Přeskočit na obsah

Zita Kabátová

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zita Kabátová
Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou
Zita Kabátová ve filmu Muži nestárnou
Rodné jménoZita Kabátová
Narození27. dubna 1913
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. května 2012 (ve věku 99 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Aktivní roky1935–2009
ChoťJiří Zavřel (1956–1973)
RodičeBenno Kabát
PříbuzníJosef Šváb-Malostranský (strýc)
Podpis
Zita Kabátová – podpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zita Kabátová, provdaná Králová, později Zavřelová (27. dubna 1913 Praha[1] – 27. května 2012 Praha[2]), byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
1. manžel Jerry Král
2. manžel Jiří Zavřel

Otec Benno Kabát (* 1884)[3] byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová (* 1891), byla dcera pražského obchodníka.[4] Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě.[5] Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec.[zdroj?]

Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí, jedním z jejích nejpopulárnějších filmů byla komedie Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Vrcholný výkon podala zejména v romantické komedii Muži nestárnou (1942) po boku Jana Pivce.

Zita Kabátová ve třicátých letech hodně pomáhala s propagací pražské zoo, otevřené 28. září 1931. Se zakladatelem a prvním ředitelem profesorem Jiřím Jandou se znala z dob dětství. Bydleli ve stejném domě na Úvozu, chodila se k němu dívat na zvířata, popisuje Miroslav Bobek.[6]

Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila za okupace německy pod jménem Maria von Buchlow (jméno její babičky za svobodna – Marie a místo narození babičky – Buchlovice, nikoliv šlechtický predikát);[7] v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti.[8] Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna.[9] Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.

K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle,[10] v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře-skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčníku Osvěta a vedoucí oddělení Umění všem. Byl oceněn vyznamenáním svatováclavské orlice. V letech 1946–1956 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a v roce 1968 emigroval. V roce 1957 se jim narodil syn Jiří, který nyní žije v USA.

Městem, kam Zita Kabátová ráda jezdila, se stala Kouřim, kde si v 60. letech koupila domek v Růžové ulici (4. října roku 2000 přijala i čestné občanství Kouřimi).[11]

Její přerušená filmová kariéra dostala nový impuls roku 1969 obsazením do vedlejší role ve filmu Hvězda, kde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou (průměrně 1 film za rok), byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let.

Za svůj život hrála přibližně v 60 filmech. Pro Divadlo Oldřicha Nového (Nové divadlo), kde jeden čas sama vystupovala, dokonce sama napsala jednu autobiograficky laděnou divadelní hru. Roku 2008 vydala ve spolupráci s Marií Formáčkovou vzpomínkovou knihu Bez servítků..., kde vzpomíná na své začátky a na jednotlivé kolegy z filmové branže (medailonky přes 150 osob).

Od roku 2005 žila v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v pražském Motole, kde dne 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99. narozeninách zemřela jako poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze, v hrobě[12] založeném Nadací Život umělce, kde jsou společně uloženy ostatky i dalších českých umělců – např. Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a Karla Vlacha.

Otázka šlechtického původu

[editovat | editovat zdroj]

Média často bez bližšího upřesnění uvádějí, že Zita Kabátová pocházela z umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu.[13] Jedná se o mylnou informaci. Rod pocházel z Příbramska a byl selský a rolnický. Žádné šlechtické předky neměla.[7] Herečka byla též pohřbena v rakvi s erbem tohoto rodu.[14] Ona sama se ve své autobiografii zmiňuje stručně o tom, že její rod pocházel z Francie a do Čech přišel jeden z předků jako doprovod Jana Lucemburského. Erb popsala rozdílně od pozdějšího erbu na rakvi: „....rod má v erbu lilii, jeho tři hvězdy a stoupající měsíc v červeném poli.“[15] Otec Benno podle úředních záznamů šlechtický predikát nepoužíval.[4]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
Vila Benno Kabáta v Dobříni, kde pobývala i Zita Kabátová

Nejstarší tvorba – 1936 až 1945

[editovat | editovat zdroj]

Filmy v němčině

[editovat | editovat zdroj]
  • Schicksal am Strom (1944, česky „Osud na řece“)
  • Glück unterwegs (1944, česky „Hudbou za štěstím“)

Novější tvorba – od roku 1969

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KABÁTOVÁ, Zita. Sto let a já. Praha: Svoboda Servis, 2012. ISBN 978-80-86320-74-8. S. 5. 
  2. ↑ http://zpravy.idnes.cz/zemrela-zita-kabatova-0uj-/domaci.aspx?c=A120527_090620_domaci_neh Zemřela Zita Kabátová, poslední hvězda prvorepublikového filmu
  3. ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 - 23 • 1884 • Kabát, Benno. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Matrika oddaných, P. Marie Vítězná 1904-1917, snímek 193 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Elegantní Kabátová byla svědkem meziválečné slávy Barrandova České noviny, 27.5.2012
  6. ↑ Pražská zoo zná autora svých prvních snímků. Počátky jejího fungování zachytil plukovník Zelinka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-02-28 [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b KOLAČKOVSKÝ, Ladislav. Zita Kabátová, dáma českého filmu, ale bez erbu a šlechtictví. iDNES.cz [online]. [cit. 2023-07-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vysloučení z filmové činnosti. S. 6. Národní obroda [online]. 1945-10-28 [cit. 2020-05-31]. S. 6. Dostupné online. 
  9. ↑ Očista mezi filmovými pracovníky. S. 3. Národní obroda [online]. 2020-01-26 [cit. 2020-05-31]. S. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999, str. 124
  11. ↑ Herečka Zita Kabátová, čestná občanka Kouřimi, slaví kulatiny. Kolínský deník. 2008-04-25. Dostupné online [cit. 2024-03-31]. 
  12. ↑ společný hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je pohřbena herečka Zita Kabátová.. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-31. 
  13. ↑ Např. Zita Kabátová [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Erb Zity Kabátové z Výškovic [online]. Arnošt Drozd, 2012 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ KABÁTOVÁ, Zita. Sto let a já. Praha: Svoboda Servis, 2012. ISBN 978-80-86320-74-8. S. 99. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zita_Kabátová&oldid=24253417“