Bitva u jezera Chasan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u jezera Chasan
Konflikt: Sovětsko-japonské pohraniční konflikty
Sovětská vlajka na výšině Zajezerní po bitvě[1][2]
Sovětská vlajka na výšině Zajezerní po bitvě[1][2]
Trvání: 29. července - 11. srpna 1938
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: jezero Chasan, Rusko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Mrtvý bod, zastavení palby[3]

Sovětská znovuokupace Changkufengu[4]

Změny území: Sovětsko-korejská hranice ustanovena na řece Tuman[5]
Strany
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz Japonsko Japonsko
Vlajka Mandžukuo Mandžukuo
Velitelé
Vasilij Bljucher
Nikolaj Berzarin
Kótoku Sató
Síla
22 950 7 000-7 300 [6]
Ztráty
792 mrtvých a pohřešovaných
3 279 zraněných a nemocných[7]
96 tanků (japonské zdroje)[8]
Japonské zdroje:
526 mrtvých[9]
913 zraněných[10]
{{{poznámky}}}

Bitva u jezera Chasan (japonsky 張鼓峰事件 Čókohó džiken, rusky Хасанские бои Chasanskie Boj) byla sovětsko-japonský pohraniční konflikt. Bojové střety proběhly ve dnech 29. července11. srpna 1938 v prostoru mezi řekou Tumen, nyní v Čínské lidové republice, a jezerem Chasan, nyní na území dnešního Dálněvýchodního kraje.

Příčiny bitvy[editovat | editovat zdroj]

Oblast, kde se bitva odehrála, považovali za své území jak Sovětský svaz, tak i Mandžusko, na základěb rozdílného výkladu průběhu hraniční čáry mezi Ruskem a Čínou, stanovené Pekingskou smlouvou z roku 1860. Ani jednastrana však neměla na území své jednotky. 6. června 1938 zachytila Kvantungská armáda kodovanou sovětskou zprávu s pokyny k obsazení území. 15. června 1938 předal japonský atašé v Moskvě požadavek na stažení sovětských jednotek z oblasti. Požadavek byl odmítnut.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Pomník na místě bitvy

V červenci 1938 japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěchotní divize, mechanizované brigády, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 70 letounů. 29. července japonská vojska vstoupila do sporného území u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili takticky důležitá stanoviště (výšiny Zajezerní a Bezejmenná). Ke zničení vojsk, která vpadla na území SSSR, byl určen posílený 39. sbor, skládající se z 32. a 40. střelecké divize a 2. mechanizované brigády. Vojenské operace vedl náčelník štábu dálněvýchodního frontu Grigorij Štern. Celkové velení bylo svěřeno maršálovi SSSR V. K. Bljucherovi.

Pokusy zahnat Japonce 2. a 3. srpna pouze silami 40. divize byly neúspěšné. Během dvou dnů se zde soustředilo 15 000 vojáků, 1014 kulometů, 237 děl a 285 tanků. 6. srpna část 32. a 40. divize s podporou tanků přešla do útoku. Podporovalo je 250 letadel. Do 9. srpna byly japonské a mandžuské jednotky vytlačeny ze sporného území. 10. srpna nabídl japonský velvyslanec v Moskvě Mamoru Shigemitsu sovětům příměří, které bylo přijato a vstoupilo v platost 11. srpna. Sověti následně také stáhli své jednotky ze sporného území.

Rozdílná interpretace výsledku bitvy[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv panuje obecná shoda nad samotným průběhem bojových operací a ztrátách, liší se dodnes výrazně interpretace výsledků bitvy, a to nejen v Rusku a Japonsku, ale v řadě dalších zemí. Zatímco Japonsko považovalo za začátek konfliktu překročení jimi uznávaných hranic Mandžuska sovětskými vojáky, sovětský svaz naopak považoval za začátek konfliktu až překročení sebou nárokovaných hranic jakonsko-mandžuskými vojáky. Obě strany si nárokují vítězství na základě skutečnosti, že se jim podařilo odrazit narušitele hranic obnovit stav, který byl před tím. Zatímco ruská interpretace opírá své vítězství o dobyté území, nad kterým získalo SSSR do konce bitvy kontrolu, japonská o objektivně výrazně vyšší ztráty sovětského svazu a skutečnost, že sověti prostor následně vyklidili. Sporné území je dnes z převážné části součástí Čínské lidové republiky.

V České republice je po druhé světové válce častěji prezentována sovětská interpretace, která zároveň zastává názor, že bitva významně přispěla k vývoji války tím, že spolu s rozsáhlejšími boji u mongolského Chalchyn Golu, odradila Japonsko od útoku na SSSR a nasměrovala jeho expanzi do Pacifické oblasti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Хасанский конфликт // "Военно-исторический журнал", № 7, 2013 (последняя страница обложки)
  2. "Над Заозёрной - красный флаг Советского Союза... Этот флаг водрузил наш земляк, уроженец Алтайского края И.Н. Мошляк. Вскоре его грудь украсила Золотая Звезда Героя Советского Союза"
    В пламени и славе. Очерки истории Краснознамённого Сибирского военного округа. / редколл., предс. Б. Е. Пьянков. 2-е изд., испр. и доп. Новосибирск, Новосибирское кн. изд-во, 1988. стр.61
  3.  (1985) Nomonhan: Japan against Russia. Stanford, California: Stanford University Press, 137. ISBN 0-8047-1835-0. 
  4. История Китая с древнейших времён до начала XXI века (в 10 томах). Том VII. Китайская республика (1912 - 1949). колл. авт., гл. ред. С. Л. Тихвинский. М., «Наука - Восточная литература». 2013. стр.395-399
  5.  (2012) Nomonhan, 1939: The Red Army's Victory that Shaped World War II. Naval Institute Press. ISBN 978-1-61-251098-9. 
  6. Alvin Coox, Nomonhan (Stanford University Press, 2003), str. 135
  7. General-Lieutenant G. F. KRIVOSHEYEV. SOVIET ARMED FORCES LOSSES IN WARS,COMBAT OPERATIONS MILITARY CONFLICTS [online]. MOSCOW MILITARY PUBLISHING HOUSE, 1993, [cit. 2015-06-21]. S. 65. [1]. (anglicky) 
  8.  "The Lake Khasan Affair of 1938: Overview and Lessons"(July 1973). Soviet Studies 25 (1). 
  9.  "The Lake Khasan Affair of 1938: Overview and Lessons"(July 1973). Soviet Studies 25 (1). 
  10.  "The Lake Khasan Affair of 1938: Overview and Lessons"(July 1973). Soviet Studies 25 (1). 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]