Karel Hermann-Otavský

prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský
prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský
	Karel Hermann-Otavský
Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy
	Ve funkci:; 1918 – 1920
Předchůdce	Gabriel Pecháček
Nástupce	Josef Zubatý
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1904 – 1905
Předchůdce	Leopold Heyrovský
Nástupce	Jaromír Čelakovský
	Ve funkci:; 1922 – 1923
Předchůdce	Vilém Funk
Nástupce	Antonín Hobza
Narození	2. května 1866 ; Kostelec nad Černými lesy; Rakouské císařství
Úmrtí	4. září 1939 (ve věku 73 let) ; Horní Černošice; Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Karlík
Děti	Karel Hermann-Otavský
Příbuzní	Karel Otavský (vnuk)
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	pedagog, právník a učitel
Commons	Karel Hermann-Otavský
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hermann-Otavský, též Karel Herrmann z Otavských, (2. května 1866 Kostelec nad Černými lesy^[1] – 4. září 1939 Horní Černošice) byl český právník, profesor obchodního a směnečného práva a první rektor Univerzity Karlovy po vzniku samostatného Československa.

Život

Gymnaziální studia absolvoval ve Slaném, Písku a v Praze. V roce 1889 promoval sub auspiciis imperatoris (pod záštitou panovníka) na pražské právnické fakultě. Poté absolvoval roční studijní cestu do Berlína a získával praxi v justici. Roku 1892 se v Praze habilitoval v oboru obchodního a směnečného práva, o pět let později byl již jmenován mimořádným a v roce 1904 řádným (1904) profesorem.^[2] Kromě členství ve fakultních zkušebních komisích, judiciální a historickoprávní, získal i přes opuštění justiční praxe dále členství ve zkušební komisi vrchního soudu pro soudcovské kandidáty. Byl také v letech 1904–1905 a 1922–1923 děkanem právnické fakulty a v roce 1918 se stal prvním rektorem celé české univerzity v samostatném Československu (zvolen za rektora byl dne 21. června 1918, slavnostní inaugurace proběhla 29. ledna 1919). Jako děkan se při druhém funkčním období zasloužil o realizaci stavby fakulty a jako rektor zejména rozvíjel mezinárodní spolupráci s německými i francouzskými vysokými školami. Ve své vědecké činnosti projevil široký záběr, nepsal jen o obchodních společnostech, ale také např. o právu cenných papírů, duševním vlastnictví nebo o pojištění, což se odrazilo i v praxi, podílel se na vypracování osnov zákonů o nákladní smlouvě, o autorském právu a proti nekalé soutěži. Od roku 1922 byl předsedou Právnické jednoty, členem Jednoty pro vědy pojistné, pracoval jako redaktor časopisu Právník a napsal také několik hesel do Ottova slovníku naučného. Jakožto uznávaný odborník v oboru obchodního práva se účastnil řady mezinárodních konferencí.^[3]^[4] Pohřben je na hřbitově v Karlíku.^[zdroj?]

Jeho manželka Ida byla neteří Leopolda Heyrovského a sestřenicí jeho synů Jaroslava a Leopolda.^[5] Jeho vnukem je historik umění Karel Otavský (* 1938).^[zdroj?]

Dílo

Busta Karla Hermanna-Otavského jako rektora Univerzity Karlovy

O právní povaze rektapapírů (1892)
O autorskoprávní ochraně děl architektonických (1909)
Rakouské právo autorské (1909, 1914)
O přípustnosti a mezích exekuce autorskoprávní (1910)
Soukromé pojišťovací právo československé (1921)
O obchodech podle čtvrté knihy všeobecného zákona obchodního (1925, 1928, 1930)
Československé právo směnečné (1926, 1930)
Všeobecný zákoník obchodní a pozdější normy obchodního práva v zemích historických (1929)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Černými lesy
↑ Slavnostní inaugurace rektora konaní dne 29. ledna 1919 na České univerzitě Karlově v Praze v prvním roce svobody, Praha : Nákladem Akademického senátu České univerzity Karlovy, s. d., str. 20.
↑ SKŘEJPKOVÁ, Petra. Karel Hermann-Otavský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 238–240.
↑ URFUS, Valentin, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-7184-539-6. S. 79.
↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.

Literatura

Ottův slovník naučný, díl XI., s. 210, heslo Herrmann Karel
Ottův slovník naučný, díl XXVIII. (dodatky), s. 563, heslo Herrmann Karel šl. z Otavských

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Hermann-Otavský na Wikimedia Commons
Autor Karel Hermann-Otavský ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Hermann-Otavský

[“matrika“-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost Kostelec nad Černými lesy

[2] Slavnostní inaugurace rektora konaní dne 29. ledna 1919 na České univerzitě Karlově v Praze v prvním roce svobody, Praha : Nákladem Akademického senátu České univerzity Karlovy, s. d., str. 20.

[3] SKŘEJPKOVÁ, Petra. Karel Hermann-Otavský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 238–240.

[4] URFUS, Valentin, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy IV. Praha: Univerzita Karlova, 1998. ISBN 80-7184-539-6. S. 79.

[5] STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. 2002–2008 [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)