Emanuel Lasker

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Lasker
Emanuel Lasker
Emanuel Lasker
Narození 24. prosince 1868
Berlinchen, Flag of Prussia 1892-1918.svg Prusko
Úmrtí 11. ledna 1941
New York, USA USA
Občanství Německo
Povolání matematik a šachista
Ocenění Šachový velmistr a mistr světa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Lasker (24. prosince 1868, Berlinchen, Prusko (dnes BarlinekPolsku) – 11. ledna 1941, New York, USA) byl německý šachový velmistr, mistr světa v šachu v letech 1894 až 1921, první, kdo důsledně používal psychologii v šachu. Vystudoval matematiku, od mládí však se věnoval rovněž šachu. Titul mistra světa získal vítězstvím nad Wilhelmem Steinitzem 10:4 (=5) a obhájil jej nejprve v odvetném zápase se Steinitzem 10:2 (=5), a pak v zápasech s Frankem Marshallem 8:0 (=7), Siegbertem Tarraschem 8:3 (=5), Karlem Schlechterem 1:1 (=8) a Davidem Janowskim 8:0 (=3). Jeho nástupcem se stal roku 1921 José Raúl Capablanca.

Po ztrátě titulu Lasker ještě dlouho na turnajích dokazoval, že je s ním nutno stále počítat. Vyhrál turnaj v Moravské Ostravě roku 1923 (před Richardem Rétim) a především turnaj v New Yorku roku 1924, kde byl první před Capablancou a Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem. Rovněž roku 1925 v Moskvě předstihl Capablancu, když skončil druhý za Jefimem Bogoljubovem. V roce 1927 se Lasker vrátil do Berlína a stal se mezinárodním hráčem bridge (dokonce v této hře reprezentoval Německo). Roku 1933 však musel svou vlast opustit a jeho majetek byl konfiskován, protože Lasker byl židovského původu. Odešel do Anglie, pak odjel do Sovětského svazu a nakonec se natrvalo usídlil v New Yorku, kde v roce 1941 zemřel.

Laskerův život do roku 1894[editovat | editovat zdroj]

Lasker pocházel z pruského města Berlinchen. Šachy začal hrát v jedenácti letech, když mu je koupil jeho starší bratr, a o deset let později (v roce 1889) získal na regionálním turnaji v Breslau, který vyhrál společně s Emilem von Feyerfeilem1, titul šachového mistra. V tom samém roce skončil na turnaji v Amsterdamu druhý za Amosem Burnem[1] a v Berlíně porazil Curta von Bardelebena 2:1 (=1). V roce 1890 skončil na turnaji v rakouském Grazu třetí[2] za maďarským šachistou Guylou Makovetzem2 a Rakušanem Johannem Heinrichem Bauerem3, ale v zápasech porazil v Liverpoolu Henryho Edwarda Birda 7:2 (=3) a v Berlíně Jacquese Miesese 5:3.

V roce 1892 vyhrál Lasker turnaj v Londýně (před J. H. Blackburnema, Jamesem Masonem, Isidorem Gunsbergem a H. E. Birda)[3] a v zápasech porazil v Londýně J. H. Blackburna 6:0 (=4) a v Newcastle upon Tyne Birda rovněž 6:0 (=4). Roku 1893 odjel Lasker na americké turné. V New Yorku vyhrál turnaj, který pořádal Manhattan Chess Club, s třinácti body ze třinácti partií a v zápasech porazil v Havaně Kubánce Celsa Golmaya Zúpideho 2:0 (=1) a Andrese Clementa Vasqueze4 3:0 a v New Yorku Jacksona Showaltera 6:2 (=2) a Ala Ettlingera5 5:0.

Zisk titulu mistra světa v zápasech se Steinitzem[editovat | editovat zdroj]

Steinitz a Lasker v Montrealu v roce 1894

Dosažené výsledky přesvědčily Laskera, že je natolik silný, aby mohl vyzvat stávajícího mistra světa Wilhelma Steinitze k zápasu o titul. Steinitz výzvu přijal a po delších jednáních bylo dohodnuto, že se bude hrát do deseti výher, a to nejprve v New Yorku. Po dosažení čtyř výher u jednoho ze soupeřů se pak zápas přesune do Filadelfie a po dalších třech výhrách jednoho soupeře se zbytek zápasu odehraje v kanadském Montrealu.

Zápas začal v Manhattan Chess Clubu v New Yorku dne 15. března roku 1894. Ještě po šesti partiích byl stav 2:2 (=2), ale pak Steinitz ztratil dvě partie a po první třetině, která skončila 5. dubna, prohrával 4:2 (=2). Během devítidenní přestávky se hráči přesunuli do Filadelfie, kde se ale hrály od 14. do 21. dubna pouhé tři partie, které všechny Lasker vyhrál. Nevyrovnaná Steinitzova hra, která zavinila, že prohrál pět partií za sebou, přivodila pro něho zoufalý stav 2:7 (=2). Pak následovalo stěhování do Montrealu s přerušením zápasu skoro na dva týdny. Steinitz možná ještě doufal v obrat, jako v zápase proti Zukertortovi v roce 1886, ale tentokrát se zázrak nekonal.

V Montrealu se začalo hrát 3. května a začátek se Steinitzovi skutečně vydařil. Ve dvanácté partii sice bílými remizoval, ale pak vyhrál dvě partie za sebou a upravil stav zápasu na 4:7 (=3). Lasker však poté vyhrál patnáctou i šestnáctou partii a dosáhl tak stavu 9:4 (=3). Od této chvíle by ztráta partie znamenala pro Steinitze ztrátu titulu. Z posledních sil se proto Steinitz vzchopil a vyhrál černými sedmnáctou partii. V osmnácté však jen remizoval a devatenáctá partie, která se hrála 26. května 1894, byla poslední partií zápasu. Lasker zvítězil 10:5 (=4) a získal titul mistra světa.

Po ztrátě titulu využil Steinitz svého práva a vyzval Laskera k odvetnému zápasu. Tento zápas se však uskutečnil až po dvou letech a mezitím byly uspořádány tři významné šachové turnaje, na kterých mohl Lasker potvrdit své světové prvenství:

Odvetný zápas Lasker – Steinitz se hrál od 7. listopadu roku 1896 do 13. ledna roku 1897 v Moskvě. Steinitzova forma však byla nevalná a jeho fyzický stav dosti špatný. Trpěl nespavostí, nervovou vyčerpaností a špatně se pohyboval. Bojoval sice zoufale, ale zabránit drtivé porážce 10:2 (=5) již nemohl. Po zápase se nervově zhroutil a byl se souhlasem amerického konzula dopraven na psychiatrickou kliniku, kde si ho ponechali déle než měsíc.

Vítězství v zápasech s Marshallem a Tarraschem[editovat | editovat zdroj]

Siegbert Tarrasch

Po definitivní Steinitzově porážce se Lasker uchýlil na tři roky do soukromí a věnoval se studiu matematiky a filozofie. Během jeho nečinnosti vyšla ale na šachovém nebi nová hvězda jménem Siegbert Tarrasch.

Dlouhá historie Tarraschova soupeření s Laskerem začala Tarraschovým vítězstvím na významném mezinárodním turnaji ve Vídni roku 1898,[7] pořádaném u příležitosti padesátého výročí nastoupení rakouského císaře Františka Josefa I. na trůn, kterým se Tarrasch dostal na první místo mezi budoucími vyzývateli mistra světa. Avšak zápas mezi oběma velikány tehdejšího šachového světa se uskutečnil až po deseti letech. Jednání o jeho realizaci byla tak spletitá a plná vzájemného osobního napadání, že není možno zcela objektivně posoudit, kdo ze soupeřů měl vinu na jeho neustálém odkládání. Je však jisté, že Siegbert Tarrasch byl v letech 18981903 ve vrcholné formě, ale k zápasu o titul mistra světa se v té době nedostal, jakoby Lasker střetnutí odkládal až na dobu, kdy mu už Tarrasch nebude rovnocenným soupeřem.

V zápasech o titul mistra světa tak nastala dlouhá přestávka, ve které se oba soupeři snažili dokázat své prvenství turnajovými výsledky, přičemž se vzájemnému střetnutí vyhýbali. Na Tarraschovo vítězství ve Vídni, Lasker, který se konečně vrátil do šachového světa, odpověděl vítězstvím v Londýně v roce 1899,[8] které získal s velkým náskokem, ale bez Tarraschovy účasti. Na dalším velkém turnaji v Paříži roku 1900 mistr světa rovněž zvítězil,[9] ale opět bez Tarraschovy účasti. Tarrasch bez Laskerovy účasti zase zvítězil na turnaji v Monte Carlu roku 1903.[10]

Další významný turnaj v Cambridge Springs roku 1904 však přinesl (i přes Laskerovu účast) nečekané vítězství americkému hráči Franku Jamesovi Marshallovi.[11] Turnaj ve Scheveningenu roku 1905[12] a v Norimberku roku 1906[13] pak potvrdil, že Marshallovo vítězství z Cambridge Springs nebylo zase až tak náhodné. Po svém vítězství na těchto turnajích Marshall využil příznivé situace, že jednání o zápase mezi Laskerem a Tarraschem neustále váznou, s pomocí mecenášů si opatřil potřebné finanční krytí a vyzval Laskera k zápasu.

Střetnutí mezi Laskerem a Marshallem začalo 26. ledna roku 1907 v New Yorku, pokračovalo ve Filadelfii, v Baltimore a v Chicagu a skončilo v Memphisu 8. dubna. Podmínkou vítězství bylo dosažení osmi výher. Průběh zápasu jasně ukázal, že Marshall (který navíc hrál nervózně a bázlivě) nebyl pro Laskera vážným soupeřem. Lasker vyhrál 8:0 (=7).

Mezitím vyhrál Tarrasch turnaj mistrů v Ostende v roce 1907[14] a vydal prohlášení, že proti jeho výsledkům nemůže nikdo postavit stejné úspěchy, a to ani Lasker, který se od roku 1904 turnajů opět nezúčastňoval. Bylo zřejmé, že dlouho odkládané střetnutí se již musí uskutečnit. Patronát nad zápasem převzal německý šachový svaz, byly konečně dohodnuty podrobné podmínky včetně finančních a bylo určeno, že se opět bude hrát do osmi výher.

Zápas mezi Laskerem a Tarraschem, poznamenaný napjatou atmosférou mezi oběma soupeři, začal 17. srpna roku 1908 v Düsseldorfu a měl velmi rychlý průběh (skončil již 30. září), neboť bylo stanoveno, že se bude hrát šestkrát týdně. Začátek zápasu se Tarraschovi nepovedl. Po čtyřech düsseldorfských partiích prohrával 1:3, a za tohoto stavu se oba aktéři zápasu stěhovali do Mnichova. Zde mistr světa získal pátou partii, v šesté přišla první remíza a sedmou vyhrál opět Lasker.

Za stavu 1:5 (=1) se Tarrasch trochu vzpamatoval, uhrál dvě remízy za sebou a v desáté partii dosáhl cenného vítězství v jedné ze svých nejlepších partií. V jedenácté partii však sehrál špatné zahájení a Lasker získal šestou výhru. Ve dvanácté partii však Tarrasch opět vyhrál a upravil tak průběžný výsledek zápasu na 3:6 (=3). Za tohoto stavu si Lasker vybral týdenní volno a tomto po odpočinu vyhrál třináctou partii. Tím přivedl Tarrasche do kritické situace, neboť další porážka by znamenala konec zápasu.

Další dvě partie skončily po úporné Tarraschově snaze remízami (čtrnáctá dokonce po 119 tazích), ale v šestnácté prokázal Lasker lepší nervy a výhrou získal celý zápas poměrem 8:3 (=5).

Vítězství v zápasech se Schlechterem a Janowskim[editovat | editovat zdroj]

Karl Schlechter
David Janowski

Hned po skončení zápasu s Tarraschem přijal Lasker výzvu od rakouského šachisty Karla Schlechtera. Než však k zápasu došlo, vyzval jej roku 1909 ve Francii naturalizovaný Polák David Janowski, který se však k zápasům o titul mistra světa v šachu dostal stejně jako Tarrasch až v době, kdy měl vrchol své šachové kariéry již v podstatě za sebou.[15]

V květnu roku 1909 sehrál Lasker s Janowskim v Paříži nejprve krátký zápas na čtyři partie, který měl potvrdit, že Janowski je vhodný jako vyzyvatel. Zápas skončil 2:2, a tak jednání pokračovala. Bylo dohodnuto, že vlastní zápas se uskuteční v říjnu a v listopadu v Paříži a vítězem se stane ten, kdo získá více bodů z deseti partií. Lasker však dobře věděl, že Janowski, jehož největší slabinou byla značná nevyrovnanost ve vedení boje, není pro něho vážným soupeřem. Protože v době zahájení zápasu měl již dohodnuto, že v lednu roku 1910 bude obhajovat svůj titul v zápase se Karlem Schlechterem, navrhl Janowskému sehrát jejich střetnutí jako exhibici, s čímž Janowski nakonec souhlasil.[16]

Zápas mezi Laskerem a Janowskim se hrál v Paříži od 19. října do 9. listopadu roku 1909 a jeho průběh jasně ukázal, že šlo o střetnutí dvou nerovných soupeřů (protože byl zápas dobře finančně dotován Berlínskou šachovou společností, zdá se, že ze strany mistra světa šlo především o výnosný obchod). Po nerozhodné první partii prohrál Janowski čtyři partie za sebou, v šesté sice po hrubé Laskerově chybě zvítězil, ale to bylo z jeho strany všechno. Ve zbývajících čtyřech partiích Lasker vyhrál ještě třikrát a zvítězil tak celkově 7:1 (=2).

To Karl Schlechter byl pro Laskera daleko tvrdším oříškem, neboť šlo o klidného a vyrovnaného hráče, který byl v té době na vrcholu své šachové dráhy. Šlo o vrcholného představitele tzv. vídeňské školy, založené na opatrnosti, bylo jej velmi těžké porazit a brzy získal pověst remízového krále.[17]

Zápas Lasker – Schlechter se měl původně hrát na třicet partií, ale žádný organizátor nechtěl přistoupit na přehnané Laskerovy finanční požadavky. Nakonec se Lasker musel spokojit jen se společnou (a oproti původním Laskerovým nárokům třetinovou) nabídkou Wiener Schachklubu (za kterou stála Rothschildova dotace) a Berlínské šachové společnosti (Berliner Schachgesellschaft), přičemž počet partií zápasu byl stanoven na deset. V případě nerozhodného výsledku zůstal titul stávajícímu mistru světa. Opatrný Lasker nastoupil k tak krátkému zápasu se Schlechterem jistě až po dlouhých úvahách, neboť hrozilo velké nebezpečí nahodilého výsledku. Učinil tak nejriskantnější krok své šachové kariéry a šachovému světu připravil jeden z nejdramatičtějších zážitků, které kdy boj o titul mistra světa přinesl.

Zápas začal 7. ledna 1910 ve Wiener Schachklubu a již první čtyři partie, které skončily remízami, jasně naznačily indispozici mistra světa v tomto zápase. Lasker mnohdy opomenul silnější tah a také několikrát nedokázal zužitkovat dosaženou výhodu. Pak přišla pátá partie, poslední, která se hrála ve Vídni. Mistr světa hrál s černými kameny iniciativně, a když získal druhého pěšce, zdálo se, že zvítězí. Pak však dovolil po dámském křídle proniknout bílé dámě s věží skrz svou obranu a umožnil tak Schlechterovi rozhodnout partii ve svůj prospěch. Vídeňští diváci uspořádali po skončení hry vítězovi partie velké ovace.

Do druhé poloviny zápasu, která se hrála po týdenní přestávce od 29. ledna v Berlíně, nastupoval tak Lasker za stavu 0:1 (=4). Hned v šesté partii Lasker ostře útočil, ale Schlechterovu obranu neprorazil. Remízou skončila i sedmá partie, nejzajímavější z celého zápasu, kdy Schlechter po nezvyklém zahájení našel pěknou oběť figury, a jen kvalitní obrana zachránila mistra světa před druhou porážkou. Rovněž tak osmá a devátá partie skončily nerozhodně, a tak byl před poslední desátou partií stav 1:0 (=8) pro Schlechtera. Po zahájení Lasker zaútočil, nepokračoval však zcela korektně. Schlechter byl ale nervózní, přehlédl v napětí boje šanci na výhru a v pozici, kdy mohl dosáhnout remízy, zvolil špatné pokračování. Lasker se chopil poslední příležitosti a partii vyhrál. Vyrovnal tak celkový stav zápasu na 1:1 (=8) a se značnou dávkou štěstí svůj titul obhájil.

V listopadu téhož roku se uskutečnil Laskerův druhý zápas s Janowskim, který byl opět dotován Berlínskou šachovou společností. Ze všech zápasů o titul mistra světa byl tento nejen nejméně významný, ale dokonce naprosto zbytečný, neboť po zcela jasné porážce Janowského v Paříži roku 1909 neměl žádný sportovní smysl. Byl to spíše obchodní podnik mistra světa a zřejmě také náhrada pro Janowského za první zápas, který nebyl oficiálním střetnutím.

Zápas se hrál v Berlíně na jedenáct partií od 8. listopadu do 8. prosince roku 1910 a skončil ještě drtivější porážkou Janowského 8:0 (=3) než zápas první. Jen na začátku vyzyvatel trochu vzdoroval a po třetí partii prohrával jen 1:0, ale pak neopatrnou hrou s ambiciózními zápletkami prohrával s klidným a rozvážným Laskerem jednu partii za druhou.

Získání titulu velmistra[editovat | editovat zdroj]

Po druhém zápase s Janowskim se Lasker opět odmlčel a věnoval se svým matematickým a filozofickým pracím. Jeho návrat na šachové kolbiště přinesl až rok 1914, a byl to návrat triumfální. Lasker potvrdil své mistrovství na turnaji v Petrohradě,[18] který měl určit jeho soupeře pro další zápas o titul mistra světa. Šlo o jeden z největších turnajů dvacátého století a zúčastnila se ho prakticky celá tehdejší světová špička (jen Duras, Maróczy a Schlechter museli pro politické napětí mezi Ruskem a Rakouskem–Uherskem pozvání na turnaj odmítnout).

Jedenáct hráčů sehrálo nejprve první kolo systémem každý s každým a prvních pět postoupilo do dvoukolového finále. Po prvním finálovém kole vedl Capablanca s náskokem 1,5 bodu před Laskerem a Tarraschem, za nimi následoval Aljechin s Marshallem. Ve finále ale Lasker Capablancu předstihl, protože jej jednak sám porazil, a jednak mu bezděčně pomohl jeho starý sok Tarrasch, který rovněž nad Kubáncem zvítězil.

Po skončení turnaje udělil účastníkům finále ruský car Mikuláš II. titul šachového velmistra[zdroj?]. Bylo to poprvé v šachové historii, kdy byl takovýto titul udělen.

Ztráta titulu s Capablancou[editovat | editovat zdroj]

José Raúl Capablanca

Hned po skončení světové války se dostala do popředí otázka zápasu o titul mistra světa mezi Laskerem a Capablancou, který si právo vyzvat Laskera vybojoval na turnaji v Petrohradě v roce 1914. Předcházela mu opět, jak už bylo u Laskera zvykem, celá řada složitých jednání, z nichž mnoho bylo vedeno jen z prestižních a mnohdy i velmi malicherných důvodů a pravděpodobně také snahou Laskera zápas co nejvíce oddálit, jako kdyby se svého soupeře obával. A nebylo by divu, neboť Capablanca neustále dokazoval své mistrovství. Například v roce 1919 byl v anglickém Hastingsu uspořádán turnaj na oslavu vítězství ve světové válce a Capablanca v něm (při Laskerově neúčasti) bez problémů zvítězil, když ztratil jen půl bodu s druhým Kostićem.[19]

Roku 1920 dokonce Lasker rezignoval na svůj titul ve prospěch Capablancy bez boje, ale když dostal 11.000 dolarů souhlasil, že sehraje s Capablancou zápas o titul.[20] Ten se konal v Havaně na jaře roku 1921 od 15. března do 20. dubna a hrál se na osm vítězství při maximálním počtu dvaceti čtyř partií. Po čtyřech remízách přišla pro Laskera (stejně jako v zápase se Schlechterem) pátá nešťastná partie, ve které Lasker po živé hře obětoval kvalitu za pěšce, ale ve vyrovnané, ovšem poněkud nepřehledné pozici se dopustil hrubé chyby, po které musel partii vzdát. Laskerova chyba byla důsledkem jeho únavy z těžkých předchozích partií a ukázala, že kondice mistra světa není nejlepší. Již po páté partii si Lasker stěžoval na nevhodné havanské klima – sotva právem, protože v jarních měsících je na Kubě počasí pro Evropana nejvhodnější.

Další čtyři partie skončily opět nerozhodně, ale v desáté Capablanca skvělým výkonem s černými kameny v přesně vedené koncovce Laskera opět porazil. Poprvé byl Lasker v zápase o mistra světa pozadu o dva body, ale jeho tragédie tím nekončila. Hned nato vyhrál Capablanca v útočném stylu i jedenáctou partii a stav 0:3 (=8) byl pro mistra světa již zoufalý. Po dvou ještě dosti bojovných remízách přehlédl Lasker ve čtrnácté partii ztrátu kvality, v rozrušení vzdal partii a příští den i celý zápas, údajně na radu lékaře pro velké nervové vypětí a nedobrý fyzický stav, prý v důsledku velkého horka. Capablanca tak zvítězil 4:0 (=10) a stal se v pořadí třetím oficiálním mistrem světa v šachu.

Závěr Laskerova života[editovat | editovat zdroj]

Capablanca a Lasker v Moskvě roku 1925
Emanuel Lasker v roce 1933

Po ztrátě titulu mistra světa se odvetný zápas již nehrál. Přesto Lasker ještě dlouho na turnajích dokazoval, že zdaleka nepatří do starého železa. Vyhrál turnaj v Ostravě roku 1923 (před Rétim)[21] a především turnaj v New Yorku roku 1924, kde byl první před Capablancou a Aljechinem.[22] Rovněž roku 1925 v Moskvě předstihl Capablancu, když skončil druhý za Bogoljubovem.[23]

Roku 1927 se Lasker vrátil do Berlína a stal se mezinárodním hráčem bridge (dokonce v této hře reprezentoval Německo).[24] Roku 1933 však musel svou vlast opustit a jeho majetek byl konfiskován, protože Lasker byl židovského původu. Odešel do Anglie a pak na turnaji v Curychu roku 1934 skončil pátý (turnaj vyhrál Aljechin).[25] Roku 1935 odjel do Sovětského svazu a zde na turnajích v Moskvě roku 1935 skončil třetí (vyhráli společně Botvinnik a Salo Flohr)[26] a roku 1936 šestý (vyhrál Capablanca).[27] Zúčastnil se ještě turnaje v Nottinghamu roku 1936, kde se umístil na sedmém až osmém místě (zvítězili společně Capablanca a Botvinnik)[28] a pak se natrvalo usídlil v New Yorku,[26] kde roku 1941 zemřel.

Lasker jako zakladatel psychologického šachu[editovat | editovat zdroj]

Lasker je považován za prvního velkého šachového psychologa. Například ve svém díle Gesunder Menschenverstand im Schach (Zdravý rozum v šachu) z roku 1925 dokazoval, že hráč nebojuje s dřevěnými figurkami, ale s osobností soupeře. Proto kladl důraz na psychologickou přípravu na hru a na pečlivé studium soupeře před partií, aby proti němu mohl využít jeho nedostatků. Údajně dělal i úmyslně slabé a sporné tahy, aby „zkalil vodu“ a přivedl své soupeře do nepřehledné pozice, která jim nevyhovovala. Mnoho jeho soupeřů, kteří šachovou psychologii neuznávali (a tudíž byli ideálním materiálem pro její použití), na jeho úspěchy v takto prohraných partiích žehrali a říkali, že má naprosto nehorázné a nezasloužené štěstí.

Laskerovy šachové studie[editovat | editovat zdroj]

Tato část článku používá k popisu tahů šachovou notaci.

Lasker rovněž zkomponoval několik šachových studií. Nejslavnější z nich ukazuje manévr, dnes známý jako Laskerův manévr, který umožňuje vyhrát v některých pozicích věžových koncovek.

Emanuel Lasker
Deutsches Wochenschach, 1890
Chess zhor 22.png
Chess zver 22.png a8 b8 c8 kl d8 e8 f8 g8 h8 Chess zver 22.png
a7 b7 c7 pl d7 e7 f7 g7 h7 rl
a6 b6 c6 d6 e6 f6 g6 h6
a5 kd b5 c5 d5 e5 f5 g5 h5
a4 b4 c4 d4 e4 f4 g4 h4
a3 b3 c3 d3 e3 f3 g3 h3
a2 b2 c2 rd d2 e2 f2 g2 h2 pd
a1 b1 c1 d1 e1 f1 g1 h1
Chess zhor 22.png
Bílý na tahu vyhraje


Řešení:

1. Kb7 Vb2+
2. Ka7 Vc2
3. Vh5+ Ka4
4. Kb6 Vb2+
5. Ka6 Vc2
6. Vh4+ Ka3
7. Kb6 Vb2+
8. Ka5 Vc2
9. Vh3+ Ka2 (nebo 9...Kb2)
10. Vxh2 (oběť věže je z důvodu vazby nutno přijmout) Vxh2
11. c8D a koncovka dáma proti věži je teoretická výhra silnější strany

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Lasker's Chess Magazine - obálka

Šachy[editovat | editovat zdroj]

  • The London Chess Fortnightly, 1892–1893
  • Common Sense in Chess, 1896
  • Lasker's How to Play Chess, 1900
  • Lasker's Chess Magazine, 1904–1907.
  • The International Chess Congress, St. Petersburg 1909, 1910
  • Gesunder Menschenverstand im Schach, 1925
  • Lehrbuch des Schachspiels, 1926
  • Lasker's Chess Primer, 1934

Jiné hry[editovat | editovat zdroj]

  • Kampf, 1906
  • Encyclopedia of Games, 1929
  • Das verständige Kartenspiel, 1929
  • Brettspiele der Völker, 1931
  • Das Bridgespiel, 1931

Filozofie[editovat | editovat zdroj]

  • Das Begreifen der Welt, 1913
  • Die Philosophie des Unvollendbar, 1918
  • Vom Menschen die Geschichte, 1925
  • The Community of the Future, 1940

Matematika[editovat | editovat zdroj]

  • Metrical Relations of Plane Spaces of n Manifoldness, 1895
  • About a certain Class of Curved Lines in Space of n Manifoldness, 1895
  • Über Reihen auf der Convergenzgrenze, 1901
  • Zur Theorie der Moduln und Ideale, 1905

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1888amsterdama.htm
  2. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1890graz.htm
  3. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1892london.htm
  4. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1895hastings.htm
  5. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/189596sptr.htm
  6. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1896norimberga.htm
  7. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1898vienna.htm
  8. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1851-99/1899london.htm
  9. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1900parigi.htm
  10. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1903montecarlo.htm
  11. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1904cambridgespr.htm
  12. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1905schev.htm
  13. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1906norimberga.htm
  14. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1907ostendaa.htm
  15. http://www.chesslady.com/index.php?page=magazin&s=19&oid=370
  16. http://www.chesshistory.com/winter/winter38.html#5199._Lasker_v_Janowsky_Paris_1909
  17. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=10503
  18. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1914spietroburgo.htm
  19. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1919hastings.htm
  20. http://maskeret.com/cgi-in/wiwp.cgi?tipo=1&cod=laske00629&nume=12&ir=tn_gbis88f_jpg.jpg&ni=40
  21. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1923mahrisch.htm
  22. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1924newyor.htm
  23. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1925mosca.htm
  24. http://maskeret.com/cgi-bin/wiwp.cgi?tipo=1&cod=laske00629&nume=12&ir=tn_gbis88f_jpg.jpg&ni=40
  25. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1934zurigo.htm
  26. a b http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1935moscow.htm
  27. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1936moscow.htm
  28. http://xoomer.alice.it/cserica/scacchi/storiascacchi/tornei/1900-49/1936nottingham.htm
  29. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=111967
  30. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=10486
  31. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=18628
  32. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=91471
  33. http://www.chessgames.com/perl/chessplayer?pid=41232

Související články[editovat | editovat zdroj]

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vasilij Smyslov: Emanuel Lasker - All games 1889 - 1903, Russian Chess House, Moskva 2009,
  • Vasilij Smyslov: Emanuel Lasker - All games 1904 - 1940, Russian Chess House, Moskva 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Mistři světa v šachu
Předchůdce:
Wilhelm Steinitz
18941921
Emanuel Lasker
Nástupce:
José Raúl Capablanca