Kladská Nisa
| Kladská Nisa | |
 Kladská Nisa na dolním toku | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Délka toku | 195 km |
| Plocha povodí | 4565 km² |
| Průměrný průtok | 25 m³/s |
| Světadíl | Evropa |
| Pramen | |
|
Králický Sněžník (pohoří) 50°9′53″ s. š., 16°47′20″ v. d. 1006 m n. m. | |
| Ústí | |
|
do Odry 50°49′8,4″ s. š., 17°39′29,52″ v. d. 140 m n. m. | |
| Protéká | |
 Polsko (Dolnoslezské, Opolské vojvodství) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Baltské moře, Odra | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kladská Nisa (polsky Nysa Kłodzka [nysa kuodska], německy Glatzer Neisse) je řeka na jihozápadě Polska (Dolnoslezské, Opolské vojvodství). Její délka činí 195 km. Povodí má rozlohu 4565 km².
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Pramení v západních svazích hory Klepáč v pohoří Králického Sněžníku. Protéká kopcovitou krajinou pod Orlickými horami a Jeseníky, prořezává hlubokým údolím Bardské hory a na dolním toku teče Slezskou nížinou. Je levým přítokem Odry.
Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]
Původně měla být poválečnou hranicí Polska, tudíž by větší díl Slezska (včetně hlavního správního střediska Horního Slezska Vratislavi – něm. Breslau) zůstal součástí Německa. Nakonec západní spojenci ustoupili Stalinovu nároku a hranicí vytvořila linie Lužická Nisa – Odra.
Vodní stav[editovat | editovat zdroj]
Průměrný dlouhodobý průtok v ústí je 25 m³/s. Při povodních se hladina zvyšuje o 3 až 4 m.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Na horním toku se nacházejí čtyři velké přehradní nádrže - Zbiornik Topola, Zbiornik Kozielno, Otmuchovské jezero a Niská přehrada s vodními elektrárnami. Na řece leží města Mezilesí, Kladsko, Bardo, Packow, Otmuchow a Nysa.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Hыca-Клодзка“.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kladská Nisa na Wikimedia Commons
