Fiat BR.20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
BR.20 Cicogna
Fiat BR.20M
Fiat BR.20M
Určení bombardovací letadlo
Výrobce Fiat
Šéfkonstruktér Celestino Rosatelli
První let 10. února 1936
Zařazeno 1936
Vyřazeno 1945
Uživatel Regia Aeronautica
Japonsko
Španělsko
Vyrobeno kusů 530 600

Fiat BR.20 Cicogna (italsky "čáp") byl jediným italským dvoumotorovým bombardovacím letounem, který se v druhé polovině 30. let prosadil do výzbroje Italského královského letectva (Regia Aeronautica). Tyto stroje se zapojily do bojů ve španělské občanské válce, v čínsko-japonské válce a v 2. světové válce. Ačkoli v 30. letech byl BR.20 standardním italským středním bombardérem a během španělské občanské války se plně prosadil, v době vstupu Itálie do 2. světové války již pomalu zastarával.

Vývoj a prototyp[editovat | editovat zdroj]

První prototyp BR.20 vzlétl poprvé 10.února 1936. Fiat tehdy jako jediný splnil podmínky zadané italským ministerstvem letectví v roce 1934 (rychlost 330 km/h ve výšce 4500 m a 385 km/h v 5000 metrech, dolet 1000 km a nosnost 1200 kg bomb) pro vývoj těžkého dvoumotorového bombardovacího letounu. První sériové stroje BR.20 (zkratka BR znamená Bombardiere Rosatelli neboli Rosatelliho bombardér) se dostaly do výzbroje Italského královského letectva již v září 1936. Ve srovnání s konkurenčním letounem Savoia-Marchetti SM.79 měl Fiat BR.20 sice menší dolet, ale větší nosnost a vhodnější uložení pum, díky níž dosahoval mnohem vyšší přesnost shozu než ostatní italské bombardéry. Přesto si nedokázal získat větší přízeň na oficiálních místech, takže v létech 19361938 si Regia Aeronautica objednala pouhých 100 letounů.

Prototyp letounu Fiat Br.20 byl podle tehdejších zvyklostí ve fašistické Itálii a Německu konstruován souběžně s civilní dopravní verzí Fiat APR2.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Hlavním úkolem BR.20 bylo bombardování na střední vzdálenosti. Vzhledem ke své vysoké letové i maximální rychlosti se vyrovnal i lehkým bombardérům, jako byl Tupolev SB-2. Navíc měl i výborný dolet a užitečné zatížení.

Španělsko[editovat | editovat zdroj]

V červnu roku 1937 odeslala Itálie do Španělska 6 letounů BR.20 k podpoře spřízněných frankistů během španělské občanské války. Stroje sloužily spolu s ostatními italskými bojovými letouny v jednotce Aviazione Legionaria, jež úzce spolupracovala s dobrovolnickou jednotkou německé Luftwaffe zvanou Legie Condor. V červenci následujícího roku pak do Španělska přibylo dalších 7 strojů BR.20. Zúčastnily se zejména náletů na Teruel a bitvy o Ebro. Prokázaly v nich svoji odolnost a přesnost. Byly také dostatečně rychlé, aby dokázaly uniknout sovětským stíhačkám Polikarpov I-16 a Polikarpov I-15.

Japonsko[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1937 vstoupilo Japonsko naplno do války s Čínskou republikou a rozpoutalo tak druhou čínsko-japonskou válku. Japonské císařské letectvo však mělo nedostatek moderních bombardérů, jelikož letoun Micubiši Ki-21 byl ještě ve stadiu prototypových zkoušek. Proto bylo nuceno hledat pomoc v cizině. Itálie byla ochotná japonskou zakázku upřednostnit před vlastními potřebami a nabídla Japoncům bombardéry Caproni Ca.135 a BR.20. Stroje Caproni nevyhověly japonským požadavkům, avšak BR.20 ano, a proto Japonci koncem roku 1937 objednali 72 letounů. Záhy svoji objednávku rozšířili o dalších 10 strojů.
První dodávky BR.20 pro boje v Mandžusku začaly v únoru 1938. Tyto stroje nahradily zastaralé bombardéry Micubiši Ki-1. Jejich úkolem bylo bombardování vzdálených čínských měst a zásobovacích středisek. BR.20 operovaly na velké vzdálenosti na hranicích svého doletu a bez jakékoli ochrany, proto měly značné ztráty způsobené čínskými stíhači. Od září 1939 byly BR.20 postupně nahrazovány stroji Micubiši Ki-21.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Později za druhé světové války se Corpo Aereo Italiano neslavně zúčastnila závěrečné fáze Bitvy o Británii na straně Luftwaffe s velkými ztrátami.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Bombardovací letoun Fiat Br.20 byl samonosný dvoumotorový, pětimístný dolnoplošník. Kostra svařená z ocelových trubek byla od přídě až za odtokovou hranu křídla potažena duralovými plechy. Zbytek trupu, jehož celková délka činila 16,68 m, krylo lakované plátno. Samonosné křídlo s rozpětím 21,56 m bylo celokovové, s duralovým potahem, vyjma křidélek a vztlakových klapek. Rovněž dvojité svislé ocasní plochy měly smíšený potah. Pohonnou jednotku tvořily původně dva vzduchem chlazené hvězdicové osmnáctiválce Fiat A-80 RC-41 s výkonem 650/757 kW (885/1030 k), které roztáčely třílisté stavitelné kovové vrtule. Podvozek vyjma zadního pojezdového kola byl hydraulicky zatahován do motorových gondol. Obranná výzbroj letounu sestávala ze dvou pohyblivých kulometů Breda-SAFAT ráže 7,7 mm umístěných v přední prosklené věži (střelišti Breda H) a ve výklopném střelišti pod trupem a jednoho pohyblivého velkorážního kulometu Breda-SAFAT ráže 12,7 mm umístěného ve hřbetní otočné střelecké věži Breda DR. Náklad pum činil maximálně 1600 kg – obvykle šlo o dvě pumy po 500 kg nebo čtyři po 250 kg.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

BR.20
Původní výrobní verze – vyrobeno 233 kusů
BR.20A
Demilitarizovaná konverze dvou BR.20 pro letecké závody
BR.20L
Civilní verze s dlouhým doletem – vyroben jeden letoun
BR.20M
Vylepšená bombardovací verze s prodlouženým nosem – vyrobeno 264 kusů
BR.20C
Jediný letoun upravený firmou Agusta pro kanon ráže 37 mm v přídi
BR.20bis
Výrazněji zdokonalená verze z roku 1941. Měla vylepšenou aerodynamiku a výkonnější motory A-82 RC-42 po 918 kW (1250 k). Kulomety v hlavních střelištích byly všechny ráže 12,7 mm, přibyly dva 7,7mm kulomety na bocích trupu nad křídlem a stroje dostaly novou věž Breda V na hřbetě.

Specifikace (BR.20M)[editovat | editovat zdroj]

Údaje převzaty z Encyklopedie zbraní 2. svět. války[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5
  • Rozpětí: 21,56 m
  • Délka: 16,68 m
  • Výška: 4,75 m
  • Nosná plocha: 74,0 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 6500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 10 100 kg
  • Pohonná jednotka: 2× vzduchem chlazený hvězdicový osmnáctiválec Fiat A-80 RC-41 s výkonem 650/757 kW (885/1030 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 440 km/h
  • Cestovní rychlost: 340 km/h
  • Dostup: 8000 m
  • Dolet: 2750 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 3× 12,7mm kulomet Breda-SAFAT
  • 1600 kg bomb

Specifikace (BR-20bis)[editovat | editovat zdroj]

Údaje převzaty z www.topsid.com[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 5
  • Rozpětí: 21,85 m
  • Délka: 17,45 m
  • Výška: 4,30 m
  • Nosná plocha: 75,00 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 7500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× vzduchem chlazený hvězdicový osmnáctiválec Fiat A-82 RC-42 s výkonem 918 kW (1250 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 460 km/h
  • Cestovní rychlost: 340 km/h
  • Dostup: 9200 m
  • Dolet: 2000 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 3× 12,7mm kulomet Breda-SAFAT
  • 2× 7,7mm kulomet Breda-SAFAT
  • 1600 kg bomb

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bishop, Chris, ed. The Encyclopedia of Weapons of World War II. New York: Barnes & Noble, 1998. ISBN 0-7607-1022-8.
  2. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat BR.20 na anglické Wikipedii.