Uhelná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o obci na Javornicku. Další významy jsou uvedeny na stránce Uhelná (rozcestník).
Uhelná

Socha svatého Jana Nepomuckého
Znak obce UhelnáVlajka obce Uhelná
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0711 541214
Kraj (NUTS 3) Olomoucký (CZ071)
Okres (LAU 1) Jeseník (CZ0711)
Obec s rozšířenou působností Jeseník
Pověřená obec Javorník
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 22,5 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 478 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 276 m n. m.
PSČ 790 68
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 6
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Uhelná 163
790 70 Javorník u Jeseníku
Starosta Bc. Zdeněk Hořava
Oficiální web: www.uhelna.cz
Email: uhelna@uhelna.cz
Uhelná
Red pog.svg
Uhelná
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Uhelná (do roku 1948[2] Serksdorf, něm. Sörgsdorf[3]) se nachází ve Slezsku, v okrese Jeseník, kraj Olomoucký.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec Uhelná sousedí na západě s městem Javorník, na jihu s Polskem (gmina Stronie Śląskie) a na východě s obcemi Skorošice, Vlčice a Bernartice. Od okresního města Jeseník je vzdálena 21 km a od krajského města Olomouc 87,5 km.

Geomorfologicky patří Uhelná k provincii Česká vysočina, subprovincii krkonošsko-jesenické (sudetské), na rozhraní oblasti jesenické (východosudetské) (geomorfologický celek Rychlebské hory, podcelek Hornolipovská hornatina) a oblasti Krkonošsko-jesenické (Sudetské) podhůří (geomorfologický celek Vidnavská nížina). Severní část obce je rovinatá, nejhornatější je katastr Nových Vilémovic. Nejvyšším vrcholem je Strážiště (813 m n. m.), dále např. Roveň (779 m n. m.), Vápenný vrch (776 m n. m.), Hraničný vrch (753 m n. m.), Suť (717 m n. m.).

Území Uhelné patří do povodí Odry, resp. Kladské Nisy. Obcí protéká severovýchodním směrem několik drobných toků pramenících v Rychlebských horách: Lánský potok, protékající postupně Novými Vilémovicemi a Uhelnou a posléze přijímající zprava Vlčický potok, a severněji Červený potok, protékající osadou Červený Důl a Dolním Fořtem a ústící do Račího potoka. V osadě Hraničky pramení Vojtovický potok. U Uhelné je zatopený důl Pelnář.

Území obce pokrývá z téměř 49 % zemědělská půda (24,5 % orná půda, 23 % louky a pastviny) a z 45,5 % les.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1290. Obec vznikla zřejmě v rámci kolonizace prováděné na Jesenicku vratislavskými biskupy ve 13. století. Roku 1305 se psala jako "Sorykesdorph", byla tedy pravděpodobně pojmenována po svém lokátorovi jménem Šorik, Šora nebo podobně; z toho vzniklo německé Sörgsdorf a počeštěné Serksdorf.

Od první zmínky patřila Uhelná k panství vratislavských biskupů a byla spravována většinou z Jánského Vrchu.

Již roku 1305 zde bylo zákupní fojtství, které přetrvalo jako samostatný lenní statek až do konce patrimoniální správy roku 1850, resp. do roku 1945. Nezískalo však tak dominantní význam jako v jiných vsích na Jesenicku. V 18. století je držela rodina Andersů.

Ves nebyla příliš velká, v 16.–18. století však byla v jejím okolí založena řada sídel: Dolní a Horní Fořt, Zastávka, obnoveny byly i zaniklé Nové Vilémovice. Uhelná byla převážně zemědělskou obcí, koncem 18. a začátkem 19. století však zde byla provozována i těžba cihlářské hlíny zpracovávané ve fojtské cihelně a těžba hrnčířské hlíny s navazujícím hrnčířstvím, vznikla zde i palírna a potašovna. V 2. polovině 18. století byla na návsi postavena kaple sv. Floriána, roku 1801 pak byl nákladem zdejší občanky Kateřiny Freundové postaven kostel sv. Kateřiny a u něj zřízena římskokatolická fara a o něco později i škola. V roce 1859 se začal o u obce těžit v povrchovém dole nazvaném "Friedrich" hnědé uhlí – lignit.

Po druhé světové válce bylo odsunuto zdejší německé obyvatelstvo, samotnou Uhelnou se však podařilo – na rozdíl od okolních vesnic – dosídlit poměrně úspěšně. V roce 1948 byl dosavadní úřední název Serksdorf změněn na "Uhelnou" podle zdejší těžby hnědého uhlí a analogicky k novým názvům zvoleným pro okolní obce (Žulová, Vápenná, Písečná). Uhelný důl, kterému obec vděčila za nový název, byl z "Bedřicha" přejmenován na "(Antonín) Pelnář", avšak již roku 1957 byl zatopen a přeměněn na dnešní rybník využívaný k rekreaci. V zemědělství dominoval Státní statek Javorník, kterému roku 1949 připadly konfiskované pozemky fojtského velkostatku a ke kterému byla postupně připojena i veškerá ostatní zemědělská půda.

Osady Dolní Fořt Domkáři, Dolní Fořt Mlatci Zahradníci, Horní Fořt a Zastávka náležely k obci Uhelná již od počátku obecního zřízení roku 1850. V roce 1949 byla k Uhelné připojena sousední obec Nové Vilémovice i s osadami Hraničky a Červený Důl. Celá takto rozšířená obec Uhelná byla v poslední etapě normalizačního slučování k 1. lednu 1985 připojena k městu Javorník. 23. listopadu 1990 se však opět osamostatnila.

Uhelná je členem Mikroregionu Javornicko, svazku obcí vzniklého v roce 2001.[4] Obec je také od roku 1993 členem Sdružení měst a obcí Jesenicka (SMOJ), které tvoří obce okresu Jeseník,[5] a od roku 1997 členem Euroregionu Praděd.[6]

K Uhelné patřila osada Zastávka (něm. Stillstand), nacházející se 2 km jižně na svahu vrchu Suť, poblíž bývalé osady Hřibová na katastru Vlčic. Její jméno znamená území, na kterém je zakázáno stavět, zastavena stavba: dotyčná oblast byla totiž sporná mezi vratislavskými biskupy jako držiteli Uhelné a sousedními pány von Maltitz jako majiteli statku Vlčice. Po vyřešení sporu zde roku 1735 biskup zřídil drobnou osadu. Půda se zde však hodila nanejvýš k pastvě a obyvatelé se živili námezní prací a přadláctvím. Roku 1836 zde bylo 12 domů, v letech 1900 a 1930 11. Po odsunu původních německých obyvatel v letech 19451946 se odlehlou osadu bez valného hospodářského významu nepodařilo dosídlit, v 50. letech byla zcela opuštěna a roku 1963 i úředně zrušena. Nyní jsou zde jen rozvaliny několika budov.

Správní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Správní příslušnost Uhelné od roku 1848[7]

1848 vévodství slezské, kraj opavský, Nisské knížectví, (část Uhelné, Dolní Fořt, Nové Vilémovice, Hraničky, Červený Důl) panství Jánský Vrch, (Horní Fořt) statek fojtství Horní Fořt, (část Uhelné) statek fojtství Uhelná

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Uhelné podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[8]

Celá obec Uhelná

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2094 2121 2023 1825 1790 1729 1792[p 1] 715 790 643 556 531 549[p 2]
  1. z toho: 12 Čechoslováků, 1753 Němců; 1790 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.
  2. z toho: 483 Čechů, Moravanů a Slezanů, 25 Slováků, 15 Němců, 3 Poláci; 192 řím. kat., 1 čsl. hus., 5 evang., 277 bez vyzn.

V obci Uhelná je evidováno 238 adres : 200 čísel popisných (trvalé objekty) a 38 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[9] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 155 domů, z toho 130 trvale obydlených.

Část obce Uhelná

Rok 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 753[p 1] 692 756 708 651 628 585 689[p 2][p 3] 428 412 380 354 396 400
  1. z toho: Serksdorf (Uhelná) 682, Zastávka 71
  2. z toho: 2 Čechoslováci, 679 Němců; 687 řím. kat., 1 evang., 1 bez vyzn.
  3. z toho: Serksdorf (Uhelná) 645, Zastávka 44

V samotné Uhelné je evidováno 1131 adres : 129 čísel popisných (trvalé objekty) a 2 čísla evidenční (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 106 domů, z toho 93 trvale obydlených.

Církevní správa[editovat | editovat zdroj]

Z hlediska římskokatolické církevní správy spadá Uhelná do farnosti Uhelná, která patří do děkanátu Jeseník diecéze ostravsko-opavské.[11] Farnost je administrována excurrendo z Javorníku.

Evangeličtí věřící patří k farnímu sboru Javorník u Jeseníku.[12] Věřící Československé církve husitské patří k náboženské obci v Jeseníku.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice I. třídy číslo 60 z Jeseníku, Žulové a Vlčic směrem na Javorník a dále na státní hranici, odkud pokračuje jako silnice 382 do polského Pačkova, a dále severojižní silnice III. třídy odbočující ze silnice II/457 a procházející Uhelnou směrem na části obce Nové Vilémovice a Červený Důl.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Římskokatolický farní kostel svaté Kateřiny, postavený roku 1801 (kulturní památka)[13]
  • Kaple svatého Floriána z 2. poloviny 18. století
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z počátku 19. století[14]
  • Zřícenina Rychlebského hradu
  • Na území Uhelné okrajově zasahuje evropsky významná lokalita Rychlebské hory – Račí údolí, cenná pro svá lesní a luční společenstva

Školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 862.  
  4. http://www.javornicko.cz/
  5. http://www.smoj.cz/
  6. http://www.europraded.cz/
  7. GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2003. ISBN 80-7248-226-2.  
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha : ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650-651.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 34.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha : ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976-977.  
  9. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-01-12, [cit. 2010-01-12]. Dostupné online.  
  11. BOHÁČ, Zdeněk. Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství s.r.o., 1999. ISBN 80-7192-405-9.  
  12. NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a Slezska. Praha : Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-9. S. 204-205.  
  13. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=229
  14. http://www.jesenik.org/index.php?option=com_searchpamatky&Itemid=362&sid=321

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]