Sečská vrchovina: Porovnání verzí
Doplnění a úprava (popisek foto, data) v infoboxu, rozšířen text v sekci Geografie + odkazy na hesla WP + reference + literatura (ZLČR 2006). značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
→Geomorfologie a přírodní poměry: Doplnění věty (podobná g.c.) + reference. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 91: | Řádek 91: | ||
=== Geomorfologie a přírodní poměry === |
=== Geomorfologie a přírodní poměry === |
||
[[Geomorfologie]] řadí Sečskou vrchovinu mezi [[Geomorfologický podcelek|geomorfologické podcelky]] v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka.<ref name=":1" /> V seznamu geomorfologických jednotek je označena čtyřmístným indexem „IIC-3B", obecně se stejnou stavbou [[Zemská kůra|zemské kůry]] (morfostrukturou), vývojem [[Povrchový tvar|povrchových tvarů]] zemského povrchu (georeliéfu) a geomorfologické historie. |
[[Geomorfologie]] řadí Sečskou vrchovinu mezi [[Geomorfologický podcelek|geomorfologické podcelky]] v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka.<ref name=":1" /> V seznamu geomorfologických jednotek je označena čtyřmístným indexem „IIC-3B", obecně se stejnou stavbou [[Zemská kůra|zemské kůry]] (morfostrukturou), vývojem [[Povrchový tvar|povrchových tvarů]] zemského povrchu (georeliéfu) a geomorfologické historie jako geomorfologický celek (Železné hory), svým tvarem a vývojem oblast více stejnorodá (homogennější).<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení = Bína |
|||
| jméno = Jan |
|||
| příjmení2 = Demek |
|||
| jméno2 = Jaromír |
|||
| odkaz na autora2 = Jaromír Demek |
|||
| titul = Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky |
|||
| vydání = 1 |
|||
| vydavatel = Academia |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2012 |
|||
| počet stran = 344 |
|||
| kapitola = Regionální členění georeliéfu |
|||
| typ kapitoly = Kapitola |
|||
| strany = 18, 22 |
|||
| isbn = 978-80-200-2026-0 |
|||
}}</ref> |
|||
Skladebné části tvoří čtyři geomorfologické okrsky: |
Skladebné části tvoří čtyři geomorfologické okrsky: |
Verze z 14. 6. 2017, 14:07
Sečská vrchovina | |
---|---|
Sečská vrchovina; geomorfologický podcelek Železných hor, ze skal nad vodní nádrží Seč patrný ostrý ohyb koryta řeky Chrudimky, přírodní scenerie přírodní rezervace Oheb | |
Nejvyšší bod | 737,4 m n. m. (U oběšeného) |
Rozloha | 602,61 km²- součet ploch geomorfologických okrsků |
Střední výška | 520,8 m n. m. |
Poznámka | součást geomorfologické podsoustavy Českomoravská vrchovina |
Nadřazená jednotka | Železné hory |
Sousední jednotky | Chvaletická pahorkatina, Chrudimská tabule, Loučenská tabule, Žďárské vrchy, Havlíčkobrodská pahorkatina, Kutnohorská plošina, Čáslavská kotlina |
Podřazené jednotky | Skutečská pahorkatina Kameničská vrchovina Stružinecká pahorkatina Podhradská kotlina |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Horniny | břidlice, diorit, droba, granit, granodiorit, křemenec, migmatit, ortorula, pískovec, prachovec, slepenec, svor, vápenec a další |
Povodí | Chrudimka a na okrajích Doubrava, Svratka |
Souřadnice | 49°48′ s. š., 15°47′10″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | IIC-3B |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sečská vrchovina je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický podcelek o rozloze 602,61 km2 v jihovýchodní části Železných hor, součást Českomoravské vrchoviny v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního většinou své rozlohy v Pardubickém kraji a menší částí na jihovýchodě v kraji Vysočina.[2]
Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od města Seč, ležící v severozápadní části krajinné oblasti, známé především vodní nádrží s přehradou stejného názvu a typickou ostrým ohybem řeky Chrudimky pod skalním ostrohem se zříceninou hradu Oheb a stejnojmennou přírodní rezervací.
Krajinná oblast je nepravidelného tvaru, orientovaná severozápad - jihovýchod, například na linii mezi katastry obce Míčov-Sušice a okrajem města Svratky v délce přibližně 37 km, v nejširším místě severovýchod - jihozápad zhruba 20 km mezi městy Ždírec nad Doubravou a Skuteč. Územně ji vymezují od nejsevernějšího bodu na katastru města Chrudim (lokalita Pod Hůrou) obce a místa prezentovaná v jejich částech s vrchovinou (Kameničská), pahorkatinami (Skutečská a Stružinecká) a také výraznou sníženinou mezi Sečí a Třemošnicí (Podhradská kotlina).[2]
Velkou část území na severozápadě překrývá Chráněná krajinná oblast Železné hory (od 1. května 1991), jejíž regionální pracoviště sídlí v městě Nasavrky. Jihovýchodní část území od Trhové Kamenice k Hlinsku, od něho ke Krouně až Pusté Kamenici a také směrem ke Ždírci nad Doubravou až po Vojnův Městec překrývá Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy (od 30. července 1970) se sídlem ve Žďáru nad Sázavou a regionálním pracovištěm v Havlíčkově Brodě.
Typem georeliéfu členitá vrchovina je tvořená hlubinnými vyvřelinami železnohorského plutonu (výrazný je skutečsko-nasavrcký masiv), ve vápencích prvohorního útvaru (silur) chrudimského staršího paleozoika kolem Prachovic a Vápenného Podola se vytvořily tvary tropického krasu, jihovýchod oblasti (Hlinsko a okolí) je tvořen horninami hlinského proterozoika a paleozoika (hlinská zóna), sníženina (Kameničky, Herálec až Svratka) horninami svrateckého krystalinika s ostrůvky křídy (česká křídová pánev).
Sečská vrchovina představuje jádro Železných hor s výjimečnou bohatostí a rozmanitostí přírodních jevů a s unikátní geologickou historií. Značnou část Sečské vrchoviny překrývá od roku 2012 Národní geopark Železné hory.
Horopisem (orografie) směrem na jihovýchod vrchovina v nadmořských výškách stoupá, střední výška činí 520,8 m, střední sklon 3° 56", k severovýchodu je ukloněna na povrchu tzv. železnohorské klínové kry. Nejníže je situována řeka Chrudimka v úrovni hladiny zhruba 275 m n. m. na katastrálním území Slatiňany. Nejvyšších nadmořských výšek dosahuje na jihozápadě a jihovýchodě. Na jihozápadě vrcholí v katastrálním území obce Slavíkov v Kraji Vysočina vrchem Vestec (668 m n. m.), nejvyšším bodem v Chráněné krajinné oblasti Železné hory.
Nejvyšší bod Sečské vrchoviny v geomorfologickém okrsku Kameničská vrchovina, současně nejvyšší v Železných horách, leží na katastrálním území obce Svratouch v Pardubickém kraji na vrcholu se zeměpisným názvem „U oběšeného" (737,4 m n. m.).[3]
Geografie
V geografii Česka tvoří Sečská vrchovina jádro Železných hor, v jihovýchodní části jejich celku označovaném obecně jako pohoří.[4] Horopisně je členitá vrchovina situována od nejnižší polohy u řeky Chrudimky nedaleko mostu knížete Auersperga ve Slatiňanech (275 m n. m.) až k vrcholu U oběšeného (737,4 m n. m.) severozápadně nad Svratouchem.
V hrubých obrysech lze krajinnou oblast vymezit od nejsevernějšího bodu v lokalitě Pod Hůrou na katastru města Chrudim okraji katastrů obcí Slatiňany, Vrbatův Kostelec, Skuteč, Proseč, Rychnov, Pustá Kamenice, Krouna, Svratouch, Svratka, Herálec, Vortová, Vojnův Městec, Ždírec nad Doubravou, Třemošnice, Míčov-Sušice, Rabštejnská Lhota a opět Chrudim.
Geomorfologie a přírodní poměry
Geomorfologie řadí Sečskou vrchovinu mezi geomorfologické podcelky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka.[1] V seznamu geomorfologických jednotek je označena čtyřmístným indexem „IIC-3B", obecně se stejnou stavbou zemské kůry (morfostrukturou), vývojem povrchových tvarů zemského povrchu (georeliéfu) a geomorfologické historie jako geomorfologický celek (Železné hory), svým tvarem a vývojem oblast více stejnorodá (homogennější).[5]
Skladebné části tvoří čtyři geomorfologické okrsky:
- Kameničská vrchovina (index IIC-3B-1), 393,33 km²
- Skutečská pahorkatina (index IIC-3B-2), 140,61 km²
- Stružinecká pahorkatina (index IIC-3B-3), 50,17 km²
- Podhradská kotlina (index IIC-3B-4), 18,50 km²
Centrální část geomorfologického podcelku tvoří horopisně nejvyšší Kameničská vrchovina, okraje v nižších nadmořských výškách pahorkatiny (Skutečská na severovýchodě a Stružinecká na jihovýchodním okraji, někdy také v souvislosti s pohořím uváděné za podhůří Železných hor). Pásmo vrcholů na jihozápadě je označováno za železnohorský hřbet nad zlomem tektonického původu v linii Ždírec nad Doubravou - Třemošnice (a dále pokračující k Týnci nad Labem). Vysoký terénní val, v některých místech blížící se 300 m výšky,[3] je nad Třemošnicí přerušen sníženinou s názvem Podhradská kotlina.
Na severozápadě, zhruba na spojnici mezi obcemi Třemošnice, Prachovice a Slatiňany (obce v okrese Chrudim), sousedí s Chvaletickou pahorkatinou (index IIC-3A), která je rozlohou menším a horopisem nižším geomorfologickým podcelkem Železných hor.
Geologie
Geologickou stavbou je území členité vrchoviny složité. Významné jsou hlubinné vyvřeliny železnohorského plutonu (magmatické horniny), zejména v Kameničské vrchovině a Skutečské pahorkatině, výrazný je žulový masiv v oblasti Nasavrky, Skuteč, Hlinsko, Trhová Kamenice se stářím 300 - 360 miliónů let (prvohory, období karbonu).[6] Kolem Prachovic a Vápenného Podola byly objeveny krasové jevy (Páterova a Podolská jeskyně) v důsledku těžby vápence (prvohory, období siluru). Mezi Sečí a Liboměřicemi se vyskytuje granit, granodiorit a tonalit, mezi Rabštejnem a Slatiňany například křemenec.[7]
Ve Skutečské pahorkatině jsou výrazné biotitické žuly s červeným zabarvením u Žumberka, v průběhu 19. a 20. století se kámen dobýval povrchovým způsobem v mnoha kamenolomech kolem Skutče, Leštinky a Prosetína, dnes jsou činné jen některé, značná část je zatopená spodní vodou. V oblasti je množství geologicky významných lokalit. Tzv. žulorula, hornina na přechodu mezi granitem a rulou, se vyskytuje ve Stružinecké pahorkatině, v Podhradské kotlině pískovce a slepence kolem Kraskova, včetně červeně zabarvených sedimentů. Podél vodních toků se nachází písek a štěrk nivního sedimentu.
Vodstvo
Vodstvo z převážně většiny náleží do povodí řeky Chrudimky, z okrajové části jihozápadního tzv. železnohorského hřbetu stékají vodoteče do řeky Doubravy, plochou malé území v katastru Svratouchu je součástí povodí Svratky.
Nejvýznamnější řekou je Chrudimka tvořící hydrogeografickou osu krajinné oblasti, v centrální části s hlubokými údolími (Krkanka, Strádovské Peklo). Pramení v nejvýchodnější části vrchoviny, v rozsáhlém prameništi nad Kameničkami. Nejvydatnější zdrojnicí je tzv. Filipovský pramen na rozhraní katastrů Krouna a Svratouch, severozápadně od vrcholu U oběšeného (737,4 m n. m.).[8]
Pod vrcholem, v lokalitě s přírodní památkou „U Tučkovy hájenky" se nachází prameniště významné řeky Krounky, jejíž koryto na úbočí vrcholu ve směru ke Krouně tvoří současně rozhraní se sousedními Žďárskými vrchy. Na okraji Skutečské pahorkatiny protéká Krounka hlubokým údolím s názvem Šilinkův důl, typem soutěsky v části přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky.
Odkazy
Reference
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Sečská vrchovina, s. 394.
- ↑ a b Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Geomorfologie: Přírodní poměry [online]. [cit. 2017-06-10]. Aplikace MapoMat - mapový podklad Český úřad zeměměřičský a katastrální. Dostupné online.
- ↑ a b BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIC-3B Sečská vrchovina, s. 82–84.
- ↑ Seznam.cz. Železné hory. Pohoří [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-13]. Na jihovýchodě jsou v obrysu rozdílné územím zobrazovaným v mapě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (geomorfologické jednotky). Dostupné online.
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Regionální členění georeliéfu, s. 18, 22.
- ↑ Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Průvodce geologií Železných hor. Hlubinné vyvřeliny (plutonity). 1. vyd. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2014. ISBN 978-80-87457-96-2. Tiskovina - projekt podpořil Evropský fond pro regionální rozvoj, Operační program životní prostředí.
- ↑ Geologická mapa: přibližně oblast Sečské vrchoviny [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné online.
- ↑ CENIA. Geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-08-26]. Dostupné online.
Literatura
- BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIC-3B Sečská vrchovina, s. 82–84.
- DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.