Čalounění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ukázka čalounění v řezu v Winterthur Museum and Country Estate v Delaware

Čalounění je povrchová úprava materiálů a prostorů potažením látkou, kůží, koženkou, síťovinou, alcantarou či jinými přírodními i syntetickými materiály. Používá se k povrchové úpravě interiérů bytů, dopravních prostředků a prostorů určených pro pobyt lidí. Největší využití čalounění je v nábytkářském průmyslu, interierů automobilů, vlaků a lodí. Čalouněním se zabývá člověk, který se nazýva čalouník.

Při poškození čalounění se provádí přečalouněním, při kterém se odstraní původní potah a nahradí se novým. Přečalounění se používá v případech, kdy nábytek či interiér má historickou či emocionální hodnotu a také z důvodů finanční úspory.

První dochované artefakty čalounictví spadají do starého Řecka a Říma a Egypta. Obyvatelé té doby využívali takzvaného pevného a měkkého čalounění. Čalounění bylo pod potahovou vrstvou vyplňováno travinami, žíněmi či vlnou.

Důležité mezníky[editovat | editovat zdroj]

  • vláda Ludvíka XIV. – vznik první šité výplně
  • Vídeň 1805 – první tlačené pružiny, díky kterým se stal nábytek velice pohodlným
  • Rok 1953 – výroba prvního lamelového roštu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu