Projekt 41

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 41 / třída Něustrašimij
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 1
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud vyřazen 1974
Předchůdce Projekt 30bis / třída Skoryj
Následovník Projekt 56 / třída Kotlin
Technické údaje
Výtlak 3010 t (standardní)
3800 t (plný)
Délka 133 m
Šířka 13,6 m
Ponor 4,4 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 34 uzlů
Dosah
Posádka 328
Výzbroj 4× 130mm kanón (2×2)
8× 45mm kanón (4×2)
8× 25mm kanón (2×4)
10× 533mm torpédomet (2×5)
6 vrhačů
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar {{{radar}}}
Sonar {{{sonar}}}
Ostatní {{{ostatní}}}
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 41 či třída Něustrašimij byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Postavena byla jen jediná jednotka, sloužící v letech 1955–1974. Byla to poslední třída sovětských torpédoborců, vycházejících z italských vzorů z poloviny 30. let.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Ze čtyř původně objednaných lodí této třídy byl nakonec postaven pouze torpédoborec Něustrašimij a zbylé jednotky byly zrušeny ještě před založením kýlu. Kýl lodi byl založen 5. července 1950, dne 29. ledna 1951 byl trup spuštěn na vodu a nakonec 26. července 1955 byl Něustrašimij dokončen.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly čtyři 45mm dvojkanóny (později nahrazené čtyřhlavňovou lafetací) a dvě čtyřčata ráže 25 mm. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek loď nesla šest vrhačů hlubinných pum (později dva raketové vrhače RBU-2500). Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a 4 kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu