Barlinek
| Barlinek | |
|---|---|
 Pohled na kostel | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 52°58′56″ s. š., 15°12′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 56 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Západopomořanské |
| Okres | Myślibórz |
| Gmina | Barlinek |
  Barlinek | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 17,55 km² |
| Počet obyvatel | 13 663 (2019) |
| Hustota zalidnění | 778,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | Město |
| Starosta | Dariusz Zieliński |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +48 95 |
| PSČ | 74-320 |
| Označení vozidel | ZMY |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barlinek (německy Berlinchen) je město v severozápadním Polsku v Západopomořanském vojvodství, v okrese Myslibórz. Nachází se zhruba 30 kilometrů severně od Gorzówa Wielkopolského. Žije zde 13 663 obyvatel.[1]
Město se nachází na zbudovaném vodním kanálu Młynówka a jezerech Barlineckie, Chmielowe a Uklejno. Rozloha města činí 17,55 km².[2]
Název[editovat | editovat zdroj]
Dříve se město jmenovalo Nova Berlyn a Klein Berlin. Před rokem 1945 měl Barlinek německý název Berlinchen.
Jméno Barlinek bylo oficiálně zavedeno nařízením ministrů veřejné správy a znovuzískaných území ze dne 12. listopadu 1946.[3] Dříve, po poválečném období, neslo též jméno Berlinek.[4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Oblasti, kde se Barlinek nachází, byly zpočátku podřízeny Piastovcům a poté pod vládou mnoha velkopolských vévodů. Existenci slovanského sídliště zde potvrzuje fakt, že v místě gotického kostela Neposkvrněného Srdce Panny Marie stávalo kdysi slovanské sídliště.[5]
Koncem 13. století oblast obsadilo Braniborské markrabství a s ním začala německá kolonizace. V roce 1278 udělili Braniborci nově vzniklé osadě městská práva a město se stalo pohraničním obranným městem. V polovině 14. století dostal Barlinek obranné hradby se dvěma branami – Myśliborskou (Soldiner Tor) a Młyńskou (Mühlentor). Město zažilo četné přírodní katastrofy, jako mor a požáry (ty celkem sedmkrát). Hlavními zaměstnáními obyvatel bylo zemědělství a chov dobytka.
Od roku 1373 je město pod vládou české koruny. V roce 1402 byla v Krakově uzavřena dohoda o koupi města s celým okolnm regionem, ale nakonec bylo prodáno Řádu německých rytířů, kterým patřilo v roce 1454. V roce 1410 čelil Barlinek nájezdům Poláků a Pomořanů. Od roku 1454 se město vrací pod nadvládu Braniborska. Od té doby zůstalo město až do roku 1918 pod nadvládou dynastie Hohenzollernů, roku 1701 se stalo součástí Pruska a roku 1871 Německa. Roku 1467 bylo město obléháno pomořanským vojskem.
Z řemesel se v polovině 19. století ve městě rozvinulo tkalcovství, soukenictví a plátenictví, na přelomu 18. a 19. století zde fungovala papírna. Druhá polovina 19. století byla příznivá pro hospodářský rozvoj města a město se v té době stalo významným hospodářským centrem. Výrobu zde započala koželužna a továrna na pluhy. V roce 1852 zničil velký požár budovy tržiště, radnice a kostelní věže. V roce 1898 získal Barlinek železniční spojení s Choszcznem a Myślibórzem.
31. ledna 1945 bylo město dobyto sovětskými vojsky (XII. tankový sbor Rudé armády); v důsledku bojů a úmyslného žhářství bylo zničeno více než 50 % budov. Po druhé světové válce se město ocitlo na hranicích Polska. Místní obyvatelstvo, které zůstalo ve městě, bylo vysídleno za řeku Odru a do Barlinku byli přivezeni osadníci. V důsledku částečné poválečné rekonstrukce se Barlinek stal průmyslovým městem v Západním Pomořansku.
V letech 1954–1972 bylo město sídlem úřadů okresu Barlinek. V letech 1975–1998 město administrativně patřilo do tehdejšího Gorzovského vojvodství.
Ekonomika[editovat | editovat zdroj]
Ve městě je přítomen zejména malý průmysl oděvní a stavebních materiálů, dále dřevoprůmyslové závody (v současnosti výrobní společnost Barlinek Inwestycje Sp. z o. o. vlastněná společností Barlinek SA se sídlem v Kielcích - jedna z největších společností tohoto typu na světě[6]), závod "HaCon" zabývající se výrobou ocelových konstrukcí a litinových odlitků (bývalá litina na ZUO "Bomet"), METPOL-BARLINEK (patřící do kapitálové skupiny HOLDING-ZREMB, GBS Bank, Borne Furniture továrna na dveře a nábytek, společnost ESTO vyrábějící lepenku, kartony a kartonové obaly, stáčírna plynu Gaspol. Kdysi zde byl velký závod – ZUO „Bomet“ zabývající se výrobou dílů pro lodě.
V Barlinku byla vytvořena podzóna Zvláštní ekonomické zóny Kostrzyn-Słubice, která zahrnuje 5 určených komplexů a podporuje investování v regionu.[7]
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Hlavním propagátorem kulturního dění ve městě je Kulturní centrum Barlinek. Fungují zde unikátní keramické, divadelní a výtvarné ateliéry, ale i šachový oddíl, radioamatérské a taneční kroužky. KCB je též pořadatelem cyklických akcí, divadelního léta, malování plenérů a polsko-německých keramických, výtvarných a divadelních dílen.
Ve městě a obci působí skautský kmen Barlineckého lesa patřící k tlupě ZHP Myślibórz. Oddíl sestává ze 4 týmů a skautského komunikačního klubu. Významným kulturním střediskem je ve městě i Regionální muzeum.
Místní vydávanými časopisy jsou: Echo Barlineka a Puls Barlineka. Místními informační portály jsou: Barlinek24.pl[8] a eBarlinek.pl[9]. Společnost Barlineckých nadšenců (TMB), působící ve městě od počátku 90. let 20. století, pořádá koncerty vážné hudby a účastní se slavností.
.jpg)
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Zbytky obranných zdí ze 14. a 15. století
- Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ze 13. a 14. století (přestavěn v 19. století)
- Soubor měšťanských domů z 19. století
- Náměstí se sochou ženy - "Gęsiarkou" a kašnou z roku 1912
- Kostel sv. Bonifáce z roku 1923
- Pravoslavný farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
- Městská pláž, postavena roku 1927 na jezeře Barlineckie v alpském stylu
- "Młyn Papiernia" - bývalá továrna na papír, nyní muzeum
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Partnerskými městy Barlinku jsou:[10]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barlinek na polské Wikipedii.
- ↑ Barlinek (zachodniopomorskie) » mapy, nieruchomości, GUS, noclegi, szkoły, regon, atrakcje, kody pocztowe, wypadki drogowe, bezrobocie, wynagrodzenie, zarobki, tabele, edukacja, demografia. Polska w liczbach [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ GUS - Główny Urząd Statystyczny - Powierzchnia i ludność w przekroju terytorialnym w 2013 r.. web.archive.org [online]. 2013-12-20 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-20.
- ↑ Rozporządzenie Ministrów: Administracji Publicznej i Ziem Odzyskanych z dnia 12 listopada 1946 r. o przywróceniu i ustaleniu urzędowych nazw miejscowości.. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ MĄDRY, Wojciech. Ksiądz Stanisław Kozierowski – prekursor badań onomastycznych zachodniej Słowiańszczyzny. Studia z Filologii Polskiej i Słowiańskiej. 2019-12-29, roč. 54. Dostupné online [cit. 2023-04-07]. ISSN 2392-2435. DOI 10.11649/sfps.2046.
- ↑ CIT Barlinek - SZLAK SZACHOWEGO MISTRZA �WIATA EMANUELA LASKERA. web.archive.org [online]. 2018-10-13 [cit. 2023-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-13.
- ↑ Grupa Barlinek [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Rozporządzenie Rady Ministrów z dnia 15 grudnia 2008 r. w sprawie kostrzyńsko-słubickiej specjalnej strefy ekonomicznej. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Barlinek24.pl. barlinek24.pl [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ www.eBarlinek.pl - portal informacyjny Barlinka i Okolicy.. ebarlinek.pl [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ https://archive.today/20120720014954/http://www.barlinek.pl/index.php?option=com_content&task=view&id=49&Itemid=38. www.barlinek.pl [online]. [cit. 2012-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-20.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Barlinek na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
