Projekt 1232.2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 1232.2 / třída Pomornik
Vznášedlo třídy Zubr
Obecné informace
Uživatelé Ruské námořnictvo
Ukrajinské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové republiky
Typ výsadkové vznášedlo
Lodě 12 objednáno
9 dokončeno
Zahájení stavby 1985–
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud aktivní (2013)
Předchůdce Projekt 1209
Následovník Projekt 1206T
Technické údaje Projekt 1232.2
Výtlak 415 t (standardní)
550 t (plný)
Délka 57,3 m
Šířka 25,5 m
Ponor 2 m
Pohon 3 plynové turbíny (30 000 hp)
2 plynové turbíny (20 200 hp)
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 63 uzlů
Dosah
Posádka 33
Výzbroj AK-630M (2×1)
2× 122mm raketomet Grad-M (2×1)
16× Igla-1M (4×4)
Pancíř
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar
Ostatní 130 t nákladu
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 1232.2 „Zubr“ (v kódu NATO třída Pomornik) je třída výsadkových vznášedel sovětského námořnictva z doby studené války. Po rozpadu SSSR část z nich převzalo ruské námořnictvo a část Ukrajinské námořnictvo. Stavbu provádí loděnice obou zemí. Zahraničními uživateli vznášedel jsou Řecké námořnictvo a Námořnictvo Čínské lidové republiky. Jsou to největší vznášedla na světě.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Vývoj vznášedel této třídy byl zahájen roku 1978, stavba začala roku 1985 a od roku 1988 začala jejich služba v sovětském námořnictvu.[1] Vznášedla staví jak ruská loděnice Almaz v Petrohradu, tak ukrajinská loděnice Morje ve Feodosiji.[2]

Čínská lidová republika objednala čtveřici vznášedel v hodnotě 315 milionů dolarů u ukrajinské firmy Ukroboronprom. První pár staví loděnice ve Feodosiji a druhý bude postaven v Číně pod ukrajinským dohledem.[1]

Jednotky třídy Projektu 1232.2:

Trupové číslo Jméno Námořnictvo Loděnice Vstup do služby Status
770 Jevgenij Kočeškov (ex MDK-118) Sovětské námořnictvo Almaz aktivní
782 Mordovija (ex MDK-94) Sovětské námořnictvo Almaz aktivní
Doněck Ukrajinské námořnictvo aktivní
Artěmivsk (ex- MDK-93) Ukrajinské námořnictvo aktivní
L180 Kefallonia Řecké námořnictvo Almaz 2001 původně ruské vznášedlo 770, aktivní
L181 Ithaki Řecké námořnictvo Morje 2001 aktivní
L182 Kerkira Řecké námořnictvo Almaz leden 2005 aktivní
L183 Zakynthos Řecké námořnictvo Almaz 2001 aktivní
Námořnictvo ČLR Morje 12. dubna 2013 aktivní[1]
Námořnictvo ČLR Morje ve stavbě
Námořnictvo ČLR ČLR objednáno
Námořnictvo ČLR ČLR objednáno

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

MDK-57

Vznášedla jsou vybavena příďovou a záďovou rampou pro vykládku nákladu na vyloďovací pláž. Jedno vznášedlo unese 130 tun nákladu – například tři tanky T-80B, tři tanky PT-76, nebo osm bojových vozidel pěchoty BMP-2, deset obrněných transportérů BTR-70, nebo 360 plně vybavených vojáků.[2]

K palebné podpoře výsadku slouží dva raketové komplety, každý pro vypouštění dvaadvaceti 122mm neřízených střel. Proti napadení ze vzduchu slouží čtyři čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety krátkého dosahu Igla-1M a dva systémy bodové obrany AK-630M, každý se šestihlavňovým 30mm rotačním kanónem.[2]

Vznášedla mají tři plynové turbíny o výkonu 30 300 hp pro pohon a dvě plynové turbíny o výkonu 20 200 hp pro vztlak.[3] Pohyb vpřed zajišťují tři čtyřlisté stavitelné vrtule o průměru 5,5 metru, v trupu jsou dále čtyři ventilátory s vrtulemi o průměru 2,5 metru. Nejvyšší rychlost dosahuje 63 uzlů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 1232.2 ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ukraine deliveries world largest hovercraft to PLA Navy [online]. China-defense-mashup.com, rev. 2013-04-25, [cit. 2013-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Zubr Class (Pomornik), Russian Federation [online]. Naval-technology.com, [cit. 2013-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 149.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.