Chlorid křemičitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid křemičitý
Model molekuly chloridu křemičitého Vzorec
Obecné
Systematický název chlorid křemičitý
Ostatní názvy tetrachlorosilan
Anglický název Silicon tetrachloride
Německý název Siliciumtetrachlorid
Sumární vzorec SiCl4
Vzhled bezbarvá dýmající kapalina
Identifikace
SMILES [Si](Cl)(Cl)(Cl)Cl
InChI 1S/Cl4Si/c1-5(2,3)4
Číslo RTECS VW0525000
Vlastnosti
Molární hmotnost 169,90 g/mol
Teplota tání -68,74 °C
Teplota varu 57,65 °C
Hustota 1,470 7 g/cm3
1,483 g/cm3 (20 °C)
0,007 g/cm3 (plyn)
Index lomu nD= 1,409 0
Kritická teplota Tk 232,8 °C
Kritický tlak pk 3 750 kPa
Kritická hustota 0,584 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozklad
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
ethery
alkoholy (reaguje)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
chlorované uhlovodíky
aromatické uhlovodíky
Relativní permitivita εr 2,40 (16 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -6,46·10-6 cm3g-1
Povrchové napětí 19,71 mN/m (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura tetraedrická
Dipólový moment 0•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -640,3 kJ/mol (kapalina)
-609,6 kJ/mol (plyn)
Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp -17,771 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 45,4 J/g
Entalpie varu ΔHv 168,5 J/g
Standardní molární entropie S° 239 JK-1mol-1 (kapalina)
331 JK-1mol-1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -572,9 kJ/mol (kapalina)
-570,1 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp 0,855 JK-1g-1 (kapalina)
0,532 JK-1g-1 (plyn)
Bezpečnost
Dráždivý
Dráždivý (Xi)
R-věty R14, R36/37/38
S-věty S2, S7/8, S26
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
2
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid křemičitý (SiCl4) je jedním z halogenidů křemíku. Je to bezbarvá těkavá kapalina.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Chlorid křemičitý se připravuje chlorací řady sloučenin křemíku, jako je například ferosilicium, karbid křemíku nebo směs oxidu křemičitého a uhlíku:

SiC + 4 HCl → SiCl4 + CH4.

Ferrosilicium se používá nejčastěji.[1]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Hydrolýza a podobné reakce[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako ostatní chlorsilany i chlorid křemičitý reaguje s vodou:

SiCl4 + 2 H2O → 4 HCl + SiO2.

S methanolem a ethanolem reaguje za vzniku tetramethyl a tetraethylortokřemičitanu:

SiCl4 + 4 ROH → Si(OR)4 + 4 HCl.

Reakce s ostatními nukleofily[editovat | editovat zdroj]

Chlorid křemičitý vytváří řadu organokřemičitých sloučenin reakcemi s Grignardovými činidly[2] a organolithnými sloučeninami:

4 RLi + SiCl4 → R4Si + 4 LiCl.

Redukcí hydridy vzniká silan.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Velmi čistý chlorid křemičitý se používá na výrobu fotovoltaických článků.

Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silicon tetrachloride na anglické Wikipedii.

  1. Walter Simmler "Silicon Compounds, Inorganic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2000, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a24_001
  2. Greenwood&Earnshaw2nd

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.