Projekt 68bis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 68bis / třída Sverdlov
Křižník Žďanov
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 24 plánováno
14 postaveno
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 68 (Čapajev)
Následovník Projekt 58 (Kynda)
Technické údaje
Výtlak 14 290 t (standardní)
17 970 t (plný)
Délka 210,1 m
Šířka 22,1 m
Ponor 7,8 m
Pohon 2 turbíny, 16 kotlů
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 33,7 uzlu
Dosah
Posádka 1270
Výzbroj 12× 152mm kanón (4×3)
12× 100mm kanón (6×2)
32× 37mm kanón (16×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)
Pancíř 150 mm (můstek)
125 mm (boky, čela věží)
75 mm (paluba)
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 68bis či třída Sverdlov, byla třída lehkých křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Jednalo se o poslední postavené sovětské konvenční křižníky, po nichž následovaly raketonosné křižníky Projektu 58 (v kódu NATO třída Kynda). Celkem bylo postaveno 14 křižníků. Jeden kus byl později prodán do Indonésie. Vyřazovány byly od poloviny 80. let, přičemž poslední jednotka byla vyřazena teprve v roce 1992.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Detail křižníku Michail Kutuzov

Stavba křížníků třídy Sverdlov probíhala v letech 1949–1955 díky Stalinově zálibě ve velkých hladinových lodích, přestože po skončení druhé světové války bylo zřejmé, že tato kategorie lodí zastarala a nová plavidla jinde prakticky nebyla stavěna. Po Stalinově smrti jeho nástupce Nikita Sergejevič Chruščov celý program utlumil a řada nedostavěných křižníků byla sešrotována. Dokončeno tak bylo 14 z plánovaných 24 jednotek.


Jednotky třídy Sverdlov:

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Osud
Sverdlov
Děržinsky
Ordžhonikidze
Ždanov
Alexandr Něvský
Admiral Nachimov
Admiral Ušakov
Admiral Lazarev
Alexander Suvorov
Admiral Senjavin
Dimitrij Požharskij
Okťabrskaja revolucija
Murmansk 1953 1955 1955 vyřazen, roku 1994 během tažení k sešrotování ztroskotal u břehl Norska, vrak byl rozebrán


Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Křižník třídy Sverdlov

Výzbroj křižníků tvořilo dvanáct 152mm kanónů MK-5-bis v třídělových věžích, sekundární ráží představovalo dvanáct 100mm kanónů SM-5-1 ve dvoudělových věžích a plavidla dále nesla 16 protiletadlových 37mm kanónů V-11 v dvouhlavňových postaveních. Plavidla také nesla dva pětihlavňové 533mm torpédomety PTA-53-68bis. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a šestnáct kotlů. Nejvyšší rychlost přesahovala 33 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu článku nabízí Wikimedia Commons