Černá Voda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Černá Voda

Zřícenina hradu Kaltenštejn
Znak obce Černá VodaVlajka obce Černá Voda
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0711 533491
Kraj (NUTS 3) Olomoucký (CZ071)
Okres (LAU 1) Jeseník (CZ0711)
Obec s rozšířenou působností Jeseník
Pověřená obec Javorník
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 9,96 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 560 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 340 m n. m.
PSČ 790 54
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 1
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Černá Voda 57
790 54 Černá Voda
Starosta Zdeněk Beťák
Oficiální web: www.obeccernavoda.cz
Email: cernavoda@rychleby.cz
Černá Voda
Red pog.svg
Černá Voda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Černá Voda (rozcestník).

Černá Voda (něm. Schwarzwasser,[2] pol. Czarna Woda) je slezská obec v Olomouckém kraji, okrese Jeseník. Má zhruba 600 obyvatel. Poblíž obce se nachází zřícenina hradu Kaltenštejna ze 13. století.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Černá Voda sousedí na východě a severu s obcí Stará Červená Voda, na severozápadě s obcemi Velká Kraš a Kobylá nad Vidnavkou, na západě s městem Žulová a na jihu s obcí Vápenná. Od okresního města Jeseník je vzdálena 10 km a od krajského města Olomouc 80 km.

Geomorfologicky patří Černá Voda k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), na rozhraní oblasti jesenické (východosudetské) (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelek Sokolský hřbet) a oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologický celek Žulovská pahorkatina). Nejvyšším bodem je Zelená hora (475 m n. m.) na jihu obce, následuje Hradisko (437 m n. m.) s hradem Kaltenštejnem.

Území Černé Vody patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Hlavním tokem je zhruba severovýchodním směrem tekoucí Černý potok, po němž obec získala jméno. Ten zde přijímá několik menších vodotečí z pravé, jižní strany, mj. Mariánský potok protékající Starým Podhradím. Na sever od obce jsou též rybníky Dolní a Horní tovaryš, pod Kaltenštejnem je nádrž Podhradí a několik menších zatopených lomů.

Území obce pokrývá ze 52 % zemědělská půda (31,5 % orná půda, téměř 17 % louky a pastviny) a z 35 % les.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1284, kdy se připomíná jako "Nigra aqua" s 8 lány a fojtstvím u hradu Kaltenštejna patřícího vratislavskému biskupovi. Název Černé Vody - podobně jako u blízké Červené Vody a Bílé Vody - odkazuje na barvu toku nebo spíše na barvu jeho dna. Ves sleduje ostatně tok Černého potoka.

V 14. a 15. století patřila Černá Voda zřejmě ke "zboží" hradu Kaltenštejna, který sice patřil biskupovi, ale byl často zastavován. Není však většinou výslovně zmiňována. Patrně v souvislosti s častými válečnými událostmi souvisejícími s hradem Černá Voda v 15. století na čas zpustla, ale v letech 1579-1581 byla obnovena. Byla pak z větší části až do konce patrimoniální správy roku 1850 v přímém držení vratislavských biskupů, spravována nejprve z Vidnavy, pak jakou součást na panství Frýdberk (nyní Žulová) a menší část též v rámci panství Jánský Vrch.

Současně s obnovením vsi bylo zřízeno lenní (rytířské) fojtství, které bylo samostatným statkem. Prvním fojtem byl Martin Göppert, od jeho potomků je získal Christoph Gebhard, ale významu nabylo zejména poté, co je v roce 1617 získal Johann Mikusch (též Mükusch). Jeho rod, povýšený do šlechtického stavu s přídomkem "von Buchberg", držel fojtství až do konce 18. století, postavil v Černé Vodě zámek a i jinak přispěl k jejímu rozvoji. Ernst Urban Mikusch von Buchberg prodal své statky v Černé Vodě a Dolní Červené Vodě roku 1773 hraběti Conradu von Sternberg-Rudelsdorf (biskupské léno na statek přijal až roku 1798). Od roku 1802 mělo černovodské fojtství nešlechtické vlastníky - inženýra Johanna Tschirsche, Johanna Staffina, Johanna Hohlbauma, Johanna Nepomuka Oehla, generálovou Parysovou, Friedolina Thrulla, Augusta Hoppeho, Wilhelma Hoppeho, Gustava Linnartze a další, až se roku 1911 majitelem fojtského velkostatku stal Ferdinand svobodný pánov von Skal, majitel blízké Kobylé.[3].

Roku 1785 byla v obci zřízena římskokatolická lokálie, povýšená roku 1843 na faru, a současně byla zbudována i škola. Do vybudování kostela (r. 1788) byly bohoslužby konány v zámecké kapli. V roce 1832 pomřelo 70 lidí v obci na choleru.

Od 70. let 19. století se v Černé Vodě (jako v celé Žulovské pahorkatině) rychle rozvíjela těžba kamene, totiž žuly a mramoru, a kamenický průmysl. Firmy Glogau (H. Kulka & Co., zal. 1876) a G. Franke & Brüder (zal. 1908) patřily k největším podnikům kamenického průmyslu na Jesenicku, avšak přibývaly další a v 20. letech působilo v obci 13 podniků zaměstnávajících až 2000 pracovníků. Ze Žulové sem byla roku 1914 postavena železniční vlečka, první světová válka však zabránila jejímu prodloužení a vybudování skutečné železniční trati. Průmyslové povaze obce odpovídala i politická orientace většiny obyvatelstva na strany sociálně demokratickou a komunistickou. Hospodářská krize v 30. letech 20. století pak přinesla rychlý úpadek, jehož důsledkem byl mimo jiné příklon obyvatelstva Sudetoněmecké straně. Po roce 1945 zanikla většina menších závodů; udržel se jen lom a dopravní středisko.

Po odsunu Němců byla Černá Voda dosídlena zejména z Horní Bečvy, Drahan a slovenského Liptova. Obnovení zemědělské výroby i kamenictví však naráželo na problémy a poté, co vzniklo Jednotné zemědělské družstvo, řada obyvatel obec opět opustila. Pozemky bývalého fojtského velkostatku zůstaly ve správě státu, a když bylo JZD nakonec roku 1964 zrušeno, byly všechny zemědělské pozemky přičleněny ke státnímu statku Žulová. Lesy převzal Lesní závod Javorník.

Černá Voda je členem Mikroregionu Žulovsko, svazku obcí vzniklého v roce 2003.[4] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[5] a od roku 1997 Euroregionu Praděd.[6]

Černá Voda je samostatnou obcí od počátku obecního zřízení roku 1850, a od té doby k ní rovněž přináleží osada Šropengrunt/Rokliny s vlastním katastrem. Kromě toho jižně od vlastní vesnice vznikly pod zříceninami hradu Kaltenštejna dvě osady:

  • na jižním svahu osada Staré Podhradí (do roku 1948[7] Starý Kaltštejn, něm. Alt-Kaltenstein, Altkaltenstein, Alt Kaltenstein), založená na biskupské půdě před rokem 1781; část osady se nachází na katastru Vápenné
  • na severním svahu Nové Podhradí (do roku 1948[7] Nový Kaltštejn, něm. Neu-Kaltenstein, Neukaltenstein, Neu Kaltenstein), založená na lukách patřících k fojtství Johannem Tschirschem roku 1802.

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Černé Vody od roku 1848[8]

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, (část) panství Frýdberk, (část) panství Jánský Vrch, (část) lenní fojtství Černá Voda

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Černé Vody podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[9]

Celá obec Černá Voda (včetně Roklin)

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2139 1953 2089 2049 2159 2147 1979 2182[p 1] 2285 894 1030 946 877 781 645 665[p 2]
  1. z toho: 10 Čechoslováků, 2152 Němců; 2166 řím. kat., 6 evang.
  2. z toho: 600 Čechů, Moravanů a Slezanů, 44 Slováků, 5 Němců; 223 řím. kat., 2 čsl. hus., 3 evang., 384 bez vyzn.

V obci Černá Voda je evidováno 281 adres : 260 čísel popisných (trvalé objekty) a 21 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 239 domů, z toho 198 trvale obydlených.

Osada Černá Voda

Rok 1836 1900 1930 2001
Počet obyvatel 1248 1355 1516 567

Osada Staré Podhradí

Rok 1836 1900 1930 2001
Počet obyvatel 279 285 228 22

Osada Nové Podhradí

Rok 1836 1900 1930 2001
Počet obyvatel 389 316 234 57

Církevní správa[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá obec do farnosti Černá Voda, pouze osada Rokliny spadá do farnosti Stará Červená Voda. Obě farnosti patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské a jsou dlouhodobě administrovány excurrendo: farnost Černá Voda z Vidnavy a farnost Stará Červená Voda ze Supíkovic.[11]

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[12] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku.

Členění obce[editovat | editovat zdroj]

Černá Voda se nečlení na části, má ale dvě katastrální území:

  • Černá Voda (851,76 ha)
  • Rokliny (144,53 ha)

Základní sídelní jednotky: Černá Voda, Nové Podhradí, Rokliny a Staré Podhradí.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice II. třídy číslo 456 z Velkých Kunětic a Staré Červené Vody na Žulovou. Několik silnice III. třídy má jen místní význam (např. silnice na Staré a Nové Podhradí).

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Na území Černé Vody zasahuje:

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola a základní škola nižšího i vyššího stupně (1.-9. ročník)[18] a dále dětský domov.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 860.  
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské (reprint). Praha : Academia, 2004. ISBN 80-200-1225-7. S. 860.   WENZELIDES, Otto. Heimatgeschichte. Opava : [s.n.], 1922. S. 138-146.  
  4. http://www.zulovsko.cz/
  5. http://www.smoj.cz/
  6. http://www.europraded.cz/
  7. a b Vyhláška Ministerstva vnitra ČSR č. 22/1949 Sb. ze dne 25. 1. 1949
  8. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.  
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha : ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-651.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 35.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha : ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 974-975.  
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  11. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.  
  12. NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha : Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-9. S. 204-205.  
  13. a b SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, I. díl. Praha : Academia, 1994. ISBN 80-200-0473-2. S. 352-353.  
  14. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=213
  15. http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=1091
  16. http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=12782
  17. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=444
  18. http://www.zakladniskola.wz.cz/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]