Wikipedista:Vachovec1/Pískoviště5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Lev berberský "Matýsek"
Lev berberský "Matýsek"
StátČeskoČesko Česko
MěstoPlzeň
ZakladatelSpolek přátel přírody, akvaristů a teraristů IRIS
Datum založení1926
Počet druhů1210[1]
Počet zvířat6991[1]
Vyhledávané druhyšimpanzi, lvi berberští, tygři ussurijští, lemuři, tučňák Humboldtův, nosorožec indický, žirafy, hrošík liberijský
Rozloha21 ha
ČlenstvíUCSZ
EAZA
EEP
ESB
BGCI
BAG
IOF – International Organization for Succulent Plant Study
Souřadnice
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Zoologická a botanická zahrada města Plzně
Oficiální webové stránky

Zoologická a botanická zahrada města Plzně (zkracovaná často jako Zoo Plzeň) je zoologická a zároveň botanická zahrada v Plzni, druhá nejstarší zoo v České republice. Plzeňská zoo je nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Plzeňského kraje a 4. nejnavštěvovanější zoo v České republice.[2] Od roku 2007 překračuje pravidelně roční návštěvnost počet 400 000 osob. Pod tímto názvem působí od roku 1981, kdy se zoo a bot. zahrada sloučily a osamostatnily z Parku kultury a oddechu v Plzni.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Botanická zahrada[editovat | editovat zdroj]

Podle jiných zdrojů v roce 1811 na nařízení císaře Františka I. a žádost opata, purkmistr Emanuel David nařídil upravit místo mezi hradbami a příkopem (naproti dnešní Studijní a vědecké knihovně) na gymnazijní botanickou zahradu.[3] Zahrada byla zrušena v roce 1844, kdy se opat pro spory s vojenskou posádkou při užívání pozemku zahrady vzdal.[3]

V roce 1899 byl jako botanická zahrada v Plzni upraven prostor v tzv. Královských sadech, kde bylo vysázeno 337 listnatých a 44 jehličnatých dřevin, včetně araukárií, jinanu, cedru, sekvojovce obrovského, liliovníku a korkovníku.[3] Tyto dřeviny zde rostly ještě na konci 20. století.[3] Tato zahrada byla používána pro výuku studentů, avšak brzy zanikla. Podobně skončily pokusy založit botanické zahrady u měšťanských škol (výuka druhého stupně) v Plzni. Plzeňský botanik František Maloch se pokoušel v roce 1926 založit ústřední botanickou zahradu, avšak návrh byl pro nedostatek finančních prostředků zastupiteli Plzně zamítnut.[3]

Teprve v roce 1956, během komunistické diktatury, byla na podnět Městského národního výboru v Plzni ustanovena komise pověřená založením botanické zahrady. V roce 1959 byla zahájena výstavba a zahrada byla zpřístupněna, částečně jako úprava bývalé soukromé zahrady, v roce 1961.[3] Dlouholetým vedoucím a zakladatelem byl pan Miroslav Vaňousek.

Zoo[editovat | editovat zdroj]

Začátky

Spolek IRIS, který stál u zrodu zoologické zahrady v Plzni, byl založen v roce 1901. Dlouhá leta se věnoval výhradně akvaristice a teraristice. Teprve v září roku 1926 rozhodl spolek o pronájmu skleníku u vojenské plovárny v Plzni-Doudlevcích (na levém břehu řeky Radbuzy). Ve skleníku měla být zřízena pěstírna rybek, v okolí pak malá zoologická zahrada. V prosinci roku 1926 byla zpřístupněna první akvária a voliéry. Prvními obyvateli zoo byli kromě rybek lišky, draví ptáci a šakal z Etiopie. Vstupné bylo volné, později dobrovolné.

V roce 1930 spolek kvůli dluhům ve výši přes 50 000 Kč málem zbankrotoval. Spolek a s ním i zoo zachránil úvěr od Plzeňské banky a půjčka od okresního výboru plzeňského. V roce 1934 plyny unikající ze špatně rozpálených plamen otrávily většinu chovaných zvířat – několik opic, papoušky, všechny ryby. Přežili pouze jeden makak, jeden papoušek a tuzemští ptáci. Od konce roku 1934 také začalo být vybíráno vstupné.

O předválečných letech se nedochovalo mnoho zpráv, nicmémě například článek v Českém deníku ze dne 4. 6. 1938 uvádí následující chovaná zvířata: jezevci, mývali, kočka divoká, fretka, tři opice (jedna pravděpodobě makak jávský, zbylé blíže neurčené), morče, veverka, čápi, výr, holubi, bažant zlatý a bažant diamantový.

V roce 1940 se v zoo objevily první velké šelmy – lvi, hnědí medvědi a levhart. Z roku 1942 pochází první úplný seznam zvířat v expozicích čítajíci 42 položek (35 druhů zvířat). Dokládá mimo jiné chov medvěda malajského či mangabeje. V roce 1944 uhynulo během dvou dnů několik lvů a levhartice. Důvody jsou nejasné.


Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 na břehu řeky Radbuzy v městské části Doudlevce. V roce 1940 byla krátce s soukromém nájmu. V 50. letech přešla pod vedení Národního výboru a po několika letech se stala součástí nového Parku kultury a oddechu. V roce 1961 byla na původním území uzavřena kvůli infekci anthraxu. Od roku 1963 zoo působí v současném areálu na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou zahradou.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Členitý přírodní areál má rozlohu 21 ha a od roku 1996 je intenzivně přetvářen na zoogeografický biopark. Do té doby byla zahrada známa například velkou kolekcí plazů, chovem ocelota velkého a sovice sněžné, odchovy plameňáka chilského, hyeny žíhané nebo umělým odchovem kondora krocanovitého. Významný je československý prvoodchov anakondy velké (1984, zopakovaný i 1988), plameňáka chilského (1984) nebo kajmana žakaré (1980).

Lemur rudočelý

Po roce 1996 zanikla řada nemoderních výběhů a expozic, zvířata i rostliny začaly být rozmísťovány rovnoměrně po celém areálu, vznikla naučná stezka „Vývoj přírody ve čtvrtohorách“ s hektarovým lesním výběhem pro větší skupinu medvědů hnědých. Postupně přibývají vzácné a atraktivní druhy, z nichž je nejvýznamnější příchod mladého páru varanů komodských, nejmohutnějších ještěrů světa, v říjnu 1997. Celkově se kolekce vyšplhala na téměř 1100 taxonů živočichů zastoupených asi 7000 exempláři. Pro více než 45 z nich je veden Evropský záchranný program. Pozoruhodným údajem je skutečnost, že odhadem 70 % chovaných druhů se nevyskytuje v žádné jiné české ani slovenské zoo.

Leguán

Od února 2001 slouží po tříleté rekonstrukci expozice AKVA-TERA, což je samostatná expozice v centru Plzně, kde návštěvníci v biotopových smíšených nádržích poznají bezobratlé, ryby, obojživelníky a plazy.

Nový směr vývoje zoo je patrný například na prezentaci opic, kde místo původních pěti druhů v jediném pavilonu chová nyní zahrada více než 30 druhů rozložených asi na sedmi místech. Žádná opice již v podstatě neví, co je to mříž. Šimpanzi mají od léta roku 2000 k dispozici přírodní výběh s trávou, keři a stromy a současná skupina má proti původnímu páru již 6 členů; podobně ostrovní nebo přírodní výběhy mají giboni, guerézy angolské, makakové lví nebo lemuři vari a kata.

Také velké šelmy byly postupně ze společného pavilonu přemístěny do vlastních – svou „voliéru“ má levhart sněžný a ussurijští tygři a 800 m² rozsáhlou expozici, která nahradila řadu drobných klecí a výběhů, mají lvi berberští. Novou expozici získal rys kanadský nebo rys červený. Původní pavilon šelem byl v roce 2001 proměněn na africké nokturnárium nazvané „Tajemný svět africké noci“. Sousední budova, rovněž původně stodola, je od roku 2007 pavilonem "Madagaskar". V roce 2007 byl postaven první velký samostatný pavilon v celé historii plzeňské zoo - stáj zeber, antilop a dalších afrických kopytníků.

Výběh tygrů ussurijských

Zvláštností je zrekonstruovaný statek 19. století Lüftnerka s kolekcí domácích zvířat a 400 exponáty zemědělského náčiní. U něj byl v září 2009 veřejnosti zpřístupněn projekt „Česká řeka“, který představuje tok řeky Úhlavy. Deset akvárií je rozděleno do čtyř rybích pásem, v nichž žijí desítky druhů ryb – od sumce a štiky, přes candáty, okouny a kapry až po střevle, mihule či vranky.[4]

Milovníci rostlin si přijdou na své zejména v sukulentním skleníku s více než 1000 taxony polopouštních rostlin Starého světa, v kolekci plazů upoutají například krajty mřížkované, krokodýli siamští a velké želvy ostruhaté s téměř 600 odchovanými mláďaty, ale v neotropické části návštěvníci rádi sledují i dovádění nosálů na stromech nebo vydry říční ve vodě. Mezi nejpopulárnější obyvatele zahrady patří hejno tučňáků Humboldtových, kteří jsou každý den pro návštěvníky krmeni rybami z rukou ošetřovatelů. Exotičtí ptáci, savci a plazi jsou k vidění v nejstarším pavilonu plzeňské zoo, který se pro svůj tvar nejmenuje pouze „Tropický pavilon“, ale i pavilon „Z“. V roce 2007 zoo dosáhla světového prvoodochovu varana druhu Varanus macraei v prostředí zoologických zahrad.

Přelomový byl rok 2010, kdy se poprvé, díky dotaci EU, objevují v nových expozicích žirafy Rothschildovy, nosorožci indičtí či hrošíci liberijští. V roce 2014 byl odchován nosorožec indický Maruška, u tohoto druhu jako v 2. zoo v ČR.

V roce 2012 byla otevřena další unikátní expozice "Svět v podzemí", která vznikla rekonstrukcí německého objektu z doby 2. světové války a představuje různé typy podzemních prostor a jejich živé obyvatele. Později byla rozšířena o muzeální expozici slavné cestovatelské dvojice Jiří HanzelkaMiroslav Zikmund s názvem „Past na rovníku“. Roku 2014 přibyly v ZOO dva expoziční celky v rámci projektu Stopy člověka v přírodě - Amazonie a Mediterraneum (Středomoří).

Rozsáhlá je také nabídka zahrady pro návštěvníky. Byla zde rozmístěna řada nápojových automatů a zřízeny restaurace Kiboko a Sibiřský srub, i prodejna Suvenýry u lemura.

Rozsáhlé investice, spolupráce se sousedním Dinoparkem a masivní reklamní kampaně vedou k růstu počtu návštěvníků. V roce 2011 šlo o rekordních 460 969 návštěvníků.[5]

Pavilony a expozice[editovat | editovat zdroj]

Spodní část zoo[editovat | editovat zdroj]

Tropický pavilon

Též Pavilon Z. Jeden z nejstarších pavilonů v ZOO. Zázemí zde mají šimpanzi či krajta mřížkovaná, od roku 2015 se zde nachází expozice Kralovství jedu, která předvádí nejjedovatější hady světa plus některé další jedovaté živočichy ("šípové žáby"). Druhou tematickou expozicí v pavilonu je flora a fauna Filipín. V pavilonu byla umístěna i expozice varanů komodských, jejich chov byl však v roce 2016 ukončen a po rekonstrukci této části pavilonu bude zoo chovat o něco menší filipínský druh varana Varanus cummingii. V severní části pavilonu se nacází restaurace.

Tajemný svět africké noci

Původně hospodářská budova, nyní "noční" pavilon s africkou faunou. V pavilonu mají rovněž zázemí lvi berberští, šakali čabrakoví, psi ušatí a několik druhů promykovitých šelem.

Madagaskar

Také původně hospodářská budova. V přízemí je prodejna suvenýrů. Expozice s madagaskarskou faunou se nachází v patře. Zoo chová několik druhů lemurů a další zástupce madagaskarské fauny.

Pavilon hrošíků, pelikánů a gepardů

Na cestě podél jižní hranice zoo. Jak název napovídá, pavilon poskytuje zázemí hrišíkům liberijským, gepardům a několika druhům ptáků včetně pelikánů.

Pavilon afrických kopytníků

Veřejnosti nepřístupný, možné jsou pouze průhledy do ubikací zvenku skrze skleněné tabule. Nachází se v těsném sousedství pavilonu žiraf (na opačné straně než pavilon nosorožců). Poskytuje zázemí několika druhům afrických antilop a pštrosům.

Pavilon žiraf a nosorožců

Jedná se vlastně o dva propojené pavilony, z nichž jeden poskytuje zázemí žirafám a druhý nosorožcům. V pavilonech lze též shlédnout damany či několik druhů kudlanek.

Ve spodní části zoo se též nachází restaurace KIBOKO (v sousedství pavilonu Madagaskar) a Sibiřský srub s výhledem na vývěh tygrů ussurijských.

Svah[editovat | editovat zdroj]

Pavilon Amazonie

Jeden z nejnovějších pavilonů s expozicí drápkatých opic Nového světa, pásovci a kuandu.

Mediterraneum

Menší pavilon nad velkou voliérou dravců. Je zde chováno několik druhů středomořských želv.

Svět v podzemí

Podzemní expozice v prostorách německého protileteckého krytu z období 2. světové války. V 1. patře vstupní budovy je umístěna expozice věnovaná cestovatelské dvojici Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund. Nedaleko vstupu stojí americký tank M4 Sherman.

Horní část zoo[editovat | editovat zdroj]

Pavilon Sonora

Malý pavilon v těsné blízkosti Dinoparku. Je zde umístěna expozice Sonorská poušť s faunou okolí mexicko-americké hranice.

Statek Lüftnerka

Budovy statku pochází z 1. poloviny 19. století. Součástí areálu zoo je statek od roku 1963. V období komunismu objekty chátraly a byl na ně dokonce vydán demoliční výměr. Statek však nakonec přežil a po rekonstrukci na počtku 21. století je jedním z nejcennějších objektů v zoo. Horní objekt slouží především jako zázemí pro hospodářská zvířata, je však volně přístupný věřejnosti. Ve spodním objektu je restaurace a environmentální centrum, v suterénu pak kovárna, truhlárna a expozice zemědělského náčiní. Na statku nechybí výběhy běžných hospodářský zvířat (kráva, kůň, prase, husy, kachny atd.). Na půdě horní budovy sídlí sovy. K dolní budově přiléhá expozice „Česká řeka“ modelující tok řeky Úhlavy od pramene až k ústí do Radbuzy. Jsou zde k vidění běžné ryby českých řek, vydra říční, v dolní části pak akvárium s velkými sumci, štikami a dalšími rybami.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Zahradou chované živočichy a pěstované druhy rostlin představují publikace Dodo byl jen první Františka Hykeše a knihy Tomáše Peše Ohnisko biodiverzity v srdci Evropy, Botanický průvodce Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně a Zahrada plná pokladů : genofond Zoologické a botanické zahrady města Plzně doplněné fotografiemi Jaroslava Vogeltanze.

Historii Zoologické a botanické zahrady města Plzně mapují knihy Zoo Plzeň 80 let, Kolébka plzeňské zoo : 1926–1961 a Zoo Plzeň 1963–2000 : Jak se rodí Lochotín autora Martina Vobruby a 11 šťastných let Zoologické a botanické zahrady města Plzně Františka Hykeše. Každý rok vydává zoo výroční zprávu a umisťuje ji na internet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Výroční zpráva Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2007
  2. 5. 1. 2009 – Návštěvnický rekord padl!
  3. a b c d e f ŠETELOVÁ, Vlasta. Botanické zahrady. 1. vyd.. vyd. Praha: SPN, 1977. 277 s. 
  4. V expozici české řeky v plzeňské zoo fotili potápěči 14 druhů ryb
  5. Návštěvnost 2011 - rekord padl!

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTRÁ, Magdalena; HANZELKA, Petr; KACEROVSKÝ, Radoslav. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha: Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010. 403 s. ISBN 978-80-200-1771-0. S. 110-123. 
  • HYKEŠ, František. Dodo byl jen první : přiměřeně naučná procházka po plzeňské zoologické a botanické zahradě. Fotografie Jaroslav Vogeltanz. Plzeň: Nava, 2009. 137 s. ISBN 978-80-7211-316-3. 
  • VOBRUBA, Martin. Kolébka plzeňské ZOO : 1926-1961. Žehušice: Městské knihy, 2011. 95 s. ISBN 978-80-86699-61-5. 
  • VOBRUBA, Martin. ZOO Plzeň 1963-2000 : jak se rodí Lochotín. Žehušice: Městské knihy, 2014. 107 s. ISBN 978-80-86699-76-9. 
  • VOBRUBA, Martin; VOGELTANZ, Jaroslav. ZOO Plzeň : 80 let. Plzeň: Starý most, 2006. 131 s. ISBN 80-239-6771-1. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]