Lhotské jalovce a stěny
 Lhotské jalovce a stěny | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 10. února 1998 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Jihomoravského kraje |
| Nadm. výška | 450–590[1][2] m n. m. |
| Rozloha | 18,27 ha[3][4] |
| Správa | Krajský úřad Jihomoravského kraje |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Blansko |
| Umístění | Lhota u Olešnice |
| Souřadnice | 49°32′52,44″ s. š., 16°23′13,2″ v. d. |
  Lhotské jalovce a stěny | |
| Další informace | |
| Kód | 1923 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lhotské jalovce a stěny je přírodní památka na severozápadním okraji obce Lhota u Olešnice v okrese Blansko. Přírodní památka leží na území přírodního parku Svratecká hornatina. Důvodem ochrany jsou skalní útvary s pestrou mozaikou společenstev.
Ochrana[editovat | editovat zdroj]
Přírodní památka byla vyhlášena 10. února 1998 na území 18,1322 ha bez ochranného pásma, čímž získala ze zákona ochranné pásmo 50 m.[2] Důvodem ochrany jsou skalní útvary s pestrou mozaikou společenstev. Cíl ochrany je zachování přírodovědně a esteticky atraktivního krajinného segmentu s populacemi zvláště chráněných rostlin a živočichů.[2]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Jižní část území je obhospodařována, mezi jednotlivými loukami se nacházejí vysoké meze,[1] které dosahují výšky až pěti metrů.[2]
Lesní porost je nepůvodní, tvořený smrkem, borovicí a jedlemi s příměsí habru, javoru klenu a až třistaletými exempláři dubu zimního.[1] Původně jde o rozhraní 4. bukového a 5. jedlobukového stupně,[1] na nejteplejším skalnatém svahu s přesahem do 3. dubobukového stupně.[2] Zcela nevhodně byly zalesněny i vápencové hřbety, které byly dlouhodobě v minulosti využívány k pastvě.[2]
Z bylin se v oblasti nachází sasanka lesní, hořec křížatý, hořec brvitý, modřenec chocholatý, svízel vonný, kopytník evropský, pitulník horský, lilie zlatohlavá, okrotice bílá, jaterník podléška[1] či tolita lékařská.[2] V keřovém patru lze nalézt skalník celokrajný, ptačí zob obecný a v rámci Boskovicka[1] i celého okresu Blansko největší kolonii jalovce obecného.[2]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
V keřích tu hnízdí ťuhýk obecný, na skalních stěnách krkavec velký, u lískových keřů je možné zahlédnout přilétavšího ořešníka kropenatého.[1] Z ptactva se tu dále vyskytuje pěnice černohlavá, pěnkava obecná, budníček menší, budníček větší, sýkora koňadra, sýkora modřinka, drozd zpěvný, kos černý, červenka obecná, střízlík obecný, linduška lesní, brhlík lesní, mlynařík dlouhoocasý, ořešník kropenatý, strakapoud velký, datel černý či žluna zelená.[2] Tresenský potok je lovištěm ledňáčka říčního a skorce vodního.[2]
Ze savců se tu vystkytuje veverka obecná, lasice hranostaj, kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní a liška obecná.[2]
Dutiny stromů a mrtvé odumřelé dřevo jsou stanovištěm různých bezobratlých živočichů.[2]
Vodstvo[editovat | editovat zdroj]
Oblast se silně svažuje do údolí Tresenského potoka,[1] který teče těsně za jeho západní hranicí. Do něj se zleva vlévá bezejmenný přítok.[2]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Podloží, které vystupuje na povrch v podobě skalek a hřebenů, je tvořeno směsí biotických a dvojslídých rul s příměsemi grafitických svorů a krystalických vápenců.[1][2] Nejvýznamnějším útvarem je mrazový srub v severní části oblasti nad Tresenským potokem.[1]
Celé území se silně svažuje do údolí Tresenského potoka se svahy o sklonu 20–40 stupňů.[2] Skalní stěny dosahují výšky 8–12 m.[2]
Půda je tvořena kambizeměmi, rankery[1] a na vápenci mělkými a vysychavými rendzinami.[2] V údolí potoka se nacházjí fluvizemě, v prameništích a kolem rybníčku v malém množství gleje.[2]
Biogeografie[editovat | editovat zdroj]
Oblast spadá do biogeograficky do Sýkořského regionu, který je součástí Hercynské podprovincie.[2]
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Oblast leží v mírně teplé oblasti MT3 s krátkým a suchým létem, jaro a podzim jsou normální, zima dlouhá, mírně chladná až chladná a mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.[2]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Skály -
Jalovce -
Posed -
Lesní část -
Sad v jihozápadní části -
Pole v jihozápadní části -
Pohled od jihu
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k LACINA, J.; MLATEČEK, F. Přírodní poměry Boskovicka. Příprava vydání Skořepa H. a kol.. Svazek 1.. Boskovice: Muzeum Boskovicka, 2008. Kapitola Chráněná území a další ekologicky významné lokality.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t PRAŠIVKOVÁ, Lenka. Návrh plánu péče o přírodní památku Lhotské jalovce a stěny. Brno, 2013 [cit. 2017-01-17]. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. Vedoucí práce Petr Maděra. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lhotské jalovce a stěny na Wikimedia Commons - Lhotské jalovce a stěny na lokality.geology.cz
