Andrej Bagar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Busta Andreje Bagara

Andrej Bagar (29. října 1900, Trenčianske Teplice, Uhersko31. července 1966, Bratislava) byl slovenský herecdivadelní režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1914 se učil ve Vídni čalouníkem a současně studoval dekoratérství na uměleckoprůmyslové škole. Pracoval jako dělník, hotelový sluha, topič. Od roku 1922 studoval herectví na dramatické konzervatoři v Praze.

V letech 19231925 a 1939 byl členem činohry Slovenské národního divadla. Mezitím hrál v Košicích a v Pardubicích. V letech 19391940 byl pro svoji protifašistickou činnost vězněn. Po propuštění působil pod jménem Ján Minárik jako režisér bratislavského rozhlasu. V roce 1944 se stal spoluzakladatelem Slovenského komorního divadla v Martině. Po uvedení inscenace Filip II. mu zakázali pobyt v Martině. Odešel do Slovenského národního divadla, kde s divadelním souborem působil mezi partyzány (nejprve jako komisař, později založil a vedl Frontové divadlo). Po osvobození byl do roku 1951 uměleckým ředitelem SND. Od roku 1950 až do své smrti byl také pedagogem a také rektorem VŠMU.

V mládí byl veřejně činný. Od roku 1938 byl aktivním členem KSČ. V letech 19571965 byl předsedou ZSDU. Dlouhá léta byl členem ÚV KSS.[1] Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady.[2] Opětovně mandát v SNR získal ve volbách roku 1960.[3]

Ve svém hereckém vývoji prošel od postav mladistvých elegánů až po psychologicky vrstevnatější portréty velkého množství postav ve hrách domácích i zahraničních autorů.

Ve filmu hrál od roku 1935.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svoji činnost byl častokrát oceněn:

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Bagar na slovenské Wikipedii.

  1. Funkcionári KSČ a KSS [online]. upn.gov.sk, [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]