Fiat CR.42

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fiat CR.42 Falco
Fiat CR.42
Fiat CR.42
Určení stíhací letoun
Výrobce Fiat Aviazione
Šéfkonstruktér Celestino Rosatelli
První let 23. května 1938
Zařazeno 1938
Vyřazeno 1945
Uživatel Itálie
Vyrobeno kusů 1780
Švédský CR.42

Fiat CR.42 Falco byl italský stíhací letoun používaný v době druhé světové války. Společně se sovětským letounem I-153 je hodnocen jako nejlepší dvouplošný stíhací stroj vůbec.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Fiat CR.42 vznikl v druhé polovině třicátých let. Přesto, že docházelo již k projektům jednopološných strojů, firma Fiat navázala na úspěchy letounu CR.32, který slavil úspěchy ve španělské občanské válce. Nový stroj byl zalétaný 23. května 1938 a měl poměrně solidní výkony. Vykazoval výkony zatím jen o málo nižší než u nejnovějších konkurentů. Varianta CR.42AS byla určena pro africké bojiště s protiprachovými úpravami a závěsníky pro dvě 100 kg pumy pod spodním křídlem a hlavňovou výzbrojí tvořenou dvěma nebo čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm. Noční stíhací CR.42CN Falco byl opatřen tlumičem plamenů na výfucích. Stroj s označením ICR.42 byl experimentálně opatřen dvojicí plováků a CR.42DB s německým řadovým kapalinou chlazeným motorem DB 601A. Celkem bylo do roku 1942 vyrobeno 1780 kusů.

Bojové použití[editovat | editovat zdroj]

Fiat CR.42 se od listopadu 1939 používal nejen v Itálii, ale vyvážel se též do Belgie, která odebrala v období leden až květen 1940 34 stroje. Maďarsko od prosince 1939 do června 1940 odebralo 40 letounů a Švédsko v letech 1940 až 1941 72 CR.42 s motory Bristol Mercury. Po vypuknutí války bojovala letadla nad jižní Francií, kde měla poměrně malé ztráty. Jiná stituace však nastala, když bylo 50 strojů CR.42bis Regia Aeronautica nasazeno v rámci Corpo Aereo Italiano v období říjen 1940 až leden 1941 proti Britům ze základen v Belgii. Zde byly jejich úspěchy nevalné a tak dvouplošníky byly staženy ze západní Evropy do Středomoří, kde se proti britským Gladiátorům prosazovaly podstatně úspěšněji. V Libyi zaznamenaly dokonce 151 vítězství oproti 41 bojovým ztrátám. Letouny CR.42 si vedly docela obstojně i proti řeckému letectvu, prosazovaly se i proti zastaralým britským strojům používaným v Severní Africe a na Maltě. Používány byly i na východní frontě v řadách maďarského letectva. Koncem války je dokonce používala i Luftwaffe jako noční, světlomety vybavenou stíhačku či lehký bitevník.

Po válce v Itálii ještě létaly dvoumístné cvičné CR.42B s prodlouženým trupem.

Technická data[editovat | editovat zdroj]

  • Rozpětí: 9,70 m
  • Délka.: 8,26 m
  • Výška: 3,06
  • Nosná plocha 22,4 m²
  • Hmotnost prázdného letounu 1782 kg
  • Vzletová hmotnost 2270 kg
  • Maximální rychlost 450 km/h
  • Dostup 10 150 m
  • Dolet 770 km
  • Pohon: čtrnáctiválcový hvězdicový motor Fiat A-74 RC-38 o výkonu 627 kW.
  • Výzbroj: 2x kulomet ráže 12,7 mm (CR.42bis), bomby do celkové váhy 200 kg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Fiat CR 42 Falco ve Wikimedia Commons
  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945