Mario Balotelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mario Balotelli
Mario Balotelli v dresu Itálie
Osobní informace
Celé jméno Mario Barwuah Balotelli
Datum narození 12. srpna 1990 (22 let)
Místo narození Palermo, Itálie
Výška 189 cm
Přezdívka Super Mario[1]
Klubové informace
Současný klub ITA AC Milan
Číslo 45
Pozice útočník
Mládežnické kluby
2001–2005 ITA Lumezzane
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2007
2007–2010
2010–2013
2013–		 ITA Lumezzane
ITA Inter Milán
ENG Manchester City
ITA AC Milan		 00200(0)
0590(20)
0540(20)
0130(12)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2008–2010
2010–		 ITA Itálie U21
ITA Itálie		 01600(6)
02300(9)
Úspěchy
Serie A
Zlatá medaile 2007/2008 ITA Inter Milán
Zlatá medaile 2008/2009 ITA Inter Milán
Zlatá medaile 2009/2010 ITA Inter Milán
Coppa Italia
Zlatá medaile 2009/2010 ITA Inter Milán
Supercoppa Italiana
Zlatá medaile 2008 ITA Inter Milán
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2009/2010 ITA Inter Milán
Premier League
Zlatá medaile 2011/2012 ENG Manchester City
FA Cup
Zlatá medaile 2010/2011 ENG Manchester City
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile ME 2012 ITA Itálie

→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v lize za klub aktuální : 7. červen 2013
** Starty a góly za reprezentaci aktuální 17. červen 2013

Mario Barwuah Balotelli (* 12. srpna 1990, Palermo, Itálie) je italský fotbalový útočník ghanského původu. V současnosti obléká dres AC Milan, kam přestoupil z anglického klubu Manchester City FC. Je také reprezentantem Itálie. Mario Balotelli má také potíže s disciplínou, za což bývá kritizován. Média mu dala přezdívku „Super Mario“.[1] Jeho silnou disciplínou je mj. proměnování pokutových kopů.

Obsah

Klubová kariéra[editovat]

Začátky[editovat]

Mario Balotelli začínal s fotbalem v týmu Lumezzane, kde se také v patnácti letech dostal do A-týmu, Lumezzane tehdy hrálo italskou Serii C1 (třetí nejvyšší fotbalovou soutěž v zemi).

Inter Milán[editovat]

Po neúspěšné zkoušce v klubu FC Barcelona šel v roce 2006 do Interu Milán na hostování s opcí. První start v Serii A si odbyl 16. prosince 2007.[2] První dva góly v dresu Interu vstřelil v Italském poháru Reggině. V listopadu 2008 vytvořil nový klubový rekord Interu a je stále nejmladším hráčem, který za něj dal gól v Lize Mistrů.

S Interem vyhrál 3x Serii A, 1x Italský pohár, dále Italský superpohár a Ligu mistrů. V lize jej však rasově napadali fanoušci Juventusu [3], k tomu se přidalo několik osobních skandálů, např. když v televizní show Striscia la Notizia pózoval s dresem AC Milán [4], a také kritika od spoluhráčů i nového trenéra José Mourinha za nedostatek snahy při trénincích.

Mario Balotelli v modrém dresu Manchesteru City, vlevo kráčí Alex Song v červeném dresu Arsenalu FC.

Manchester City[editovat]

Do týmu Citizens byl Mario Balotelli zakoupen v létě 2010 za částku kolem 24 miliónů liber šterlinků. Začal nastupovat s číslem 45. V Manchesteru se znovu setkal se svým bývalým trenérem z Interu Robertem Mancinim (toho v Interu vystřídal José Mourinho).

21. prosince 2010 získal Balotelli ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let v Evropě, které uděluje deník Tuttosport. Zároveň prohlásil, že jen jeden bývalý držitel je „jen o trochu lepší než on“, tím jediným měl být konkrétně Lionel Messi. Hráči jako Wayne Rooney, Cesc Fabregas, Rafael van der Vaart, Sergio Agüero, Alexandre Pato, kteří v minulosti trofej získali tedy dle jeho názoru za ním zaostávají. Mario také údajně nikdy neslyšel jméno Jacka Wilshera, který skončil v anketě na druhém místě. Ocenění Golden Boy bere jako předstupeň pro zisk prestižního Zlatého míče, jenž hodlá v budoucnu získat.[5]

Přesně týden nato, 28. prosince 2010 vstřelil Balotelli svůj první hattrick jak za Manchester City, tak v Premier League a výrazně tak pomohl Citizens k výhře 4:0 nad Aston Villou.[6]

8. dubna 2012 Balotelli potvrdil svou pověst problémového fotbalisty, když se v zápase proti Arsenalu, který Citizens prohráli 1:0 nechal po nepovedeném výkonu zbytečně vyloučit. Trenér Manchesteru City Roberto Mancini se nechal slyšet, že do konce sezony už Balotelliho nezařadí do sestavy a v letním přestupovém období je připraven jej prodat. Nicméně v dresu Manchesteru City v sezóně pokračoval a na konci slavil s mužstvem zisk mistrovského titulu.

Mario Balotelli dostal celkem 4 červené karty během svého dvouletého působení v Manchesteru City (platí po konci sezóny 2011/12). První uviděl 7. listopadu 2010 proti West Bromwich Albion, předtím vstřelil oba góly svého týmu, který skončil výsledkem 2:0. Druhou červenou obdržel 17. března 2011 v zápase s Dynamem Kyjev po 36 minutách (Manchester City vyhrál 1:0). Další červenou kartou byl vyprovozen ze hřiště 27. listopadu 2011 v utkání proti Liverpoolu (remíza 1:1). Balotelli v tomto zápase obdržel 2 žluté karty v rozmezí 18 minut. Čtvrtá červená karta je z výše zmiňovaného utkání 8. dubna proti Arsenalu.[7]

AC Milan[editovat]

V lednu 2013 přestoupil za 22 mil. eur[8] do italského klubu AC Milan, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[9] Ve slavném italském klubu zažil raketový nástup. Poprvé hrál za AC Milan v přípravném zápase 31. ledna 2013 proti týmu z italské 5. ligy Darfo Boario. Nastoupil do druhého poločasu, vstřelil 1 gól a na další dva přihrál spoluhráči z reprezentace Stephanu El Shaarawy.[9] 3. února 2013 Balotelli debutoval v italské lize a zařídil dvěma góly vítězství 2:1 nad hostujícím Udinese Calcio.[10] Druhý gól vstřelil z pokutového kopu.[8] Ve svém druhém zápase za AC Milan ve 24. kole Serie A se také střelecky prosadil, v 82. minutě vyrovnával z pokutového kopu proti domácímu celku Cagliari Calcio na konečných 1:1.[11] 15. února (25. ligové kolo) se podílel vítězným gólem na výhře AC Milan nad Parmou 2:1. Byl to jeho čtvrtý gól během úvodních tří zápasů.[12] Pátý gól přidal 8. března ve 28. ligovém kole proti domácímu FC Janov, Milán zvítězil 2:0.[13] Ve 29. kole Serie A zařídil dvěma góly vítězství 2:0 nad hostujícím Palermem, přičemž první gól dal z pokutového kopu.[14] 7. dubna 2013 dostal trest zákazu startu ve třech utkáních (proti Neapoli, Juventusu a Catanii) za napadení asistenta rozhodčího po zápase na půdě Fiorentiny (remíza 2:2) a za žlutou kartu, která automaticky znamenala stop pro další utkání (byla totiž už čtvrtá v tomto ročníku).[15] V posledním kole Serie A 2012/13 19. května 2013 v posledním ligovém kole gólem z kontroverzního pokutového kopu v 84. minutě vyrovnával na průběžných 1:1 proti domácí Sieně, AC Milán nakonec zvítězil 2:1 a se 72 body si pojistil třetí místo a postup do předkola Ligy mistrů na úkor dotírající Fiorentiny.[16] Svůj neúplný ligový ročník v Itálii Balotelli zakončil s výbornou bilancí 12 gólů ve 13 zápasech.

Reprezentace[editovat]

U-21[editovat]

Mario Balotelli nemohl nastoupit za mládežnické výběry Itálie U-15 a U-17, neboť byl stále považován za ghanského imigranta. Hráč odmítl nabídku Ghany k reprezentaci této africké země. Deklaroval touhu hrát za Itálii, až dostane italský pas.[17]

Trenér italského fotbalového mužstva do 21 let Pierluigi Casiraghi o Balotelliho stál, když bylo Mariovi konečně 13. srpna uděleno italské občanství, povolal jej 29. srpna do týmu "Azzurrini" (italská reprezentační jedenadvacítka) pro zápasy s Řeckem a Chorvatskem.[18] Hned při svém debutu 5. září 2008 proti Řecku vstřelil Mario Balotelli gól a zajistil tak Itálii remízu 1:1.

Hráč byl nominován do 23členného kádru Itálie pro Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let v roce 2009 a vstřelil první gól zápasu proti pořadatelské zemi Švédsku ve 23. minutě. O 15 minut později dostal červenou kartu za oplácení a musel opustit hřiště (Itálie přesto vyhrála 2:1).[19]

A-mužstvo[editovat]

10. srpna 2010 debutoval Mario Balotelli pod novým koučem Cesare Prandellim za italský seniorský tým v přátelském utkání proti Pobřeží slonoviny - prvním od MS 2010, kde Itálie skončila na posledním místě základní skupiny F s pouhými 2 body za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem.[20] Balotelli nastoupil do zápasu společně s dalšími debutanty Salvatorem Sirigu (brankář), Cristianem Molinarem (obránce) a Amaurim (útočník), porážce 0:1 však nezabránil.[21]

11. listopadu 2011 vstřelil Mario Balotelli svůj první gól v dresu italského A-mužstva proti Polsku na Městském stadionu ve Vratislavi (Itálie vyhrála 2:0)[22] a stal se tak prvním italským hráčem tmavé pleti, kterému se to podařilo. V kvalifikačním cyklu na MS 2014 v Brazílii zařídil 26. března 2013 dvěma góly vítězství nad domácí Maltou 2:0.[23] 7. června 2013 sváděl souboje s obranou domácího českého týmu v dalším kvalifikačním utkání, ale výrazněji se neprosadil a nakonec byl vyloučen. Zápas skončil remízou 0:0.[24]

Euro 2012[editovat]

Mario Balotelli se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a nastoupil v základní sestavě hned v prvním utkání základní skupiny C 10. června 2012 a zároveň šlágru skupiny proti favoritovi celého šampionátu Španělsku (remíza 1:1). Ve 37. minutě dostal žlutou kartu. V 53. minutě obral o míč Sergia Ramose a běžel sám na bránu, potom ale nepochopitelně zpomalil, Ramos jej dostihl a míč mu čistě vypíchl. Trenér Prandelli jej vzápětí v 57. minutě vystřídal, na hřiště šel Antonio Di Natale.[25]

Mario Balotelli v modrém dresu Itálie v souboji s anglickým obráncem Johnem Terry ve čtvrtfinále Eura 2012.

Ve druhém utkání proti Chorvatsku byl Mario Balotelli aktivnější, po faulu na něj v 39. minutě vstřelil Andrea Pirlo gól na 1:0 z přímého kopu. I v tomto utkání střídal Di Natale Balotelliho, tentokrát v 70. minutě, Chorvaté stihli vyrovnat na konečných 1:1.[26]

Poprvé na turnaji skóroval v utkání proti Irsku (výhra Itálie 2:0, Balotelli dával druhý gól), kde poprvé nenastoupil v základní sestavě, nýbrž střídal v 74. minutě Di Nataleho. V 90. minutě se trefil do sítě v krkolomné pozici, ačkoli byl těsně střežen irským obráncem O´Sheem.[27] Zatímco jeho spoluhráči běželi po závěrečném hvizdu na lavičku zjišťovat výsledek druhého utkání Španělsko-Chorvatsko (Itálie neměla ještě jistý postup ze základní skupiny a její postup závisel na výsledku tohoto druhého utkání), Mario Balotelli se vydal za irským brankářem a svým bývalým spoluhráčem z Manchesteru City Shayem Givenem, aby si vyměnil dres.[28]

Mario Balotelli střílí na španělskou bránu, zabránit se mu snaží obránce Sergio Ramos a záložník Sergio Busquets (dres č. 16) ve finále Eura 2012.

Ve čtvrtfinále se střetla Itálie s Anglií a přestože měla většinu zápasu převahu, nedokázali se její hráči střelecky prosadit a utkání dospělo po prodloužení a výsledku 0:0 do penaltového rozstřelu. Jako první kopal hráč Itálie, konkrétně Mario Balotelli a důležitou penaltu proměnil. Situace byla pikantní v tom, že branku Anglie hájil jeho klubový spoluhráč z Manchesteru City Joe Hart. Itálie nakonec penaltový rozstřel zvládla poměrem 4:2 a postoupila do semifinále Mistrovství Evropy. Mario Balotelli odehrál celý zápas.[29]

V semifinále turnaje vsítil 2 góly v prvním poločase zápasu s Německem a výrazně se tak podílel na postupu Itálie do finále (utkání skončilo vítězstvím země z Apeninského poloostrova 2:1).[30] Při prvním gólu se ve 20. minutě na levé straně uvolnil mezi dvěma německými hráči Antonio Cassano a odcentroval do pokutového území, kde si Balotelli našel prostor, předskočil německého obránce a hlavičkou zavěsil. Ve 36. minutě nevyšla Němcům ofsajdová past, Riccardo Montolivo vyslal na italského útočníka dlouhý pas, Mario Balotelli si jej zpracoval a měl dost času přesně vystřelit do pravého horního rohu Neuerovy brány. Po druhém gólu si ostentativně svlékl dres, za což obdržel od francouzského rozhodčího Lannoye žlutou kartu. V 70. minutě jej trenér Cesare Prandelli stáhl ze hřiště a poslal místo něj Antonia Di Natale.

Ve finále Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 odehrál proti Španělsku celé utkání, střelecky se ale neprosadil a jeho tým prohrál 0:4.[31]

Během zápasu s Chorvatskem byl Mario Balotelli terčem rasistických útoků chorvatských fanoušků, což vedlo orgány UEFA k udělení pokuty 80 000 € chorvatskému fotbalovému svazu.[32] Se třemi vstřelenými brankami byl v šestici nejlepších střelců šampionátu (mimo něj ještě Mario Gómez, Mario Mandžukić, Cristiano Ronaldo, Alan Dzagojev, Fernando Torres).

Reprezentační góly[editovat]

Reprezentační góly Maria Balotelliho za A-mužstvo Itálie
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek Soutěž
010 11. 11. 2011 Městský stadion, Vratislav Polsko Polsko 00:1 00(30.) POL 0:2 ITA přátelské utkání [22]
02 18. 6. 2012 Městský stadion, Poznaň, Polsko Irsko 02:0 00(90.) ITA 2:0 Irsko Euro 2012 [33]
03 28. 6. 2012 Národní stadion, Varšava, Polsko Německo 00:1 00(20.) GER 1:2 ITA Euro 2012 [30]
04 28. 6. 2012 Národní stadion, Varšava, Polsko Německo 00:2 00(36.) GER 1:2 ITA Euro 2012 [30]
05 16. 10. 2012 San Siro, Milán, Itálie Dánsko 03:1 00(54.) ITA 3:1 Dánsko kvalifikace na MS 2014 [34]
06 21. 3. 2013 Stade de Genève, Ženeva, Švýcarsko Brazílie 02:2 00(57.) ITA 2:2 Brazílie přátelský zápas [35]
07 26. 3. 2013 Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta Malta 00:1 000(8.) Malta 0:2 ITA kvalifikace na MS 2014 [23]
08 26. 3. 2013 Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta Malta 00:2 00(45.) Malta 0:2 ITA kvalifikace na MS 2014 [23]
09 16. 6. 2013 Estádio do Maracanã, Rio de Janeiro, Brazílie Mexiko 01:2 00(78.) Mexiko 1:2 ITA Konfederační pohár FIFA 2013 [36]
Platí k 17. červnu 2013

Úspěchy[editovat]

Mario Balotelli rozdává autogramy.

Klubové[editovat]

Inter Milán

Manchester City

Reprezentační[editovat]

  • 1× účast na ME (2012 - 2. místo)

Individuální[editovat]

  • Golden Boy - 2010
  • FA Cup Finále 2011 - Muž zápasu

Odkazy[editovat]

Poznámky[editovat]

  1. ↑ Během zápasu Mario Balotelli vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.

Reference[editovat]

  1. ↑ a b Super Mario Balotelli can win title for Manchester City Daily Mail, 29 July 2010 (anglicky)
  2. ↑ Cagliari 0–2 Inter Milan [online]. ESPNSoccernet, [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (en) 
  3. ↑ Inter president chides Juve fans for racist chants [online]. uk.reuters.com, 2009-4-20, [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (en) 
  4. ↑ Tapiro a Balotelli Mario indossa la maglia del Milan [online]. lastampa.it, 2010-3-22, [cit. 2010-11-01]. Dostupné online. (it) 
  5. ↑ Balotelli vyhrál cenu “Golden Boy of the Year” [online]. mancity.cz, 2010-12-22, [cit. 2010-11-01]. Dostupné online.  
  6. ↑ Citizens doma zničili Aston Villu [online]. mancity.cz, 2010-12-28, [cit. 2010-11-01]. Dostupné online.  
  7. ↑ Man City's Mario Balotelli avoids ban for Alex Song tackle [online]. BBC, 10 April 2012, [cit. 2012-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Byl za padoucha, teď je hrdina. Balotelli je náš Messi, zní z AC Milán [online]. iDNES.cz, 2013-02-06, [cit. 2013-02-06]. Dostupné online.  
  9. ↑ a b Sbohem, Mario, můj chlapče! Divočák Balotelli se stěhuje do Milána [online]. iDNES.cz, 2013-01-31, [cit. 2013-02-02]. Dostupné online.  
  10. ↑ Mario Balotelli scores twice on Milan debut to secure win over Udinese [online]. The Guardian, 2013-02-03, [cit. 2013-02-06]. Dostupné online.   (anglicky)
  11. ↑ AS Řím prohrál i po propuštění Zemana, hráči se pohádali o penaltu [online]. iDNES.cz, 2013-02-09, [cit. 2013-02-11]. Dostupné online.  
  12. ↑ Balotelli dal znovu gól, AC Milán neprohrál sedm zápasů v řadě [online]. iDNES.cz, 2013-02-15, [cit. 2013-02-16]. Dostupné online.  
  13. ↑ Balotelli se zase trefil, AC Milán vyhrál v Janově [online]. iDNES.cz, 2013-03-08, [cit. 2013-03-09]. Dostupné online.  
  14. ↑ Neapol ukončila své trápení, na Juventus přesto ztrácí devět bodů [online]. iDNES.cz, 2013-03-16, [cit. 2013-03-16]. Dostupné online.  
  15. ↑ Balotelli napadol asistenta rozhodcu a dostal dištanc, Profutbal.sk, cit. 9. 4. 2013 (slovensky)
  16. ↑ AC Milán vyděsil své fandy, Ligu mistrů uhájil v posledních minutách [online]. iDNES.cz, 2013-05-19, [cit. 2013-05-20]. Dostupné online.  
  17. ↑ "ESCLUSIVA TMW – Inter, il baby fenomeno Balotelli si racconta", TuttoMercatoWeb, 1 June 2007. Ověřeno k 19 July 2007.(italsky) 
  18. ↑ Casiraghi convoca Balotelli [online]. La Gazzetta dello Sport, 29 August 2008, [cit. 2008-08-29]. Dostupné online. (italsky) 
  19. ↑ Peter Staunton."Ten-Man Italy Defeat Sweden After Balotelli Sent Off", Goal.com, 19 June 2009. Ověřeno k 19 June 2009.  (anglicky)
  20. ↑ "Italy turn to Balotelli, Cassano", FIFA.com, 6 August 2010. Ověřeno k 6 August 2010.  (anglicky)
  21. ↑ Italy 0–1 Ivory Coast [online]. ESPNsoccernet, 10 August 2010, [cit. 2010-08-19]. Dostupné online. (anglicky)  (anglicky)
  22. ↑ a b Footballdatabase.eu: Poland - Italy 0:2 (anglicky)
  23. ↑ a b c Českým fotbalistům nahrává remíza Bulharů v Dánsku, Itálie vyhrála, iDNES.cz, vyd. 26. 3. 2013
  24. ↑ Prokopnuté dveře. Tak se divoký Balotelli rozloučil s Prahou, iDNES.cz, cit. 8. 6. 2013
  25. ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  26. ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  27. ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  28. ↑ "Dampf", Andrew."After a spectacular goal, Mario Balotelli's celebration is controlled by a teammate", 6 June 2012. Ověřeno k 20 June 2012.  (anglicky)
  29. ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  30. ↑ a b c Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  31. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  32. ↑ "Euro 2012: Croatia fined for Mario Balotelli racial abuse", BBC, 19 June 2012. Ověřeno k 24 June 2012.  (anglicky)
  33. ↑ Footballdatabase.eu: Italy - Republic of Ireland 2:0 (anglicky)
  34. ↑ Itálie - Dánsko 3:1, favorit vyhrál a zvýšil náskok na Čechy. iDNES.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2012-10-17]. Dostupné online.  
  35. ↑ Footballdatabase.eu: Italy - Brazil 2:2 (anglicky)
  36. ↑ Footballdatabase.eu: Mexico - Italy 1:2 (anglicky)

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Mario Balotelli
Držitelé ceny Golden Boy
2003: Van der Vaart • 2004: Rooney • 2005: Messi • 2006: Fàbregas • 2007: Agüero • 2008: Anderson • 2009: Pato • 2010: Balotelli • 2011: Götze • 2012: Isco
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mario_Balotelli&oldid=10422736“