Klášterní Skalice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášterní Skalice
Klášter

Klášter

znak obce Klášterní Skalicevlajka obce Klášterní Skaliceznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0204 571687
kraj (NUTS 3): Středočeský (CZ020)
okres (LAU 1): Kolín (CZ0204)
obec s rozšířenou působností: Kolín
pověřená obec: Kouřim
historická země: Čechy
katastrální území: Klášterní Skalice
katastrální výměra: 3,33 km²
počet obyvatel: 145 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 226 m n. m.
PSČ: 281 63
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Klášterní Skalice 9
281 63 Kostelec nad Černými lesy
starosta / starostka: Jaroslav Lukeš
Oficiální web: mesta.obce.cz/klasterni-skalice/
E-mail: oukl.skalice@volny.cz

Klášterní Skalice
Red pog.svg
Klášterní Skalice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Klášterní Skalice je obec ležící v okrese Kolín. Čítá zhruba 140 obyvatel a její katastrální území zaujímá rozlohu 333 ha. V roce 2011 zde bylo evidováno 60 adres.[2] První písemná zpráva pochází z roku 1345. Obec se nachází v nadmořské výšce 226 m.

Ves Klášterní Skalice se zámkem a zbytky kláštera se nachází 3 km severně od města Kouřim. Zámek stojí v areálu zemědělského dvora a je veřejnosti nepřístupný. V současné době je zámek využíván jako skladiště a byty. Součástí zámku je zrušená kaple Panny Marie. Severně od zámku stojí 10 m vysoký gotický pilíř, poslední památka na zaniklý klášterní komplex.

Klášterní Skalice je také název katastrálního území o rozloze 3,33 km2.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Obec, původně nazvaná pouze Skalice, se v listinách objevuje v polovině 14. století. Významu nabyla až jako Skalice Klášterská, nyní Klášterní Skalice až později po založení posledního českého kláštera řádu cisterciáků s kostelem Milosti Panny Marie (Ad Gratiam beatae Virginis), jehož zakládací listinu 13. října 1357 vydal mindenský biskup Dětřich z Portic a Kuglvajtu, původně cisterciácký mnich braniborskho kláštera v Lehninu. Fundátor do nového založení pozval opata a 12 mnichů z mateřince v Sedlci u Kutné Hory. Věnoval jim pozemkový majetek, jmenovitě vesnice Skalici, Ždánice, Miškovice, Lipskou, les Kozí hřbet, a dále 2.000 kop pražských grošů na stavbu kláštera. Základní kámen byl položen a vysvěcen olomouckým biskupem Janem VIII. Očkem u Vlašimi, za přítomnosti císaře Karla IV., Arnošta z Pardubic, Dětřicha a dalších šlechticů. Dětřich spolu s pozdějšími donátory financoval stavbu trojlodní baziliky na půdorysu latinského kříže v délce něco přes 50 metrů a konventní budovy s čtvercovým rajským dvorem. Klášter přijal pod svou ochranu a finančně jeho stavbu podpořil král Václav IV. V dubnu roku 1421 byla blízká Kouřim obsazena husitským vojskem Pražanů, kteří patrně vyvrátili i stavebně nedokončené skalické opatství, konkrétní zprávy o něm chybí. Opět roku 1481 se připomíná nový opat s konventem jako chráněnec Viléma Zuba z Landštejna, ale klášter jen živořil a v roce 1553 jej ke svým statkům připojil Sedlecký klášter již jako pustý.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1690 z iniciativy opata sedleckého kláštera Jindřicha Snopka (+1709) byl klášter obnoven jako novostavba v barokním slohu. Ke zbytkům zdi gotického kostela byla postavena jednolodní barokní kaple Panny Marie. K definitivnímu zrušení a vyvlastnění kláštera došlo v roce 1783 za reforem císaře Josefa II.). Od náboženského fondu jej v roce 1819 koupil Jiří Dörfel. Ten obytnou budovu kláštera přestavoval na zámek. Při tom použil kámen ze zřícenin kláštera. Pozdější majitelka obce prodala zámek i s hospodářským dvorem Janovi II. z Lichtenštejna v roce 1872. Tehdy byla zámecká budova opět přestavěna a získala dnešní podobu. Přízemí bylo upraveno jako byt správce dvora a v patře byly zřízeny sýpky a skladiště.

Při pozemkové reformě ve 20. letech minulého století se zámek stal sídlem zbytkového velkostatku a v padesátých letech přešel do správy JZD. Soukromému zemědělskému podniku patří i v současnosti.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti.

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[4]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
  • 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[5]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[6]
  • 1945 země česká, správní okres Kolín, soudní okres Kouřim[7]
  • 1949 Pražský kraj, okres Kolín[8]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

V obci Klášterní Skalice (276 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[9]

kolář, kovář, krejčí, výroba lihovin, 2 lomy, mlýn, obchod se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek, obchod s vínem

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace
Obcí prochází silnice III. třídy. Z obce je 1,5 km na silnici I/12 Praha - Kolín. Ve vzdálenosti 2,5 km lze najet na silnici II/334 Sadská - Kouřim - Sázava.
  • Železnice
Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Kouřim a Bošice ve vzdálenosti 3 km ležící na trati 012 z Peček do Kouřimi.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava
Obcí vedla příměstská autobusová linka Kolín-Plaňany-Kouřim (v pracovních dnech 8 spojů, v neděli 1 spoj) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Klášter Skalice[editovat | editovat zdroj]

Konvent byl založen až v roce 1357 a dokončen v roce 1400. Za Karla IV. patřil tento klášter po Zbraslavi a Vyšším Brodu k nejvýznamnějším stavbám cisterciáků v Čechách. K založení kláštera silnou měrou přispěl sám císař Karel IV., ale o vzniku rozhodl mindenský biskup Dětřich z Portic. Základní kámen byl položen 13. října 1357 a při slavnosti prý byl přítomen sám císař Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Později fundaci potvrdil i sám papež Inocenc IV.

Z počátku nebyl klášter tak bohatý, ale díky privilegiím, výsostným právům a dobrému hospodaření klášter i jeho statky rychle bohatlyt. Naa přelomu 14. a 15. století získal finanční podporu přímo od krále Václava IV.

Za husitského povstání byl v roce 1421 celý areál vypálen a pobořen, mnišský sbor byl částečně z opatství vyhnán, částečně pobit. Majetku a pozemků se zmocnila husity obsazená Kouřim a rozdělila je do necírkevních rukou, zprvu do měšťanských a později do šlechtických.

Nejvýznamnější stavbou klášterního areálu měla být gotická bazilika na niž z jihu navazovaly gotické konventní budovy. Poslední pozůstatek po trojlodní bazilice je zbytek jednoho ze čtyř gotických pilířů v křížení hlavní a příčné lodi, který stojí severně od nynějšího zámku. Dále se zachovaly fragmenty kaple s východním průčelím štítové zdi konventu a oknem. Další částečné zbytky (síň s křížovou klenbou a kapitulní síň) kdysi rozsáhlého klášterního hospodářského dvora se nachází v dnes soukromém zemědělském statku[10].

Architektonické zlomky, a to části okenních kružeb, sanktuarium, dva plasticky zdobené kamenné svorníky s figurami anděla a býka byly přeneseny do Lapidária Národního muzea v Praze a do Regionálního muzea v Kolíně nad Labem.

Gotický most přes Výrovku[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Starý most v Klášterní Skalici.

Západní a východní část vsi dělí říčka Výrovka, na níž se nachází památkově cenný gotický most. Ten je v současnosti (tj. rok 2014) naneštěstí v havarijním stavu a vyskytly se snahy o jeho demolici.

Další[editovat | editovat zdroj]

  • Socha svatého Prokopa
  • Socha Panny Marie
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Socha svaté Anny

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti okolí[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22, [cit. 2011-08-05]. Dostupné online.  
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.  
  4. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  5. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  6. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  7. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
  8. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
  9. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 570. (česky a německy)
  10. Dobroslav Líbal, in: Die Parler und der schöne Stil, díl II., Köln am Rhein 1978, s. 619-622

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]