Jachting na letních olympijských hrách

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jachting
na letních olympijských hrách
Sailing pictogram.svgOlympic rings without rims.svg
Základní údaje
Pořadatel World Sailing
Mezinárodní olympijský výbor
Soutěže 10 (5 muži, 4 ženy, 1 smíšená)
Olympijské hry
1896 • 1900 • 1904 • 1908 • 1912 • 1920 • 1924 • 1928 • 1932 • 1936 • 1948 • 1952 • 1956 • 1960 • 1964 • 1968 • 1972 • 1976 • 1980 • 1984 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020

Jachting byl zařazen do programu olympijských her již v roce 1896, ale závody byly zrušeny z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Poté byl kromě roku 1904 jachting zastoupen na každých letních olympijských hrách.

Lodě soutěžící na olympijských hrách podléhají přísným měřítkům, aby jachty v každé třídě byly pokud možno stejné a výsledek závodu závisel na umění sportovce, nikoliv stavitele lodě. Třídy vybírá Mezinárodní jachtařská federace (ISAF) a jejich seznam se občas mění, aby odrážel vývoj v konstrukci lodí a zlepšující se dovednosti sportovců.

Závodí se obvykle na více rozjížděk, které trvají 30 - 75 minut. Vzdálenost mezi bójemi je na klasickém olympijském okruhu 1,6 km (1 míle) a bóje jsou umístěny tak, aby jachty musely měnit pozici vůči směru větru. Plavba proti větru (stoupání) poskytuje nejlepší prověrku schopností posádky a tento úsek je nejdůležitější částí tratě. Na olympijské trati, která má tvar trojúhelníku, se proti větru pluje dvakrát a po větru (na zadní vítr) nejméně jednou. V bočním větru (pod úhlem od 45 do 135 stupňů vůči směru větru) je plavba nejsnazší a nejrychlejší a olympijská trať má obvykle jeden úsek v každém ze tří možných směrů bočního větru. Startovní čára se pokud možno stanovuje tak, aby vítr foukal v pravém úhlu vzhledem k postavení lodí, což poskytne rovné podmínky pro start všech lodí.