Kijev (letadlová loď)
 Letadlová loď Kijev v roce 1987 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | letadlová loď / letadlový křižník |
| Třída | Projekt 1143 / třída Kiev |
| Zahájení stavby | 21. července 1970 |
| Spuštěna na vodu | 26. prosince 1972 |
| Uvedena do služby | 28. prosince 1975 |
| Osud | vyřazena 1994 zábavní park 2004 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 36 300 t (standardní) 41 370 t (plný) |
| Délka | 273,1 m |
| Šířka | 49,2 m |
| Ponor | 10 m |
| Pohon | 4 turbíny, 8 kotlů 125 000 kW |
| Palivo | 7000 t |
| Rychlost | 31 uzlů |
| Dosah | 4000 nám. mil při 30 uzlech 13 500 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 1433 |
| Výzbroj | 8× P-500 Bazalt (4×2) 72× M-11 Štorm (2×2) 4× Osa-M (2×2) 4× 76mm kanón AK-726 (2×2) 8× AK-630 (8×1) 2× RBU-6000 (2×1) 2× Vichr (1×2) 10× 533mm torpédomet (2×5) |
| Letadla | 16× Kamov Ka-27 16× Jakovlev Jak-38 či 2× Kamov Ka-27 24× Jakovlev Jak-38 |
Kijev byla sovětská letadlová loď Projektu 1143 známého i jako třída Kiev. Byla to prototypová jednotka této čtyřkusové třídy. Postavena byla v letech 1970–1975. Sovětské a ruské námořnictvo loď provozovalo v letech 1975–1994.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Kýl lodě byl založen 21. července 1970 v černomořském Nikolajevu. Na vodu byla spuštěna 26. prosince 1972 a 28. prosince 1975 byla dokončena. Oficiálně se tak však stalo až v únoru 1977 po dokončení všech zkoušek. V roce 1976 se přesunula z Černého moře do Severomorsku, kde se stala součástí Severní flotily.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
.JPEG)
Vzhledově neobvyklá loď byla jakýmsi hybridem mezi raketovým křižníkem a letadlovou lodí (v sovětské terminologii ji proto nazývali letadlový křižník). Důvodem bylo to, že plnohodnotnou letadlovou loď v té době Sověti nebyli schopni postavit a provozovat. Stal se jí až později Admiral Kuzněcov.
Trup lodi byl 273,1 metrů dlouhý, přičemž vyosená letová paluba měla délku 189 metrů. Na pravoboku lodi se nacházel mohutný ostrov s velitelským můstkem a elektronickými systémy. V jeho zadní části byl komín. Zatímco zadní dvě třetiny paluby byly určeny pro provoz palubních letounů a vrtulníků, přední část lodi sloužila pro umístění rozličných raketových komplexů a hlavňové výzbroje. Letový park se zpravidla skládal ze 14 vrtulníků Kamov Ka-25 či Kamov Ka-27 a 14 stíhacích bombardérů Jakovlev Jak-38. Ty byly z hangáru dopravovány dvojicí výtahů, z nichž první se nacházel za ostrovem a druhý nalevo od něj.
Další výzbroj byla velice pestrá. Na přídi se nacházely dva dvanáctihlavňové vrhače hlubinných raketových bomb RBU-6000. Za nimi byl protiponorkový komplex RPK-1 Vichr (v kódu NATO SUW-N-1), používající rakerová torpéda FRAS-1 o dosahu přibližně 30 km. Jím vrhané střely mohly nést jadernou hlavici.
Za tímto systémem byla umístěna dvouhlavňová věž s kanóny ráže 76 mm, přičemž druhá dělová věž stejného typu se nacházela v zadní části ostrova. Po stranách přední věže a za ní byly umístěny čtyři dvojice kontejnerů protilodních letounových střel P-500 Bazalt (v kódu NATO SS-N-12 Sandbox) s dosahem přibližně 500 km (loď nesla dalších osm rezervních střel pro druhou salvu).
Mezi zadním párem kontejnerů střel Bazalt bylo odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel M-11 Štorm (v kódu NATO SA-N-3 Goblet) (druhé bylo v zadní části ostrova) o dosahu 35 km a dostupu 25 km. Zásoba střel činila 72 kusů. Tento protiletadlový systém doplňovala dvě dvojitá vypouštěcí zařízení protiletadlových střel krátkého dosahu (6 km) Osa-M (v kódu NATO SA-N-4 Gecko) se zásobou 36 střel. Loď také pro svou obranu nesla osm systémů AK-630 s kanóny ráže 30 mm a dva pětihlavňové 533mm torpédomety.
Operační služba[editovat | editovat zdroj]
V průběhu let 1977–1987 Kijev podstoupil 10 cest po Atlantském a Středozemním moři. Mezi prosincem 1982 a listopadem 1984 podstoupila modernizaci v loděnici Nikolajev. Od roku 1987 stála v Severomorsku a v prosinci 1987 byla přesunuta do zálohy. Po rozpadu Sovětského svazu loď připadla Rusku. Z důvodu malého vojenského rozpočtu a horšícímu se stavu lodi dosloužila 30. června 1993. V roce 1996 byla prodána čínské společnosti, která z ní udělala zábavný park v Tchien-ťinu. Takto je přístupná od 1. května 2004.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.* PEJČOCH, Ivo. Letadlové lodi třídy Kijev. HPM. 1993, roč. 3, čís. 4, s. 29–32. ISSN 1210-1427.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kijev na Wikimedia Commons - (česky) Článek o ruských letadlových lodích
