Athénské olympijské mezihry

Athénské olympijské mezihry (též interolympiáda^[1]) se uskutečnily od 22. dubna do 2. května 1906 v Athénách. Řecko se bránilo tomu, aby se olympijské hry stávaly součástí různých světových výstav (jako tomu bylo v případě LOH 1900 v Paříži a LOH 1904 v Saint Louis), a tak nabídlo pořádání meziher pro rok 1906. Baron Pierre de Coubertin se nejdřív této myšlence bránil (viděl v ní řeckou snahu o přisvojení si olympijských her), ale později se přeci jen nechal přesvědčit.^[2]

Řecký olympijský výbor pozval vlády států k vytvoření olympijských výborů (komitétů) za účelem vyslání reprezentací na mezihry. Rovněž výborům poskytl finanční podporu. Vzhledem k tomu, že Čechy byly součástí Rakousko-Uherské monarchie, Řekové k účasti na hrách oslovili pouze rakouský a maďarský výbor. Češi se, v čele s J. Guthem, museli připomenout se žádostí, aby byli uznáni jako reprezentace českého národa (Český výbor pro hry olympijské byl založen již v roce 1896). Nejen, že jim bylo vyhověno, ale získali i subvenci 1000 francouzských franků, (jelikož vídeňské komité odmítlo svou subvenci 3000 fr. rozdělit). Český výbor vypravil 10 sportovců, dva jeli na vlastní náklady a jeden byl dotován sportovním klubem Slavie. Rovněž v Athénách sportovci reprezentovali a byli uvádění samostatně (Bohêmes), odděleně od Rakušanů.^[3]

Do Athén přijelo skoro 850 závodníků z dvaceti zemí, kteří soutěžili v 74 disciplínách. Jejich výsledky byly později prohlášeny za neoficiální a nepočítaly se do statistik MOV, neboť Mezinárodní olympijský výbor je nikdy neuznal za řádné olympijské soutěže.^[2]

Početně největší zastoupení měly výpravy (kromě domácího Řecka) z Francie (76), Itálie (56), Dánska (53). O medaile přijeli bojovat také čeští sportovci. Dočkali se jich dva tenisté, Zdeněk Žemla (3. místo ve dvouhře) a spolu s ním jeho bratr Ladislav Žemla (3. místo ve čtyřhře). František Souček byl pátý v hodu diskem, Miroslav Šustera šestý. Sportovec Bohumil Honzátko skončil v gymnastickém pětiboji šestý a v šestiboji pátý.^[4] Zajímavé je vítězství Williama Johna Sherringa z Kanady v maratónském běhu z Marathónu do Athén. Trasu uběhl v čase o 7 minut lepším, než na poslední olympiádě v Saint Louis, přestože trať byla tentokráte delší o 1860 metrů.^[2]

V Athénách v roce 1906 se poprvé udílela zlatá, stříbrná a bronzová medaile, a poprvé se konal zahajovací pochod národů.^[5]

Další mezihry se měly konat v roce 1910, ale myšlenka na jejich pořádání postupně zanikla, z důvodu politické situace na Balkáně^[5]

Reference

↑ ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Vzkříšení Olympie. Praha: Olympia, 1980. 294 s. S. 254.
1 2 3 PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry : od Athén 1896 po Moskvu 1980. Praha: Olympia, 1984. 639 s. S. 60.
↑ Olympijské hry v Athenách 1906. Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný. 1906, čís. 6, s. 151–153.
↑ ERBEN, Eduard. Český olympismus: 100 let. Příprava vydání Hana Havrankova. Praha: Olympia, 1999. 160 s. ISBN 978-80-7033-579-6. S. 18.
1 2 POBEROVÁ, Slávka. Kronika olympijských her 1896-1996. Praha: Fortuna Print, 1996. 312 s. ISBN 80-7176-317-9. S. 25.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Athénské olympijské mezihry na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Vzkříšení Olympie. Praha: Olympia, 1980. 294 s. S. 254.

[:0-2] 1 2 3 PROCHÁZKA, Karel. Olympijské hry : od Athén 1896 po Moskvu 1980. Praha: Olympia, 1984. 639 s. S. 60.

[3] Olympijské hry v Athenách 1906. Sokol: časopis zájmům tělocvičným věnovaný. 1906, čís. 6, s. 151–153.

[4] ERBEN, Eduard. Český olympismus: 100 let. Příprava vydání Hana Havrankova. Praha: Olympia, 1999. 160 s. ISBN 978-80-7033-579-6. S. 18.

[:1-5] 1 2 POBEROVÁ, Slávka. Kronika olympijských her 1896-1996. Praha: Fortuna Print, 1996. 312 s. ISBN 80-7176-317-9. S. 25.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]