Poreč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Poreč
Poreč – staré město
Poreč – staré město
Poreč – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 0 m n. m.
stát: Chorvatsko Chorvatsko
župa: Istrijská
Poreč
Red pog.png
Poreč
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 139 km² km²
počet obyvatel: 16 696 (12 000) (2011)
hustota zalidnění: 120 obyv./km² obyv. / km²
etnické složení: Chorvati (75 %)
správa
starosta: Edi Štifanić
oficiální web: http://www.porec.hr
PSČ: 52440

Poreč (italsky Parenzo, německy Parentium) je chorvatské město v na západním pobřeží Istrie, 68 km západně od Rijeky a 50 km jižně od Terstu. V roce 2011 v městské oblasti Poreč žilo okolo 16 700 obyvatel, v samotném městě asi 12 000. Zdejší Eufráziova bazilika je od roku 1997 zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO. Město je staré téměř 2000 let a rozkládá se okolo přístavu a severovýchodně od ostrova Sveti Nikola. Od 70. let 20. století patří mezi nejnavštěvovanější turistická místa v zemi a turistický ruch dominuje městské ekonomice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Poreč v roce 1557

Během 2. století př.n.l. byl Římany na malém poloostrově postaven vojenský tábor castrum s přibližnými rozměry 400×200 m. Půdorys starého města připomíná tento tábor dodnes. Za vlády císaře Augusta se v 1. století stal tábor oficiálně městem a také součástí římské kolonie Colonia Iulia Parentium. Ve 3. století se zde připomíná křesťanská komunita. Nejstarší bazilika svatého Maura byla postavena ve 2. polovině 4. století a uchovávala i světcovy relikvie. Mozaiky z podlahy této baziliky se dosud dochovaly v zahradě Eufraziovy baziliky. Po pádu Římské říše v roce 476 se město dostalo pod nadvládu Ostrogótů, v roce 539 se stalo součástí Byzantské říše, roku 788 Franské říše. Krátkou dobu bylo město samostatné, později ho vlastnil patriarcha z Aquileje.

V roce 1267 Poreč stalo prvním istrijským městem, které se rozhodlo stát součástí Benátské republiky, ve které pak setrvalo více než pět století. V tomto období bylo vystavěno několik paláců a křesťanských staveb v benátském stylu. Roku 1354 město zničili Janované. Po zániku Benátské republiky se v roce 1797 stalo součástí Habsburské monarchie.

V letech 1805–1814 byla Poreč součástí Napoleonova Italského království, pak Ilyrských provincií v rámci Prvního Francouzské císařství a nakonec bylo začleněno do Rakouského císařství. V roce 1844 bylo paroplavbou spojeno s Terstem.

Poreč se roku 1861 stala hlavním městem Itsrie a sídlem regionálního parlamentu. Pomalu se stávalo turistickým letoviskem rakouské aristokracie. V letech 1902–1935 byla mezi Porečí a Terstem v provozu úzkorozchodná železnice nazývaná Parenzana nebo Parenzaner Bahn. V roce 1918 bylo město anektováno Italským královstvím. Za 2. světové války byla Poreč v roce 1943 obsazena Němci a o rok později byla 34 krát bombardována Spojenci přičemž bylo zničeno 75 % města . Roku 1947 se stalo součástí Chorvatska, resp. Jugoslávie. Italské obyvatelstvo muselo opustit město a bylo nahrazeno obyvatelstvem slovanským z různých částí Jugoslávie.

Charakter města[editovat | editovat zdroj]

Západní pobřeží Istrijského poloostrova je velmi členité a jeho charakter dává tvář i Poreči. Jde o typické istrijské městečko ležící na poloostrově. K Poreči patří i blízký ostrov Svatého Nikoly. Okolí města je obklopeno hotelovými komplexy. Z Poreče existuje lodní spojení se sousedními přístavy i s přístavy v Itálii (např. Benátky).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu v roce 2011 ve městě žilo 74,8 % Chorvatů, 3,4 % Srbů, 3,2 % Italů a 2,7 % Albánců. Asi 15 % obyvatel běžně hovoří italsky.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1845 byl vytištěn první turistický průvodce popisující město. Roku 1910 byl postaven první hotel Riviera. V současnosti jsou hotelové komplexy roztroušeny po pobřeží v délce 37 km. V letní sezóně ve městě žije až 120 000 lidí. Mimo sezónu jezdí na víkendové pobyty turisté především z Chorvatska, Slovinska, Rakouska a Itálie.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Město je oblíbeným turistickým střediskem s bohatou historií. Jsou zde zbytky antických chrámů, domy a paláce ovlivněné benátskou gotikou i dalšími stavebními slohy. Nejvýznamnější památkou je Eufráziova bazilika z 6. století kdy město patřilo k Byzantské říši. Byla pojmenována po svém zakladateli biskupu Eufráziu (491–515). Legendy praví, že zde byl biskupem Svatý Maur (je zřejmě považován i za patrona města). Další významnou památkou je dům Sinčičů, kde je regionální muzeum a obraz „Poslední večeře Páně“ od místního autora.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]