Savoia-Marchetti SM.73

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Savoia-Marchetti SM.73
Určení dopravní
Výrobce Savoia-Marchetti
První let 4. června 1934
Uživatel Ala Littoria
Sabena, ČSA, Avio Linee Italiane

Savoia-Marchetti SM.73 byl italský třímotorový dopravní letoun z 30. a počátku 40. let 20. století. První prototyp vzlétl v roce 1934. Stroje SM.73 létaly ve službách aerolinií Sabena, Ala Littoria, ČSA a Avio Linee Italiane. Po vypuknutí druhé světové války začaly některé stroje sloužit jako vojenské transportní letouny v italském a britském letectvu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

SM.73 vznikl vývojem z úspěšného dopravního hornoplošníku SM.71. Prototyp s motory Gnome-Rhône 9Kfr (o výkonu 441 kW) byl zalétán 4. června 1934. Od svého předchůdce se lišil dolnoplošným uspořádáním a větší kabinou pro cestující. Do nevhodně tvarovaného a proskleného trupu ale pronikal hluk z motorů, a tak firma Savoia-Marchetti přistoupila (i na nátlak zákazníků) k celkovému přepracování trupu. Nový prototyp, který byl zpočátku označován SM.73bis ale později jen SM.73, se mohl pyšnit elegantním aerodynamickým trupem s velkou směrovkou, kapkovitě kapotovaným pevným podvozkem a 18 sedadly pro cestující.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním zákazníkem se v roce 1935 staly belgické aerolinky SABENA, které dostaly 5 strojů z Itálie a později v letech 19361937 dalších 7 vyrobených v licenci přímo v Belgii u společnosti SABCA. Největším zákazníkem ale byla italská společnost Ala Littoria s celkem 31 letouny SM.73. Další italská společnost Avio Linee Italiane dostala postupně 6 strojů. Od roku 1937 se postupně 6 letounů SM.73 objevilo ve službách Československých státních aerolinií.

SM.73 byly u všech svých provozovatelů nasazovány na evropské linky, v italských službách navíc létaly i přes Středozemní moře do severní Afriky a Habeše. Sedm strojů z licenční belgické výroby bylo upraveno pro 8 cestujících a poštu a od října 1936 sloužily na trati spojující Brusel s Elisabethvillem v Belgickém Kongu.

Po vypuknutí druhé světové války bylo 13 italských SM.73 nasazeno v dopravní službě vojenského letectva na vojenských linkách do severní Afriky. A v roce 1940 přešlo 7 strojů belgické SABENY do služeb britské RAF.

Letouny SM.73 měly velký význam jak pro ČSA tak pro své belgické a italské provozovatele. I přes svou smíšenou konstrukci se vyznačovaly vysokou životností, značnou odolností a spolehlivostí.

SM.73 v barvách ČSA[editovat | editovat zdroj]

Šest strojů ČSA bylo imatrikulováno OK-BAB až OK-BAG. Jeden z československých letounů (OK-BAG) havaroval v srpnu 1938 v Českém lese a byl zcela zničen. Celkem SM.73 u ČSA nalétaly 5371,07 hod a 1 233 302 km.[1]

Seznam jednotlivých strojů létajících v barvách ČSA (podle L+K 5/95[1]):

Poznávací značka Výrobní číslo Datum zápisu do rejstříku Datum výmazu z rejstříku
OK-BAB 30028 28. května 1937 2. dubna 1939
OK-BAC 30029 14. června 1937 13. února 1940
OK-BAD 30030 17. července 1937 21. června 1940
OK-BAE 30038 6. května 1938
OK-BAF 30039 30. dubna 1938
OK-BAG 30040 16. července 1938 havaroval 13. srpna 1938

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

SM.73 byl třímotorový dolnoplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem. Křídlo bylo celodřevěné, vodotěsné, vybavené vztlakovými klapkami. Trup byl svařen z ocelových trubek a potažen plátnem. V kabině bylo místo pro 18 cestujících, z toho pro 4 v salónku 1. třídy nad nosníky křídla. Motory měly velké prstencové kryty. Kola na hlavních podvozkových nohou byla kryta kapkovitými kapotami.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Letouny dodávané jednotlivým leteckým společnostem se lišily použitými motory podle požadavků zákazníků.

  • SABENA
    • 5 stojů s motory Gnome-Rhône 9Kfr Mistral o výkonu 441 kW
    • 7 strojů (vyrobených v licenci u firmy SABCA) s motory Gnome-Rhône 14Kirs o výkonu 639 kW
  • Ala Littoria
  • Avio Linee Italiane
    • 6 strojů s motory Alfa Romeo 126 RC-10 o výkonu 588 kW
  • Československé státní aerolinie

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (SM.73)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 4 (včetně 1 palubní průvodčí) a 18 pasažérů
  • Délka: 17,45 m
  • Rozpětí: 24,0 m
  • Výška: 4,95 m
  • Plocha křídel: 93,00 m²
  • Prázdná hmotnost: 6 930 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 430 kg
  • Pohonná jednotka: 3× vzduchem chlazený hvězdicový motor Piaggio Stella X.RC 9
  • Výkon pohonné jednotky: 522 kW (700 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 328 km/h
  • Cestovní rychlost: 280 km/h
  • Dolet: 1 020 km
  • Dostup: 7 400 m

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • ANGELUCCI, Enzo. World Encyclopedia of Civil Aircraft. New York : Crown Publishers, Inc., 1982. ISBN 0-517-54724-4.  
  • NĚMEČEK, Václav; TÝC, Pavel. Třímotorová dopravní letadla. 2., doplněné vyd. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1981. ISBN OD-31-024-81. S. 80, 81.  
  1. a b Letectví a kosmonautika. 1995, roč. LXXI, čís. 5, s. 18.