Projekt 41
| Projekt 41 / třída Něustrašimij | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 1 |
| Zahájení stavby | {{{zahájení stavby}}} |
| Spuštění na vodu | {{{spuštění na vodu}}} |
| Uvedení do služby | {{{uvedení do služby}}} |
| Osud | vyřazen 1974 |
| Předchůdce | Projekt 30bis / třída Skoryj |
| Následovník | Projekt 56 / třída Kotlin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 3010 t (standardní) 3800 t (plný) |
| Délka | 133 m |
| Šířka | 13,6 m |
| Ponor | 4,4 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 34 uzlů |
| Dosah | |
| Posádka | 328 |
| Výzbroj | 4× 130mm kanón (2×2) 8× 45mm kanón (4×2) 8× 25mm kanón (2×4) 10× 533mm torpédomet (2×5) 6 vrhačů |
| Pancíř | {{{pancíř}}} |
| Letadla | {{{letadla}}} |
| Radar | {{{radar}}} |
| Sonar | {{{sonar}}} |
| Ostatní | {{{ostatní}}} |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Projekt 41 či třída Něustrašimij byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Postavena byla jen jediná jednotka, sloužící v letech 1955–1974. Byla to poslední třída sovětských torpédoborců, vycházejících z italských vzorů z poloviny 30. let.
Obsah |
Stavba[editovat]
Ze čtyř původně objednaných lodí této třídy byl nakonec postaven pouze torpédoborec Něustrašimij a zbylé jednotky byly zrušeny ještě před založením kýlu. Kýl lodi byl založen 5. července 1950, dne 29. ledna 1951 byl trup spuštěn na vodu a nakonec 26. července 1955 byl Něustrašimij dokončen.
Konstrukce[editovat]
Výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly čtyři 45mm dvojkanóny (později nahrazené čtyřhlavňovou lafetací) a dvě čtyřčata ráže 25 mm. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek loď nesla šest vrhačů hlubinných pum (později dva raketové vrhače RBU-2500). Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a 4 kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.
Odkazy[editovat]
Literatura[editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
