Vystudoval filozofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a ve Vídni. Měl o dva roky staršího bratra Alfreda. Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza. V roce 1938 emigroval do Velké Británie a v roce 1941 do brazilského Petropolisu, kde spáchal sebevraždu[3] poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.
Narodil se ve Vídni, hlavním městě rakousko-uherské monarchie, do rodiny zámožného židovského továrníka Moritze Zweiga (1845–1926), působícího v textilním průmyslu, a Idy rozené Brettauerové (1854–1938), pocházející z bankéřské rodiny.[4] Měl staršího bratra Alfreda (1879–1977). Zweigovi měli blízký vztah k českým zemím. Otec Moritz provozoval úspěšnou textilní továrnu v severních Čechách a jeho předkové pocházeli z Moravy.[5] Příbuzensky byla rodina zpřízněna s českým spisovatelem Egonem Hostovským, který Stefana Zweiga popsal jako „velmi vzdáleného příbuzného“,[6] přestože šlo o jeho bratrance.[7]
Asi devatenáctiletý Stefan Zweig (vpravo) s bratrem Alfredem, asi rok 1900
Studia zahájil pěti lety v lidové škole, které následovalo osm let na gymnáziu. Gymnaziální studia pro něj byla nudná a monotónní, později však s humorem vzpomínal „jak před velkými premiérami Straussovými a Hauptmannovými záhadně onemocněly dvě třetiny žáků – neboť již od tří hodiny bylo třeba čekat na místa k stání; jak během učitelova (…) výkladu (…) četli pod lavicí Nietzsche a Strindberga; jak se vtírali mezi universitní studenty při pitvách, navštěvovali všechny výstavy, přebírali knihy antikvářů a vkrádali se na zkoušky filharmoniků.“ Již jako sedmnáctiletý po vzoru Hugo von Hofmannsthala publikoval své texty do revue, tehdy ještě pod pseudonymem. Zweig studied philosophy at the University of Vienna and in 1904 earned a doctoral degree with a thesis on "The Philosophy of Hippolyte Taine". Religion did not play a central role in his education. "My mother and father were Jewish only through accident of birth," Zweig said later in an interview. Yet he did not renounce his Jewish faith and wrote repeatedly on Jews and Jewish themes, as in his story Buchmendel. Zweig had a warm relationship with Theodor Herzl, the founder of Zionism, whom he met when Herzl was still literary editor of the Neue Freie Presse, then Vienna's main newspaper; Herzl accepted for publication some of Zweig's early essays.[8] Zweig believed in internationalism and in Europeanism, as The World of Yesterday, his autobiography, makes clear. According to Amos Elon, Zweig called Herzl's book Der Judenstaat an "obtuse text, [a] piece of nonsense".[9]
At the beginning of World War I, patriotic sentiment was widespread, and extended to many German and Austrian Jews: Zweig, as well as Martin Buber and Hermann Cohen, showed support.[10] Zweig served in the Archives of the Ministry of War and adopted a pacifist stand like his friend Romain Rolland, recipient of the Nobel Prize in Literature 1915. Zweig married Friderike Maria von Winternitz (born Burger) in 1920; they divorced in 1938. As Friderike Zweig she published a book on her former husband after his death.[11] She later also published a picture book on Zweig.[12] In the late summer of 1939, Zweig married his secretary Elisabet Charlotte "Lotte" Altmann at Bath, England.[13] Zweig's secretary in Salzburg from November 1919 to March 1938 was Anna Meingast (13 May 1881, Vienna – 17 November 1953, Salzburg).[14]
V roce 1934, poté co Hitler v Německu uchvátil moc, prchl Zweig z Rakouska do Spojeného království, kde žil nejprve v Londýně a následně od roku 1939 v Bathu. V důsledku rychlého postupu německých vojsk do západní Evropy opustil Zweig se svou druhou manželkou Evropu a utekl do Spojených států amerických, kde se v roce 1940 usadil v New Yorku. Po dva měsíce žili jako hosté na Yale University v New Havenu, načež si pronajali dům ve vesnici Ossining ve státě New York.
On August 22, 1940, they moved again to Petrópolis, a German-colonized mountain town 68 kilometers north of Rio de Janeiro known for historical reasons as Brazil's Imperial City.[15] Zweig, feeling increasingly depressed about the situation in Europe and the future for humanity, wrote in a letter to author Jules Romains, "My inner crisis consists in that I am not able to identify myself with the me of passport, the self of exile".[16] On February 23, 1942, the Zweigs were found dead of a barbiturateoverdose in their house in the city of Petrópolis, holding hands.[17][18] He had been despairing at the future of Europe and its culture. "I think it better to conclude in good time and in erect bearing a life in which intellectual labour meant the purest joy and personal freedom the highest good on Earth," he wrote.[19]
The Zweigs' house in Brazil was later turned into a cultural centre and is now known as Casa Stefan Zweig.
Zweig was a prominent writer in the 1920s and 1930s, befriending Arthur Schnitzler and Sigmund Freud.[20] He was extremely popular in the United States, South America and Europe, and remains so in continental Europe;[2] however, he was largely ignored by the British public.[21] His fame in America had diminished until the 1990s, when there began an effort on the part of several publishers (notably Pushkin Press, Hesperus Press, and The New York Review of Books) to get Zweig back into print in English.[22]Plunkett Lake Press has reissued electronic versions of his non-fiction works.[23] Since that time there has been a marked resurgence and a number of Zweig's books are back in print.[24]
Critical opinion of his oeuvre is strongly divided between those who despise his literary style as poor, lightweight and superficial,[21] and those who praise his humanism, simplicity and effective style.[22][25]Michael Hofmann is scathingly dismissive of Zweig's work, which he dubbed a "vermicular dither", adding that "Zweig just tastes fake. He's the Pepsi of Austrian writing." Even the author's suicide note left Hofmann gripped by "the irritable rise of boredom halfway through it, and the sense that he doesn't mean it, his heart isn't in it (not even in his suicide)".[26]
Zweig's memoir,[27][28][29]The World of Yesterday, was completed in 1942 on the day before he committed suicide. It has been widely discussed as a record of "what it meant to be alive between 1881 and 1942" in central Europe; the book has attracted both critical praise[22] and hostile dismissal.[26]
Surviving copy of Zweig's novel Amok (1922) burned by National Socialists
Zweig acknowledged his debt to psychoanalysis. In a letter dated 8 September 1926 he wrote to Freud, "Psychology is the great business of my life ". He went on explaining that Freud had considerable influence on a number of writers such as Marcel Proust, D.H. Lawrence and James Joyce giving them a lesson of "courage" and helping them overcome their inhibitions, "Thanks to you, we see many things. – Thanks to you we say many things which otherwise we would not have seen nor said." Autobiography in particular had become "more clear-sighted and audacious.[30]"
Zweig enjoyed a close association with Richard Strauss, and provided the libretto for Die schweigsame Frau (The Silent Woman). Strauss famously defied the Nazi regime by refusing to sanction the removal of Zweig's name from the programme [31] for the work's première on June 24, 1935 in Dresden. As a result, Goebbels refused to attend as planned, and the opera was banned after three performances. Zweig later collaborated with Joseph Gregor, to provide Strauss with the libretto for one other opera, Daphne, in 1937. At least[32] one other work by Zweig received a musical setting: the pianist and composer Henry Jolles, who like Zweig had fled to Brazil to escape the Nazis, composed a song, "Último poema de Stefan Zweig",[33] based on "Letztes Gedicht", which Zweig wrote on the occasion of his 60th birthday in November 1941.[34]
During his stay in Brazil, Zweig wrote Brasilien, Ein Land der Zukunft (Brazil, Land of the Future) which was an accurate analysis of his newly adopted country; in this book he managed to demonstrate a fair understanding of the Brazilian culture that surrounded him.
Zweig was a passionate collector of manuscripts. There are important Zweig collections at the British Library, at the State University of New York at Fredonia and at the National Library of Israel. The British Library's Stefan Zweig Collection was donated to the library by his heirs in May 1986. It specialises in autograph music manuscripts, including works by Bach, Haydn, Wagner, and Mahler. It has been described as "one of the world's greatest collections of autograph manuscripts".[35] One particularly precious item is Mozart's "Verzeichnüß aller meiner Werke"[36] – that is, the composer's own handwritten thematic catalogue of his works.
The 1993–1994 academic year at the College of Europe was named in his honour.
Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely, biografické romány.[3]
Netrpělivost srdce (1938) – tragický a dramatický příběh lásky Edity k poručíku od hulánů; poskytuje prostor k zamyšlení nad lidským soucitem, který může i zabít
Amok – soubor novel
Amok – o německém lékaři podléhajícím nenávistné lásce k lady
Zmatení citů – tragédie geniálního učence a učitele, jenž si neví rady ve vztahu ke svému žákovi
Šachová novela – hra talentovaného, avšak hrubého a nekultivovaného mistra světa v šachu (alegoricky zobrazuje fašismus) proti neznámému muži, jenž má šanci vyhrát
Fantastická – zhýralý a požitky přesycený šlechtic dokáže nalézt v sobě i hlubší city a nový vztah k životu
Mučivé tajemství – mladý chlapec touží poznat svět dospělých, jeho nevinnosti zneužije lázeňský hejsek, kterému jde jen o to, aby se prostřednictvím hocha vloudil k jeho matce.
Knihomol – příběh génia, který má nedostižný přehled o knihách
Letní novelka – o vztahu stárnoucího muže k mladé dívce
Neviditelná sbírka – vykresluje období inflace v Německu během 20. let 20. století
Svět včerejška – autobiografie
Opojení z proměny – příběh chudé mladé dívky Kristýny, která pozná život vyšší společnosti a nedokáže se poté vrátit do světa chudých
↑Gabe Friedman. Meet the Austrian-Jewish novelist who inspired Wes Anderson's 'The Grand Budapest Hotel' [online]. 17 January 2015. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ELON, Amos. The Pity of it All. New York: Metropolitan Books, 2002. S. 287.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZWEIG, Friderike. Stefan Zweig – Wie ich ihn erlebte. Berlin: F.A. Herbig Verlag, 1948.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZWEIG, Friderike. Stefan Zweig : Eine Bildbiographie. München: Kindler, 1961.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Index entry for marriage of Altmann, Elisabet C., Spouse:Zweig, Registration district: Bath Register volume & page nbr: 5c, 1914 [online]. ONS [cit. 2016-12-17]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Werner Thuswaldner. Wichtiges zu Stefan Zweig: Das Salzburger Literaturarchiv erhielt eine bedeutende Schenkung von Wilhelm Meingast. Salzburger Nachrichten. December 14, 2000. Dostupné online [cit. March 15, 2014].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Júlia Dias Carneiro. Revivendo o país do futuro de Stefan Zweig. www.dw.de. Deutsche Welle, April 30, 2009. Dostupné online [cit. February 23, 2012].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑When It’s Too Late to Stop Fascism, According to Stefan Zweig [online]. [cit. 2017-08-08]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Stefan Zweig, Wife End Lives In Brazil. select.nytimes.com. The United Press in The New York Times, February 23, 1942. Dostupné online [cit. February 23, 2012].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Died. Time. March 2, 1942. Dostupné online [cit. 2010-06-30].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BANVILLE, John. Ruined souls. The Guardian. 2009-02-27. Dostupné online [cit. 2017-08-08]. ISSN0261-3077. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FOWLES, John. Introduction to "The Royal Game". New York: Obelisk, 1981. S. ix.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abWALTON, Stuart. Stefan Zweig? Just a pedestrian stylist. The Guardian. London: March 26, 2010. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abcLEZARD, Nicholas. The World of Yesterday by Stefan Zweig. www.theguardian.com. London: The Guardian, December 5, 2009. Dostupné online [cit. 26 September 2010].Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Plunkett Lake Press [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rohter, Larry. "Stefan Zweig, Austrian Novelist, Rises Again". The New York Times. 28 May 2014
↑LIUKKONEN, Petri. Stefan Zweig [online]. Finland: Kuusankoski Public Library. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2015.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JONES, Lewis. The World of Yesterday. The Telegraph. 11 January 2010. Dostupné online [cit. 2015-11-02].Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEZARD, Nicholas. The World of Yesterday by Stefan Zweig. The Guardian. 4 December 2009. Dostupné online [cit. 2015-11-02].Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BRODY, Richard. Stefan Zweig, Wes Anderson, and a Longing for the Past. The New Yorker. 14 March 2014. Dostupné online [cit. 2015-11-02].Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Sigmund Freud, Stefan Zweig, Correspondance, Editions Rivages, Paris, 1995, ISBN978-2869309654
↑Richard Strauss/Stefan Zweig: BriefWechsel, 1957, translated as A Confidential Matter, 1977
↑Stefan Zweig [online]. REC Music Foundation [cit. 2014-04-28]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
galerie na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
.jpg)
Street named after Zweig in Laranjeiras, Rio de Janeiro
Stefan Zweig, Amok (1922)
Stefan Zweig, Maria Stuart (1935)
Stefan Zweig, Die Welt von gestern (1942)
Casa Stefan Zweig v Petrópolis (Brazílie)
Pamětní deska ve Vídni (Schottenring, Wien)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Faigl.ladislav/sandboxH na Wikimedia Commons 
Osoba Stefan Zweig ve Wikicitátech
