Carolina Hurricanes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USA Carolina Hurricanes
PNC Center
Konference Východní konference
Divize Jihovýchodní divize
Založení 22.června 1979 jako Hartford Whalers
25.června 1997 přestěhování do Caroliny
Historie New England Whalers 1972 - 1979 (WHA)
Hartford Whalers 1979 - 1997 (NHL)
Carolina Hurricanes 1997 - dodnes (NHL)
Stadion RBC Center o kapacitě 18 680 diváků
Město Raleigh / Severní Karolína
Barvy červená, černá, bílá a stříbrná
                       
Vlastník USA Peter Karmanos
Manažér Kanada Ron Francis
Trenér Kanada Bill Peters
Kapitán Kanada Eric Staal
Farma Charlotte Checkers (AHL)
Florida Everblades (ECHL)
Stanley Cup (1x) - 2006
Konferenční titul (2x) - 2002, 2006
Divizní titul (3x) - 1999, 2002, 2006
Dlouhodobé výsledky klubu
Současná soupiska klubu
Oficiální stránky klubu
Aréna - RBC Centru - Philips Arena
Mapa
Přehled medailí
StanleyCup.jpg
Stanley Cup
Zlatá medaile 2005/2006 Carolina Hurricanes [1]
Vítěz základní části
Zlatá medaile nezískali Carolina Hurricanes
Vítěz východní divize
Zlatá medaile 2001/2002 Carolina Hurricanes
Zlatá medaile 2005/2006 Carolina Hurricanes

Carolina Hurricanes je hokejový klub NHL.

Historie týmu[editovat | editovat zdroj]

Carolina Hurricanes má za sebou kočovnou historii. Tým byl původně založen v Bostonu, působil i ve Springfieldu, Hartfordu, Greensboru a Raleighu. V době kdy se jmenoval Hartford Whalers, se stal členem NHL. Svoji kariéru zde ukončil slavný Gordie Howe, jednu chvíli s ním hrála i další legenda, Bobby Hull. V Hartfordu tým vydržel 18 let, za tuto dobu vyhrál jedinou sérii play-off. Stalo se tak v roce 1986, kdy porazil tehdejší Quebec Nordiques (dnes Colorado Avalanche). Až na tuto výjimku se ale Hartford Whalers řadil spíš k podprůměru. Jeho největší hvězdou byl centr Ron Francis, kterého draftovali v roce 1981. Navzdory tomu, že byl hlavní oporou týmu, v roce 1991 jej vyměnili do Pittsburghu Penguins.

Severní Karolína (1997–současnost)[editovat | editovat zdroj]

O prázdninách roku 1998 se Francis do svého mateřského klubu vrátil, už ne ale do Hartfordu, ale do Greensbora, kam se klub mezitím přestěhoval. V té době byl klub zařazen do severovýchodní divize ve východní konferenci. Hlavními oporami týmu byli útočníci Keith Primeau a Sami Kapanen, v bráně se jednu dobu mihla legenda Kirk MacLean, jedničkou však byl Trevor Kidd.

V roce 1998 byla Carolina přeřazena do jihovýchodní divize, do ligy totiž vstoupil tým Nashville Predators. Tuto divizi klub v této sezóně vyhrál, hlavně díky výkonům lotyšského brankáře Arturse Irbeho. V prvním kole play-off narazili na Boston Bruins, kterému ale podlehli 2:4 na zápasy. To by nebylo tak tragické, kdyby se tenkrát v autě při přesunu domů nezabil obránce týmu Steve Chiasson. V následující sezóně 1999/2000 se klub v tabulce jihovýchodní divize propadl na třetí místo a do play-off nepostoupil. K postupu do play-off chyběl „Hurikánům“ jediný bod. V následujícím ročníku bylo mužstvo o něco silnější, hlavně díky přítomnosti Roda Brind'Amoura a Sandise Ozolinše. Do play-off tým postoupil díky vyššímu počtu výher než měl devátý Boston (oba týmy měly stejný počet bodů). Zde vypadl hned v prvním kole, nestačil na obhájce Stanley Cupu z New Jersey. Hodně tvrdý byl ale způsob, jakým obránce New Jersey Devils Scott Stevens vyřadil ze hry Shanea Willise a Rona Francise.

2001–02 Stanley Cup Finals[editovat | editovat zdroj]

V následující sezóně se stala Carolina velkým překvapením. Jádrem mančaftu byli hlavně brankáři Arturs Irbe a Kevin Weekes, útočníci Rod Brind'Amour, Jeff O'Neill, Bates Battaglia a Sami Kapanen. Kvalitní výkony a výsledky vynesly tým na první místo Jihovýchodní divize. V play-off to bylo ještě lepší. „Hurikáni“ v prvním kole smetli New Jersey Devils 4:2 na zápasy, ve druhém kole Montreal Canadiens stejným poměrem a ve finále konference Toronto Maple Leafs, rovněž 4:2 na zápasy. Senzačně tak postoupili do finále Stanley Cupu. Tam je ale čekal nelehký soupeř, hvězdami nabitý Detroit Red Wings, v jehož dresu chytal Dominik Hašek. Ačkoliv Hurricanes ohromili Wings v první zápase, kdy Francis vystřelil vítězství svého týmu už v první minutě prodloužení, Red Wings následně vyhráli čtyřikrát za sebou a získali Stanley Cup. Zápas č. 3 v Raleighu představoval thriller, který až ve 3. nastavení rozhodl Igor Larionov a stal se tak nejstarším hráčem, který dal vítězný gól ve finále. Komentátoři nazvali tento souboj jedním z nejlepších finálových zápasů v historii NHL a Don Cherry označil RBC za nejhlasitější budovu v NHL.

2005–06 Stanley Cup Champions[editovat | editovat zdroj]

Ročník 2004-05 znamenal v NHL výluku a ta vedla ke snížení rozpočtu na 26 000 000 dolarů. Canes se však stali jedním z největších překvapení NHL, zaznamenali nejlepší sezonu ve své historii. V základní části skončili s výsledkem 52-22-8 a nasbírali 112 bodů. V play-off, poté, co prohráli první dva zápasy série konferenčního čtvrtfinále proti Montrealu Canadiens, Laviolette posadil do té doby brankářskou jedničku Martina Gerbera ve prospěch nováčka Cama Warda. Hurricanes vyhráli obě hry v Montrealu a celou sérii 4:2. V dalším kole, které se ukázalo jako překvapivě jednostranné, Carolina čelila New Jersey Devils, které smetli 4:1 na zápasy.

Ve finále Východní konference stálo v cestě Buffalo Sabres, které skončilo jen jediný bod za Hurricanes v základní části. Diskutabilní série se rozhodovala až v 7. zápase, kde Rod Brind'Amour vstřelil vítězný gól a Hurricanes postoupili do finále Stanley Cupu podruhé v historii.

Stanley Cup prapor za vítězství v PNC Arena

O pohár se utkali s překvapením západu - Edmontonem Oilers. Série se zdála být zprvu jednoznačná, po 4 zápasech za stavu 3:1 měli Hurricanes pohár nadosah, doma však padli v prodloužení, následně v Edmontonu nevstřelili ani gól a o vítězi tak musel rozhodnout zápas č. 7 v Raleigh. Hurricanes už znova doma nezaváhali, František Kaberle svým vítězným gólem zajistil pro Severní Karolínu první profesionální prvoligový sportovní titul. Stejně tak se Hurricanes stali prvním týmem v historii NHL, který prohrál devět nebo více her v play-off a přesto vyhrál Stanley Cup. V roce 2011 je napodobili Boston Bruins.

2007-2008[editovat | editovat zdroj]

Hurricanes nebyli schopni navázat na jejich úspěch stejně jako v letech 2003–2004. V sezoně 2006-07 skončili třetí ve své divizi a jedenáctí celkově ve Východní konferenci. Tímto výsledkem se zapsali nelichotivě do historie, když se jako druhý tým po Chicagu BlackHawks nedokázali kvalifikovat do playoffs sezonu před ani po mistrovském titulu. V sezoně 2007-08 Carolina opět nepostoupila, jelikož Washington uzmul divizní titul v posledním dni sezóny, takže Hurricanes obsadili druhé místo v divizi a deváté v konferenci a stali se teprve druhým klubem v NHL, který nedokázal postoupit do play-off dvě následující sezóny po triumfu.

2008-2009[editovat | editovat zdroj]

Po pomalém startu do sezóny 2008-09 byl trenér Peter Laviolette nahrazen na začátku prosince svým předchůdcem, Paulem Mauricem. Klub do té doby balancující opět na hraně postupu do playoff 7. února získal Jussiho Jokinena z Tampy Bay Lightning. Následná bilance 12-3-2 včetně 9 výher v řadě zajistila Hurricanes postup do vyřazovacích bojů ze 6. místa a po třech letech se fanoušci v Raleigh dočkali prodloužené sezony.

V playoff se hurikán rozfoukal opět naplno, jak už bývá téměř zvykem, a odnesli to New Jersey v prvním kole. Ve 4. zápase série za stavu 3:3 Jussi Jokinen rozhodl, kdy do konce základní hrací doby zbývalo 0,2 sekundy! Vstřelil tak nejtěsnější vítězný gól v historii NHL, který už se bude jen stěží překonávat. Vyrovnaná série dospěla až ke hře č.7, Devils vstupovali do závěrečných dvou minut zápasu v Prudential Center v Newarku s vedením 3:2, ale poté Canes udeřili. V čase 58:40 Jussi Jokinen vyrovnal na 3:3 a v čase 59:12 Chad Larose vysunul Erica Staala do sóla po pravém křídle a ten prostřelil brankáře Brodeura. Šokovaní Devils už nedokázali v tak krátkém čase odpovědět a prohráli zápas i sérii 3:4. Staalova branka se stala nejpozdějším vítězným gólem v 7. zápase v historii.

Ve druhém kole byli soupeřem Boston Bruins, ale než se stihli rozehrát, prohrávali 1:3 na zápasy. Celou sérii však dokázali ještě dvěma výhrami zdramatizovat a o vítězi musel rozhodnout znovu 7. zápas a stejně jako v prvním kole v něm byli úspěšnější Hurricanes. Scott Walker rozhodl zápas v čase 78:46 a posunul Carolinu do konferenčního finále proti Pittsburgh Penguins. Na pozdějšího šampiona už Canes nenašli recept a vypadli po výsledku 0:4.

2010-současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2010 Hurricanes čekají na další úspěch, už čtyřikrát v řadě nepostoupili do playoffs a rádi by začali psát novou éru. Draftovaní hráči jako Jeff Skinner, Justin Faulk, Ryan Murphy nebo naposledy Elias Lindholm dávají klubu naději do budoucna. Navíc se podařilo uzavřít dlouhodobou smlouvu s Alexanderem Seminem a z Pittsburghu přišel Jordan Staal. Pro sezonu 2013-14 Hurricanes představili nové dresy.


Individuální[editovat | editovat zdroj]

Počet Hráč Roky
Conn Smythe Trophy
1 Cam Ward 2006
King Clancy Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lady Byng Memorial Trophy
1 Ron Francis 2002
Lester Patrick Trophy
1 Peter Karmanos 1998
Frank J. Selke Trophy
2 Rod Brind'Amour 2006,2007
Calder Memorial Trophy
1 Jeff Skinner 2011

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Následující seznamy obsahují pouze hráče (trenéry) týmu Carolina Hurricanes.

Kapitáni týmu[editovat | editovat zdroj]

Trenéři týmu[editovat | editovat zdroj]

Honorovaná čísla[editovat | editovat zdroj]

Vyřazená čísla z oběhu[editovat | editovat zdroj]

Individuální rekordy jednotlivých sezón[editovat | editovat zdroj]

sezóna NHL Branky v ZČ Asistence v ZČ Body v ZČ
1. 1997/1998 26 Sami Kapanen 37 Sami Kapanen 63 Sami Kapanen
2. 1998/1999 30 Keith Primeau 35 Sami Kapanen 62 Keith Primeau
3. 1999/2000 25 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 73 Ron Francis
4. 2000/2001 41 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 63 Jeff O'Neill
5. 2001/2002 31 Jeff O'Neill 50 Ron Francis 77 Ron Francis
6. 2002/2003 30 Jeff O'Neill 35 Ron Francis 61 Jeff O'Neill
7. 2003/2004 19 Josef Vašíček 33 Justin Williams 45 Josef Vašíček
2004/2005 Sezóna zrušena
8. 2005/2006 45 Eric Staal 55 Cory Stillman 100 Eric Staal
9. 2006/2007 33 Justin Williams 56 Rod Brind'Amour 83 Ray Whitney
10. 2007/2008 38 Eric Staal 44 Eric Staal 82 Eric Staal
11. 2008/2009 40 Eric Staal 53 Ray Whitney 77 Ray Whitney
12. 2009/2010 30 Jussi Jokinen 41 Eric Staal 70 Eric Staal
13. 2010/2011 33 Eric Staal 43 Eric Staal 76 Eric Staal
14. 2011/2012 24 Eric Staal 46 Eric Staal 70 Eric Staal
15. 2012/2013 23 Jiří Tlustý 35 Eric Staal 53 Eric Staal
16. 2013/2014 33 Jeff Skinner 40 Eric Staal 61 Eric Staal


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.eliteprospects.com/team.php?team=55&year0=2006&status=stats Soupiska

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Carolina Hurricanes ve Wikimedia Commons