Projekt 266

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 266 / třída Yurka
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Egyptské námořnictvo
Vietnamské lidové námořnictvo
Typ minolovka
Lodě asi 54
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud aktivní (2014)
Předchůdce Projekt 264 / třída T-58
Následovník Projekt 266M / třída Natya
Technické údaje
Výtlak 460 t (standardní)
540 t (plný)
Délka 52,4 m
Šířka 9,4 m
Ponor 2,6 m
Pohon 2 diesely
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 17 uzlů
Dosah
Posádka 45
Výzbroj 4× 30mm kanón AK-230 (2×2)
9K32 Strela-2 (2×4)
10 min
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar
Sonar Stag Ear
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 266 Rubin (v kódu NATO třída Yurka) je třída oceánských minolovek sovětského námořnictva z doby studené války. Celkem bylo postaveno cca 54 jednotek této třídy. Třída byla exportována do Egypta (4) a Vietnamu (2). Ruské námořnictvo již tento typ vyřadilo.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1972 bylo pro sovětské námořnictvo postaveno asi 50 minolovek této třídy. Další čtyři minolovky byly ve zjednodušené verzi postaveny pro Egyptské námořnictvo.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Trup plavidel byl vyroben z oceli. Hlavňovou výzbroj tvoří dva 30mm dvoukanóny AK-230. K obraně proti napadení ze vzduchu byla během služby přidávána dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel 9K32 Strela-2. Plavidla mohou nést až 10 min. Pohonný systém tvoří dva diesely M-503 o výkonu 4000 kW. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 17 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 178–179.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.