Přeskočit na obsah

Giorgio Chiellini: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m přidána Kategorie:Mistři Evropy ve fotbale za použití HotCat
doplnění
Řádek 98: Řádek 98:
Po sezóně se pozornost upírala nejen na [[Mistrovství světa ve fotbale 2006|mistrovství světa]] v Německu, ale také na propuknuvší skandál v [[Korupční skandál v italské lize 2006|italském fotbale]], který se později dostal do povědomí veřejnosti jako ''Calciopoli''. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, [[Serie B]]. Turínský klub opustili fotbalisté jako [[Zlatan Ibrahimović]] a [[Patrick Vieira]] a také obránci [[Fabio Cannavaro]], [[Lilian Thuram]], [[Gianluca Zambrotta]]. Chiellini v klubu zůstal.<ref name="TFT Chiellini" />
Po sezóně se pozornost upírala nejen na [[Mistrovství světa ve fotbale 2006|mistrovství světa]] v Německu, ale také na propuknuvší skandál v [[Korupční skandál v italské lize 2006|italském fotbale]], který se později dostal do povědomí veřejnosti jako ''Calciopoli''. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, [[Serie B]]. Turínský klub opustili fotbalisté jako [[Zlatan Ibrahimović]] a [[Patrick Vieira]] a také obránci [[Fabio Cannavaro]], [[Lilian Thuram]], [[Gianluca Zambrotta]]. Chiellini v klubu zůstal.<ref name="TFT Chiellini" />


Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista [[Didier Deschamps]], který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory [[Gianluigi Buffon]], [[Alessandro Del Piero]], [[David Trézéguet]], [[Mauro Camoranesi]] a [[Pavel Nedvěd]]. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce [[Nicola Legrottaglie]]. Juventus vyhrál [[Serie B 2006/07|Serii B]] a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.<ref name="TFT Chiellini" />
Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista [[Didier Deschamps]], který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory [[Gianluigi Buffon]], [[Alessandro Del Piero]], [[David Trézéguet]], [[Mauro Camoranesi]] a [[Pavel Nedvěd]]. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce [[Nicola Legrottaglie]]. V říjnu 2006 navíc prodloužil smlouvu s klubem do roku 2011.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chiellini renews contract
| periodikum = juventus.com
| datum vydání = 2006-10-12
| datum aktualizace = 2007-09-28
| datum přístupu = 2021-11-26
| url = http://www.juventus.com/uk/news/detail.aspx?lml_language_id=0&trs_id=1370000&ID=8958
| url archivu = https://web.archive.org/web/20070928010530/http://www.juventus.com/uk/news/detail.aspx?lml_language_id=0&trs_id=1370000&ID=8958
| jazyk = en
}}</ref> Juventus vyhrál [[Serie B 2006/07|Serii B]] a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.<ref name="TFT Chiellini" />


Sezónu [[Serie A 2007/08|2007/08]] začali ''Bianconeri'' na domácí půdě proti [[AS Livorno Calcio|Livornu]] a ve druhém utkání pak změřili síly venku s [[Cagliari Calcio|Cagliari]]. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro ''Bianconeri'' v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.<ref>{{Citace elektronického periodika
Sezónu [[Serie A 2007/08|2007/08]] začali ''Bianconeri'' na domácí půdě proti [[AS Livorno Calcio|Livornu]] a ve druhém utkání pak změřili síly venku s [[Cagliari Calcio|Cagliari]]. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro ''Bianconeri'' v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 503: Řádek 512:
| datum vydání = 2021-02-14 | datum přístupu = 2021-02-16
| datum vydání = 2021-02-14 | datum přístupu = 2021-02-16
| url = https://www.transfermarkt.at/bei-pleite-in-neapel-juve-kapitan-chiellini-absolviert-sein-400-spiel-in-der-serie-a/view/news/380289 | jazyk = de
| url = https://www.transfermarkt.at/bei-pleite-in-neapel-juve-kapitan-chiellini-absolviert-sein-400-spiel-in-der-serie-a/view/news/380289 | jazyk = de
}}</ref>

=== Sezóna 2021/22 ===
Zpočátku sezóny se nedařilo ani hráči ani klubu – Chiellini několik podzimních zápasů vynechal kvůli zranění, Juventus prožil pomalý start a vyhrál až páté ligové kolo se [[Spezia Calcio|Spezií]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Mork
| jméno = Martin
| titul = Chiellini: ‘Juve need time, but there’s no patience’
| periodikum = football-italia.net
| datum vydání = 2021-09-24
| datum přístupu = 2021-11-26
| url = https://football-italia.net/chiellini-juve-need-time-but-theres-no-patience/
| jazyk = en
}}</ref> Chiellini byl u vítězství 1:0 nad [[AS Řím]] v rámci 8. kola před domácím publikem dne 17. října, byl ovšem u jedné ze dvou situací, již mohl rozhodčí odpískat jako penaltu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Walsh
| jméno = Sean
| titul = Juventus 1-0 Roma: Player ratings as Allegri trumps Mourinho
| periodikum = 90min.com
| datum vydání = 2021-10-17
| datum přístupu = 2021-11-26
| url = https://www.90min.com/posts/juventus-1-0-roma-player-ratings
| jazyk = en
}}</ref>
}}</ref>


Řádek 707: Řádek 737:
| url = https://www.fourfourtwo.com/features/giorgio-chiellini-becomes-latest-player-pledge-1-salary-juan-mata-scheme
| url = https://www.fourfourtwo.com/features/giorgio-chiellini-becomes-latest-player-pledge-1-salary-juan-mata-scheme
| jazyk = en
| jazyk = en
}}</ref>

V říjnu 2021 vyslovil podporu projektu [[Evropská Superliga|Superligy]], ke kterému se připojil mimo jiné i Juventus, a jehož cílem bylo vytvořit ligovou soutěž nejlepších evropských velkoklubů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chiellini podpořil superligu, v evropských soutěžích vidí budoucnost fotbalu
| periodikum = Sport.cz
| datum vydání = 2021-10-11
| datum přístupu = 2021-11-26
| url = https://www.sport.cz/clanek/fotbal-serie-a-chiellini-podporil-superligu-v-evropskych-soutezich-vidi-budoucnost-fotbalu-2885962
}}</ref>
}}</ref>


Verze z 26. 11. 2021, 12:20

Giorgio Chiellini
Giorgio Chiellini (2021)
Giorgio Chiellini (2021)
Osobní informace
Datum narození14. srpna 1984 (40 let)
Místo narozeníPisa, Itálie
Výška186 cm
Klubové informace
Současný klubJuventus
Číslo dresu3
Pozicestřední obránce (stoper)
Mládežnické kluby*
1990–2000 Itálie Livorno
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2000–2004
2004–2005
2005–		 Itálie Livorno
Itálie ACF Fiorentina
Itálie Juventus		 05500(4)
03700(3)
4120(27)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2004–2007
2004
2004–		 Itálie Itálie U21
Itálie Itálie U23
Itálie Itálie		 02600(6)
00200(0)
11400(8)
Úspěchy
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 2004 Itálie U23
Mistrovství Evropy ve fotbale
Zlatá medaile ME 2021 Itálie
Stříbrná medaile ME 2012 Itálie
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2012/2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2013/2014 Juventus FC
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Zlatá medaile 2017/2018 Juventus FC
Zlatá medaile 2018/2019 Juventus FC
Zlatá medaile 2019/2020 Juventus FC
2. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2006/2007 Juventus FC
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2014/2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2015/2016 Juventus FC
Zlatá medaile 2016/2017 Juventus FC
Italský superpohár
Zlatá medaile 2012 Juventus FC
Zlatá medaile 2013 Juventus FC
Zlatá medaile 2015 Juventus FC
Zlatá medaile 2018 Juventus FC
Zlatá medaile 2020 Juventus FC
Další informace
Webwww.giorgiochiellini.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
22. 11. 2021
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
22. 11. 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgio Chiellini (* 14. srpna 1984, Pisa, Itálie) je italský fotbalový obránce a reprezentant hrající od roku 2005 za Juventus. S tímto turínským klubem nasbíral řadu trofejí včetně 9 mistrovských titulů v Serii A (neboli Scudetto).[p. 1] Ve dresu Juventusu dále dosáhl dvou finále Ligy mistrů UEFA, v obou případech ale odcházel jako stříbrný medailista.

Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice a Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Rovněž si zahrál na Mistrovství Evropy – roku 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, roku 2012 v Polsku a Ukrajině, roku 2016 ve Francii a roku 2021 na odloženém Mistrovství Evropy 2020 konaném v několika evropských zemích, kde s Itálií vybojoval zlato.

Klubová kariéra

Giorgio Chiellini v zimě za hustého sněžení (2010)

Během svých fotbalových začátků vystřídal několik postů od středního záložníka, křídla po krajního obránce.[2] S profesionálním fotbalem začínal v klubu AS Livorno. Roku 2002 získal část práv na hráče AS Řím, Chiellini však zůstával v Livornu. Roku 2004 vykoupil od Říma práva na hráče Juventus, od léta 2004 však působil jednu sezónu ve Fiorentině. Zde se prosadil a následující sezónu už se stal součástí turínského mužstva.[2]

Trenér Fabio Capello v něj vložil důvěru opomíjením zkušeného obránce Pessotty a Chiellini se z pozice krajního obránce podílel na dalším ligovém triumfu.[3][2] Po sezóně se pozornost upírala nejen na mistrovství světa v Německu, ale také na propuknuvší skandál v italském fotbale, který se později dostal do povědomí veřejnosti jako Calciopoli. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, Serie B. Turínský klub opustili fotbalisté jako Zlatan Ibrahimović a Patrick Vieira a také obránci Fabio Cannavaro, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta. Chiellini v klubu zůstal.[2]

Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista Didier Deschamps, který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory Gianluigi Buffon, Alessandro Del Piero, David Trézéguet, Mauro Camoranesi a Pavel Nedvěd. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce Nicola Legrottaglie. V říjnu 2006 navíc prodloužil smlouvu s klubem do roku 2011.[4] Juventus vyhrál Serii B a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.[2]

Sezónu 2007/08 začali Bianconeri na domácí půdě proti Livornu a ve druhém utkání pak změřili síly venku s Cagliari. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro Bianconeri v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.[5] Očekávaný střet v rámci Derby D'Italia proti Interu Milán se udál 5. října v Turíně a dopadl remízou 1:1. Chiellini s dalšími obránci využívali ofsajdové pasti,[6] sám Chiellini pak dokázal uhlídat hvězdu Interu Zlatana Ibrahimoviće, který předtím před sestupem působil právě v Juventusu. Frustrovaný Ibrahimović po utkání Chielliniho pohlavkoval, hráči obou týmů ale situaci zklidnili.[7] Proti Laziu Řím během 35. kola vstřelil rovnou dva góly a pomohl doma vyhrát 5:2 a i když Juventus v tomto kole přišel o možnost vyhrát Scudetto, zajistil si účast v Lize mistrů pro další sezónu konečným třetím místem.[8][9]

Léta roku 2010 posílil kádr tehdejšího trenéra Luigi Delneriho obránce Leonardo Bonucci, který se měl stát Chielliniovým kolegou v obraně. 12. prosince vstřelil Chiellini úvodní gól v utkání proti Laziu a přispěl k výhře 2:1, která dopomohla průběžnému druhému místu za AC Milán,[10] který nakonec vybojoval Scudetto.

Před sezónou 2011/12 tým nově trénoval Antonio Conte, sám bývalý hráč „Staré dámy“. Ten po pár zápasech přešel na rozestavení 3–5–2 se třemi středními obránci, čímž do obrany zakomponoval jak Chielliniho s Bonuccim, tak v zimě příchozího Barzagliho.[2] Tato trojice časem obdržela přezdívku „BBC“ (Barzagli, Bonucci, Chiellini).[11] Obrana se stala páteří mužstva, které získalo hned v první Conteho sezóně titul. Juventus se stal mistrem Itálie po devíti letech a během ligového běhu navíc nebyl nikým poražen.[2]

Sezóna 2012/13

Svůj 250. zápas za Juventus odehrál proti Chievu 22. září 2012, který Juventus 2:0 vyhrál.[12] Na přelomu roku si zranil lýtko a chyběl zbytek prosince, v lednu a únoru a jako lídr v obraně „Staré dámě“ chyběl. Juventus bez něj vypadl v semifinále domácího poháru Coppa Italia 2012/13.[13] V lednu obdržel trest na jeden zápas za kritiku rozhodčího, kdy dokonce vešel na hřiště z tribuny, aby rozhodčímu domlouval.[14] Při návratu na trávníky 1. března hlavou otevřel v Neapoli skóre po 10 minutách. V souboji dvou aspirantů na titul se nakonec urodila remíza 1:1.[15] Na začátku dubna byl u prohry 0:2 ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, při které Bavoři utnuli sérii 18 zápasů Juventusu na evropské scéně bez prohry.[16]

Sezóna 2013/14

Před domácím publikem proti AC Milán 6. října 2013 dal gól při výhře 3:2.[17] Pojišťujícím gólem v závěru zápasu na hřišti Boloni 6. prosince pomohl vyhrát 2:0, čímž Juventus vyhrál posedmé za sebou bez obdrženého gólu.[18] Prosincová porážka v Istanbulu proti Galatasaray v závěru podzimní skupinové fáze Ligy mistrů přestěhovala tým do Evropské ligy, v níž měl Juventus motivaci navíc, finále této soutěže se totiž hrálo na jeho stadionu v Turíně.[19]

Proti AS Řím 5. ledna 2014 se představil ve 300. zápase za turínské mužstvo.[20]

Finále Evropské ligy UEFA se však obešlo bez účasti Chielliniho a i jeho spoluhráčů po venkovní semifinálové porážce 1:2 s Benfikou, po níž následovala bezgólová domácí odveta.[21] Juventus získal Scudetto, sám Chiellini v závěru sezóny chyběl tři zápasy kvůli disciplinárnímu trestu, když při výhře 1:0 nad pronásledovatelem AS Řím udeřil loktem soupeřova záložníka Miralema Pjaniće.[22]

Sezóna 2014/15

Chiellini poprvé okusil ligové utkání 20. září 2014 proti AC Milán, které Juventus na venkovní půdě vyhrál 1:0 díky gólu Carlose Téveze.[23] Dne 22. prosince odehrál plných 120 minut prodlužovaného utkání o italský superpohár v Dauhá proti Neapoli a v penaltovém rozstřelu neproměnil tu svoji a Juventus neuspěl.[24][25]

V roli kapitána dovedl mužstvo k triumfu v italském poháru 20. května, ve kterém Juventus porazil Lazio. Už po deseti minutách činil stav 1:1 a byl to Chiellini, kdo vyrovnal a odpověděl tak na gól Ștefana Radua. Potvrdil tím svoji střeleckou formu proti tomuto římskému týmu, kterému v soutěžních zápasech vstřelil již pátý gól. Juventus vyhrál v prodloužení 2:1 a Chiellini patřil mezi jeho nejlepší hráče.[26] Ve finále Ligy mistrů proti Barceloně absentoval kvůli zranění a jeho spoluhráči bez něho prohráli 1:3.[27][28]

Sezóna 2015/16

Chiellini se zranil v červenci na začátku sezóny 2015/16 během vítězného přátelského duelu (2:1) proti polskému klubu Lechia Gdańsk. On i další stoper Barzagli tak absentovali v srpnovém zápase o italský superpohár proti Laziu Řím.[29] Chiellini byl kouči Allegrimu k dispozici pro úvodní domácí ligové utkání Serie A s Udinese, turínský klub však musel skousnout prohru 0:1,[30] přesto však Chiellini s Bonuccim a Barzaglim patřili k tomu lepšímu z týmu.[31] Chiellini otevřel skóre venkovního zářijového utkání proti Manchesteru City v Lize mistrů, poté co dal v 57. minutě hlavou vlastní gól. Juventus otočil skóre po trefách Mandžukiće a Moraty a úvodní skupinové klání vyhrál 2:1.[32] Na konci října v 10. kole proti Sassuolu vydržel na hřišti 39 minut, než byl po druhé žluté kartě rozhodčím vyloučen. Juventus prohrál již čtvrté ligové utkání, tentokráte 0:1.[33]

Sezóna 2016/17

V domácím zápase Serie A dne 26. října 2016 vpravil dva góly do sítě Sampdorie Janov a přispěl k výhře 4:1.[34] 23. prosince nastoupil do zápasu o italský superpohár a otevřel skóre, hráči AC Milán však srovnali na 1:1 a v penaltovém rozstřelu vyhráli 4:3.[35]

Proti Atalantě v remízovém zápase 28. dubna 2017 absolvoval 300. zápas v italské lize.[36] Ve finále Ligy mistrů proti obhajujícímu Realu Madrid 3. června byl mezi poraženými finalisty, Juventus totiž na soupeře po výsledku 1:4 nestačil a prohrál své druhé finálové vystoupení v Lize mistrů za tři roky.[37]

Sezóna 2017/18

V lednu 2018 se jeho Chielliniho jméno objevilo ve vyhlášené Nejlepší jedenáctce roku 2017 podle UEFA.[38] Proti Tottenhamu v Lize mistrů 13. února 2018 nastoupil ke 460. soutěžnímu utkání za Juventus, překonal Giampieru Bonipertiho a stanul na sedmé příčce v klubové historii.[39] Juventus hrál doma nerozhodně 2:2, ovšem venku 2:1 zvítězil a postoupil.[40][41] Na jaře 2018 odehrál své 350. utkání v italské lize, v polovině března z toho ale byla jen remíza 0:0 se S.P.A.L., která ale stačila na udržení se na čele tabulky.[42] Dokázal překonat zranění a 31. března byl u výhry 3:1 proti AC Milán v základní sestavě. Ve čtvrtfinále se pokusil oplatit finálovou porážku Realu Madrid, na budoucího obhájce si ale Juventus nakonec nepřišel.[43] Poslední ligová kola strávil na lavičce náhradníků, mohl se ale těšit z dalšího titulu mistra ligy.

Sezóna 2018/19

Brankář a kapitán Gianluigi Buffon mužstvo opustil a kapitánská role připadla Chiellinimu, jehož novým spoluhráčem se stal mimo jiné Cristiano Ronaldo.[44] Na hřišti Manchesteru United 23. října 2018 nedovolil soupeři skórovat a pomohl vyhrát 1:0. Trenér United José Mourinho vyzdvihl stoperskou dvojici Bonucci–Chielini a prohlásil, že by oba „mohli přednášet obranu na Harvardu“. Juventus ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů potřetí vyhrál a disponoval devíti body.[45]

Dne 16. ledna 2019 mohl po výhře 1:0 nad AC Milán pozvednout superpohárovou trofej Supercoppa italiana, a to poprvé jako kapitán.[46] Mezi březnem a dubnem sehrál Juventus v osmifinále Ligy mistrů dvojzápas s Atlétikem Madrid a dohnal prvotní manko 0:2 z venkovního zápasu domácí výhrou 3:0. Odveta hraná 12. března byla pro Chielliniho speciální, neboť odehrál svůj 500. zápas ve dresu Juventusu.[47] Ačkoliv Juventus následně vypadl ve čtvrtfinále proti Ajaxu, na domácí scéně získal osmý titul po sobě.[48]

Sezóna 2019/20

Na úvod ligové sezóny 2019/20 proti Parmě pod novým trenérem Mauriziem Sarrim se Chiellini, kapitán týmu, zasadil o jednogólové vítězství 1:0, poté co se prosadil hlavou po centru obránce Alexe Sandra.[49] Pár dní nato na konci srpna 2019 si n tréninku zranil kotník.[50] Do zápasu se vrátil v polovině února po šesti měsících jako střídající hráč proti Brescii, když v 77. minutě vystřídal Leonarda Bonucciho za potlesku diváků.[51] Vedle Bonucciho a Chielliniho se o místo ve středu obrany hlásili také talentovaní mladí stopeři Matthijs de Ligt nebo Merih Demiral.[52] Juventus se s Chiellinim dohodl na prodloužení smlouvy 29. června 2020, další spolupráce měla trvat do června 2021.[53]

Sezóna 2020/21

Proti Neapoli 13. února 2021 odehrál Chiellini svůj 400. zápas v italské nejvyšší ligové soutěži. Juventus ale prohrál 0:1.[54]

Sezóna 2021/22

Zpočátku sezóny se nedařilo ani hráči ani klubu – Chiellini několik podzimních zápasů vynechal kvůli zranění, Juventus prožil pomalý start a vyhrál až páté ligové kolo se Spezií.[55] Chiellini byl u vítězství 1:0 nad AS Řím v rámci 8. kola před domácím publikem dne 17. října, byl ovšem u jedné ze dvou situací, již mohl rozhodčí odpískat jako penaltu.[56]

Reprezentační kariéra

Giorgio Chiellini v roce 2011

Itálii Giorgio Chiellini reprezentoval již v mládežnických reprezentacích od kategorie U15. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s italským týmem do 23 let bronzovou medaili.[57]

V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání proti Finsku (výhra 1:0).[58]

Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice[59], MS 2014 v Brazílii, EURA 2008 ve Švýcarsku a Rakousku[60], EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině[61], Konfederačního poháru FIFA 2009 v Jihoafrické republice a Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[58]

Kuriózní zápas absolvoval 10. října 2014 v kvalifikaci na EURO 2016 proti Ázerbájdžánu (výhra 2:1), kde nejprve vstřelil vedoucí branku svého mužstva, poté si v 77. minutě dal vlastní gól a nakonec v 82. minutě vsítil vítězný gól.[62]

EURO 2008

Při tréninku italské reprezentace, trénované Robertem Donadonim, zranil jiného stopera, kapitána Fabia Cannavara, který tímto přišel o celé Mistrovství Evropy.[63] Chiellini 9. června zprvu přihlížel úvodní prohře 0:3 s Nizozemskem.[64] Takzvaná „skupina smrti“ pro Itálii pokračovala 13. června střetnutím s Rumunskem, ve kterém Chiellini nastoupil na stoperu po boku Christiana Panucciho, kterému pomohl k vyrovnávacímu gólu na konečných 1:1, když k němu odhlavičkoval balón při rohovém kopu.[65] Uhájením čistého konta 17. června proti Francii i s jejím útočníkem Thierrym Henrym a tedy po výhře 2:0 se Itálie kvalifikovala do čtvrtfinále.[66] Ve vyřazovacím souboji se Španělskem 22. června odehrál 120 minut, během kterých gól nepadl a ke slovu přišel penaltový rozstřel. V něm uspělo Španělsko poměrem 4:2.[67] Na turnaji patřil k nejlepším italským hráčům a vynikl obzvlášť proti Španělsku.[68]

Mistrovství světa 2010

Trenér Marcello Lippi jej nominoval na Mistrovství světa, které v roce 2010 pořádala Jihoafrická republika. Chiellini se včas zotavil z potíží s lýtky a po boku Fabia Cannavara sehrál 14. června úvodní skupinový zápas proti Paraguayi, ten skončil nerozhodně 1:1.[69][70] Itálie nezvítězila ani proti Novému Zélandu 20. června a jen 1:1 remizovala.[71] Chiellini nastoupil také ve třetím skupinovém zápase se Slovenskem 24. června. Klíčový střet Itálie nezvládla a prohrála 2:3, se dvěma body tak dále nepostoupila a skončila poslední, čtvrtá.[72]

EURO 2012

Chiellini se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[73], Chorvatskem (rovněž 1:1)[74] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[75] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu a skončil výsledkem 4:2 pro Italy.[76] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.[77] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Giorgio získal s národním týmem stříbro.[78]

Mistrovství světa 2014

Byl zařazen do 23členné nominace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[79] Na šampionátu, kde Itálie vypadla již v základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: utkání proti Anglii (výhra 2:1), proti Kostarice (prohra 0:1) i proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení).[80]
V zápase s Uruguayí, kde se rozhodovalo mezi těmito týmy o postup do osmifinále jej pokousal do ramene útočník soupeře Luis Suárez. Chiellini se stal v tomto směru po Nizozemci Otmanu Bakkalovi a Srbu Branislavu Ivanovićovi jeho třetí obětí. V zápase to však Suarézovi prošlo bez povšimnutí a nebyl vyloučen, ačkoli Chiellini vehementně protestoval u rozhodčího.[81][82] Suárez to dlouho zapíral, 30. června 2014 se nakonec na sociální síti Twitter přiznal a omluvil se Chiellinimu. Samotný Chiellini omluvu přijal a vyjádřil přání snížení trestu pro Suáreze (který dostal od FIFA).[83]

EURO 2020

Ve italském výběru Roberta Manciniho pro Mistrovství Evropy 2020 – odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19 – byl jedním ze šestice z předchozího mistrovství, navíc plnil roli kapitána.[84] Ve věku 36 let a 301 dní se 11. června při výhře 3:0 v úvodním skupinovém zápase s Tureckem stal nejstarším Italem na Mistrovství Evropy.[85] Italové ovládli druhý postup zaručující zápas se Švýcarskem 16. června rovněž poměrem 3:0, ale přišli o zraněného Chielliniho. Tomu byl mimo to neuznán gól kvůli hře rukou, později jej střídal Francesco Acerbi.[86] Pro čtvrtfinálový střet s Belgií 2. července byl již v pořádku,[87] Itálie vyhrála 2:1 a zamířila do semifinále, kde ji čekalo Španělsko.[88] To Chiellinimu a jeho spoluhráčům nezabránilo v postupu do finále s Anglií 11. července, ve kterém Italové stejně jako proti Španělům uspěli v penaltovém rozstřelu a stali se mistry Evropy.[89]

Úspěchy a ocenění

Klubové[90]
Juventus FC


Reprezentační[90]
Italská reprezentace do 19 let
Italská reprezentace


Individuální

Osobní život

V září 2017 podpořil iniciativu Common Goal Juana Manuela Maty, při které fotbalisté darují jedno procento ze svého platu na charitativní účely.[91]

V říjnu 2021 vyslovil podporu projektu Superligy, ke kterému se připojil mimo jiné i Juventus, a jehož cílem bylo vytvořit ligovou soutěž nejlepších evropských velkoklubů.[92]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ K říjnu 2021 má nejvíce titulů v Serii A Gianluigi Buffon (10) následovaný dvojicí Leonardo Bonucci (9) a právě Giorgiem Chiellinim.[1]

Reference

  1. ↑ DI MAGGIO, Roberto. Italy - Players With Four or More Serie A Titles [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g SHARP, Will. Giorgio Chiellini: for the love of defending. These Football Times [online]. 2018-03-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PRATESI, Riccardo. Juve, dimostrazione di forza. Gazzetta [online]. 2005-11-19 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (italsky) 
  4. ↑ Chiellini renews contract. juventus.com [online]. 2006-10-12, rev. 2007-09-28 [cit. 2021-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  5. ↑ MEADOWS, Mark. Juve snatch late victory at Cagliari, Roma win. Reuters [online]. 2007-09-02 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Juventus, Chiellini: "L'Inter è forte come noi due anni fa". tuttomercatoweb.com [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ BANDINI, Nicky. Juventus make their point in engrossing Derby D'Italia. The Guardian [online]. 2007-11-05 [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Spitzentrio gab sich keine Blösse. Blick.ch [online]. 2008-04-27 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ FERRIGNO, Andrea. Italy 2007/08. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2009-08-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Juventus porazil Lazio a je druhý za milánským AC. Aktuálně.cz [online]. 2010-12-12 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Chiellini a quota 250. juvenewsradio.it [online]. 2012-09-23 [cit. 2021-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-15. (italsky) 
  13. ↑ RZOUKI, Mina. Juventus knocked out of the Coppa Italia. ESPN [online]. 2013-01-29 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ LEE, Sam. Conte, Bonucci and Chiellini among Juventus staff banned over Genoa protestations. Goal.com [online]. 2013-01-28 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Strength and consistency is there in black and white. HeraldScotland.com [online]. 2013-03-05 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ JAMES, Andy. Chiellini concedes Juve 'lucky to be alive'. UEFA [online]. 2013-04-03 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Juve beat Milan to maintain unbeaten run. Eurosport.com [online]. 2013-10-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Juventus vyhrál sedmý zápas v řadě bez inkasované branky. Aktuálně.cz [online]. 2013-12-06 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  19. ↑ KOYLU, Enis. Europa League final is Juventus' destiny – Chiellini. Goal.com [online]. 2014-02-19 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Chiellini: il numero 3 è nella storia della Juve. calciomercato.com [online]. 2014-01-14 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (italsky) 
  21. ↑ MENICUCCI, Paolo; RADAELLI, Roberta. Chiellini laments Juventus's missed chance. UEFA [online]. 2014-05-02 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Juventus defender Chiellini banned for elbow. sportsnet.ca [online]. 2014-05-12 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Milan 0-1 Juventus. BBC [online]. 2014-09-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ DIMOND, Alex. Juventus vs. Napoli: Winners and Losers from Italian Super Cup. Bleacher Report [online]. 2014-12-23 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ FISHER, Alex. Allegri disappointed by wasteful Juve. myfootball.com.au [online]. 2014-12-22 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ CHIARI, Mike. Juventus vs. Lazio: Score, Grades and Reaction from Coppa Italia Final. Bleacher Report [online]. 2015-05-20 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ BANDINI, Nicky. Giorgio Chiellini injury can help Juventus do Italian job on Lionel Messi. The Guardian [online]. 2015-06-05 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Juventus 1-3 Barcelona. UEFA.com [online]. 2015-06-06 [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ GLADWELL, Ben. Juventus defender Giorgio Chiellini out for three weeks as injury crisis deepens. ESPN [online]. 2015-07-31 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Juventus 0-1 Udinese. BBC [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ ETERNO, Simone. Le pagelle di Juventus-Udinese 0-1. Eurosport.it [online]. 2015-08-23 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (italsky) 
  32. ↑ WALKER-ROBERTS, James. Manchester City 1-2 Juventus: Mario Mandzukic and Alvaro Morata score. Sky Sports [online]. 2015-09-16 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Sassuolo 1-0 Juventus: Paul Pogba and Co lose AGAIN as Giorgio Chiellini is sent off. Daily Mail [online]. 2015-10-29 [cit. 2020-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Juventus - Sampdoria 4:1 – Schick skóroval proti Juventusu! Obhájci titulu dal svůj první gól v Serii A. Sport.cz [online]. 2016-10-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. 
  35. ↑ Milan win Supercoppa Italiana in shootout triumph over Juventus. The Guardian [online]. 2016-12-23 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ La storia dice Juventus contro il Monaco. UEFA [online]. 2017-04-26 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (italsky) 
  37. ↑ TAYLOR, Daniel. Real Madrid win Champions League as Cristiano Ronaldo double defeats Juve. The Guardian [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ a b UEFA.com Fans’ Team of the Year 2017 announced. UEFA.com [online]. 2018-01-11, rev. 2018-01-26 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Chiellini to beat Boniperti record. football-italia.net [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Juventus 2-2 Tottenham. UEFA [online]. 2018-02-13 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Tottenham 1-2 Juventus. UEFA [online]. 2018-03-07 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Spal-Juve: Talking points. juventus.com [online]. 2018-03-18 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ HANLON, Tim. Chiellini: This year we are determined to do something big. Marca [online]. 2018-04-02 [cit. 2020-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Chiellini: ‘I learned from Buffon and Del Piero’. Juve FC [online]. 2018-09-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Mourinho drools over Juve centre-back duo: Chiellini & Bonucci could teach at Harvard University!. Goal.com [online]. 2018-10-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ BURNTON, Simon. Juventus 1–0 Milan: Supercoppa Italiana – as it happened. The Guardian [online]. 2019-01-16 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Ronaldo hat-trick fires Juve past Atletico into Champions League quarter-finals. France24 [online]. 2019-03-12 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Giorgio Chiellini: "Cristiano Ronaldo is a superior entity". AS [online]. 2019-05-24 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Soccer-Chiellini gives Juventus opening win at Parma. National Post (Canada) [online]. 2019-08-04 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Serious knee injury for Chiellini. football-italia.net [online]. 2019-08-30 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Chiellini: 'Worst part is over'. football-italia.net [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ WILLIAMS, Tom. How Bad Has Matthijs de Ligt's 1st Season at Juventus Really Been?. Bleacher Report [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Gigi and Chiello, 2021!. juventus.com [online]. 2020-06-29 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Bei Pleite in Neapel: Juve-Kapitän Chiellini absolviert sein 400. Spiel in der Serie A. Transfermarkt [online]. 2021-02-14 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. (německy) 
  55. ↑ MORK, Martin. Chiellini: ‘Juve need time, but there’s no patience’. football-italia.net [online]. 2021-09-24 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ WALSH, Sean. Juventus 1-0 Roma: Player ratings as Allegri trumps Mourinho. 90min.com [online]. 2021-10-17 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ http://www.fifa.com/tournaments/archive/mensolympic/athens2004/matches/round=2000001147/match=37193/index.html
  58. ↑ a b Profil hráče, eu-football.info (anglicky)
  59. ↑ ITA - PAR 1:1, MS 2010, FIFA.com, citováno 2. 12. 2014 (anglicky)
  60. ↑ ESP - ITA 0:0, 4:2 PSO, EURO 2008, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  61. ↑ ESP - ITA 4:0, EURO 2012, UEFA.com, citováno 15. 12. 2014 (anglicky)
  62. ↑ http://eu-football.info/_match.php?id=1588
  63. ↑ Cannavaro vows to stay with squad. BBC Sport [online]. 2008-06-03 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ BANDINI, Nicky. Euro 2008: Holland v Italy - as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-09 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ HARROLD, Michael. Buffon saves Italy with penalty stop. UEFA [online]. 2008-06-13 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ MENICUCCI, Paolo. EURO 2008: l'Italia batte la Francia e vola ai quarti. UEFA [online]. 2008-06-17 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (italsky) 
  67. ↑ ASHDOWN, John. Euro 2008: Spain v Italy – as it happened. The Guardian [online]. 2008-06-22 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ WILSON, Gianni. Chiellini Proud Of His Euro 2008 Display. Goal.com [online]. 2008-06-23 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Chiellini si před MS poprvé zatrénoval. TN.cz [online]. 2010-06-01 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. 
  70. ↑ Italy vs. Paraguay. ESPN [online]. 2010-06-14 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ SMYTH, Rob. World Cup 2010: Italy 1-1 New Zealand – as it happened. The Guardian [online]. 2010-06-20 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ FLETCHER, Paul. Slovakia 3-2 Italy. BBC Sport [online]. 2010-06-24 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  74. ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  75. ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  76. ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  77. ↑ Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  78. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  79. ↑ http://www.bbc.com/sport/0/football/27402363
  80. ↑ http://www.fifa.com/worldcup/players/player=306780/index.html
  81. ↑ Uruguayský kanibal Suárez se zahryzl i na mistrovství světa, iDNES.cz, citováno 22. 6. 2014
  82. ↑ Volajú ho Kanibal. Suárez pohrýzol už tretieho súpera, SME.sk, citováno 22. 6. 2014 (slovensky)
  83. ↑ Suárez se omluvil Chiellinimu a slíbil, že už nikdy nebude kousat, iDNES.cz, citováno 30. 6. 2014
  84. ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-01 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ Imbattibili, vincenti e... i record di Chiellini: 5 curiosità su Italia-Turchia. La Gazzetta dello Sport [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (italsky) 
  86. ↑ HAFEZ, Shamoon. Italy beat Switzerland to reach last 16. BBC Sport [online]. 2021-06-16 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ DOYLE, Mark. Chiellini's back! Italy's greatest warrior returns to Wembley for one final battle with England. Goal.com [online]. 2021-07-10 [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-07-12. (anglicky) 
  88. ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy edge Belgium to set up Spain semi. BBC Sport [online]. 2021-07-02 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ a b Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ KILPATRICK, James. Giorgio Chiellini becomes latest player to pledge 1% of salary to Juan Mata scheme. FourFourTwo.com [online]. 2017-09-29 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Chiellini podpořil superligu, v evropských soutěžích vidí budoucnost fotbalu. Sport.cz [online]. 2021-10-11 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy


Giorgio Chiellini – klubová kariéra
Zlatá medaile Serie A 2011/2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2012/2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2013/2014 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2015/2016 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2017/2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2018/2019 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2019/2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2014/2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2015/2016 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2016/2017 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2012 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2013 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2015 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2018 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2020 – Juventus FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Giorgio Chiellini – reprezentační kariéra
Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 2004
Argentina Argentina Zlatá medaile
Paraguay Paraguay Stříbrná medaile
Itálie Itálie Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2020
Itálie Zlatá medaile
Anglie Stříbrná medaile
Španělsko Bronzová medaile
Dánsko Bronzová medaile
Bronzová medaile Italská fotbalová reprezentace na Konfederačním poháru 2013 Bronzová medaile
Itálie
Italská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Gianluigi Buffon (C) • 2 Mattia De Sciglio • 3 Giorgio Chiellini • 4 Matteo Darmian • 5 Thiago Motta • 6 Antonio Candreva • 7 Ignazio Abate • 8 Claudio Marchisio • 9 Mario Balotelli • 10 Antonio Cassano • 11 Alessio Cerci • 12 Salvatore Sirigu • 13 Mattia Perin • 14 Alberto Aquilani • 15 Andrea Barzagli • 16 Daniele De Rossi • 17 Ciro Immobile • 18 Marco Parolo • 19 Leonardo Bonucci • 20 Gabriel Paletta • 21 Andrea Pirlo • 22 Lorenzo Insigne • 23 Marco Verratti • Trenér Cesare Prandelli
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giorgio_Chiellini&oldid=20672832“