Hermann Cohen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hermann Cohen při přednášce (litografie C. Doerbeckera)

Hermann Cohen (4. července 1842 Coswig (Anhaltsko) – 4. dubna 1918 Berlín) byl německý židovský filosof, představitel novokantovství.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Cohen se narodil v ortodoxní židovské rodině a studoval nejprve na rabínské škole ve Vratislavi (Breslau), pak filosofii v Berlíně a v Halle. Roku 1871 vydal spis Kantova teorie zkušenosti. Spolu s P. Natorpem založil novokantovskou filosofii v Marburgu, kde byl v letech 18761912 profesorem filosofie. Vydal nejprve dvě knihy o dalších Kantových Kritikách a potom tři svazky vlastního – i když na Kantovi závislého – systému: Logiku čistého poznání, Etiku čisté vůle a Estetiku čistého citu. Napsal také řadu článků o otázkách judaismu, zejména o „etickém monoteismu“: biblický Bůh není součástí světa jako pohanské modly; není tedy předmětem zkoumání, nýbrž tím, kdo po člověku vyžaduje etické jednání. V roce 1912 odešel na Vysokou školu pro studium judaismu v Berlíně a napsal práci Náboženství rozumu z pramenů judaismu, která vyšla posmrtně v roce 1919.[1]

Mezi Cohenovy významné žáky a dědice patřili Franz Rosenzweig, Ernst Cassirer, Nicolai Hartmann, José Ortega y Gasset a Władysław Tatarkiewicz.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Metzler Philosophen Lexikon, heslo Hermann Cohen.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]