Projekt 30bis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 30bis / třída Skoryj
Torpédoborec projektu 30bis
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Egyptské námořnictvo
Polské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 70
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 30 / třída Ogněvoj
Následovník Projekt 41 / třída Něustrašimij
Technické údaje
Výtlak 2316 t (standardní)
3066 t (plný)
Délka 120,5 m
Šířka 12 m
Ponor 4,25 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 35 uzlů
Dosah
Posádka 280
Výzbroj 4× 130mm kanón (2×2)
2× 85mm kanón (1×2)
8× 37mm kanón (4×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)
2 skluzavky, 2 vrhače
50 min
Pancíř {{{pancíř}}}
Letadla {{{letadla}}}
Radar {{{radar}}}
Sonar {{{sonar}}}
Ostatní {{{ostatní}}}
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 30bis či třída Skoryj byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Byla to první třída sovětských torpédoborců, postavená po druhé světové válce. Rozsáhlá třída znamenala především početní posílení námořnictva, technologicky však vycházela z italských koncepcí z poloviny 30. let. V letech 1948–1953 bylo postaveno celkem 70 jednotek této třídy. Všechny torpédoborce této třídy byly vyřazeny. SSSR je exportoval do Egypta (6), Indonésie (8) a Polska (2). Sovětské námořnictvo drtivou většinu vyřadilo v 70. a 80. letech. Poslední ruská jednotka byla vyřazena roku 1994.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborce Projektu 30bis byly stavěny v letech 1948–1953.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Složení výzbroje se u jednotlivých plavidel lišilo a postupně byly její prováděny různé modifikace (instalace raketových vrhačů hlubinných pum RBU-2500 či modernějších protiletadlových kanónů ráže 57 mm). Výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly dva 85mm kanóny a osm protiletadlových 37mm kanónů ve dvojhlavňové lafetaci. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu