Boston Bruins

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USA Boston Bruins
TD Garden
Konference Východní konference
Divize Severovýchodní divize
Založení 1.listopadu 1924
Historie Boston Bruins 1924-dosud
Stadion TD Garden o kapacitě 17 565 diváků
Město Boston / Massachusetts - Nová Anglie
Barvy černá, zlatá a bílá
                 
Vlastník USA Jeremy Jacobs
Manažér Kanada Peter Chiarelli
Trenér Kanada Claude Julien
Kapitán Slovensko Zdeno Chára
Farma Providence Bruins (AHL)
Reading Royals (ECHL)
Stanley cup (6x) - 1929, 1939, 1941, 1970, 1972, 2011
Dlouhodobé výsledky klubu
Současná soupiska klubu
Oficiální stránky klubu
Aréna - TD Garden
Mapa
Přehled medailí
Stanley Cup
Stříbrná medaile 1926/1927 Boston Bruins
Zlatá medaile 1928/1929 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1929/1930 Boston Bruins
Zlatá medaile 1938/1939 Boston Bruins
Zlatá medaile 1940/1941 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1942/1943 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1945/1946 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1952/1953 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1956/1957 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1957/1958 Boston Bruins
Zlatá medaile 1969/1970 Boston Bruins
Zlatá medaile 1971/1972 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1973/1974 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1976/1977 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1977/1978 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1987/1988 Boston Bruins
Stříbrná medaile 1989/1990 Boston Bruins
Zlatá medaile 2010/2011 Boston Bruins
Stříbrná medaile 2012/2013 Boston Bruins

Boston Bruins je profesionální americký hokejový klub z Bostonu, který hraje severoamerickou NHL. Klub patří do Severovýchodní divize a Východní konference. Bruins se v roce 1924 stali prvním týmem NHL ze Spojených států. Jsou také jedním z týmů "Original Six" (původní šestice) společně s Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, New York Rangers, Montreal Canadiens a Chicago Blackhawks. Bruins jsou dále druhým nejúspěšnějším týmem z USA v počtu vyhraných Stanley Cupů. Své domácí zápasy hrají Bruins na ledě bostonské TD Garden, kde hrají již od roku 1995, kdy opustili Boston Garden.

Historie klubu[editovat | editovat zdroj]

Eddie Shore (vpravo), nejznámější Bruin z éry před 2. světovou válkou.

Před 2. světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1923 se bostonskému potravinářskému magnátovi Charlesi Adamsovi podařilo přesvědčit vedení NHL k rozšíření do Spojených států amerických. Adams se zamiloval do hokeje při sledování finále Stanley Cupu mezi Montreal Canadiens a Calgary Tigers. Adams přesvědčil vedení ligy aby mu udělila práva na založení týmu v Bostonu, což se stalo 1. listopadu 1924.

První co pro svůj tým Adams udělal, bylo že si najal bývalého hráče Arta Rosse jako generálního manažera týmu. Ross se stal tváří Bruins na třicet let a to nejen jako generální manažer, ale i jako trenér.

Dále Adams pověřil Rosse vymyšlením názvu pro tým. Mělo to být nezkrocené zvíře zobrazující rychlost, hbitost a mazanost. Ross tak vymyslel název Bruins. Bruin je slovo označující medvěda ve starých klasických anglických pohádkách. Původními týmovými barvami se staly hnědá a žlutá, pocházející z barev Adamsova řetězce obchodů s potravinami First National Stories.

1. prosince 1924 hrál tým v bostonské Boston Areně svůj první zápas, když porazil Montréal Maroons 2:1. V první sezoně se ovšem Bruins podařilo vyhrát pouze šest zápasů a skončili tak na posledním místě. V Boston Areně hrál tým už jen další tři sezóny, než se přestěhoval do Boston Garden. Boston Arenu později převzala Northeastern University, která v roce 1979 arénu renovovala a přejmenovala. Boston Arena s novým jménem Matthews Arena je nyní nejstarší funkční hokejovou arénou na světě.

Ve třetí sezoně se tým značně zlepšil. Ross využil zániku Western Hockey League k pořízení některých hvězdných hráčů. Jedním z nich byl také obránce původem z Fort Qu'Appelle v Saskatchewanu Eddie Shore. Bruins se v té sezoně dostali až do finále Stanley Cupu, ale prohráli s Ottawa Senators. Vyhrát se Bruins povedlo až v roce 1929 když ve finále narazili na New York Rangers. Kromě Shora se na tomto úspěchu významně podepsali také Harry Oliver, Dit Clapper, Dutch Gainor a brankář Tiny Thompson. Tato sezona byla první kterou Bruins hráli v Boston Garden.

O sezonu později stanovili Bruins rekord, který stále platí. V základní části totiž vyhráli hned 87,5 procenta zápasů. Kromě toho přepsali také hodně týmových rekordů. Ve finále Stanley Cupu ale prohráli s Montreal Canadiens.

V roce 1939 tým změnil své barvy na nynější černou a zlatou a opět vyhrál Stanley Cup. V této sezoně byl brankář Tiny Thompson vyměněn za Franka Brimseka, který vyhrál také Vezina Trophy a Calder Trophy, navíc se stal prvním nováčkem, který byl nominován do prvního All-Star týmu sezony a pro své úspěchy vyfasoval přezdívku „Mr. Zero“ (Pan Nula). Kromě něj k zisku tohoto Stanley Cupu významně přispěli i Bill Cowley, Mel Hill (kterému se pro góly v prodlouženích přezdívalo „Náhlá Smrt“), Milt Schmidt, Bobby Bauer a Woody Dumart.

V roce 1940 Bruins vyměnili Eddieho Shora do New York Americans, kde ve stejném roce ukončil kariéru. O rok později vyhrál Boston svůj na dlouhou dobu poslední Stanley Cup. Další vyhráli až po 29 letech.

2. světová válka a éra „Original Six“[editovat | editovat zdroj]

2. světová válka negativně postihla i Bruins. Brimsek, Schimdt, Bauer a Dumart ztratili ve válce svá nejproduktivnější léta. Tým ale vedly jiné hvězdy, Bill Cowley, Dit Clapper a Busher Jackson. V roce 1943 byl počet týmů v NHL snížen na šest a tak začala éra „Original Six“. O rok později, Herb Cain, hrající za Bruins stanovil nový rekord v počtu bodů v základní části – 82. Bruins se ale stejně nedostali do play-off a Cain o dva roky později ukončil kariéru.

Předválečné hvězdy se do týmu vrátili v sezoně 1945–46, kdy Dit Clapper vedl tým zpět do finále Stanley Cupu jako hrající trenér. O rok později pak ukončil kariéru a stal se prvním hráčem, který hrál v NHL alespoň 20 sezón. Další dva roky zůstal s Bruins už pouze jako kouč. Brimsek už nebyl tak dobrý jako před válkou, což se projevilo v tom, že po roce 1946 vypadli Bruins třikrát za sebou v prvním kole play-off, což vyústilo v rezignaci kouče Clappera. Brimsek byl v roce 1949 vyměněn do Chicaga. Naděje Bruins Don Gallinger dostal doživotní zákaz hraní hokeje. A tak se jediným velkým talentem týmu stal Johnny Peirson, kterého si pamatují i fanoušci ze sedmsátých let, kdy byl spoluhlasatelem přímých přenosů Bruins na WSBK-TV.

Na začátku padesátých let nastala velká krize. Weston Adams, syn zakladatele Charlese Adamse a prezident týmu se dostal do finančních problémů a v roce 1951 musel být vykoupen majitelem basketballových Boston Celtics a arény Boston Garden Walterem A. Brownem. Mezi lety 1947 a 1967 se povedlo pouze čtyřikrát postoupit do play-off. V letech 1953, 1957 a 1958 se Bruins podařilo postoupit až do finále Stanley Cupu, ale pokaždé vypadli s Montreal Canadiens. Navíc v letech 1960–1967 se nedostali do play-off ani jednou.

1. ledna 1954, Robert Skrak, asistent Franka Zamboniho, vynálezce nejznámější rolby na světě, předvedl personálu Boston Garden novou rolbu Zamboni Model E. Bruins pak jeden model rolby objednali a stali se prvním týmem NHL, který používal rolby této značky. První rolba vyjížděla na led Boston Garden ještě v osmdesátých letech, v roce 1988 si jí pak vzala pod svou ochranu Hokejová síň slávy v Torontu.

18. ledna 1958, první hráč černé pleti, Willie O'Ree nastoupil k zápasu NHL. Za Boston hrál v sezonách 1957–58 a 1960–61, nastoupil ve 45 zápasech a připsal si 6 gólů a 10 asistencí.

V této části historie týmu, Bruins neměli vypracovaný systém farem v nižších ligách. Proto museli často hledat volné hráče. Bruins tak podepsali Tommyho Williamse, vítěze ZOH 1960 za USA a jediného amerického hráče v NHL v roce 1962. „Uke Line“, ofenzivní formace pojmenovaná po ukrajinském původu jejich hráčů zažívala produktivní roky, a to i přesto, že celkově se týmu vůbec nedařilo. Členové lajny byli Johnny Bucyk, Vic Stasiuk a maďarský hráč Bronco Horváth.

Rozšíření ligy a éra „Velkých zlých Bruins“[editovat | editovat zdroj]

Weston Adams koupil tým zpět v roce 1964 po Brownově smrti a začal ho přestavovat. Do týmu přivedl především nyní legendárního obránce Bobbyho Orra, který v sezoně 1966–67 vyhrál Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony.

Pak Bruins získali tři mladé forvardy, Phila Esposita, Kena Hodge a Freda Stanfielda z Chicaga. Phil Esposito vedl Bruins v lajně s Hodgem a Waynem Cashmanem. Stal se prvním hráčem v lize se 100 bodů a zlomil i další rekordy. Esposito je navíc stale jedním ze čtyř hráčů, kteří dokázali vyhrát Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče NHL. Dalšími třemi jsou Gordie Howe, Wayne Gretzky a Jaromír Jágr. S dalšími hvězdami jako byli Johnny Bucyk, John McKenzie, Derek Sanderson, Ken Hodge, Dallas Smith a brankář Gerry Cheevers se „Velcí zlí Bruins“ stali předním týmem ligy od šedesátých do osmdesátých let.

V roce 1970, Bobby Orr svým gólem v prodloužení rozhodl finále Stanley Cupu proti St. Louis Blues a ukončil tak sérii 29 let bez poháru. Ve stejné sezoně navíc Orr získal nejvíce trofejí. Získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce, Art Ross Trophy, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Je stále jediným hráčem, kterému se povedlo vyhrát v jedné sezoně tyto čtyři trofeje.

V další sezoně se stal trenérem Bruins bývalý obránce Bostonu a Montrealu Tom Johnson a v základní části se podařilo opět překonat několik rekordů. Stále drží rekord v počtu hráčů v nejlepší desítce kanadského bodování základní části. Dostalo se tam hned sedm hráčů. Čtyři z nich navíc překonali hranici sta bodů – byli to Orr, Esposito, Bucyk a Hodge. Navíc se jim povedlo překonat rekord v počtu vítězství v základní části. Ve čtvrtfinále play-off je ale vyřadili Montreal Canadiens s nováčkem Kenem Drydenem v brance.

Další sezona sice nebyla v základní části tak vydařená, ale v play-off se Bruins dostali až do finále, kde porazili New York Rangers v šestizápasové sérii. Tento Stanley Cup je zatím poslední, který Bruins vyhráli. Zadák Rangers Brad Park, pak o Orrovi prohlásil, že rozdíl nedělal, ale sám rozdílem byl.

Po zbytek sedmdesátých let zůstali Bruins stále silní, i přesto, že ztratili Cheeverse, McKenzieho i Sandersona. V roce 1974 se dostali opět do finále Stanley Cupu, ale prohráli s Philadelphia Flyers.

Na další sezonu si nový kouč Don Cherry přivedl do týmu pár rváčů, Bruins ale stále dokázali soutěžit na nejvyšších příčkách ligy.

V roce 1976 pak odešel Bobby Orr do Chicaga, kde v roce 1979 ukončil kariéru po mnoha operacích kolene. Dále Bruins vyměnili Esposita do New York Rangers za Brada Parka, Jeana Ratella, Carola Vadnaise a Joa Zanussiho. Park pak zaplnil díru v obraně po Bobbym Orrovi. Bruins se v té sezoně dostali do semifinále, kde prohráli s Philadelphií.

Gerry Cheevers se po sezoně vrátil zpět a Bruins se dostali přes Flyers do finále play-off, ale prohráli s Montrealem. Příběh se opakoval v roce 1978, s tím rozdílem, že Bruins měli velmi vyrovnaný útok – 11 hráčů překonalo hranici dvaceti gólů, což je dosud platný rekord NHL. Potom se Johnny Bucyk rozhodl ukončit kariéru, což znamenalo pro Bruins další velkou ztrátu.

V semifinále roku 1979 pak Bruins narazili opět na Canadiens. Ve třetí třetině sedmého zápasu vedli Bruins o gól, ale dostali se do oslabení za příliš mnoho hráčů na ledě, což pomohlo Canadiens vyrovnat a v prodloužení skóre otočit. Trenér Bruins Don Cherry pak odešel do Colorada.

23. prosince 1979 v newyorské Madison Square Garden, fanoušek New York Rangers ukradl hokejku Stana Jonathana při strkanici po konci zápasu a poté ho s ní praštil. Terry O'Reilly, pozdější kapitán Bruins, poté s některými svými spoluhráči vylezl do hlediště a porval se s některými fanoušky. Dostal za to trest na osm zápasů.

Osmdesátá a devadesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Ray Bourque, legendární obránce a držitel několika rekordů NHL

V roce 1979 pak přišel do týmu další skvělý obránce a opět, hvězda Bruins v dalších dekádách, Ray Bourque. S hvězdami jakými byli právě Bourque, Park a dále Rick Middleton, se Bruins každý rok v osmdesátých letech podařilo dostat do play-off, nedostávali se ale moc daleko. V základní části dosáhli největšího úspěchu v roce 1983, kdy skončili první a jejich brankář Pete Peeters vyhrál Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana ligy.

Bourque, Cam Neely a Keith Crowder vedli Bruins do dalšího finále Stanley Cupu v roce 1988. S Edmonton Oilers ale vypadli již po čtyřech zápasech. Z těchto čtyř zápasů ale hráli Oilers tři doma. Čtvrtý zápas byl původně plánován v bostonské Boston Garden, ale za vyrovnaného stavu ve třetí třetině vypadl proud a zápas byl anulován. Čtvrtý zápas se tak hrál až později v edmontonské aréně Northlands Coliseum.

V roce 1990 s Bourquem, Neelym, Craigem Janneym, Bobbym Carpenterem, Donem Sweeneym a bývalým brankářem Oilers Andym Moogem, se Bruins dostali opět do finále, ale opět podlehli Edmontonu, tentokrát až po pěti zápasech.

V letech 1988, 1990, 1992 a 1994 vždy narazili v play-off i na Montreal Canadiens a pokaždé je vyřadili. Bostonští fanoušci to brali jako pomstu za četná vítězství Canadiens v éře „Original Six“. V letech 1991 a 1992 byli Bruins pokaždé vyřazeni ve finále konference Pittsburghem, který vedl Mario Lemieux.

Od roku 1993 se Bruins až nedokázali dostat v play-off moc daleko, i přesto, že měli talentované zbraně, kterými byli Adam Oates, Jozef Stümpel a Rick Tocchet. V roce 1993 skončili Bruins druzí v základní části, ale v prvním kole play-off je vyřadili Buffalo Sabres. Při předávání ocenění hodně členů týmu skončilo na druhých místech – Bourque na Norris Trophy, Oates na Art Ross Trophy a Lady Byng Trophy, Joe Juneau na Calder Trophy, Dave Poulin na Frank J. Selke Trophy, Moog na William M. Jennings Trophy a trenér Brian Sutter na Jack Adams Award. Ray Bourque se ale dostal do prvního All-Star týmu a Juneau do týmu nejlepších nováčků.

V roce 1995 se Bruins stěhovali z Boston Garden. Poslední oficiální zápas byla prohra v play-off s New Jersey Devils, v září téhož roku se zde ale hrál i exhibiční zápas s Montrealem. Bruins se na další sezonu přestěhovali do FleetCenteru, který se nyní jmenuje TD Garden.

V roce 1997, Bruins se poprvé po třiceti letech nedokázali dostat do play-off. Třicetiletá šňůra účastí v play-off je tak rekordem mezi všemi profesionálními týmy hrající nejvyšší severoamerické ligy.

Největším rivalem Bostonu jsou Montreal Canadiens, na které v play-off narazili v historii třicetkrát. Dalším velkým rivalem je tým New York Rangers. Velkými rivaly byli také Hartford Whalers, než se přestěhovali do Severní Karolíny.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Glen Murray (vpravo), prožil začátek i konec své kariéry v Bostonu

V roce 2001 se Bruins, pod novým koučem Mikem Keenanem opět nedokázali dostat do play-off. Nejlepším střelcem byl Jason Allison.

O rok později ale noví Bruins vyhráli poprvé od roku 1993 Severovýchodní divizi. V týmu dominovali nové hvězdy Joe Thornton, Sergei Samsonov, Brian Rolston, Bill Guerin, Mike Knuble a Glen Murray. V play-off je ale hned v prvním kole vyřadili Canadiens.

V sezoně 2002–03 střídali Bruins dva brankáře – Steva Shieldse a Johna Grahama. V polovině sezony se ale jedničkou týmu stal nově příchozí veterán Jeff Hackett. Tým vypadl v play-off s pozdějším šampionem New Jersey Devils.

Další sezonu začal v bráně bývalý brankář Maple Leafs Felix Potvin. V sezoně ho ale nahradil Andrew Raycroft, který dovedl tým k dalšímu vítězství divize a sebe k vítězství Calder Trophy. Bruins vypadli v play-off s Montrealem.

Další sezona se kvůli stávce nekonala a tak se Bruins snažili pracovat především na lovení volných hráčů. Do týmu přišli Alexej Žamnov a Brian Leetch. Kapitán týmu Thornton byl vyměněn do San Jose Sharks za Marca Sturma, Brada Stuarta a Wayna Primeaua. V další sezoně startoval jako první brankář Fin Hannu Toivonen, ale ten se později zranil a novou jedničkou se stal Tim Thomas. Bruins se poprvé po pěti letech nedostali do play-off. Nový generální manažer Peter Chiarelli po sezoně přivedl obránce Zdena Cháru a útočníka Marca Savarda.

Sezona 2006–07 dopadla bídně, Bruins skončili v divizi na posledním místě. V další sezoně vypadli Bruins v play-off s Montrealem. Po většinu sezony byl zraněn šikovný útočník Patrice Bergeron, ale mladíci David Krejčí, Milan Lucic, Vladimír Sobotka a Petteri Nokelainen ho dokázali výborně nahradit.

Omlazení týmu[editovat | editovat zdroj]

Kouč Claude Julien, po jehož příchodu šlo mužstvo hodně nahoru

Po této neúspěšné sezoně tak přišly změny. Trenéra Dava Lewise vystřídal značně lepší Claude Julien. Bruins dostali také nové logo, které se ale od starého příliš neliší.

V sezoně 2007–08 získali Bruins zpět ztracený respekt, dostali se do play-off ale v sedmizápasové bitvě je vyřadili Canadiens. Bruins ale opět získali i zájem fanoušků Nové Anglie, kteří preferovali jiné profesionální týmy z Bostonu (nehrající hokej).

V další sezoně se Bruins hodně dobře vedlo a dokonce se začalo mluvit o comebacku „Velkých zlých Bruins“. Bruins vyhráli Východní konferenci, v play-off vyřadili rychle Montreal ale poté nestačili na Carolina Hurricanes. V dovednostní soutěži o nejtvrdší střelu na All-Star víkendu překonal bek Zdeno Chára rekord. Ten stanovil na 169,7 km/h.

Po sezoně opustil tým jeden z nejlepších defenzivních útočníků ligy, Per-Johan Axelsson, který odešel do švédského týmu Frölunda HC. Dalším ztraceným hráčem se stal mladý a vynikající útočník Phil Kessel, který odešel do Toronta.

1. ledna 2010 hráli Bruins na baseballovém Fenway Parku Winter Classic a porazili Philadelphia Flyers 2:1. Po tomto zápase se ale Bruins přestalo dařit i díky četným zraněním.

Vlastník týmu[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1975 je vlastníkem týmu Jeremy Jacobs. Ten reprezentuje tým ve výboru ředitelů, který sám šéfuje. Jacobs bývá často označován jako jedna z nejvlivnějších osobností ve sportech prestižními sportovními magazíny.

Principálem týmu je Charlie Jacobs, generálním manažerem Peter Chiarelli, viceprezidentem Cam Neely a hlavním poradcem Harry Sinden.

Média[editovat | editovat zdroj]

Přímé přenosy zajišťuje už zhruba třicet let NESN, komentátory jsou Jack Edwards a Andy Brickley.

Současný kádr[editovat | editovat zdroj]

Brankáři
# Jméno Lapačka V týmu od Místo narození
30 USA Tim Thomas L 2002 Flint, Michigan, USA
40 Finsko Tuukka Rask L 2006 Savonlinna, Finsko


Obránci
# Jméno Hokejka V týmu od Místo narození
14 USA Joe Corvo P 2011 Oak Park, Illinois, USA
21 Kanada Andrew Ference L 2007 Edmonton, Alberta, Kanada
33 Slovensko Zdeno Chára C L 2006 Trenčín, Slovensko
43 USA Matt Bartkowski L 2010 Pittsburgh, Pennsylvania, USA
44 Německo Dennis Seidenberg L 2010 Villingen-Schweningen, Německo
47 USA Steven Kampfer P 2010 Ann Arbor, Michigan, USA
54 Kanada Adam McQuaid P 2009 Ostrov prince Edwarda, Charlottetown, Kanada
55 Kanada Johnny Boychuk P 2008 Edmonton, Alberta, Kanada


Útočníci
# Jméno Pozice Hokejka V týmu od Místo narození
11 Kanada Gregory Campbell C L 2010 London, Ontario, Kanada
17 Kanada Milan Lucic LK L 2006 Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada
18 Kanada Nathan Horton PK P 2010 Welland, Ontario, Kanada
19 Kanada Tyler Seguin C P 2010 Brampton, Ontario, Kanada
20 Kanada Daniel Paille LK L 2009 Welland, Ontario, Kanada
22 Kanada Shawn Thornton PK P 2007 Oshawa, Ontario, Kanada
23 Kanada Chris Kelly C L 2011 Toronto, Ontario, Kanada
37 Kanada Patrice Bergeron A C P 2003 L'Ancienne-Lorette, Quebec, Kanada
38 Kanada Jordan Caron PK L 2010 Sayabec, Quebec, Kanada
46 Česko David Krejčí C P 2004 Šternberk, Česká republika
49 Kanada Rich Peverley C P 2011 Guelph, Ontario, Kanada
63 Kanada Brad Marchand C L 2006 Halifax, Nové Skotsko, Kanada
67 Kanada Benoit Pouliot LK L 2011 Alfred, Ontario, Kanada
91 Kanada Marc Savard C L 2006 Ottawa, Ontario, Kanada

Trofeje a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Týmové[editovat | editovat zdroj]

Počet Roky
Stanley Cup
6 1929, 1939, 1941, 1970, 1972, 2011
Presidents' Trophy
1 1990
Prince of Wales Trophy
18 1928, 1929, 1930, 1931, 1933, 1935, 1938, 1939, 1940, 1941, 1971, 1972, 1974, 1988, 1990, 1999, 2011, 2013

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Počet Hráč Roky
Art Ross Trophy
5 Phil Esposito 1968/1969, 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973, 1973/1974
2 Bobby Orr 1969/1970, 1974/1975
1 Joe Thornton 2005/2006
Bill Masterton Memorial Trophy
1 Charlie Simmer 1985/1986
1 Gord Kluzak 1989/1990
1 Cam Neely 1993/1994
1 Phil Kessel 2006/2007
Calder Memorial Trophy
1 Frank Brimsek 1938/1939
1 Jack Gelineau 1949/1950
1 Larry Regan 1956/1957
1 Bobby Orr 1966/1967
1 Derek Sanderson 1967/1968
1 Ray Bourque 1979/1980
1 Sergei Samsonov 1997/1998
1 Andrew Raycroft 2003/2004
Conn Smythe Trophy
2 Bobby Orr 1969/1970, 1971/1972
1 Tim Thomas 2010/2011
Frank J. Selke Trophy
1 Steve Kasper 1981/1982
1 Patrice Bergeron 2011/2012
Hart Memorial Trophy
4 Eddie Shore 1932/1933, 1934/1935, 1935/1936, 1937/1938
2 Bill Cowley 1940/1941, 1942/1943
1 Milt Schmidt 1950/1951
2 Phil Esposito 1968/1969, 1973/1974
3 Bobby Orr 1969/1970, 1970/1971, 1971/1972
1 Joe Thornton 2005/2006
Jack Adams Award
1 Don Cherry 1975/1976
1 Pat Burns 1997/1998
1 Claude Julien 2008/2009
James Norris Memorial Trophy
8 Bobby Orr 1967/1968, 1968/1969, 1969/1970, 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973, 1973/1974, 1974/1975
5 Ray Bourque 1986/1987, 1987/1988, 1989/1990, 1990/1991, 1993/1994
1 Zdeno Chára 2008/2009
King Clancy Memorial Trophy
1 Ray Bourque 1991/1992
1 Dave Poulin 1992/1993
1 Patrice Bergeron 2012/2013
Lady Byng Memorial Trophy
3 Bobby Bauer 1939/1940, 1940/1941, 1946/1947
1 Don McKenny 1959/1960
2 John Bucyk 1970/1971, 1973/1974
1 Rick Middleton 1981/1982
Ted Lindsay Award
2 Phil Esposito 1970/1971, 1972/1973
1 Bobby Orr 1974/1975
Lester Patrick Trophy
1 Charles F. Adams 1966/1967
1 Walter A. Brown 1967/1968
1 Eddie Shore 1969/1970
1 Cooney Weiland 1971/1972
1 John Bucyk 1976/1977
1 Phil Esposito 1977/1978
1 Bobby Orr 1978/1979
1 Milt Schmidt 1995/1996
1 Harry Sinden 1998/1999
1 Willie O'Ree 2002/2003
1 Ray Bourque 2002/2003
Vezina Trophy
4 Tiny Thompson 1929/1930, 1932/1933, 1935/1936, 1937/1938
2 Frank Brimsek 1938/1939, 1941/1942
1 Pete Peeters 1982/1983
1 Tim Thomas 2008/2009
Roger Crozier Saving Grace Award
1 Tim Thomas 2008/2009
NHL Plus/Minus Award
1 David Krejčí 2008/2009
1 Zdeno Chára 2010/2011
1 Patrice Bergeron 2011/2012
William M. Jennings Trophy
1 Andy Moog
Rejean Lemelin
1989/1990
1 Tim Thomas
Manny Fernandez
2008/2009

Kapitáni týmu[editovat | editovat zdroj]

  • bez kapitána 1924–1927
  • Lionel Hitchman 1927–1931
  • George Owen 1931–1932
  • Dit Clapper 1932–1938
  • Cooney Weiland 1938–1939
  • Dit Clapper 1939–1946
  • Bobby Bauer 1946–1947
  • John Crawford 1947–1950
  • Milt Schmidt 1950–1954
  • Milt Schmidt/Ed Sanford 1954–1955
  • Fern Flaman 1955–1961
  • Don McKenney 1961–1963
  • Leo Boivin 1963–1966
  • John Bucyk 1966–1967
  • no captain 1967–1973
  • John Bucyk 1973–1977
  • Wayne Cashman 1977–1983
  • Terry O'Reilly 1983–1985
  • Ray Bourque/Rick Middleton 1985–1988
  • Ray Bourque 1988–00
  • Jason Allison 2000–2001
  • bez kapitána 2001–2002
  • Joe Thornton 2003–2005
  • Joe Thornton & bez kapitána 2005–2006
  • Zdeno Chára 2006-

Individuální rekordy jednotlivých sezón[editovat | editovat zdroj]

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1924/1925 17 Jimmy Herberts 7 Jimmy Herberts 24 Jimmy Herberts
2. 1925/1926 28 Carson Cooper 5 Jimmy Herberts
Sprague Cleghorn
31 Jimmy Herberts
Carson Cooper
3. 1926/1927 18 Frank Fredrickson
Harry Oliver
13 Frank Fredrickson 31 Frank Fredrickson
4. 1927/1928 13 Harry Oliver 6 Eddie Shore 18 Harry Oliver
5. 1928/1929 17 Harry Oliver 8 Bill Carson 23 Harry Oliver
6. 1929/1930 43 Cooney Weiland 31 Norm Gainor 73 Cooney Weiland
7. 1930/1931 25 Cooney Weiland 16 Eddie Shore 38 Cooney Weiland
8. 1931/1932 21 Marty Barry 22 Dit Clapper 39 Dit Clapper
9. 1932/1933 24 Marty Barry 27 Eddie Shore 37 Marty Barry
10. 1933/1934 27 Marty Barry 27 Nels Stewart 39 Marty Barry
Nels Stewart
11. 1934/1935 21 Nels Stewart
Dit Clapper
26 Eddie Shore 40 Marty Barry
12. 1935/1936 14 Jack Beattie
Cooney Weiland
18 Jack Beattie 32 Jack Beattie
13. 1936/1937 18 Charlie Sands 22 Bill Cowley 35 Bill Cowley
14. 1937/1938 20 Bobby Bauer 22 Bill Cowley 39 Bill Cowley
15. 1938/1939 26 Roy Conacher 34 Bill Cowley 42 Bill Cowley
16. 1939/1940 22 Milt Schmidt
Woody Dumart
30 Milt Schmidt 52 Milt Schmidt
17. 1940/1941 24 Roy Conacher 45 Bill Cowley 62 Bill Cowley
18. 1941/1942 24 Roy Conacher 23 Bill Cowley 37 Roy Conacher
19. 1942/1943 27 Bill Cowley 45 Bill Cowley 72 Bill Cowley
20. 1943/1944 36 Herb Cain 46 Herb Cain 82 Herb Cain
21. 1944/1945 32 Herb Cain 40 Bill Cowley 65 Bill Cowley
22. 1945/1946 22 Woody Dumart 23 Don Gallinger 40 Don Gallinger
23. 1946/1947 30 Bobby Bauer 35 Milt Schmidt 62 Milt Schmidt
24. 1947/1948 23 Grant Warwick
Pete Babando
21 Don Gallinger 40 Grant Warwick
25. 1948/1949 22 Grant Warwick
Johnny Peirson
29 Paul Ronty 49 Paul Ronty
26. 1949/1950 27 Johnny Peirson 36 Paul Ronty 59 Paul Ronty
27. 1950/1951 22 Milt Schmidt 39 Milt Schmidt 61 Milt Schmidt
28. 1951/1952 21 Milt Schmidt 30 Johnny Peirson 50 Milt Schmidt
Johnny Peirson
29. 1952/1953 27 Fleming Mackell 23 Milt Schmidt 44 Fleming Mackell
30. 1953/1954 21 Johnny Peirson 32 Fleming Mackell 47 Fleming Mackell
Ed Sandford
31. 1954/1955 24 Leo Labine 24 Fleming Mackell 42 Leo Labine
Don McKenney
32. 1955/1956 19 Vic Stasiuk 24 Don McKenney 37 Vic Stasiuk
33. 1956/1957 31 Real Chevrefils 39 Don McKenney 60 Don McKenney
34. 1957/1958 30 Bronco Horvath 40 Fleming Mackell 66 Bronco Horvath
35. 1958/1959 32 Don McKenney 36 John Bucyk 62 Don McKenney
36. 1959/1960 39 Bronco Horvath 49 Don McKenney 80 Bronco Horvath
37. 1960/1961 36 Don McKenney 35 Jerry Toppazzini 50 Jerry Toppazzini
38. 1961/1962 22 Don McKenney 40 John Bucyk 60 John Bucyk
39. 1962/1963 27 John Bucyk 40 Murray Oliver 66 John Bucyk
40. 1963/1964 24 Murray Oliver 44 Murray Oliver 68 Murray Oliver
41. 1964/1965 26 John Bucyk 29 John Bucyk 55 John Bucyk
42. 1965/1966 27 John Bucyk 42 Murray Oliver 60 Murray Oliver
43. 1966/1967 20 Pit Martin 30 John Bucyk 48 John Bucyk
44. 1967/1968 35 Phil Esposito 49 Phil Esposito 84 Phil Esposito
45. 1968/1969 49 Phil Esposito 77 Phil Esposito 126 Phil Esposito
46. 1969/1970 43 Phil Esposito 87 Bobby Orr 120 Bobby Orr
47. 1970/1971 76 Phil Esposito 102 Bobby Orr 152 Phil Esposito
48. 1971/1972 66 Phil Esposito 80 Bobby Orr 133 Phil Esposito
49. 1972/1973 55 Phil Esposito 75 Phil Esposito 130 Phil Esposito
50. 1973/1974 68 Phil Esposito 90 Bobby Orr 145 Phil Esposito
51. 1974/1975 61 Phil Esposito 89 Bobby Orr 135 Bobby Orr
52. 1975/1976 36 John Bucyk
Jean Ratelle
69 Jean Ratelle 105 Jean Ratelle
53. 1976/1977 38 Peter McNab 61 Jean Ratelle 94 Jean Ratelle
54. 1977/1978 41 Peter McNab 61 Terry O'Reilly 90 Terry O'Reilly
55. 1978/1979 38 Rick Middleton 51 Terry O'Reilly 86 Rick Middleton
56. 1979/1980 40 Rick Middleton
Peter McNab
52 Rick Middleton 92 Rick Middleton
57. 1980/1981 44 Rick Middleton 59 Rick Middleton 103 Rick Middleton
58. 1981/1982 51 Rick Middleton 49 Ray Bourque 94 Rick Middleton
59. 1982/1983 49 Rick Middleton 61 Barry Pederson 107 Barry Pederson
60. 1983/1984 47 Rick Middleton 77 Barry Pederson 116 Barry Pederson
61. 1984/1985 34 Charlie Simmer 66 Ray Bourque 86 Ray Bourque
62. 1985/1986 38 Keith Crowder 58 Ken Linseman
Ray Bourque
84 Keith Crowder
63. 1986/1987 36 Cam Neely 72 Ray Bourque 95 Ray Bourque
64. 1987/1988 42 Cam Neely 64 Ray Bourque 81 Ray Bourque
65. 1988/1989 37 Cam Neely 46 Craig Janney 75 Cam Neely
66. 1989/1990 55 Cam Neely 65 Ray Bourque 92 Cam Neely
67. 1990/1991 51 Cam Neely 73 Ray Bourque 94 Ray Bourque
68. 1991/1992 39 Vladimír Růžička 79 Adam Oates 99 Adam Oates
69. 1992/1993 45 Adam Oates 97 Adam Oates 142 Adam Oates
70. 1993/1994 50 Cam Neely 80 Adam Oates 112 Adam Oates
71. 1994/1995 27 Cam Neely 41 Adam Oates 53 Adam Oates
70. 1995/1996 29 Rick Tocchet 67 Adam Oates 92 Adam Oates
71. 1996/1997 25 Ted Donato 55 Jozef Stümpel 76 Jozef Stümpel
72. 1997/1998 33 Jason Allison 50 Jason Allison 83 Jason Allison
73. 1998/1999 29 Dmitrij Christič 53 Jason Allison 76 Jason Allison
74. 1999/2000 23 Joe Thornton 37 Joe Thornton 60 Joe Thornton
75. 2000/2001 40 Bill Guerin 59 Jason Allison 95 Jason Allison
76. 2001/2002 41 Bill Guerin
Glen Murray
50 Jozef Stümpel 71 Glen Murray
77. 2002/2003 44 Glen Murray 65 Joe Thornton 101 Joe Thornton
78. 2003/2004 32 Glen Murray 50 Joe Thornton 73 Joe Thornton
2004/2005 Sezóna zrušena
80. 2005/2006 31 Patrice Bergeron 43 Brad Boyes 73 Patrice Bergeron
81. 2006/2007 28 Glen Murray 74 Marc Savard 96 Marc Savard
82. 2007/2008 27 Marco Sturm 63 Marc Savard 78 Marc Savard
83. 2008/2009 36 Phil Kessel 63 Marc Savard 88 Marc Savard
84. 2009/2010 22 Marco Sturm 37 Zdeno Chára 52 Patrice Bergeron
David Krejčí
85. 2010/2011 30 Milan Lucic 49 David Krejčí 62 Milan Lucic
David Krejčí
86. 2011/2012 29 Tyler Seguin 42 Patrice Bergeron 67 Tyler Seguin

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boston Bruins na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu