Projekt 956 Saryč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 956 Saryč / třída Sovremennyj
Okrylenny
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové republiky
Typ torpédoborec
Lodě 21
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Projekt 61 / třída Kashin
Následovník Projekt 1155 / třída Udaloj
Technické údaje
Výtlak 6500 t (standardní)
7940 t (plný)
Délka 156,5 m (max.)
Šířka 17,2 m (max.)
Ponor 5,99 m
Pohon 2× turbína, 4× kotel
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 32,7 uzlů
Dosah 4500 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 344
Výzbroj Moskit (2×4)
SA-11 Gadfly (2×1, 48 ks.)
4× 130mm AK-130-MR-184 (2×2)
4× 30mm AK-630 (4×1)
4× 553mm torpédomet (2×2)
RBU-1000 (2×1)
Pancíř
Letadla 1× vrtulník
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Projekt 956 Saryč (v kódu NATO třída Sovremennyj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Primárně byly navrženy k boji proti hladinovým lodím a vzdušným cílům. Ve službě se tak doplňovaly s protiponorkovými torpédoborci třídy Udaloj.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Všechny torpédoborce této třídy postavila loděnice Severnaja Dverf v Petrohradu. Pro sovětské, později ruské námořnictvo bylo postaveno 18 jednotek, z nichž pět je doposud v aktivní službě. Čínské námořnictvo přitom získalo další čtyři jednotky.[1]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pro torpédoborce této třídy byl převzat trup křižníků třídy Kresta II. Hlavňovou výzbroj tvoří dva dvouhlavňové 130mm kanóny AK-130-MR-184, umístěné v dělových věžích na přídi a na zádi. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel Moskit – varianta Projekt 956 nese střely 3M80 Moskit, zatímco novější varianta Projekt 956A má střely verze 3M80M Moskit. K obraně proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel SA-11 Gadfly s dosahem 25 kilometrů a zásobou 48 střel. K zajištění blízké obrany slouží čtyři systémy AK-630 s 30mm rotačním kanónem. K ničení ponorek slouží dva dvojité 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000. Na palubě se dále nachází přistávací plošina pro protiponorkový vrtulník Kamov Ka-27.

Pohonný systém tvoří dvě parní turbíny a čtyři kotle. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 32,7 uzlu. Dosah je 4500 nám. mil při rychlosti 18 uzlů.[1]

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Třída Sovremennyj se skládá z 21 jednotek. Jsou to Sovremennyj (1980), Otčajannyj (1982), Otličnyj (1983), Osmotritělnyj (1982), Bezuprečnyj (1985), Bojevoj (1986), Stojkij (1986), Okryljonnyj (1987), Burnyj (1988), Gremjašij (ex Bezuderžnyj, 1988), Bystryj (1989), Rastoropnyj (1990), Bezbojazněnnyj (1990) Gremjašij (ex Bezuděržnyj, 1991), Bespokojnyj (1991), Nastojčivyj (ex Moskovskij komsomolec, 1992), Admiral Ušakov (ex Besstrašnyj, 1993), Važnyj (dnes Chang-čou, 1999), Vdumčivyj (dnes Fu-čou, 2000), Vnušitělnyj (dnes Tchaj-čou, 2005) a Večnyj (dnes Ning-po, 2006). Jednotky Vnušitělnyj a Bujnyj nebyly dokončeny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Sovremenny Class (Type 956) Destroyer, Russia [online]. Naval-technology.com, [cit. 2010-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu