Fiat G.55
| Fiat G.55 | |
.jpg) Fiat G.55 |
|
| Určení | stíhací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Fiat |
| Šéfkonstruktér | Giuseppe Gabrielli |
| První let | 30. dubna 1942 |
| Zařazen | 1943 |
| Uživatel | Itálie Argentina Egypt |
Fiat G 55 Centauro byla nejvšestrannější a nejvýše hodnocená italská stíhačka 2. světové války.
Prototyp letounu Fiat G.55 vzlétl na jaře roku 1942. První malá zkušební série létala vyzbrojená jedním kanónem a čtyřmi kulomety, ale bojové stroje byly vyzbrojeny standardem: 3 x 20mm kanónem a 2x 12,7mm kulometem. Toto však byla na italské poměry těžká výbroj. Až do italské kapitulace v září 1943 stačila firma Fiat dodat pouze 30 strojů, z nichž část se již ani nedostala k jednotkám na frontu. Bojů se letouny účastnily až po italské kapitulaci, kdy na severu země vznikla proněmecká „Italská sociální republika.“ Úspěšně napadaly spojenecké bombardovací svazy i jejich stíhací doprovod. Němci zadali výrobu dalších letounů avšak zakázka se neuskutečnila. Připravovaný prototyp G.56 s německým motorem DB 603A vyššího výkonu i s německými znaky se do výroby nedostal.
Protože se Itálie vzdala včas a ještě si stihla zabojovat proti bývalému spojenci (v případě letadel šlo o Italské spojenecké letectvo), nebyla důkladně demilitarizována jako třeba Japonsko či Německo. Některé italské typy ve výzbroji zůstaly a právě G.55 čekala dlouhá poválečná služba s červeno-zelenými kokardami.
Dalším uživatelem bylo Egyptské královské letectvo, které je operačně nasadilo do bojů během druhé fáze války za nezávislost. Zkušení veteráni RAF sloužící v izraelském letectvu mnoho Fiatů G.55 sestřelili. [1].
Technická data [editovat]
- Osádka: 1
- Rozpětí 11,85 m
- Délka 9,37 m
- Výška 3,13 m
- Nosná plocha 21,11 m²
- Hmotnost prázdného letounu 2630 kg
- Vzletová hmotnost 3520 kg
- Maximální rychlost 630 km/h
- Cestovní rychlost ? km/h
- Dostup 12 750 m
- Dolet 1200 km
- Pohon: řadový motor Fiat RA-1050 RC-58 Tifone o výkonu 1085kW.
- Výzbroj: tři kanóny ráže 20 mm, dva kulomety ráže 12,70 mm a až 320 kg bomb na závěsnících pod křídlem.
Literatura [editovat]
- Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
Reference [editovat]
- ↑ Hellebrand, Karel(1994). Chel HaAvir Izraelské letectvo(in Czech).Nakladatelství letecké literatury. ISBN 8-85280-24-8.
