Letní olympijské hry 1936

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
XI. letní olympijské hry
XI. letní olympijské hry

Místo konání Berlín, Německo
Počet zemí 49
Počet sportovců 3 963
Soutěže 129 ve 19 sportech
Zahájení 1. srpna 1936
Zakončení 16. srpna 1936
Slib za sportovce Rudolf Ismayr
Slib za rozhodčí -
Pochodeň
Stadion Olympijský stadion

XI. letní olympijské hry 1936 se konaly v německém Berlíně od 1. srpna 1936 do 16. srpna 1936. Zúčastnilo se 3 963 sportovců ze 49 zemí, což byl nový rekord v historii olympijských her.

Nejúspěšnějším sportovcem her byl Američan Jesse Owens, afroameričan z Alabamy, který získal 4 zlaté medaile. Tři zlaté získal domácí gymnasta Konrad Frey. Hry byly poznamenané nacistickou propagandou.

Berlínský stadion

Kandidátská města[editovat | editovat zdroj]

O pořádání 11. olympijských her se ucházela ještě Barcelona (Španělsko).

Zajímavosti her[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byla zorganizována olympijská štafeta s ohněm z řecké Olympie .[1] O pořádání her v Berlíně rozhodl MOV v roce 1931, tedy 2 roky před nástupem nacistů k moci. Pro překonání předchozích her v Los Angeles 1932 postavili Němci stadion se 100 000 kapacitou, 6 tělocvičen a mnoho dalších cvičišť.

Jako jedni z prvních na hrách Němci použili Kamerový systém a rádiovou síť, která dosahovala 41 zemí. Dále bylo použito mnoho v té době velmi technologicky vyspělých prostředků. Tyto olympijské hry byli první, které poskytovaly živé televizní přenosy. Ty ovšem nebyli kvalitní a často se v nich vyskytovaly chyby.

Olympia[editovat | editovat zdroj]

Leni Riefenstahlová dostala za úkol od dr. Carla Diema, generálního sekretáře mezinárodního olympijského výboru natočit dokumentární film o těchto hrách s názvem Olympia. Vzhledem k již dřívější spolupráci s německou propagandou Leni tuto nabídku přijala. Byly natočeny 2 díly tohoto filmu, první s názvem Olympia 1. Teil — Fest der Völker (Festival národů) a druhý Olympia 2. Teil — Fest der Schönheit (Festival krásy). Byl to historicky první dokumentární film o olympijských hrách.

Pro tvorbu tohoto filmu založila Riefenstahlová společnost, ve které byla společně se svým bratrem společnicí. Finance obstaralo mimo jiné i německé ministerstvo propagandy. Ve filmu bylo použito velké množství revolučních filmových prvků a technik, které se později staly běžnými, jako například kamera na vozíku pohybující se po kolejnicích, podvodní kamera nebo nečekané kompozice a střihy a zpomalené záběry. Dílo je i přes politický kontext velmi kladně hodnoceno a objevuje se v mnoha prestižních top filmových listech, jako například "All-Time 100 Movies"[2] .

Hlavní článek: Leni Riefenstahlová#Olympia

Politické aspekty[editovat | editovat zdroj]

Adolf Hitler viděl tyto olympijské hry jako velkou příležitost k propagaci nacionalistického Německa. Dle stranických novin NSDAP Völkischer Beobachter měl být původně zakázán start na hrách všem židům a černochům. Když ovšem ostatní země pohrozili proti tomuto tahu bojkotem, Hitler ustoupil a povolil start všem etnikům a rasám.

Ve výsledku se Německo celkově snažilo presentovat se jako mírumilovná země a podpořit tak svou myšlenku nacionalismu po celém světě. Důkazem toho například je, že z olympijské vesnice a dalších turisticky frekventovaných míst byly po dobu her odstraněny veškeré antisemitistické nápisy tipu "Židům vstup zakázán". V době her byli také za účelem "vyčištění" města všichni Romové žijící v Berlíně zatknuti a převezeni do "speciálního tábora", Berlin-Marzahnského koncentračního tábora.

Šéf olympijského výboru USA Avery Brundage byl hlavním zastáncem konání her právě v Německu zastávaje názor, že "politika nemá ve sportu žádné místo".

Antisemitismus[editovat | editovat zdroj]

Všichni němečtí Romové a Židé nemohli po nařízení Německého olympijského výboru startovat na olympijských hrách. Kvůli tomuto tahu nemohli Německo representovat sportovci jako čtyřnásobný držitel světového rekordu a desetinásobný mistr Německa ve vrhu koulí Lilli Henoch či atletka Gretel Bergmannová, která asi měsíc předtím stanovila světový rekord ve skoku vysokém 160cm.

Dva američtí židovští sprinteři ( jediní židé v americkém týmu ) Sam Stoller a Marty Glickman byli odvoláni ze závodu štafety na 4x100 metrů. To vedlo k debatám, že Brundage nechtěl Hitlera urazit výhrou olympijské medaile židy.

Několik židovských sportovců z různých zemí jako například Jihoafričan Sid Kiel nebo Američani Milton Green a Norman Cahners se individuálně rozhodli hry bojkotovat.

Počet medailí podle údajů mezinárodního olympijského výboru[editovat | editovat zdroj]

     Pořadatelská země (Německo)

Pořadí Země Zlato Stříbro Bronz Celkem
1 Německo (GER) 33 26 30 89
2 Spojené státy americké (USA) 24 20 12 56
3 Maďarsko (HUN) 10 1 5 16
4 Itálie (ITA) 8 9 5 22
5 Finsko (FIN) 7 6 6 19
5 Francie (FRA) 7 6 6 19
7 Švédsko (SWE) 6 5 9 20
8 Japonsko (JPN) 6 4 8 18
9 Nizozemsko (NED) 6 4 7 17
10 Velká Británie (GBR) 4 7 3 14
11 Rakousko (AUT) 4 6 3 13
12 Československo (TCH) 3 5 0 8
13 Argentina (ARG) 2 2 3 7
13 Estonsko (EST) 2 2 3 7
15 Egypt (EGY) 2 1 2 5
16 Švýcarsko (SUI) 1 9 5 15
17 Kanada (CAN) 1 3 5 9
18 Norsko (NOR) 1 3 2 6
19 Turecko (TUR) 1 0 1 2
20 Indie (IND) 1 0 0 1
20 Nový Zéland (NZL) 1 0 0 1
22 Polsko (POL) 0 3 3 6
23 Dánsko (DEN) 0 2 3 5
24 Lotyšsko (LAT) 0 1 1 2
25 Rumunsko (ROU) 0 1 0 1
25 Jihoafrická republika (RSA) 0 1 0 1
25 Jugoslávie (YUG) 0 1 0 1
28 Mexiko (MEX) 0 0 3 3
29 Belgie (BEL) 0 0 2 2
30 Austrálie (AUS) 0 0 1 1
30 Filipíny (PHI) 0 0 1 1
30 Portugalsko (POR) 0 0 1 1
Celkem 130 128 130 388

Československo na LOH 1936[editovat | editovat zdroj]

Českoslovenští sportovci na těchto olympijských hrách získali celkem 3 zlaté, 5 stříbrných a jednu bronzovou medaili. O ty zlaté se zasloužilo družstvo v rychlostní kanoistice v disciplíně C2 na 10 000 metrů a C2 na 1 000 metrů. Třetí zlatou medaili přidal sportovní gymnasta Alois Hudec v disciplíně kruhy.

Podrobnější informace naleznete v článku Československo na Letních olympijských hrách 1936.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Růst sportovního a olympijského hnutí, s. 110.  
  2. Time [online]. 2005. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HILTON, Christopher. Hitlerova olympiáda: Olympijské hry 1936 v Berlíně. Praha : Práh, 2008. ISBN 978-80-7252-212-5.  
  • RIPPON, Anton. Hitlerova olympiáda: Historie nacistických her roku 1936. Překlad Jaroslav Hrbek. 1. vyd. Praha : BB/art, 2008. 246 s. ISBN 978-80-7381-315-4.  
  • WALTERS, Guy. Berlínské hry: Olympijský sen ukradený Hitlerem. Překlad Jaroslav Hrbek. 1. vyd. Praha : BB/art, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7381-207-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]