZ0204)
Obec s rozšířenou působností Kolín
Pověřená obec Kouřim
Historická země Čechy
Katastrální území Klášterní Skalice
Katastrální výměra 3,33 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 134 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 226 m n. m.
PSČ 281 63
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Klášterní Skalice 9
281 63 Kostelec nad Černými lesy
Starosta Jaroslav Lukeš
Oficiální web: mesta.obce.cz/klasterni-skalice/
Email: oukl.skalice@volny.cz
Klášterní Skalice
Klášterní Skalice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterní Skalice je obec ležící v okrese Kolín. Žije zde 134[1] obyvatel a její katastrální území zaujímá rozlohu 333 ha. V roce 2011 zde bylo evidováno 60 adres.[2] První písemná zpráva pochází z roku 1345. Obec se nachází v nadmořské výšce 226 m.

Ves Klášterní Skalice se zámkem a zbytky kláštera se nachází 3 km severně od města Kouřim. Zámek stojí v areálu zemědělského dvora a je veřejnosti nepřístupný. V současné době je zámek využíván jako skladiště a byty. Součástí zámku je zrušená kaple Panny Marie. Severně od zámku stojí 10 m vysoký gotický pilíř, poslední památka na zaniklý klášterní komplex.

Klášterní Skalice je také název katastrálního území o rozloze 3,33 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Obec, původně nazvaná pouze Skalice, se v listinách objevuje v polovině 14. století. Významu nabyla až jako Skalice Klášterská, nyní Klášterní Skalice až později po založení posledního českého kláštera řádu cisterciáků s kostelem Milosti Panny Marie (Ad Gratiam beatae Virginis), jehož zakládací listinu 13. října 1357 vydal mindenský biskup Dětřich z Portic a Kuglvajtu, původně cisterciácký mnich braniborskho kláštera v Lehninu. Fundátor do nového založení pozval opata a 12 mnichů z mateřince v Sedlci u Kutné Hory. Věnoval jim pozemkový majetek, jmenovitě vesnice Skalici, Ždánice, Miškovice, Lipskou, les Kozí hřbet, a dále 2 000 kop pražských grošů na stavbu kláštera. Základní kámen byl položen a vysvěcen olomouckým biskupem Janem VIII. Očkem u Vlašimi, za přítomnosti císaře Karla IV., Arnošta z Pardubic, Dětřicha a dalších šlechticů. Dětřich spolu s pozdějšími donátory financoval stavbu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže v délce něco přes 50 metrů a konventní budovy s čtvercovým rajským dvorem. Klášter přijal pod svou ochranu a finančně jeho stavbu podpořil král Václav IV. V dubnu roku 1421 byla blízká Kouřim obsazena husitským vojskem Pražanů, kteří patrně vyvrátili i stavebně nedokončené skalické opatství, konkrétní zprávy o něm chybí. Opět roku 1481 se připomíná nový opat s konventem jako chráněnec Viléma Zuba z Landštejna, ale klášter jen živořil a v roce 1553 jej ke svým statkům připojil sedlecký klášter již jako pustý.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera Jindřicha Snopka (+1709) byl klášter obnoven jako novostavba v barokním slohu. Ke zbytkům zdi gotického kostela byla postavena jednolodní barokní kaple Panny Marie. K definitivnímu zrušení a vyvlastnění kláštera došlo v roce 1783 za reforem císaře Josefa II.). Od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten obytnou budovu kláštera přestavoval na zámek. Při tom použil kámen ze zřícenin kláštera. Pozdější majitelka obce prodala zámek i s hospodářským dvorem Janovi II. z Lichtenštejna v roce 1872. Tehdy byla zámecká budova opět přestavěna a získala dnešní podobu. Přízemí bylo upraveno jako byt správce dvora a v patře byly zřízeny sýpky a skladiště.

Při pozemkové reformě ve 20. letech minulého století se zámek stal sídlem zbytkového velkostatku a v padesátých letech přešel do správy JZD. Soukromému zemědělskému podniku patří i v současnosti.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[4]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
  • 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[6]
  • 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kolín[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Klášterní Skalice (276 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9] kolář, kovář, krejčí, výroba lihovin, 2 lomy, mlýn, obchod se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek, obchod s vínem.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice III. třídy. Z obce je 1,5 km na silnici I/12 Praha - Kolín. Ve vzdálenosti 2,5 km lze najet na silnici II/334 Sadská - Kouřim - Sázava.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Kouřim a Bošice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 012 z Peček do Kouřimi.

Veřejná doprava

  • Autobusová doprava (stav 2017) – Obec obsluhuje autobusová linka G54 Kolín - Plaňany - Kouřim (provoz v pracovních dnech, sobotu i neděli) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Klášter Skalice[editovat | editovat zdroj]

Konvent byl založen až v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Za Karla IV. patřil tento klášter po Zbraslavi a Vyšším Brodu k nejvýznamnějším stavbám cisterciáků v Čechách. K založení kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic. Základní kámen byl položen 13. října 1357 a při slavnosti prý byl přítomen sám císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Později fundaci potvrdil i sám papež Inocenc IV.

Zpočátku nebyl klášter tak bohatý, ale díky privilegiím, výsostným právům a dobrému hospodaření klášter i jeho statky rychle bohatl. Na přelomu 14. a 15. století získal finanční podporu přímo od krále Václava IV. Za husitského povstání byl ale v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických.

Nejvýznamnější stavbou klášterního areálu měla být gotická bazilika, na niž z jihu navazovaly gotické konventní budovy. Poslední pozůstatek po trojlodní bazilice je zbytek jednoho ze čtyř gotických pilířů v křížení hlavní a příčné lodi, který stojí severně od nynějšího zámku. Dále se zachovaly fragmenty kaple s východním průčelím štítové zdi konventu a oknem. Další částečné zbytky (síň s křížovou klenbou a kapitulní síň) kdysi rozsáhlého klášterního hospodářského dvora se nachází v dnes soukromém zemědělském statku.[10] Architektonické zlomky, a to části okenních kružeb, sanktuarium, dva plasticky zdobené kamenné svorníky s figurami anděla a býka byly přeneseny do lapidária Národního muzea v Praze a do regionálního muzea v Kolíně nad Labem.

Gotický most přes Výrovku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Starý most v Klášterní Skalici.

Západní a východní část vsi dělí říčka Výrovka, na níž se nacházel cenný gotický most. Ten byl pro havarijní stav v roce 2015 nahrazen novým betonovým mostem, pouze některé kvádry byly zakomponovány do opěrné zdi nové konstrukce jako připomínka.[11]

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Socha svatého Prokopa
  • Socha Panny Marie
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Socha svaté Anny

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti okolí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22 [cit. 2011-08-05]. Dostupné online. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 570. (česky a německy)
  10. Dobroslav Líbal, in: Die Parler und der schöne Stil, díl II., Köln am Rhein 1978, s. 619-622
  11. Článek v Kolínském deníku

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]