Thea Červenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thea Červenková
Rodné jméno Terezie Císařová
Narození 27. května 1882
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1961 nebo 1957
São Paulo
BrazílieBrazílie Brazílie
Aktivní roky 19141923
Sídlo Praha-Vinohrady
Významné filmy Babička

Thea Červenková či Tea Červenková, vlastním jménem Terezie Císařová (27. května 1882, Praha1961 či 1957, São Paulo), byla druhá česká filmová režisérka (po Olze Rautenkranzové), scenáristka, herečka, filmová teoretička a kritička a spisovatelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině pražského řezníka na Klicperově (Záhřebské) ulici č. 13 v Praze na Vinohradech.

V roce 1917 se uvedla jako spisovatelka svou vzpomínkovou knížkou Toulky moravským Slovenskem. Již v roce 1915 uvedlo pražské divadlo Urania její adaptaci románu Hřích paní Hýrové od Václava Štecha.

Ve filmu se údajně angažovala již v roce 1914, kdy se údajně podílela na natáčení snímku Láska a dřeváky (též Láska a dřeváčky), ovšem jako jeho autor bývá uváděn pouze Josef Brabec. Podobně není dokázána existence jejích filmů Náměsíčník a Monarchistické spiknutí v Praze a nedochovaly se ani její dokumentární záběry pražských událostí vzniku Československa z října 1918. Jejím prvním historicky doloženým filmovým počinem je až scénář k filmu Lásko třikrát svatá režiséra Karla M. Klose (1918), avšak ani kopie tohoto filmu se nezachovala.

Vzdělání údajně získávala i v cizině, např. u režiséra Maxe Reinhardta. Sama se stala druhou českou režisérkou, když společně s kameramanem Josefem Brabcem natočila pro Slaviafilm podle vlastní předlohy filmy Byl první máj (též Byl první máj, byl lásky čas, 1910) a Zloděj (1919), ve kterém i sama ztvárnila roli služebné. Následoval scénář pro film Ada se učí jezdit režiséra Ady Karlovského (1919).

V letech 19201923 provozovala, společně s Janem Brabcem, ve svém domě na Vinohradech vlastní výrobní firmu Filmový ústav, která zahrnovala výrobnu, malý filmový ateliér a laboratoř. Tam natočila dle vlastního námětu nedochovaný film Košile šťastného člověka (1921) a poprvé zfilmovala novelu Boženy Němcové Babička (1921). Jejími posledními realizovanými filmovými počiny byly Ty petřínské stráně (též Bludička, 1922) podle námětů Jaroslava Kvapila a Paličova dcera (1923) podle Josefa Kajetána Tyla. Ve Filmovém ústavu debutovali i režiséři J. T. Shaw a Václav Wasserman a z jeho produkce vzešly i dokumentární a kulturní snímky (např. o Karlu Havlíčku Borovském). Nerealizovaným snímkem pak byla Pohorská vesnice.

Působila i jako filmová teoretička a kritička. Své články v letech 1919–1920 uveřejňovala v časopise Československý film.

Činnost Filmového ústavu skončila v roce 1923, když opustila Československo. S největším pravděpodobností se uchýlila ke svému bratrovi v Brazílii, kde nakonec v São Paulu ve věku 79 let v roce 1961 zemřela (přesné datum úmrtí ale není známo a dle některých pramenů k němu mohlo dojít už v roce 1957).

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Hraná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Scénář[editovat | editovat zdroj]

Námět[editovat | editovat zdroj]

Herečka[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]