Emil Holub: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Životopis: presnejsi misto kde lecil
členění kapitol dle zásad wikipedie
Řádek 38: Řádek 38:
Konec života prožila se svou sestrou v [[Hietzing|Hietzingu]] u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé [[Miroslav Zikmund]] a [[Jiří Hanzelka]]. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím. Je pochována spolu s Emilem Holubem v Vídni.<ref group="p">Rosa Hofová nebyla jediná žena v životě Emila Holuba. Národní listy z 25.2.1928 informovaly, že byl před první africkou cestou zasnouben s Bertou Novákovou. Ta (již sedmdesátiletá a dlouho provdaná) předala v roce 1928 osobní korespondenci Národnímu muzeu. Národní listy se obsahu dopisů obsáhle věnovaly. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=4883262&picp=&it=&s=djvu]</ref>
Konec života prožila se svou sestrou v [[Hietzing|Hietzingu]] u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé [[Miroslav Zikmund]] a [[Jiří Hanzelka]]. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím. Je pochována spolu s Emilem Holubem v Vídni.<ref group="p">Rosa Hofová nebyla jediná žena v životě Emila Holuba. Národní listy z 25.2.1928 informovaly, že byl před první africkou cestou zasnouben s Bertou Novákovou. Ta (již sedmdesátiletá a dlouho provdaná) předala v roce 1928 osobní korespondenci Národnímu muzeu. Národní listy se obsahu dopisů obsáhle věnovaly. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=4883262&picp=&it=&s=djvu]</ref>


⚫
== Pocty a odkazy v kultuře ==
[[Soubor:Afrikamuseum holice cz.jpg|thumb|right|Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích]]
[[Soubor:Afrikamuseum holice cz.jpg|thumb|right|Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích]]
== Dílo ==
===Vlastní díla Emila Holuba===
=== Sbírky ===
* hlavní soubor sbírek je v [[Africké muzeum Dr. Emila Holuba|Africkém muzeu]] v Holicích, otevřeném roku 1970.
* Osobní doklady, deníky, zápisníky, diplomy, kresby, fotografie, výstřižky jsou v Náprstkově muzeu v Praze
* jednotliviny jsou v muzeích ve Vídni

=== Publikace ===
Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. Během prvního pobytu v Africe vydal dvě publikace anglicky, dále už pak převážně česky a německy (často vycházely ve stejném roce obě jazykové mutace).
Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. Během prvního pobytu v Africe vydal dvě publikace anglicky, dále už pak převážně česky a německy (často vycházely ve stejném roce obě jazykové mutace).
První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: ''Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879). Díl prvý''
První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: ''Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879). Díl prvý''

Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec ''Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873)'' a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 ''Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher )''. V dalších letech pak vyšly knihy Emila Holuba též v němčině, angličtině a ruštině.<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/GCD52CI5VCMH2A2P58PKD6FNYYP9CX9BT486P33F798FKVTH46-03735?func=find-acc&acc_sequence=000132404 Databáze NK ČR, Autor: Holub, Emil]</ref>
Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec ''Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873)'' a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 ''Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher )''. V dalších letech pak vyšly knihy Emila Holuba též v němčině, angličtině a ruštině.<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/GCD52CI5VCMH2A2P58PKD6FNYYP9CX9BT486P33F798FKVTH46-03735?func=find-acc&acc_sequence=000132404 Databáze NK ČR, Autor: Holub, Emil]</ref>

⚫
== Pocty a odkazy v kultuře ==
===Film===
===Film===
* Podle románu Edvarda Valenty Druhé housle natočil v roce 1952 režisér [[Miloš Makovec]] film Velké dobrodružství. Emila Holuba hrál [[Otomar Krejča]], Růženu Holubovou [[Antonie Hegerlíková]].<ref>[http://www.fdb.cz/film/velke-dobrodruzstvi/22293 Filmová databáze.cz, Velké dobrodružství]</ref>
* Podle románu Edvarda Valenty Druhé housle natočil v roce 1952 režisér [[Miloš Makovec]] film Velké dobrodružství. Emila Holuba hrál [[Otomar Krejča]], Růženu Holubovou [[Antonie Hegerlíková]].<ref>[http://www.fdb.cz/film/velke-dobrodruzstvi/22293 Filmová databáze.cz, Velké dobrodružství]</ref>
* Emil Holub s manželkou Růženou se též objevili v anekdotické sekvenci filmu Jára Cimrman, ležící, spící (1983, režie [[Ladislav Smoljak]]). Emila Holuba hrál [[Jiří Zahajský]], Růženu Holubovou [[Nina Divíšková]].<ref>[http://www.fdb.cz/film/jara-cimrman-lezici-spici/obsazeni/9386 Filmová databáze.cz, Jára Cimrman ležící, spící]</ref> <ref>[https://www.youtube.com/watch?v=pdy21vVk-Ts YouTube, sekvence z filmu Jára Cimrman ležící, spící]</ref>
* Emil Holub s manželkou Růženou se též objevili v anekdotické sekvenci filmu Jára Cimrman, ležící, spící (1983, režie [[Ladislav Smoljak]]). Emila Holuba hrál [[Jiří Zahajský]], Růženu Holubovou [[Nina Divíšková]].<ref>[http://www.fdb.cz/film/jara-cimrman-lezici-spici/obsazeni/9386 Filmová databáze.cz, Jára Cimrman ležící, spící]</ref> <ref>[https://www.youtube.com/watch?v=pdy21vVk-Ts YouTube, sekvence z filmu Jára Cimrman ležící, spící]</ref>
* V roce 1998 natočila Česká televize dokumentární film Po stopách Emila Holuba<ref>[http://www.csfd.cz/film/266455-po-stopach-emila-holuba/prehled/ Česká filmová databáze.cz, Po stopách Emila Holuba]</ref>
* V roce 1998 natočila Česká televize dokumentární film Po stopách Emila Holuba<ref>[http://www.csfd.cz/film/266455-po-stopach-emila-holuba/prehled/ Česká filmová databáze.cz, Po stopách Emila Holuba]</ref>
===Ostatní===
=== Sochy ===
* Cestovatelův pomník (od Jindřicha Soukupa) byl odhalen roku 1949 v&nbsp;jeho rodném městě Holicích.
* Pomník od Jindřicha Soukupa byl odhalen roku 1949 v Holicích.
⚫
* Pomník z černého mramoru s bustou Emila Holuba od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa byla odhalena ke 130. výročí od první nmávštěvy [[Viktoriiny vodopády|Viktoriiných vodopádů]], z iniciativy Velvyslanectví ČR v [[Harare]] před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně vodopádů. Sochu slavnostně odhalili <ref>{{Citace elektronické monografie
* Roku 1970 otevřeli v&nbsp;Holicích [[Africké muzeum Dr. Emila Holuba]].
⚫
| příjmení =
* O&nbsp;Holubovi bylo napsáno také mnoho knih: [[Edvard Valenta]] ''Druhé housle'' (1943),<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/GCD52CI5VCMH2A2P58PKD6FNYYP9CX9BT486P33F798FKVTH46-46943?func=full-set-set&set_number=190320&set_entry=000020&format=999 Databáze NK ČR, Druhé housle]</ref> František Běhounek ''Na sever od Zambezi'' (1946), Vojtěch Lev ''Za velkým dobrodružstvím'' (1947), Jiří Baum: ''Holub a Mašukulumbové'', Bohumil Bauše: ''Život a cesty Dr. Emila Holuba'', Ctibor Votrubec: ''Jihoafrické cesty Emila Holuba'', J. V. Želízko: ''Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v&nbsp;posledních dopisech'', J. M. Dlouhý: ''Neznámý dr. Emil Holub''.
⚫
| jméno =
⚫
| odkaz na autora =
⚫
| titul = Emil Holub se vrátil k Viktoriiným vodopádům
⚫
| url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/12/emil-holub-se-vratil-k-viktoriinym-vodopadum/
⚫
| datum vydání =
⚫
| datum aktualizace =
⚫
| datum přístupu = 2013-01-21
⚫
| vydavatel = Dějiny a současnost
⚫
| místo =
⚫
| jazyk =
⚫
}}</ref> velvyslanci České republiky [[Jaroslav Olša, jr.]] a Rakouské republiky Michael Brunner.
* Busta Emila Holuba je v Náprstkově muzeu v Praze.

=== Literatura ===
* [[Edvard Valenta]] ''Druhé housle'' (1943),<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/GCD52CI5VCMH2A2P58PKD6FNYYP9CX9BT486P33F798FKVTH46-46943?func=full-set-set&set_number=190320&set_entry=000020&format=999 Databáze NK ČR, Druhé housle]</ref>
* František Běhounek ''Na sever od Zambezi'' (1946)
* Vojtěch Lev ''Za velkým dobrodružstvím'' (1947)
* Jiří Baum: ''Holub a Mašukulumbové''
* Bohumil Bauše: ''Život a cesty Dr. Emila Holuba''
* Ctibor Votrubec: ''Jihoafrické cesty Emila Holuba'',
* J. V. Želízko: ''Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v&nbsp;posledních dopisech''
* J. M. Dlouhý: ''Neznámý dr. Emil Holub''.
=== Ostatní ===
* V roce 1993 věnovala česká pubrocková kapela [[Tři sestry (hudební skupina)|Tři sestry]] Emilu Holubovi píseň ''Lidojedi''<ref>http://www.hlasite.cz/text-pisne/trisestry/37406-lidojedi</ref> (zařazena do alba [[Švédská trojka (album)|Švédská trojka]]).
* V roce 1993 věnovala česká pubrocková kapela [[Tři sestry (hudební skupina)|Tři sestry]] Emilu Holubovi píseň ''Lidojedi''<ref>http://www.hlasite.cz/text-pisne/trisestry/37406-lidojedi</ref> (zařazena do alba [[Švédská trojka (album)|Švédská trojka]]).
* 31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název [[Gymnázium Dr. Emila Holuba]].
* 31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název [[Gymnázium Dr. Emila Holuba]].
Řádek 69: Řádek 98:
| jazyk =
| jazyk =
}}</ref> řadu akcí spjatých s propagací Emila Holuba <ref name="mzv"/>
}}</ref> řadu akcí spjatých s propagací Emila Holuba <ref name="mzv"/>
⚫
* Při příležitosti 130. výročí, kdy Emil Holub poprvé navštívil [[Viktoriiny vodopády]], byla z iniciativy Velvyslanectví ČR v [[Harare]] odhalena před Národním muzeem Zambie ve&nbsp;městě Livingstone (na zambijské straně s&nbsp;[[Viktoriiny vodopády|Viktoriinými vodopády]]) jeho busta od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa. Sochu slavnostně odhalili <ref>{{Citace elektronické monografie
⚫
| příjmení =
⚫
| jméno =
⚫
| odkaz na autora =
⚫
| titul = Emil Holub se vrátil k Viktoriiným vodopádům
⚫
| url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/12/emil-holub-se-vratil-k-viktoriinym-vodopadum/
⚫
| datum vydání =
⚫
| datum aktualizace =
⚫
| datum přístupu = 2013-01-21
⚫
| vydavatel = Dějiny a současnost
⚫
| místo =
⚫
| jazyk =
⚫
}}</ref> velvyslanci České republiky [[Jaroslav Olša, jr.]] a Rakouské republiky Michael Brunner.
* V roce 2005 jej hlasy diváků [[Česká televize|ČT]] umístily na 90.&nbsp;místo v&nbsp;anketě [[Největší Čech]].
* V roce 2005 jej hlasy diváků [[Česká televize|ČT]] umístily na 90.&nbsp;místo v&nbsp;anketě [[Největší Čech]].


Verze z 26. 9. 2018, 18:13

Emil Holub
Narození7. října 1847
Holice
Úmrtí21. února 1902 (ve věku 54 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníobjevitel, lékař, kartograf, etnograf, spisovatel, zoolog, světoběžník, zoologický sběratel a sběratel rostlin
OceněníŘád Františka Josefa
Řád železné koruny 3. třídy
ChoťRůžena Holubová
PříbuzníJosef Špíral (bratranec)
PodpisEmil Holub – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doktor medicíny Emil Holub (Emilian Carl Johann Holub) (7. října 1847 Holice – 21. února 1902[1] Vídeň) byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf v Africe. Během dvou pobytů v jižní Africe v letech 1872–1879 a 1883–1887 zde vykonal několik vědeckých výprav a pořídil rozsáhlou přírodovědnou a etnografickou sbírku.

Životopis

Mládí a studia

Narodil se v Holicích v rodině lékaře Františka Holuba a jeho manželky Anny, rozené Ebertové. V roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku nad Ohří. V dětství četl africký cestopis Davida Livingstona, který jej podle jeho pozdějších slov silně ovlivnil. První ročník gymnázia studoval na německém reálném gymnáziu v Praze, další ročníky pak na německém gymnáziu v Žatci, kde maturoval v roce 1866. Chtěl studovat přírodní vědy a archeologii, ale na přání otce začal studovat na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde 24. února 1872 promoval a získal titul doktor medicíny.

První africká cesta

Za podpory Vojtěcha Náprstka odjel 18. května 1872 na svou první cestu do jižní Afriky. Vyplul z anglického Southamptonu a po krátkém mezipřistání v Kapském Městě se vylodil 8. července v Port Elizabeth. Díky doporučení tamějšího rakouského konzula Adlera zde začal pracovat jako lékař v evropských rodinách. 26. srpna 1872 odešel vykonávat lékařskou praxi v městě Dutoitspan (nyní předměstí Beaconsfield v Kimberley) mezi hledači diamantů. V březnu 1873 se přidal ke konvoji místních lovců na dvouměsíční cestu – „vědecké safari“ na území bečuánského kmene, kde získal první zkušenosti s domorodci a výstrojí. Sestavil přírodovědnou sbírku, kterou ve dvaceti bednách odeslal Náprstkovi do Prahy.[2]

3. listopadu 1873 vyrazil na druhou vědeckou výpravu se zaměřením na sbírku etnografických materiálů, z níž se vrátil 7. dubna 1874. Probádal východní okraj pouště Kalahari a navštívil Šošong, hlavní sídlo kmene Bamangwatů. Zpět se vracel podél řeky Limpopo. Třetí expedici vykonal od 2. března 1875 do listopadu 1877, při níž podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu oblasti Viktoriiných vodopádů. Dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziů (Bartostů, Maruců), kde se setkal s jejich králem Sipopem. Sipopo byl krutý tyran, ale Holuba si oblíbil a poskytl mu prostředky na plavbu po řece Zambezi. Ta však neskončila příliš šťastně, neboť Holub i s domorodým doprovodem ztroskotal v peřejích, kde se utopily jeho sbírky, cestovní deníky i několik domorodých veslařů.

Po tomto neúspěchu se Holub rozhodl k návratu. 5. srpna 1879 se vydal na zpáteční cestu do Evropy. Do Prahy s sebou vzal i bečuánskou dívku Bellu. Vrátil se 18. října téhož roku a začal přednášet po celém území Rakouska-Uherska a psát články. Napsal a vydal první knižní popis Viktoriiných vodopádů, vydaný anglicky v Grahamstownu roku 1879. Na Střeleckém ostrově uspořádal velkou výstavu. V letech 1880-1881 vydal cestopis Sedm let v jižní Africe - příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879)[3]. 2. listopadu 1883[4] se ve Vídni oženil s osmnáctiletou dívkou Rosou (Růženou) Hofovou (1865-1958).[5]

Druhá africká cesta

Výstava Emila Holuba 1892 - Mašukulumbská vesnice
Výstava Emila Holuba 1892 - Mašupiové

Díky podpoře veřejnosti i císařského dvora připravoval druhou cestu do Afriky, při níž chtěl z Kapského Města projít celým kontinentem až do Káhiry. V případě komplikací by se obrátil k východu na pobřeží Indického oceánu. Vyplul 22. listopadu 1883 a 22. prosince přistál v Kapském Městě. Provázela jej manželka Růžena (Rosa) a šest mužů, které si vybral pomocí konkurzu: Josef Špíral ze Šťáhlav, Antonín Halouska z Rajhradu, Osvald Söllner a Karel Bukač z Vídně, Ignác Leeb z dolnorakouského Harmansdorfu a János Fekete z maďarského Csongrádu. Každý muž z této šestice ovládal alespoň dvě užitečná řemesla. Expedice směřovala z Kapského města přes řeky Oranje a Vaal do země Bečuánců a Bamangwatů v dnešní Botswaně a dále přes území Loziů (Maruců), Supiů (Mašupiů a Tongů (Matoků) do dnešní Zambie. Na cestě došlo k mnohým nesnázím, jako byl např. úhyn tažných volů po požití jedovatých rostlin, expedice byla poté odkázána pouze na služby domorodých nosičů. Josef Špíral a Karel Bukač zemřeli na malárii nedaleko Viktoriiných vodopádů. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslal Holub Antonína Halouska domů. V létě roku 1886 Holub opustil území Tongů a vydal se do země bojovných Mašukulumbů (Ilů), kteří nosili zvláštní špičaté účesy. Holub byl prvním Evropanem, který navštívil jejich území. 2. srpna 1886 bojovní Mašukulumbové přepadli Holubův tábor u vesnice Galulongy a zabili Osvalda Söllnera. Zároveň ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub s manželkou a zbývajícími dvěma pomocníky museli uprchnout zpět na území Tongů. Zde byl Ignác Leeb těžce zraněn levhartem a Holub i jeho manželka vážně onemocněli. V cestě už Holub nemohl pokračovat a musel se vrátit zpět. Koncem září roku 1887 přijel do Čech. Přesto se mu podařilo shromáždit mnoho přírodovědného i etnografického materiálu a poznatků, které byly oceňovány ve vědeckých kruzích u nás, v Německu, Francii a Anglii. Plánoval ještě třetí výpravu do Afriky v roce 1889. Tentokrát měl zamířit na popud Leopolda II. do Belgického Konga. Zdravotní stav mu to již nedovolil.

Po návratu z druhé africké cesty

Vydal knihu Druhá cesta po Africe - Z Kapského Města do země Mašukulumbů[6]. Uspořádal dvě velké výstavy (1891 ve Vídni a 1892 v Praze), které navštívilo 190 000 návštěvníků. Pro nízké vstupné však výstavy skončily finanční ztrátou. Nepodařilo se mu získat prostor pro trvalé umístění svých sbírek (okolo 13 000 předmětů) a začal je po částech rozprodávat nebo je i daroval muzeím, vědeckým institucím a školám. V roce 1894 odjel na dva roky přednášet do USA. V Africe překonal malárii a další tropické nemoci, které se pak projevily na jeho zdravotním stavu v posledních letech života. Zemřel ve Vídni 21. února 1902 v 54 letech a zde je také pohřben[7].

Manželka Růžena Holubová

Manželka Emila Holuba se narodila 11.5.1865 ve Vídni jako Rosa Hofová. S Emilem Holubem se seznámila po jeho návratu z první africké cesty, když ve Vídni ukládal sbírkové předměty. Čtyři roky byla jeho spolupracovnicí a na druhou cestu do Afriky ho doprovázela. Své křestní jméno Rosa si počeštila na Růžena. S Emilem Holubem žila ve Vídni až do jeho smrti. V roce 1920 jí město Holice udělilo čestné občanství a domovské právo, v roce 1947 jí bylo navráceno československé občanství.[8]

Konec života prožila se svou sestrou v Hietzingu u Vídně a několikrát navštívila Československo. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka. Zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let a v závěti odkázala zbylé věci po manželovi Holicím. Je pochována spolu s Emilem Holubem v Vídni.[p 1]

Africké muzeum Dr. Emila Holuba v Holicích

Dílo

Sbírky

  • hlavní soubor sbírek je v Africkém muzeu v Holicích, otevřeném roku 1970.
  • Osobní doklady, deníky, zápisníky, diplomy, kresby, fotografie, výstřižky jsou v Náprstkově muzeu v Praze
  • jednotliviny jsou v muzeích ve Vídni

Publikace

Národní knihovna ČR eviduje 29 odborných publikací, jejichž autorem je Emil Holub a které byly vydány za jeho života. Během prvního pobytu v Africe vydal dvě publikace anglicky, dále už pak převážně česky a německy (často vycházely ve stejném roce obě jazykové mutace). První českou knihu Emila Holuba vydal J. Otto v roce 1880: Sedm let v jižní Africe : příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi : (1872-1879). Díl prvý Posmrtných vydání se díla Emila Holuba dočkala až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 vydali Toužimský a Moravec Černý ráj: Příjezd do jižní Afriky a první cesta - První část cestopisu Sedm let v jižní Africe : (1872-1873) a v roce 1952 vydala Osvěta Praha reprint vydání z roku 1881 Velké dobrodružství : cesta po Zambezi (výzdoba knihy Karel Liebscher ). V dalších letech pak vyšly knihy Emila Holuba též v němčině, angličtině a ruštině.[9]

Pocty a odkazy v kultuře

Film

Sochy

  • Pomník od Jindřicha Soukupa byl odhalen roku 1949 v Holicích.
  • Pomník z černého mramoru s bustou Emila Holuba od zimbabwského sochaře Last Mahwahwa byla odhalena ke 130. výročí od první nmávštěvy Viktoriiných vodopádů, z iniciativy Velvyslanectví ČR v Harare před Národním muzeem Zambie ve městě Livingstone (na zambijské straně vodopádů. Sochu slavnostně odhalili [14] velvyslanci České republiky Jaroslav Olša, jr. a Rakouské republiky Michael Brunner.
  • Busta Emila Holuba je v Náprstkově muzeu v Praze.

Literatura

  • Edvard Valenta Druhé housle (1943),[15]
  • František Běhounek Na sever od Zambezi (1946)
  • Vojtěch Lev Za velkým dobrodružstvím (1947)
  • Jiří Baum: Holub a Mašukulumbové
  • Bohumil Bauše: Život a cesty Dr. Emila Holuba
  • Ctibor Votrubec: Jihoafrické cesty Emila Holuba,
  • J. V. Želízko: Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v posledních dopisech
  • J. M. Dlouhý: Neznámý dr. Emil Holub.

Ostatní

  • V roce 1993 věnovala česká pubrocková kapela Tři sestry Emilu Holubovi píseň Lidojedi[16] (zařazena do alba Švédská trojka).
  • 31. ledna 1999 získává gymnázium v Holicích čestný název Gymnázium Dr. Emila Holuba.
  • 20. února 2002 Česká národní banka vydala stříbrnou minci nominálu 200 Kč k připomenutí 100 let od úmrtí Dr. Emila Holuba.
  • V letech 2002–2006 zorganizovalo Velvyslanectví ČR v Harare [17] řadu akcí spjatých s propagací Emila Holuba [17]
  • V roce 2005 jej hlasy diváků ČT umístily na 90. místo v anketě Největší Čech.

Zajímavost

Emil Holub byl filatelista, byl členem nejstaršího českého klubu – Klubu českých filatelistů – později Klub 001. Byl zobrazen na československých známkách z roku 1952 a na české známce z roku 2007. K oběma výročím byla vydána i obálka prvního dne.[18]

Výstavy věnované Emilu Holubovi

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Holub na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sterbebuch - 03-12 | 02., St. Johann Nepomuk | Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2018-05-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vladimír Rozhoň - Čeští cestovatelé a obraz zámoří v české společnosti
  3. ↑ HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). Praha: J. Otto, 1880. Dostupné online. 
  4. ↑ Trauungsbuch - 02-08 | 02., St. Johann Nepomuk | Wien, rk. Erzdiözese (östl. Niederösterreich und Wien) | Österreich | Matricula Online. data.matricula-online.eu [online]. [cit. 2018-05-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Die Presse, 3.11.1883, s.9, oznámení o svatbě
  6. ↑ HOLUB, Emil. Druhá cesta po Jižní Africe: Z kapského města do země Mašukulumbův: Cesty v Jižní Africe vykonané v letech 1883-1887. Praha: J. Otto, 1890. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.viennatouristguide.at/Friedhoefe/Zentralfriedhof/Index_14A_Bild/14A_holub_11.htm
  8. ↑ Africké muzeum dr. Emila Holuba: Příběh Růženy Holubové
  9. ↑ Databáze NK ČR, Autor: Holub, Emil
  10. ↑ Filmová databáze.cz, Velké dobrodružství
  11. ↑ Filmová databáze.cz, Jára Cimrman ležící, spící
  12. ↑ YouTube, sekvence z filmu Jára Cimrman ležící, spící
  13. ↑ Česká filmová databáze.cz, Po stopách Emila Holuba
  14. ↑ Emil Holub se vrátil k Viktoriiným vodopádům [online]. Dějiny a současnost [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ Databáze NK ČR, Druhé housle
  16. ↑ http://www.hlasite.cz/text-pisne/trisestry/37406-lidojedi
  17. ↑ a b Velvyslanectví České republiky v Harare [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  18. ↑ Zdeněk Jindra:Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek, Infofila 2011

Poznámky

  1. ↑ Rosa Hofová nebyla jediná žena v životě Emila Holuba. Národní listy z 25.2.1928 informovaly, že byl před první africkou cestou zasnouben s Bertou Novákovou. Ta (již sedmdesátiletá a dlouho provdaná) předala v roce 1928 osobní korespondenci Národnímu muzeu. Národní listy se obsahu dopisů obsáhle věnovaly. [1]

Literatura

  • BAUM, Jiří. Holub a Mašukulumbové : kapitoly o největším českém cestovateli. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1955. 127 s. 
  • BAUŠE, Bohumil. Život a cesty doktora Emila Holuba. Praha: J. Otto, 1907. 195 s. 
  • BĚHOUNEK, František. Na sever od Zambezi : Cesty doktora Emila Holuba. Praha: Toužimský & Moravec, 1946. 212 s. 
  • DLOUHÝ, Jindřich. Dr. Emil Holub : africký cestovatel. Praha: Náprstkovo muzeum v Praze, 1947. 173 s. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
  • HOLUB, Emil. Sedm let v jižní Africe: příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambesi (1872-1879). Praha: J. Otto, 1880. Dostupné online. 
  • HOLUB, Emil. Druhá cesta po Jižní Africe: Z kapského města do země Mašukulumbův: Cesty v Jižní Africe vykonané v letech 1883-1887. Praha: J. Otto, 1890. Dostupné online. 
  • KAFKA, Josef. Průvodce africkou výstavou cestovatele Dra. Emila Holuba. Praha: J. Otto, 1892. 79 s. Dostupné online. 
  • LEV, Vojtěch, PODHAJSKÝ Jan. Za velkým dobrodružstvím : vypravování o českém cestovateli. Praha: Komenium, 1947. 227 s. 
  • MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha: Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 253–255. 
  • STREIT, Vincenc. S jménem Rosa Afrikou (Žena rovná mužům). Pelhřimov: [s.n.], 2010. 144 s. ISBN 978-80-7415-042-5. 
  • ŠÁMAL, Martin. Emil Holub : Cestovatel – etnograf - spisovatel. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2013. 304 s. ISBN 978-80-7429-243-9. 
  • VALENTA, Edvard. Druhé housle : román o velké cestě Emila Holuba. Praha: ELK, 1945. 315 s. 
  • VOTRUBEC, Ctibor. Jihoafrické cesty Emila Holuba. Praha: Mladá fronta, 1954. 157 s. 
  • ŽELÍZKO, Jan Vratislav. Život a utrpení afrického cestovatele dra E. Holuba v posledních dopisech : (1897–1902). Praha: Vydavatelství Nové epochy, 1922. 93 s. 
  • KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918: HOLUB Emil [online]. Libri [cit. 2013-01-23]. Dostupné online. 
  • KDO BYL KDO Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté: HOLUB Emil [online]. Libri [cit. 2013-01-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Emil_Holub&oldid=16491440“