Chlorid cíničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid cíničitý
Vzhled bezvodného chloridu cíničitéhoVzhled pentahydrátu chloridu cíničitého Model 3D model
Obecné
Systematický název Chlorid cíničitý
Ostatní názvy tetrachlorstannan
Anglický název Tin(IV) chloride
Německý název Zinn(IV)-chlorid
Sumární vzorec SnCl4
Vzhled bezbarvá dýmavá kapalina
bílé až nažloutlé krystalky (pod tt)
Identifikace
UN kód 1827
Číslo RTECS XP8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost 260,50 g/mol
350,60 g/mol (pentahydrát)
Teplota tání -33 °C
Teplota varu 114,1 °C
Hustota 2,226 g/cm3
2,04 g/cm3 (pentahydrát)
Dynamický viskozitní koeficient 0,806 cP (30 °C)
0,725 cP (40 °C)
0,668 cP (50 °C)
Index lomu nD = 1,512
Kritická teplota Tk 318,7 °C
Kritický tlak pk 3 750 kPa
Kritická hustota 0,742 g/cm3
Rozpustnost ve vodě reaguje
dobře rozpustný (pentahydrát)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
diethylether
reaguje s alkoholy
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
kapalné uhlovodíky
tetrachlormethan
dioxan
Relativní permitivita εr 3,104 (0 °C)
2,87 (20 °C)
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice a= 2,727 Pa m6mol-2
b= 16,42•106 m3mol-1
Měrná magnetická susceptibilita -5,57·10-6 cm3g-1
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná
Hrana krystalové mřížky a = 985 pm
b = 675 pm
c = 998 pm
β = 102°15'
Tvar molekuly tetraedr
Dipólový moment 0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -545,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 35,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 140,7 J/g
Standardní molární entropie S° 258,6 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -474,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,635 JK-1g-1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R34, R52/53
S-věty (S1/2), S7/8, S26, S45, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid cíničitý je bezbarvá kapalná látka, jejíž výpary při kontaktu se vzduchem vytvářejí nepříjemný zápach. Jde, společně s chloridem cínatým, o jeden z chloridů cínu. Cín má zde oxidační číslo +IV, chlór má oxidační číslo -I.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Chlorid cíničitý se průmyslově vyrábí reakcí cínu s plynným chlórem.

Sn + 2 Cl2 → SnCl4

 

 

 

 

Tuto látku je možno vyrobit z koncentrované kyseliny chlorovodíkové a cínu, avšak vzniká větší či menší množství chloridu cínatého, podle schématu:

Sn + (4 + 2x)HCl → SnCl4 + xSnCl2 + (2 + x)H2

 

 

 

 

Při reakci vzniká jen malé množství chloridu cíničitého, proto tato reakce nemá praktické využití.
Laboratorně lze tuto látku vyrobit reakcí chloridu cínatého s oxidačními činidly, lze použít například chlorid železitý.

SnCl2 + 2FeCl3 → 2FeCl2 + SnCl4

 

 

 

 

Lze použít i jiná činidla.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Bezvodý chlorid cíničitý je silnou levisovou kyselinou.
S kyselinou chlorovodíkovou reaguje za vzniku aniontu [SnCl6]2−, který vytváří kyselinu hexachlorcíničitou H2[SnCl6].

Použití[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce byl používán jako nesmrtící chemická zbraň, jelikož jeho výpary při kontaktu se vzduchem vytváří nepříjemný kouř. Ke konci války byl nahrazen směsí chloridu křemičitého SiCl4 a chloridu titaničitého TiCl4.
Tato látka se využívá na výrobu organocíničitých solí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.