Vasilij Konstantinovič Bljucher

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Vasilij Bljucher)
Skočit na: Navigace, Hledání
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Vasilij Konstantinovič Bljucher
Narození 19. listopadu 1890
Flag of Russian Empire for private use (1914–1917) 3.svg Barčinka, Jaroslavská gubernie
Úmrtí 9. listopadu 1938
Vojenská kariéra
Hodnost Maršál Sovětského svazu
Sloužil Ruské impérium Ruské impérium (do roku 1917)
Flag of the Soviet Union (1923-1955).svg SSSR

Vasilij Konstantinovič Bljucher (rusky: Василий Константинович Блюхер) (19. listopadu 18909. listopadu 1938) byl sovětský voják, státní a stranický činitel a Maršál SSSR (1935). Byl popraven v rámci stalinských čistek v Rudé armádě. Rehabilitován po 20. sjezdu KSSS v roce 1956.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. listopadu 1890 ve vesnici Barčinka v Rybinském újezdu Jaroslavské gubernie v rolnické rodině. Jeho praděd, nevolník, který byl dán na vojnu, se po Krymských válkách vrátil s mnoha vyznamenáními. Dostal od svého statkáře přezdívku Bljucher podle tehdy známého pruského polního maršála. Přezdívka se časem změnila na jméno.

V roce 1904, po studiu na církevní škole, jej otec odvezl do Petrohradu, kde pracoval jako pomocník v obchodě, ve Franko-ruském strojírenském závodě, odkud byl za účast na dělnických mítincích vyhozen. V roce 1909 byl zaměstnán v Mytyščinské vagónce a v roce 1910 byl za výzvy ke stávce odsouzen k žaláři.

Počátkem první světové války, v srpnu roku 1914, byl povolán do armády a vojenskou službu vykonával v moskevském Kremlu. Posádky dalších velkých měst byly ostatně sestavovány podle podobného klíče. Řady nejenom moskevské, ale i petrohradské posádky tvořili buřiči, anarchisté, odbojáři a dezertéři – tedy ti, kterým se na frontu příliš nechtělo. Není proto divu, že petrohradská posádka raději podpořila během říjnového převratu Lenina a Trockého, než aby byla přesunuta na frontu. Ačkoli se traduje mýtus ohledně Bljucherových zásluh, podle kterých měl sloužit v 8. armádě generála Brusilova, za zásluhy v boji být vyznamenán 2 kříži a medailí, povýšen do poddůstojnické hodnosti a v roce 1915 těžce raněn, na frontu se nikdy nedostal. Po říjnovém převratu vstoupil do bolševické strany.

Revoluce a Občanská válka[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1917 se seznámil s V. Kujbyševem, který jej poslal provádět agitaci k 102. záložnímu pluku. Zde byl vybrán do plukovního výboru a Městský výbor vojenských poslanců. V den zahájení VŘSR byl členem Samarského vojensko-revolučního výboru. Stal se aktivním účastníkem Občanské války. V roce 1918 byl jako velitel oddílu poslán na Jižní Ural bojovat s oddíly gen. A. Dutova. Partyzánská skupina pod jeho velením během 40 dní boje prošla 1500 km. Poté na Sibiři velí střelecké divizi v boji proti admirálu Kolčakovi. Projevil se jako schopný a talentovaný vojevůdce, zejména v boji o Kachovské předmostí a v Perekopsko-čongarské operaci. Jako „první v historii“ je vyznamenán 28. září 1918 řádem Rudého praporu. V roce 1921 je jmenován vojenským ministrem v Hlavní národně-revoluční armádě Dálněvýchodní republiky, provedl její reorganizaci, upevnil morálku a vítězně obsadil Voločajevský opevněný okrsek.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tato sovětská propaganda mapu z 1930 rysů portrét Blyukher v levém dolním rohu.
  • 1922-1924 - velitel a vojenský komisař Petrohradského vojenského okruhu
  • 1924-1927 – hlavní vojenský poradce v Číně u generála Čankajška
  • 1927-1929 - zástupce velitele Ukrajinského vojenského okruhu
  • 1929 - byl jmenován velitelem Speciální Dálněvýchodní armády
  • 1935 - byl jmenován Maršálem SSSR (Společně s ním byli povýšeni do této hodnosti další čtyři generálové: komisař pro obranu Vorošilov, náčelník štábu generál Tuchačevskij, generál Jegorov a velitel jízdních vojsk Buďonnyj)

Po občanské válce měl Sovětský svaz pouze jediného možného protivníka – Japonsko. Proto měl být již v meziválečných dobách rozvinut proti této hrozbě tzv. Dálněvýchodní front. Jediné spojení zprostředkovávala Transsibiřská magistrála.

V červenci 1938 v průběhu bojů u jezera Chasan v důsledku chyb došlo k velkým ztrátám v řadách Rudé armády a průtahu bojových operací. Hlavní vojenský výbor (Vorošilov , Buďonnyj, Molotov, Stalin) konstatoval, že u jezera Chasan se „projevily ohromné nedostatky velení Dálněvýchodního frontu“, v čemž se příliš nemýlili. V rámci armádních čistek to posloužilo jako záminka k obvinění Bljuchera, že „neuměl nebo nechtěl realizovat očištění fronty od nepřátel národa“.

Čistka[editovat | editovat zdroj]

Pod uvedenou záminkou Stalin předal Bljuchera pod pravomoc Speciálního soudního tribunálu, který odsuzoval na smrt skupinu vysokých vojenských činitelů v rámci tzv. „Případu Tuchačevského“ - označena také jako „antisovětská trockistická vojenská organizace“ (většinou zastřeleni 12. července 1937).

Na příkaz tohoto tribunálu byl 22. října 1938 zatčen a umístěn ve vězení v Lefortovu. Zde také na následky zranění při krutém výslechu dne 9. listopadu 1938 zemřel (někde je též udáváno, že byl zastřelen). Jako jeden z mála, nikdy nepodepsal "doznání" k fiktivním zločinům. Na Stalinův příkaz bylo jeho tělo zpopelněno.

Rehabilitován byl po 20. sjezdu KPSS (Komunističeskaja Partija Sovětskogo Sojuza - Komunistická strana Sovětského svazu, KSSS) v roce 1956, kdy byl Chruščovem poprvé odhalen Stalinův kult osobnosti. Dodnes jsou Bljucherovým jménem pojmenovány ulice v Omsku, Novosibirsku, Jekatěrinburgu, Irkutsku, Samaře a Charkově.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]