Vlčice (okres Jeseník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlčice

Vlčice - hřbitov
Znak obce VlčiceVlajka obce Vlčice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0711 541346
Kraj (NUTS 3) Olomoucký (CZ071)
Okres (LAU 1) Jeseník (CZ0711)
Obec s rozšířenou působností Jeseník
Pověřená obec Javorník
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 18,64 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 409 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 339 m n. m.
PSČ 790 67
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 4
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Vlčice 95
790 65 Žulová
Starosta Ing. Fojtek Josef
Oficiální web: www.vlcice.cz
Email: ou.vlcice@cmail.cz
Vlčice
Vlčice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Vlčice (něm. Wildschütz)[2] se nachází v okrese Jeseník, kraj Olomoucký, ve Slezsku. Žije zde 409[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Vlčice sousedí na severovýchodě s obcí Bernartice, na severo- a jihozápadě s obcí Uhelná, na jihovýchodě s obcí Skorošice a na východě s městem Žulová. Od okresního města Jeseník je vzdálena 17,5 km a od krajského města Olomouc 85 km.

Geomorfologicky patří Vlčice k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), na rozhraní oblasti jesenické (východosudetské) (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelek Hornolipovská hornatina) a oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologický celek Vidnavská nížina). Hornatá je zvláště západní část území obce, kde se povrch zvedá k vrcholům Suť (717 m n. m.) a Kokeš (652 m n. m.), nejvýše (762 m n. m.) však dosahuje na svahu Vápenného vrchu, nacházejícího se již na katastru Nových Vilémovic.

Území Vlčic patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Obcí protéká severovýchodním směrem několik drobných toků pramenících v Rychlebských horách: potok Studená voda, který protéká samotnými Vlčicemi a přijímá zprava Mlýnský potok pramenící ve Vojtovicích a protékající Bergovem, dále severněji Vlčický potok směřující do Uhelné a jižněji Vojtovický potok protékající Novou Véskou a Vojtovicemi a přijímající zleva Petrovický potok. V Dolním Lese je rybník na místní vodoteči.

Území obce pokrývá z 63 % zemědělská půda (45 % orná půda, 15,5 % louky a pastviny) a z 30 % les.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Je pravděpodobné, že se právě Vlčic týká zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daruje rytíři Vracivojovi 40 lánů nad říčkou Vlčicí, aby na nich založil vesnici s polskými osadníky, ale na německém právu. S jistotou se dnešní Vlčice zmiňují až roku 1310. Jméno pochází od vlka, ale protože je poprvé spojováno s říčkou, možná byl původní metaforický význam „jako vlk divoké, rychlé vody“. Pozdější německý název Wildschütz, tedy v překladu „Pytlák“, vznikl zkomolením původního slovanského názvu.

V 13. století zde bylo 60 lánů (ves tedy patřila ke větším), fojtství a pravděpodobně i kostel. Již v roce 1371 byly Vlčice biskupským lénem v držení rytíře Alberta Schoffa, jehož potomci je drželi do roku 1558 (z této rodiny pochází i rod pozdějších vlastníků hrabat Schaffgotschů). V roce 1475 se zde zmiňuje sklárna, v následujícím století také tvrz se dvorem, pivovarem, sladovnou a možná též železnou hutí. Voršila Schoffová přinesla roku 1558 panství věnem svému manželu Baltazarovi von Promnitz, po Promnitzích získali léno roku 1582 výměnou pánové von Maltitz, kteří vodní tvrz přestavěli na renesanční zámek a Vlčice vlastnili do roku 1791.

Středověká fara zřejmě za husitské doby zanikla. Za Maltitzů, kteří zahájili rekatolizaci panství, byl dosavadní dřevěný kostel sv. Bartoloměje po roce 1600 nahrazen zděným a fara byla roku 1678 obnovena. V letech 1732-1742 byl kostel znovu, tentokrát barokně přestavěn. Za sedmileté války v létě roku 1759 zde nějakou dobu pobýval hlavní stan císařské armády. Roku 1766 zasáhla obec prudká povodeň; na památku a ochranu byla poté pořízena socha sv. Jana Nepomuckého.

V roce 1791 pánové z Maltitz vymřeli a vratislavský biskup Philipp Gotthard von Schaffgotsch udělil léno svému synovci Josephu Gotthardovi hraběti von Schaffgotsch († 1844), po němž dědil syn Franz Anton († 1875), pak jeho syn Rudolf Gotthard († 1914). Rudolfův syn Aloys byl posledním majitelem statku z rodu. Po vzniku Československa statek prodal: rozsáhlé lesní pozemky manželům Kutzovým, majitelům velkostatku Bílá Voda, a zámek, dvůr a polnosti, lihovar a výrobnu marmelády manželům Schubertovým, jejichž rodině patřily do roku 1945.

Kromě uvedených potravinářských podniků byly Vlčice vesměs zemědělskou obcí. Průmysl se zde nerozvinul, a počet obyvatel proto pomalu klesal. Tradičními venkovskému profilu odpovídala i převažující politická orientace obyvatel na křesťansko-sociální stranu.

Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé odsunuti. Následné dosídlení na polovinu předválečného počtu obyvatel lze považovat - ve srovnání s některými okolními obcemi - za relativně úspěšné. Drobné řemeslné povniky[kdo?] a posléze i lihovar zanikly. Zkonfiskovaný panský statek byl roku 1949 začleněn do Státního statku v Javorníku, zbylé zemědělské pozemky postupně získalo zdejší jednotné zemědělské družstvo, než i ono bylo roku 1962 pohlceno uvedeným státním statkem. Zámek byl využíván jako škola a jako rekreační zařízení Ostravsko-karvinských dolů, v jejichž vlastnictví se nachází, od roku 1992 však není využíván.

K 1. lednu 1985 byly Vlčice připojeny k Javorníku, ale 23. listopadu 1990 se opět osamostatnily.

26. června 2009 vtrhla do obce povodeň, která si vyžádala dva lidské životy. Jednou z obětí byl velitel místních dobrovolných hasičů.

Vlčice jsou členem Mikroregionu Javornicko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[3] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[4] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[5]

Koncem 17. století vznikla 2,5 km západně od Vlčice osada Hřibová (do roku 1948 Pilcberk,[6] něm. Pilzberg), pojmenovaná podle stejnojmenné hory. Na severu s ní sousedila osada Zastávka patřící k Uhelné. Obyvatelé se živili drobným zemědělstvím, pastevectvím a dřevařstvím. Roku 1836 zde bylo 24 domů a roku 1930 jich bylo 19. Po roce 1945 nebyla dosídlena a kolem roku 1965 definitivně zanikla.

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Vlčic od roku 1848[7]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Vlčic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[8]

Celá obec Vlčice

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1857 2030 2042 1978 1772 1608 1686 1661[p 1] 1571 786 830 754 619 569 444 459[p 2]
  1. z toho: 17 Čechoslováků, 1629 Němců; 1659 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.
  2. z toho: 372 Čechů, Moravanů a Slezanů, 34 Slováků, 23 Němců, 1 Polák; 172 řím. kat., 5 čsl. hus., 10 evang., 9 pravosl., 214 bez vyzn.

V obci Vlčice je evidováno 194 adres : 171 číslo popisné (trvalé objekty) a 23 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[9] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 155 domů, z toho 131 trvale obydlených.

Část obce Vlčice

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1462[p 1] 1384 1376 1340 1214 1129 1156 1120[p 2][p 3] 539 537 467 439 350 373
  1. včetně Bergova a Dolního Lesa; z toho: Vlčice 1341, Hřibová 121
  2. z toho: Vlčice 1038, Hřibová 82
  3. z toho: 17 Čechoslováků, 1089 Němců; 1118 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.

V samotných Vlčicích je evidováno 144 adres : 129 čísel popisných (trvalé objekty) a 15 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 118 domů, z toho 103 trvale obydlených.

Církevní správa[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá obec Vlčice do farnosti Vlčice, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské a je administrována excurrendo z Bílé Vody.[11]

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[12] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku, kde je i farnost pro pravoslavné věřící.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku a Žulové směrem na Uhelnou, Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova, a dále odbočné silnice III. třídy směřující jednak na Bernartice, jednak na Vojtovice a Petrovice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zámek, původně gotická vodní tvrz, přestavěná kolem roku 1610 na renesanční zámek, 1829 opět přestavěný empírově a v 2. polovině 20. století hrubě účelově upraven.[13][14] U zámku krajinářský park, založený roku 1845.[15]
  • Římskokatolický farní kostel svatého Bartoloměje, původní stavba z doby po roce 1600 barokizována v letech 1732-1734. Uvnitř skupina dřevěných soch a kazatelna. Nástropní malby Aloise Baucha z konce 19. století. Kulturní památka[16]
  • Kaplička se sousoším Krista na hoře Olivetské od Rafaela Kutzera (1846-1819), u ohradní zdi kostela[17]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého, rokoková práce neznámého autora, datovaná rokem 1770 (kulturní památka)[18]
  • Hraniční kámen

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola a základní škola pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 863.  
  3. http://www.javornicko.cz/
  4. http://www.smoj.cz/
  5. http://www.europraded.cz/
  6. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  7. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.  
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha : ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-653.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 34.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha : ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976-977.  
  9. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  11. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.  
  12. NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha : Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-9. S. 204-205.  
  13. http://www.castles.cz/zamek-vlcice/
  14. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=235
  15. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=504
  16. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=233
  17. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=392
  18. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=350
  19. http://www.zsvlcice.cz/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]