Jump to content

Dalečín

From Wikipedie
Dalečín
Bývalý zámek v Dalečíně – dnes budova obecního úřadu
Bývalý zámek v Dalečíně – dnes budova obecního úřadu
Znak obce DalečínVlajka obce Dalečín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBystřice nad Pernštejnem
Obec s rozšířenou působnostíBystřice nad Pernštejnem
(správní obvod)
OkresŽďár nad Sázavou
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel669 (2024)[1]
Rozloha16,29 km²[2]
Nadmořská výška472 m n. m.
PSČ592 41, 592 65
Počet domů241 (2021)[3]
Počet částí obce3
Počet k. ú.3
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduDalečín 30
592 41 Dalečín
oudalecin@wo.cz
StarostaIng. Pavel Kadlec
Oficiální web: www.dalecin.cz
Dalečín
Dalečín
Další údaje
Kód obce595454
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Dalečín se nachází zhruba 7,5 km severně od Bystřice nad Pernštejnem a 13 km vsv. od Nového Města na Moravěokrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Žije zde 669[1] obyvatel.

Název

[edit | edit source]

Jméno vsi znělo původně Daličín (není písemně doloženo) a bylo odvozeno od osobního jména Dalicě (ve starší podobě Dalica), což byla domácká některého jména obsahujícího Dale- (např. Dalebor, Dalemil). Význam místního jména byl "Dalicův majetek".[4]

Historie

[edit | edit source]

První, často zpochybňovaná, zmínka o Dalečíně pochází z roku 1086 v listině Opatovického kláštera, která uvádí Daletice (byť zřejmě ty u Dolívky)[5]. První spolehlivá písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Tehdy byl postoupen spolu s Písečným a Dětochovem (dnes Vítochov) Znatovi z Tasova (území získal od své manželky Kláry). Dalečín v tu dobu tvořil středisko samostatného panství, které v roce 1358 získal Jimram z Pernštejna. Další události z historie obce jsou nám známy díky záznamům v Moravských zemských deskách. V roce 1588 Jan z Pernštejna prodal obec Pavlu Katharynovi z Katharu. O dva roky později jej získala jeho manželka Krizelda Čejkovna z Olbramovic. Roku 1603 jej spolu s okolními obcemi Petr a Jan Katharynové prodali Vilému Dubskému z Třebomyslic. Po Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován a novým majitelem se stal Štěpán Schmidt z Freihofenu. Mezi lety 16241633 bylo dalečínské panství připojeno hraběnkou Šlikovou ze Salmu ke kunštátskému panství. K němu patřil až do zrušení patrimoniální správy. Posledním majitelem se stal svobodný pán Honrichs.

Obyvatelstvo

[edit | edit source]
Vývoj počtu obyvatel Dalečína[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1065 1099 1102 1074 1013 984 937 772 827 813 799 775 723

Školství

[edit | edit source]
  • Základní škola a Mateřská škola Dalečín

Pamětihodnosti

[edit | edit source]

Části obce

[edit | edit source]

Do roku 1920 a na krátký čas od roku 1955 až do jeho zániku byl součástí Dalečína i Chudobín, který byl zaplaven vírskou přehradou.

Galerie

[edit | edit source]

Odkazy

[edit | edit source]

Reference

[edit | edit source]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 168.
  5. books.google.cz/books?id=jSxSAAAAcAAJ&pg=PA83&lpg=PA83&dq=daletice+dolívka
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 596–597. 

Literatura

[edit | edit source]
  • K dějinám Jimramova, Dalečína a Vítochova. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1996.

Externí odkazy

[edit | edit source]