Projekt 68bis
| Projekt 68bis / třída Sverdlov | |
|---|---|
 |
|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Indonéské námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 24 plánováno 14 postaveno |
| Zahájení stavby | |
| Spuštění na vodu | |
| Uvedení do služby | |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Projekt 68 (Čapajev) |
| Následovník | Projekt 58 (Kynda) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 14 290 t (standardní) 17 970 t (plný) |
| Délka | 210,1 m |
| Šířka | 22,1 m |
| Ponor | 7,8 m |
| Pohon | 2 turbíny, 16 kotlů |
| Palivo | {{{palivo}}} |
| Rychlost | 33,7 uzlu |
| Dosah | |
| Posádka | 1270 |
| Výzbroj | 12× 152mm kanón (4×3) 12× 100mm kanón (6×2) 32× 37mm kanón (16×2) 10× 533mm torpédomet (2×5) |
| Pancíř | 150 mm (můstek) 125 mm (boky, čela věží) 75 mm (paluba) |
| Letadla | |
| Radar | |
| Sonar | |
| Ostatní | |
| Technické údaje {{{podtřída2}}} | |
| Výtlak | {{{výtlak2}}} |
| Délka | {{{délka2}}} |
| Šířka | {{{šířka2}}} |
| Ponor | {{{ponor2}}} |
| Pohon | {{{pohon2}}} |
| Palivo | {{{palivo2}}} |
| Rychlost | {{{rychlost2}}} |
| Dosah | {{{dosah2}}} |
| Posádka | {{{posádka2}}} |
| Výzbroj | {{{výzbroj2}}} |
| Pancíř | {{{pancíř2}}} |
| Letadla | {{{letadla2}}} |
| Radar | {{{radar2}}} |
| Sonar | {{{sonar2}}} |
| Ostatní | {{{ostatní2}}} |
Projekt 68bis či třída Sverdlov, byla třída lehkých křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Jednalo se o poslední postavené sovětské konvenční křižníky, po nichž následovaly raketonosné křižníky Projektu 58 (v kódu NATO třída Kynda). Celkem bylo postaveno 14 křižníků. Jeden kus byl později prodán do Indonésie. Vyřazovány byly od poloviny 80. let, přičemž poslední jednotka byla vyřazena teprve v roce 1992.
Obsah |
Stavba [editovat]
Stavba křížníků třídy Sverdlov probíhala v letech 1949–1955 díky Stalinově zálibě ve velkých hladinových lodích, přestože po skončení druhé světové války bylo zřejmé, že tato kategorie lodí zastarala a nová plavidla jinde prakticky nebyla stavěna. Po Stalinově smrti jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov celý program utlumil a řada nedostavěných křižníků byla sešrotována. Dokončeno tak bylo 14 z plánovaných 24 jednotek.
Konstrukce [editovat]
Výzbroj křižníků tvořilo dvanáct 152mm kanónů MK-5-bis v třídělových věžích, sekundární ráží představovalo dvanáct 100mm kanónů SM-5-1 ve dvoudělových věžích a plavidla dále nesla 16 protiletadlových 37mm kanónů V-11 v dvouhlavňových postaveních. Plavidla také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety PTA-53-68bis. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a šestnáct kotlů. Nejvyšší rychlost přesahovala 33 uzlů.
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. s. 353.
