Tenis na Letních olympijských hrách 2012 – mužská dvouhra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Související informace naleznete také v článku Tenis na Letních olympijských hrách 2012.
Tenis na Letních olympijských hrách 2012
Zlatá olympijská medaile zlato Andy Murray (GBR)
Stříbrná olympijská medaile stříbro Roger Federer (SUI)
Bronzová olympijská medaile bronz Juan Martín del Potro (ARG)
      Finále6–2, 6–1, 6–4
      Počet64 tenistů z 34 zemí
      Datum28. července – 5. srpna 2012
      DějištěAll England Club
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Soutěže
mužská dvouhra • mužská čtyřhra
ženská dvouhra • ženská čtyřhra
smíšená čtyřhra
Tenis na letních olympijských hrách
mužská dvouhra
◄◄ 2008
2016 ►►
Medailisté zleva: Federer (stříbro) • Murray (zlato) • del Potro (bronz)

Mužská dvouhra na Letních olympijských hrách 2012 probíhala v areálu londýnského All England Lawn Tennis and Croquet Clubu, tradičním dějišti třetího grandslamu sezóny Wimbledonu. Soutěž se konala v období od 28. července do 5. srpna 2012 na dvanácti travnatých dvorcích, poprvé na tomto povrchu od znovuzařazení tenisu do rodiny olympijských sportů v roce 1988.[1]

Turnaj pořádaly Mezinárodní tenisová federace a Mezinárodní olympijský výbor. Mužská dvouhra je součástí profesionálního okruhu ATP World Tour a 64 tenistů si dle dosažené fáze turnaje potřetí v historii připsalo body do žebříčku ATP. Hrálo se na dva vítězné sety, vyjma finále, ve kterém bylo k zisku zlaté olympijské medaile potřeba vyhrát sady tři. Tiebreak se konal v závěru všech setů za stavu her 6–6 vyjma rozhodující sady, v níž se pokračovalo celými gamy až do zisku rozdílu dvou her.[2]

Obhájcem zlaté medaile z LOH 2008 v Pekingu byl španělský třetí hráč světa Rafael Nadal,[2] který však pro nedoléčené poranění kolena 19. července 2012 z turnaje odstoupil.[3]

Olympijským vítězem se stal třetí nasazený Brit Andy Murray, který ve finále zdolal švýcarskou světovou jedničku Rogera Federera ve třech sadách, když dokázal odvrátit všech devět soupeřových šancí na breakbol. Murray tak oplatil Federerovi porážku z finále Wimbledonu 2012, která se na centrálním dvorci odehrála o měsíc dříve.

Bronzovou medaili vybojoval Argentinec Juan Martín del Potro, který v zápase o tento olympijský kov porazil srbskou světovou dvojku Novaka Djokoviće.

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Zápas druhého kola mezi čtvrtým nasazeným Jo-Wilfriedem Tsongou a Kanaďanem Milosem Raonicem skončil výsledkem 6–3, 3–6 a 25–23. Byl v něm odehrán rekordní počet 66 gamů, nejvíce v jediném zápasu hraném na dva vítězné sety v historii olympijských her. Hráči tak překonali rekordní počet 63 her v zápase úvodního kola ženské čtyřhry na LOH 1988 v Soulu mezi kanadskou dvojicí Carling Bassett-Segusovou a Jill Hetheringtonovou, které zdolaly Argentinky Mercedes Pazovou a Gabrielu Sabatiniovou v poměru 7–6, 5–7 a 20–18. Současně se jednalo nejdelší olympijský zápas, jehož dobu trvání překonalo o dva dny později hrané semifinále mezi Federerem a del Potrem.[4]

Semifinálové utkání, ve kterém Roger Federer zdolal Juana Martína del Potra 3–6, 7–6 a 19–17, bylo nejdelším zápasem hraným na dvě vítězné sady v otevřené éře tenisu. Jeho doba trvání činila 4 hodiny a 26 minut, čímž překonalo rekord o 23 minut, který drželo semifinále Novaka Djokoviće a Rafaela Nadala z turnaje Mutua Madrilena Madrid Open 2009.[5]

Harmonogram[editovat | editovat zdroj]

Datum 28. července 29. července 30. července 31. července 1. srpna 2. srpna 3. srpna 4. srpna 5. srpna
Zahájení 11:30 11:30 11:30 11:30 11:30 11:30 12:00 12:00 12:00
Fáze 1. kolo 1. kolo
2. kolo 		2. kolo osmifinále čtvrtfinále semifinále — o 3. místo
finále

Soutěž mužské dvouhry[editovat | editovat zdroj]

Andy Murray slaví olympijské zlato

Nasazení hráčů[editovat | editovat zdroj]

  1.  Roger Federer (SUI) (finále, stříbrná medaile)
  2.  Novak Djoković (SRB) (semifinále)
  3.  Andy Murray (GBR) (vítěz, zlatá medaile)
  4.  David Ferrer (ESP) (3. kolo)
  5.  Jo-Wilfried Tsonga (FRA) (čtvrtfinále)
  6.  Tomáš Berdych (CZE) (1. kolo)
  7.  Janko Tipsarević (SRB) (3. kolo)
  8.  Juan Martín del Potro (ARG) (semifinále, bronzová medaile)
  9.  Juan Mónaco (ARG) (2. kolo)
  10.  John Isner (USA) (čtvrtfinále)
  11.  Nicolás Almagro (ESP) (čtvrtfinále)
  12.  Gilles Simon (FRA) (3. kolo)
  13.  Marin Čilić (CRO) (2. kolo)
  14.  Fernando Verdasco (ESP) (1. kolo)
  15.  Kei Nišikori (JPN) (čtvrtfinále)
  16.  Richard Gasquet (FRA) (2. kolo)

Pavouk[editovat | editovat zdroj]

Legenda
  
  

Finálová fáze[editovat | editovat zdroj]

  Čtvrtfinále Semifinále Finále o zlatou medaili
                                       
  1   Roger Federer (SUI) 6 77  
10   John Isner (USA) 4 65  
  1   Roger Federer (SUI) 3 77 19  
  8   Juan Martín del Potro (ARG) 6 65 17  
15   Kei Nišikori (JPN) 4 64
  8   Juan Martín del Potro (ARG) 6 77  
    1   Roger Federer (SUI) 2 1 4
  3   Andy Murray (GBR) 6 6 6
  11   Nicolás Almagro (ESP) 4 1  
3   Andy Murray (GBR) 6 6  
3   Andy Murray (GBR) 7 7
  2   Novak Djoković (SRB) 5 5     Zápas o bronzovou medaili
5   Jo-Wilfried Tsonga (FRA) 1 5
  2   Novak Djoković (SRB) 6 7     8   Juan Martín del Potro (ARG) 7 6
  2   Novak Djoković (SRB) 5 4

Horní polovina[editovat | editovat zdroj]

1. sekce[editovat | editovat zdroj]
První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrtfinále
                               
1   R Federer (SUI) 6 5 6  
  A Falla (COL) 3 7 3     1   R Federer (SUI) 6 6  
  J Benneteau (FRA) 7 6     J Benneteau (FRA) 2 2  
  M Južnyj (RUS) 5 3       1   R Federer (SUI) 7 6  
IP   A Ungur (ROU) 3 3         D Istomin (UZB) 5 3  
  G Müller (LUX) 6 6       G Müller (LUX) 77 63 5
  D Istomin (UZB) 6 711     D Istomin (UZB) 64 77 7  
14   F Verdasco (ESP) 4 69       1   R Federer (SUI) 6 77
10   J Isner (USA) 77 6       10   J Isner (USA) 4 65
  O Rochus (BEL) 61 4     10   J Isner (USA) 77 6  
  Lu Jan-sun (TPE) 610 6 3   IP   M Džazírí (TUN) 61 2  
IP   M Džazírí (TUN) 712 4 6       10   J Isner (USA) 7 716
  L Lacko (SVK) 65 1       7   J Tipsarević (SRB) 5 614  
Alt   P Petzschner (GER) 77 6     Alt   P Petzschner (GER) 6 3 4
  D Nalbandian (ARG) 3 4   7   J Tipsarević (SRB) 3 6 6  
7   J Tipsarević (SRB) 6 6  
2. sekce[editovat | editovat zdroj]
První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrtfinále
                               
4   D Ferrer (ESP) 6 6  
IP   V Pospisil (CAN) 4 4     4   D Ferrer (ESP) 6 6  
Alt   V Vardhan (IND) 3 2   IP   B Kavčič (SLO) 2 2  
IP   B Kavčič (SLO) 6 6       4   D Ferrer (ESP) 0 6 4  
  R Štěpánek (CZE) 4 3       15   K Nišikori (JPN) 6 3 6  
  N Davyděnko (RUS) 6 6       N Davyděnko (RUS) 6 4 1
  B Tomic (AUS) 64 64   15   K Nišikori (JPN) 4 6 6  
15   K Nišikori (JPN) 77 77       15   K Nišikori (JPN) 4 64
12   G Simon (FRA) 6 6       8   JM del Potro (ARG) 6 77
  M Kukuškin (KAZ) 4 2     12   G Simon (FRA) 6 6  
  Ł Kubot (POL) 3 64     G Dimitrov (BUL) 3 3  
  G Dimitrov (BUL) 6 77       12   G Simon (FRA) 1 6 3
  A Seppi (ITA) 6 6       8   JM del Potro (ARG) 6 4 6  
  D Young (USA) 4 4       A Seppi (ITA) 3 62
  I Dodig (CRO) 4 1   8   JM del Potro (ARG) 6 77  
8   JM del Potro (ARG) 6 6  

Dolní polovina[editovat | editovat zdroj]

3. sekce[editovat | editovat zdroj]
První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrtfinále
                               
6   T Berdych (CZE) 4 4  
  S Darcis (BEL) 6 6       S Darcis (BEL) 64 6 6  
  S Giraldo (COL) 7 6     S Giraldo (COL) 77 4 4  
  R Harrison (USA) 5 3         S Darcis (BEL) 5 3  
  A Bogomolov, Jr. (RUS) 7 77       11   N Almagro (ESP) 7 6  
  C Berlocq (ARG) 5 65       A Bogomolov, Jr. (RUS) 2 2
  V Troicki (SRB) 4 63   11   N Almagro (ESP) 6 6  
11   N Almagro (ESP) 6 77       11   N Almagro (ESP) 4 1
16   R Gasquet (FRA) 6 6       3   A Murray (GBR) 6 6
  R Haase (NED) 3 3     16   R Gasquet (FRA) 4 4  
  G Soeda (JPN) 78 65 2     M Baghdatis (CYP) 6 6  
  M Baghdatis (CYP) 66 77 6         M Baghdatis (CYP) 6 1 4
IP   S Devvarman (IND) 3 1       3   A Murray (GBR) 4 6 6  
  J Nieminen (FIN) 6 6       J Nieminen (FIN) 2 4
  S Wawrinka (SUI) 3 3   3   A Murray (GBR) 6 6  
3   A Murray (GBR) 6 6  
4. sekce[editovat | editovat zdroj]
První kolo   Druhé kolo   Třetí kolo   Čtvrtfinále
                               
5   J-W Tsonga (FRA) 65 6 6  
IP   T Bellucci (BRA) 77 4 4     5   J-W Tsonga (FRA) 6 3 25  
  T Ito (JPN) 3 4     M Raonic (CAN) 3 6 23  
  M Raonic (CAN) 6 6       5   J-W Tsonga (FRA) 77 6  
  D Tursunov (RUS) 77 2 7         F López (ESP) 65 4  
  F López (ESP) 65 6 9       F López (ESP) 6 6
  D Goffin (BEL) 4 1   9   J Mónaco (ARG) 4 4  
9   J Mónaco (ARG) 6 6       5   J-W Tsonga (FRA) 1 5
13   M Čilić (CRO) 77 6       2   N Djoković (SRB) 6 7
  J Melzer (AUT) 65 2     13   M Čilić (CRO) 4 5  
IP   L Hewitt (AUS) 6 4 6   IP   L Hewitt (AUS) 6 7  
IP   S Stachovskij (UKR) 3 6 3       IP   L Hewitt (AUS) 6 5 1
  A Roddick (USA) 7 6       2   N Djoković (SRB) 4 7 6  
  M Kližan (SVK) 5 4       A Roddick (USA) 2 1
  F Fognini (ITA) 79 2 2   2   N Djoković (SRB) 6 6  
2   N Djoković (SRB) 67 6 6  

Kvalifikovaní hráči[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. června 2012 Mezinárodní tenisová federace oznámila kvalifikované hráče do olympijského turnaje.[6] 56 nejvýše postavených tenistů na žebříčku ATP z pondělního hodnocení 11. června 2012,[7] kteří byli schopni zasáhnout do turnaje, se automaticky klasifikovalo do soutěže. Limitujícím faktorem byla účast maximálně čtyř olympioniků z jednoho státu.

Pokud byli mezi prvními padesáti šesti hráči žebříčku více než čtyři tenisté jednoho národního svazu, pak do turnaje mohli nastoupit pouze čtyři nejvýše klasifikovaní. Místa tenistů z pátých a dalších pozic v redukovaných národních žebříčcích nahradili hráči klasifikovaní za 56. pozicí žebříčku, kteří současně splňovali podmínku hranice čtyř olympioniků na konkrétní stát. Zbylých osm míst do počtu 64 hráčů soutěže ve dvouhře bylo uděleno ve formě divokých karet Olympijským výborem ITF dalším olympijským účastníkům.

Hráči museli také v letech 2009–2012 nastoupit alespoň ke dvěma mezistátním utkáním ve Davis Cupu, z toho k jednomu v období 2011–2012.[8]

Jarkko Nieminen
Tacuma Ito
Lleyton Hewitt
Kei Nišikori
Bernard Tomic
Michaël Llodra
Č. Žebříček
ATP 		Hráč NOV
1. 1. Novak Djoković Srbsko
— 2. Rafael Nadal Španělsko
2. 3. Roger Federer Švýcarsko
3. 4. Andy Murray Velká Británie
4. 5. Jo-Wilfried Tsonga Francie
5. 6. David Ferrer Španělsko
6. 7. Tomáš Berdych Česko
7. 8. Janko Tipsarević Srbsko
8. 9. Juan Martín del Potro Argentina
9. 10. John Isner Spojené státy americké
10. 11. Nicolás Almagro Španělsko
— 12. Mardy Fish[9] Spojené státy americké
11. 13. Gilles Simon Francie
12. 14. Juan Mónaco Argentina
— 15. Gaël Monfils Francie
13. 16. Fernando Verdasco Španělsko
14. 17. Feliciano López Španělsko
15. 18. Kei Nišikori Japonsko
16. 19. Richard Gasquet Francie
— 20. Alexandr Dolgopolov Ukrajina
17. 21. Milos Raonic Kanada
— 22. Marcel Granollers Španělsko
18. 23. Stan Wawrinka Švýcarsko
19. 24. Andreas Seppi Itálie
20. 25. Marin Čilić Chorvatsko
21. 26. Radek Štěpánek Česko
22. 27. Bernard Tomic Austrálie
23. 28. Julien Benneteau Francie
— 29. Florian Mayer Německo
— 30. Kevin Anderson Jihoafrická republika
24. 31. Michail Južnyj Rusko
25. 32. Andy Roddick Spojené státy americké
26. 33. Viktor Troicki Srbsko
— 34. Philipp Kohlschreiber Německo
27. 35. Jürgen Melzer Rakousko
— 36. Pablo Andújar Španělsko
28. 37. Carlos Berlocq Argentina
— 38. Juan Carlos Ferrero Španělsko
29. 39. David Nalbandian Argentina
30. 40. Robin Haase Nizozemsko
31. 41. Denis Istomin Uzbekistán
32. 42. Marcos Baghdatis Kypr
— 43. Albert Ramos Španělsko
33. 44. Santiago Giraldo Kolumbie
34. 45. Jarkko Nieminen Finsko
35. 46. Alex Bogomolov Rusko
36. 47. Nikolaj Davyděnko Rusko
37. 48. Donald Young Spojené státy americké
38. 49. Michail Kukuškin Kazachstán
39. 50. Łukasz Kubot Polsko
— 51. Michaël Llodra Francie
40. 52. Ryan Harrison Spojené státy americké
41. 53. Gilles Müller Lucembursko
42. 54. Go Soeda Japonsko
— 55. Jérémy Chardy Francie
— 56. Ivo Karlović Chorvatsko
43. 57. Lu Jan-sun Tchaj-wan
44. 58 Lukáš Lacko Slovensko
— 59. Benoît Paire Francie
45. 60. Martin Kližan Slovensko
46. 61. Olivier Rochus Belgie
— 62. Leonardo Mayer Argentina
47. 63. Fabio Fognini Itálie
48. 64. David Goffin Belgie
— 65. Nicolas Mahut Francie
49. 66. Dmitrij Tursunov Rusko
— 67. Édouard Roger-Vasselin Francie
50. 68. Tacuma Itó Japonsko
51. 69. Ivan Dodig Chorvatsko
52. 70. Alejandro Falla Kolumbie
53. 71. Steve Darcis Belgie
54. 72. Grigor Dimitrov Bulharsko
Divoké karty ITF
(ITF Invitation)
55. 73. Malek Džazírí Tunisko
56. 76. Thomaz Bellucci Brazílie
57. 79. Adrian Ungur Rumunsko
58. 80. Blaž Kavčič Slovinsko
59. 86. Serhij Stachovskyj Kazachstán
60. 103. Vasek Pospisil Kanada
61. 205. Lleyton Hewitt Austrálie
62. 240. Somdev Devvarman Indie
Náhradníci s účastí v turnaji
63. 144. Philipp Petzschner Německo
64. 361. Vishnu Vardhan Indie
Legenda
     hráči, kteří se odhlásili z turnaje
     hráči, kteří nesplnili kritérium účasti v Davisově poháru
     hráči, na které byla uplatněna redukce maximálně čtyř tenistů jednoho národního svazu a do turnaje nezasáhli
Poznámky
  • Jihoafričan Kevin Anderson po svatbě s americkou občankou Kelsey O’Nealovou požádal ve Spojených státech o zelenou kartu. Díky tomu nemohl opustit americké území a nehrál Davis Cup 2012. Nesplnil tak jedno z kvalifikačních kritérií.[10]
  • Ačkoli Belgičan David Goffin nastoupil pouze k jedinému daviscupovému utkání v kariéře a nesplnil tak kvalifikační kritérium, tak jej Belgický olympijský svaz nominoval do turnaje, protože se umístil mezi 56. nejvýše postavenými hráči, kteří byli schopni automaticky nastoupit do soutěže.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 2012 Summer Olympics – Men's singles na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Tennis [online]. London 2012 Organization Committee [cit. 2012-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2012. 
  2. ↑ a b Tennis - About [online]. Official site of the London 2012 Olympic and Paralympic Games [cit. 2012-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2012. 
  3. ↑ España se queda sin su abanderado en Londres [online]. Marca [cit. 2012-07-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tsonga překonal olympijský rekord. Jinak se do historie nezapíšu, řekl, iDNES.cz, 1.8.2012
  5. ↑ Federer má jistou medaili! Po nejdelším třísetovém zápase postoupil do finále, tenisportal.cz, 3.8.2012
  6. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2012-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 02-08-2012. 
  7. ↑ ATP Rankings 11.06.2012 [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ Olympic qualification details announced [online]. International Tennis Federation, 20 June 2011 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25. 
  9. ↑ The Ticker. Fish likely won't compete in Olympics [online]. Santa Monica, CA, USA: Miller Sports Group LLC, 24 April 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-06. 
  10. ↑ Sapa. Grandin disappointed over Olympic pullout [online]. Johannesburg, Jihoafrická republika: BDFM Publishers, 22 May 2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ Het sprookje van David Goffin blijft duren [online]. Groot-Bijgaarden, Belgie: Corelio, 1 June 2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné online. (Dutch) 
Mužská dvouhra v tenise na letních olympijských hrách

1896 • 1900 • 1904 • 1908 (hala) • 1912 (hala) • 1920 • 1924 • 1988 • 1992 • 1996 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016 • 2020

Neoficiální turnaje: 1906 • 1968 (exhibice) • 1984
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tenis_na_Letních_olympijských_hrách_2012_–_mužská_dvouhra&oldid=23164092“