Chvaletická pahorkatina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chvaletická pahorkatina
Hřbet zemské klínové kry stoupá od řeky Labe k vrcholu Krkanka ve Chvaletické pahorkatině, georeliéfem členité a v rozsahu 198 až 568 m n. m. tvořící geomorfologický podcelek

Nejvyšší bod 567,8 m n. m. (Krkanka)
Rozloha 159,16 km²
Střední výška 300,2 m n. m.
Poznámka nejsevernější součást geomorfologické podsoustavy Českomoravská vrchovina

Nadřazená jednotka Železné hory
Sousední
jednotky
Čáslavská kotlina
Chlumecká tabule
Chrudimská tabule
Pardubická kotlina
Sečská vrchovina
Podřazené
jednotky
v systémovém regionálním členění georeliéfu Česka se nedělí

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Chvaletická pahorkatina (přibližně označená písmenem A) v rámci Železných hor
Chvaletická pahorkatina (přibližně označená písmenem A) v rámci Železných hor
Horniny břidlice, droba, granit, pararula, pískovec, slepenec a další
Povodí Doubrava, Labe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IIC-3A

Chvaletická pahorkatina je krajinná oblast (horopisná jednotka) a geomorfologický podcelek o rozloze 159,16 km2 v severozápadní části Železných hor, součást Českomoravské vrchoviny v regionálním členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) Česka.[1] Leží z hlediska administrativně správního většinou své rozlohy v Pardubickém kraji a úzkou částí na jihozápadě až severozápadě ve Středočeském kraji.[2]

Krajinná oblast má protáhlý tvar úzkého trojúhelníku, orientovaného severozápad – jihovýchod, na linii mezi městem Týnec nad Labem a obcí Rabštejnská Lhota v délce přibližně 35 km, v nejširším místě severovýchod – jihozápad zhruba 8 km mezi městem Heřmanův Městec a obcí Lipovec.

Typem georeliéfu členitá pahorkatina v nadmořských výškách přibližně 198–568 m, se střední výškou 300,2 m a středním sklonem 2°54’, tvořená chvaletickým žulovým masivem,[3] stářím 480 miliónů let patří k nejstarším v Českém masivu, také s horninami železnohorského proterozoika (břidlice, droba, fylit, svor) a hlubinnými vyvřelinami (gabra),[4] s výrazným skalním výstupem na pravém břehu řeky Labe (Týnec nad Labem).

Na vymezených lokalitách je zvláště chráněným územím, okrajová plocha územního výběžku zhruba mezi částmi obcí Licoměřice a Lhůty je od roku 1991 součástí Chráněné krajinné oblasti Železné hory.[2] Značnou část od Chvaletic směrem k jihovýchodu překrývá od roku 2012 území Národního geoparku Železné hory.

Horopisem (orografie) směrem k severozápadu a severovýchodu se postupně snižuje. Nejníže je situovaná hladina evropské řeky Labe v nadmořské výšce 198 m na katastrálním území Týnec nad Labem ve Středočeském kraji. Nejvyšších nadmořských výšek dosahuje na jihovýchodě v územním výběžku s lokalitou „Stráně“ na železnohorském hřbetu přerušeném Lovětínskou roklí (rozhraní s Podhradskou kotlinou).

Mezi nejvyšší body náleží zaměřený trigonometrický bod (č. 16 triangulačního listu 2308)[5] v rámci České státní trigonometrické sítě na vrcholu kamenité kupy s názvem „Zbyslavec“, označený žulovým terénním patníkem s nivelací 556,8 m n. m. a vrchol se zeměpisným názvem Krkanka (567,8 m n. m.)[3] na katastrálním území Zbyslavec v okrese Chrudim náležejícím do Pardubického kraje.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

geografii Česka tvoří Chvaletická pahorkatina nejsevernější výběžek Českomoravské vrchoviny ve tvaru klínu se špičkou ve Východočeské tabuli. Mezi Chvaleticemi a Týncem nad Labem jej prolamuje řeka Labe, na jeho pravém břehu doznívá pahorkatina na malé ploše ve směru k obci Bělušice s vyvýšeninou Zádušní les (trigonometrický bod s nivelizací 259,4 m n. m.).[6]

Nejvýraznější je oblast Chvaletické pahorkatiny od jihozápadu, na části tzv. železnohorského hřbetu, přibližně od vrcholu Skála (489,7 m n. m.) v katastru Licoměřice k nejvyššímu bodu na vrcholu Krkanka (567,8 m n. m.) v Chráněné krajinné oblasti Železné hory.

Krajinnou oblast lze přibližně vymezit obcemi (místy) po jejím obvodu (bez územních výstupků) od nejsevernějšího bodu u rybniční soustavy na rozhraní katastrů Bělušice a Krakovany v jihovýchodním směru: Chvaletice (železniční zastávka, trať 010), Zdechovice (rybník Pazderna), Spytovice, Jankovice, Brloh, Poběžovice u Přelouče, Chrtníky, Choltice, Svinčany, Heřmanův Městec (lokalita Přibylov), Morašice, Rabštejnská Lhota (Markovický potok), Čejkovice, Janovice, Holičky (lokalita Dolany), Úherčice, Míčov-Sušice (část Sušice), Zbyslavec, Rudov, Třemošnice (lokalita Chrouští), Lhůty, Žlebské Chvalovice, Podhořany u Ronova, Semtěš, Brambory, Horušice, Bernardov, Týnec nad Labem (řeka Labe, zdymadlo - Lžovice - lesní lokalita Na borkách) a opět rybníky u obce Bělušice.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Zeměpisné jméno (oronymum) je odvozeno od Chvaletic, ležících v polohách 210 - 310 m n. m. na rozhraní Chvaletické pahorkatiny a Pardubické kotliny při řece Labi, města známého zejména tepelnou elektrárnou ze 70. let 20. století a předtím rozsáhlým lomem s těžbou a výrobou pyritového koncentrátu.[7]

Geomorfologie a přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologie řadí Chvaletickou pahorkatinu mezi geomorfologické podcelky v rámci regionálního členění georeliéfu provedeného systémově pro celé území Česka.[1] V seznamu geomorfologických jednotek je označena čtyřmístným indexem „IIC-3A" a v geomorfologickém členění celé České republiky[3] se dále nedělí. Geomorfologicky (morfostrukturou a historií) je obecně provázána s geomorfologickým celkem Železné hory.

Přibližně v rozsahu dnes Chvaletické pahorkatiny zmiňuje Zbraslavská kronika pod latinským názvem „Montes ferrei“ (česky: Hory železné) celou oblast Železných hor, zhruba v místech mezi řekou Labe a Lovětínskou roklí u Lichnice.[8] K rozsáhlejšímu vymezení Železných hor přispěl v 19. století geologický výzkum a mapování území, práce vedl a publikoval český přírodovědec Jan Krejčí (1825 – 1887), pro zkoumané území použil původně historický název „Železné hory“. Průzkum byl prováděn k linii Ždírec nad Doubravou - Hlinsko - Skuteč, dnes „nově zahrnuté území" představuje velkou část Sečské vrchoviny.

Sečská vrchovina (index IIC-3B), rozlohou větší a horopisem vyšší geomorfologickým podcelek Železných hor, sousedí s Chvaletickou pahorkatinou přibližně v linii Rabštejnská Lhota (Markovický potok) – ČejkoviceJanoviceHoličky (lokalita Dolany) – ÚherčiceMíčov-Sušice (část Sušice) – ZbyslavecRudovTřemošnice (lokalita Chrouští).

Sousední geomorfologické podcelky (všechny náleží do geomorfologické soustavy Česká tabule) dále tvoří: na severu Chlumecká tabule (oblast u Týnce nad Labem), na severovýchodě Pardubická kotlina (Krakovany – Chvaletice) a Chrudimská tabule (Chvaletice – Rabštejnská Lhota), od jihozápadu Čáslavská kotlina mezi Třemošnicí a Týncem nad Labem. Nejvýraznější výškový rozdíl vytváří pahorkatina na jihozápadním okraji nad přilehlou Čáslavskou kotlinou, v ostatních směrech je klesání až na výjimky pozvolnější[9].

Některé zdroje zmiňují u Chvaletické pahorkatiny dvě rozlohou menší lokality, tzv. „Týneckou část“ vzniklou oddělením severozápadního výběžku pahorkatiny řekou Labe, převážně se zástavbou Týnce nad Labem a „Stráně“ (Podhořanskou část), zahrnující jihozápadní svah nad obcemi Podhořany u Ronova, Semtěš, Brambory a Svobodná Ves,[9] také dílčí (nekodifikované) geomorfologické členění týkající se geomorfologického celku Železné hory:

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologické podloží poměrně úzkého území tvoří horniny (zejména v širším okolí zmíněných sídelních útvarů): jílovec, prachovec, pískovec, slepenec české křídové pánve (Heřmanův Městec), břidlice, droba, pískovec chrudimského staršího paleozoika (Vyžice), břidlice a prachovec míčovského souvrství (Míčov-Sušice), křemenec v pásu chrudimského staršího paleozoika (Morašice - Úherčice - Míčov), v oblasti jihozápadního hřbetu granodiorit a tonalit typu hlubinného magmatitu železnohorského plutonu (nad Žlebskými Chvalovicemi) a pararula typu metamorfitu železnohorského proterozoika v pásu Podhořany u Ronova - Týnec nad Labem. Rozsáhlé plochy tvoří droba - zpevněný sediment chvaletického proterozoika (v pásu Bukovina u Přelouče - Turkovice - Sovolusky - Litošice - Morašice) a granit - hlubinný magmatit chvaletického žulového masivu (oblast ohraničená zhruba Chvaletice - Zdechovice - Semtěš - Bernardov).[10]

Geologické lokality[editovat | editovat zdroj]

Česká geologická služba dokumentuje v oblasti významné geologické lokality:[10]

  • Březinka, uzavřená důlní jáma bývalé těžby uranové rudy (nepřístupná), hlubinné vrty až 620 m v 60. letech 20. století, šachta 194 m propojena s ložiskem Licoměřice (ID 3588), průzkumná těžba ukončena v roce 1970, do roku 1973 pokusné vyluhování uranu chemickou metodou, šachta zakonzervována, ID 3670
  • Chrtníky, činný lom (přístup jen na povolení), dobývací prostor v lokalitě vrchu Mezihoří (297 m n. m.), pravý břeh údolí potoka Struha, valouny a balvany doleritu, též vápence s výskytem fosilní fauny, ID 111
  • Chvaletice (nepřístupný rozsáhlý areál), původně těžba manganové a železné rudy, v letech 19491975 povrchová těžba pyritu (pyritová břidlice), intenzivní zejména v 60. letech 20 století, hluboký několikapatrový lom (zhruba 2 km dlouhý a 700 m široký), mohutné haldy bývalé úpravny manganové rudy, po ukončení těžby povrchový lom využit pro úložiště popílku z elektrárny Chvaletice, ID 3587
  • Lhůty - Rudov - Závratec, rozsáhlá geologická lokalita s názvem „Lichnice - Kaňkovy hory", do Chvaletické pahorkatiny zasahuje území severním okrajem Lovětínské rokle skalními výchozy, sutěmi a kamenným mořem v katastrech uvedených obcí, ID 1601
  • Licoměřice, uzavřená důlní jáma bývalé těžby uranové rudy, s odvalem, v letech 1968 až 1982 hlubinná těžba (až 9 km důlních chodeb), též chemické loužení rudy (celkem získáno 383 tun uranu), sanace Diamo, státní podnik (nepřístupná lokalita), ID 3588
  • Litošice, skalní výchozy a meandry vodního toku (tzv. antecedentní údolí, eroze), litošický slepenec s výskytem valounů, magmatické horniny (tzv. sovoluské vulkanické centrum), ID 3589
  • Litošice - Vlčí skála (lokalita též uváděna Semtěš - Vlčí skála), skalní výchozy žuly chvaletického masivu (proterozikum), mrazové zvětrávání, též skalní útvar uměle upravený na kamenný stůl a sezení související s pověstí o Žižkově stolu, ID 3607
  • Morašice (halda horniny), geovědní historický význam, lokalita s lesním porostem, bývalá těžba tzv. rudného ložiska Chvaletice, vulkanicko sedimentární původ v mořském prostředí, výskyt minerálů (karbonáty a silikáty manganu a železa - rodochrozit a rodonit, též sulfidy železa - pyrit), ID 3665
  • Morašice, bývalý kamenolom (granit) v centrální části chvaletického masivu (proterozoikum), zaniklá výroba dlažebních kostek, lomový kámen využit při regulaci řeky Labe a také např. jako obkladový materiál, ID 3664
  • Nákle, skalní výchozy a hydrogeologické vrty na území tzv. heřmanoměstecké deprese, ID 3600
  • Semtěš - Vápenka, starý jámový lom (zavezený, rekultivovaný), stopy po těžbě horniny a průzkumu na pyrit (50. léta 20. století), jižně od lokality na malém ostrohu patrné zbytky elipsovitého bývalého hradiště Semtěš[11], ID 3608
  • Seník, skalní výchozy (kambrium) tzv. senického souvrství, ID 3624
  • Týnec nad Labem, upravený a zarostlý břeh nad řekou Labe, přirozené výchozy křídových sedimentů (svrchní cenoman) s výskytem gastropodové fauny, podloží pararuly kutnohorského krystalinika, ID 88
  • Zdechovice - lokalita „Obří postele", rozsáhlé území s balvany, kamenným stádem a skalkami, tzv. chvaletická žula vymodelována mrazovým zvětráváním do oblých kamenů (vzhledem připomínající polštáře a peřiny - odtud název lokality), ID 3663

Vegetace[editovat | editovat zdroj]

Chvaletickou pahorkatinu pokrývají lesní porosty převážně smrkové a smíšené, nejrozsáhlejší lesní masiv leží v oblasti železnohorského hřbetu (Bernardov - Podhořany u Ronova), také mezi Heřmanovým Městcem a Žlebskými Chvalovicemi. Mezi obcemi mozaika zemědělsky obdělávaných polí a luk. Rozsáhlejší polnosti se nacházejí v okolí Heřmanova Městce a v severozápadním části mezi Chvaleticemi a Týncem nad Labem.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Vodstvo náleží do povodí evropské řeky Labe. Nejvýznamnější řeka protéká pahorkatinou v poměrně krátkém úseku asi tří kilometrů (Kojice - Týnec nad Labem). Jihozápadní svahy tzv. železnohorského hřbetu odvodňují málo vydatné vodoteče (Bumbálecký potok, Čertovka, Kurvice, Starkočský potok), přítoky řeky Doubravy. Větší část plochy centrální částí pahorkatiny odvodňují potoky Brložský, Bylanka, Červený, Jeníkovický, Mlýnský, Morašický, Podolský, Senický, Struha - též Zlatotok a také Lipoltická svodnice.

Potok Konopka, pramenící u obce Vyžice a jeho přítok Zlatý potok, pramenící v lokalitě „Na bahnech" pod Prachovicemi, napájejí rozsáhlou rybniční soustavu s rybníky Martin, Herout, Houska, Rohlík a další bezejmenné vodní nádrže, také v rekreační oblasti Konopáč (Heřmanův Městec). Krasnický potok, pramenící ve studánce s názvem Litocha,[12] napájí stejnojmenný rybník u stejnojmenné části obce Krasnice. V oblasti pahorkatiny další rybníky, např. Pazderna, Pilský černý (Zdechovice), Křížový (Litošice), Peliský (Sovoluská Lhota), Urbanický (Urbanice), Nečas, Rohlíček (Lipoltice), Chrtnický (Chrtníky), Černovka, Strach (Turkovice).[13]

Výškové body[editovat | editovat zdroj]

Více kopců je vůči svému okolí málo dominantní a nejsou označeny zeměpisným jménem (oronymum). Nejvyšších nadmořských výšek dosahují vrcholy na tzv. železnohorském hřbetu, postupně stoupající od severozápadu k rozhraní se Sečskou vrchovinou.

Železnohorský hřbet na jihozápadním okraji s pásmem vrcholů (v katastru obcí) stoupající nadmořskou výškou nad Podhradskou kotlinu (Týnec nad Labem - Třemošnice):

  • Na vratech 265,3 m (Týnec nad Labem), okrajový bod pahorkatiny nad levým břehem řeky Labe
  • Na hamplech 356,6 (Litošice), trigonometrický bod
  • Zbyslavec 556,8 m (Zbyslavec), trigonometrický bod
  • Krkanka 567,8 m (Zbyslavec), nejvyšší bod Chvaletické pahorkatiny

Další výškové body podle nadmořské výšky:

Národní geopark Železné hory[editovat | editovat zdroj]

Národní geopark Železné hory prezentuje také geologickou historii Chvaletické pahorkatiny. Od roku 2012 překrývá území od rozhraní se Sečskou vrchovinou přibližně po lokalitu s městem Chvaletice. Významné jsou lokality prezentující gegologickou minulost:[14]

  • Starohory (proterozoikum); lokality Týnec nad Labem (skála na břehu řeky Labe s hlubinnými vyvřelinami gabra do starších břidlic s pyritem), Chvaletice (ložiska pyritu), Litošice (tzv. litošický slepenec), Sovolusky (útvary polštářové lávy), Podhořany (na rozhraní se Středolabskou tabulí lokalita představující zdvih Železných hor podél tzv. železnohorského zlomu), Licoměřice (výskyt uranové rudy).
  • Prvohory (paleozoikum); lokality Brloh (bývalý lom se sedimenty dávných moří), Lipoltice (skalní výchozy se sedimenty prvohorního moře), Chrtníky (lom s výchozy křídových sedimentů, těžba diabasu), Horní Raškovice (bývalý lom na křemenec, také pro výrobu mlýnských kamenů).
  • Hlubinné vyvřeliny (plutonity); lokality Chvaletice (červená hrubozrnná žula s výskytem pyritu a žilného křemene), Morašice (v lesní prostoru veliké kameny nazývané „obří postele" z červené žuly se stopami mrazového zvětrávání).

Ochrana přírody a krajiny[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast Železné hory; ve Chvaletické pahorkatině překrývá území s nejvyšším vrcholem Krkanka (567,8 m n. m.), jihozápadní železnohorský hřbet v pohledu z Čáslavské kotliny vyvolává dojem hornatiny

Ochrana přírody a krajiny je ve Chvaletické pahorkatině realizovaná na vymezených lokalitách zvláště chráněného území ve smyslu Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Chráněná krajinná oblast Železné hory[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast Železné hory překrývá od roku 1991 část území Chvaletické pahorkatiny na jihozápadním okraji, v nejvyšších nadmořských výškách železnohorského hřbetu od Podhořan u Ronova po Třemošnici. Zahrnuje lokalitu nad Lovětínskou roklí (Stráně) i nejvyšší vrchol pahorkatiny (Krkanka) a část evropsky významné lokality Lichnice - Kaňkovy hory (kód ÚSOP 2967).[15] Evropská významná lokalita je přibližně v rozsahu původní stejnojmenné národní rezervace vyhlášené v roce 1992 a v letech 2016 - 2017 rozdělené do dvou samostatných ploch, národní přírodní památky Kaňkovy hory vyhlášené v roce 2016 a v roce 2017 zřízené národní přírodní rezervace Lichnice.

Národní přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Národní přírodní rezervace „Lichnice", vyhlášená Ministerstvem životního prostředí ČR dne 2. ledna 2017 (Vyhláška č. 4/2017), zasahuje částečně do Chvaletické pahorkatiny lokalitou „Na vrších" nad Lovětínskou roklí,[16] z větší části leží v Podhradské kotlině a Kameničské vrchovině.

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Choltická obora (kód ÚSOP 1594)[17], lesní porosty parkového charakteru, obora protékaná potokem Struha a s rybniční soustavou (rybníky Červený, Chrtnický a Zrcadlo), navazuje na přírodně krajinářský park z 1. poloviny 19. století u zámku Choltice.

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

  • Skalka u Sovolusk (kód ÚSOP 662)[19], vyvýšenina terénu, tzv. vulkanický suk, částečně odtěžen a odkryt skalní výchoz polštářové lávy (proterozoikum), porost tvořený teplomilnou dubohabřinou.

Přírodní park[editovat | editovat zdroj]

Přírodní park Heřmanův Městec, vyhlášen v roce 1996 na rozloze 341 ha v katastrech Heřmanův MěstecChotěnice, Kostelec u Heřmanova MěstceÚherčice, tvoří jej části označené jako lesopark Palác, zámecký park s arboretem a bažantnice. Parkem prochází rozhraní Chvaletické pahorkatiny a Heřmanoměstecké tabule (součást geomorfologického podcelku Chrudimská tabule).

Kulturní krajina[editovat | editovat zdroj]

Kulturní krajina souvisí s příchodem člověka do původně přírodní oblasti s cílem její kolonizace za účelem využití přírodních zdrojů nebo získání pozemků pro vybudování sídelní lokality. Pravděpodobně nejpřístupnější část, dnes Chvaletické pahorktiny, s řekou Labe byla v oblasti Týnce nad Labem. Vodní tok vytvořil příhodné podmínky pro osídlení na vyvýšeninách nad ním. Archeologické nálezy (Lžovice) svědčí o osídlení lidem lužické a knovízské kultury v době bronzové.[20] Nad pravým břehem Labe se na skalním výběžku nachází pozůstatky hradiště zvaného „Kolo" pocházející zřejmě z halštatského období.[21]

V lokalitě dnešní obce Kojice, na levém břehu Labe, dosvědčují archeologické nálezy existenci osady rybářů, sběračů divoce rostoucích plodů a lovců zvěře asi v 10. století př. n. l., v okolí dnešních Chvaletic v 5. až 3. století př. n. l., podle nálezů kamenných nástrojů zde pobývali lidé zabývající se zemědělstvím.

Slované přichází v 5. století a postupně je osídlena oblast podél Labe, zajišťující možnost přepravy zboží po řece. Obchodní spojení bylo realizováno také tzv. Trstenickou stezkou, strážní tvrz na její ochranu byla vybudována v Kojicích, kde se obchodní cesta dělila na větev pokračující do Prahy a směrem na Vinařice a Čáslav. Z období slovanského osídlení pochází v Týnci nad Labem například tvrz zvaná „Hrad", městečko uváděné jako „Taynecz" bylo také panstvím (též vlastník Vilém II. z Pernštejna), od roku 1600 královským komorním městem (rozhodnutí Rudolf II).[22]

V roce 1142 byl založen klášter Sedlec, nejstarší cisterciácké opatství v Království českém, v jehož majetku byla také ves Telčice na levém břehu Labe, od roku 1720 osada v zástavbě dnes města Chvaletice, o němž se objevuje v roce 1393 poprvé písemná zmínka. V roce 1436 byly vesnice připojeny k panství Zdechovice (v roce 1515 vlastník Zdeněk Lev z Rožmitálu).[23] Ještě v 19. století byly obce výrazně zemědělského charakteru, pahorkatina nezaručovala velkou produkci plodin, zemědělství patřilo mezi zaostalejší v Evropě. Po řece Labi se též splavovalo dříví pomocí vorů (do roku 1902), přepravovalo se také dřevěné uhlí a jiné zboží (od roku 1901 postupně budována labská vodní cesta).

Významnou změnu znamenala stavba železnice propojující Prahu s již existující Severní dráhou císaře Ferdinanda vedenou z Vídně a v roce 1841 zprovozněnou do Olomouce. Železnici, také v úseku dnes nesoucím označení SŽDC jako železniční trať 010, projektoval český stavitel Jan Perner (1815 - 1845). Trasa železnice z Pardubic do Kojic byla směrována ve vhodných výškových poměrech podél Labe mimo záplavové území. V železničním úseku Záboří nad Labem - Týnec nad Labem - Kojice je vedena z větší části Chvaletickou pahorkatinou, zde odtěžena hornina a částečně upraveno i koryto řeky Labe, dne 20. srpna 1845 projel úsekem první vlak.[23]

Osídlování jihovýchodní části Chvaletické pahorkatiny souvisí s vnitřní kolonizací Železných hor, od 12. století se na ni podílely klášter Řádu svatého Benedikta ve Vilémově (Kutnohorská plošina) a Podlažický klášter (Chrudimská tabule). Na kolonizaci krajiny měl vliv například i Heřman z Lichtenburku (Lichnice), možný zakladatel Heřmanova Městce, dalším pravděpodobným zakladatelem Heřman z Mrtic, v souvislosti s jeho majetkem pochází z roku 1325 písemná zpráva o tzv. nehrazeném městečku. Středisko obchodu z Heřmanova Městce učinila také Trstenická stezka procházející městem a spojující Čechy a Moravu. K rozvoji sídelního útvaru přispěl i rod Kinských, od roku 1828 bylo město součástí jejich panství.[24]

Na území Heřmanova Městce je více významných kulturních památek, např. v barokním slohu postavený v letech 1756 až 1761 kostel svatého Bartoloměje, od roku 1989 je centrum města vyhlášeno památkovou zónou. Spojení s krajinou vyjadřuje i znak (v modrém štítě zelené lekno)[25] a vlajka Heřmanova Městce, také poměrně rozsáhlý stejnojmenný přírodní park. Město je sídlem Společnosti přátel Železných hor, spolku[26] s výzkumnou, propagační a environmentální výchovnou činností v oblasti ochrany přírody a krajiny, zejména v oblasti Železných hor.

Na jihozápadě Chvaletické pahorkatiny byly sídelní lokality budovány především na úpatí železnohorského (též chvaletického) hřbetu, např. Žlebské Chvalovice, Lipovec, Podhořany u Ronova, Semtěš a další.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

V 18. století v Týnci nad Labem zpracovávala vlnu manufaktura, v roce 1786 založena koželužna, v roce 1864 založena strojírenská firma.[22] V katastru Zdechovice byla těžena železná ruda již v době před tzv. Třicetiletou válkou, poté těžba ustala a koncem 18. století pokračovalo dolování horniny v oblasti Chvaletic bez potřebné techniky. V 50. letech 19. století se vytěžená ruda odvážela ke zpracování do železáren Hedvikov (Třemošnice), vzniklých v roce 1816 (zakladatel Jan Josef Zvěřina).

Soustavnou těžbu horniny v prostoru důlního pole nazvaného „Karel" a „Naděje" po roce 1886 zahájila „Česká montanní společnost" z Jáchymova, vybavená potřebnými technologiemi. Ložiska manganových rud a pyritu tvořila pásmo v délce zhruba 12 km (Chvaletice - Zdechovice - Morašice - Sovolusky). Od roku 1909 přešla těžba na Pražskou železářskou společnost, rudné pole tvořilo více jak dvacet povrchových částí a čtyři podzemní šachty. Hornina se vozila koňskými povozy do železniční stanice Řečany nad Labem s nákladním kolejištěm, z něho v roce 1944 zahájena stavba železniční vlečky do prostoru rudných dolů.[23]

Koncem roku 1945 byla těžařská společnost znárodněna, dobývání rud převzaly Středočeské uhelné a železnorudné doly a v roce 1949 vznikl samostatný národní podnik Manganové a kyzové závody Chvaletice. Od roku 1950 dochází k zintenzivnění těžby, postavena je „Hornická čvrť", sídelní lokalita pro zaměstnance. Těžený pyrit se až do roku 1975 stal také surovinou pro výrobu kyseliny sírové z tzv. pyritového koncentrátu.

Těžbou došlo k devastaci krajiny přibližně o rozloze 5 km2, v souvislosti byla provedena demolice části původní zástavby a přesídlení obyvatel do nových sídelních lokalit (Telčice, Bernardov). Budování nové infrastruktury nedostačovalo potřebám města, nově se realizovala svépomocí a tzv. brigádami obyvatel nové sídelní lokality.

Po zastavení těžby rud postavena na severovýchodním rozhraní Chvaletické pahorkatiny a Pardubické kotliny tepelná elektrárna Chvaletice, v letech 19771978 postupně zapojeny do provozu čtyři bloky o výkonu 200 MW. K dopravě uhlí pro elektrárnu vybudována labská vodní cesta (Ústí nad Labem - Chvaletice), také moderní zdymadlo v Týnci nad Labem a ve Chvaleticích přístav pro nákladní vlečné čluny s technologií překladiště. Pro složiště elektrárenského popílku využit bývalý rozsáhlý lom na těžbu pyritu.[27] Součástí lomu bylo také skladiště trhavin[28] v podzemí, jižně od něho se nachází kamenolomy.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Turistická informační centra Heřmanův Městec, Třemošnice, Týnec nad Labem,[29] Zdechovice, na turistických mapách v měřítku 1:50 000 v edici Klubu českých turistů na dvou mapových listech:

  • Železné hory, mapový list č. 45 - jihovýchodní část po linii Horušice - Krasnice - Brloh.[30]
  • Kolínsko a Kutnohorsko, mapový list č. 42 - severozápadní část.[31]

Turistické trasy[editovat | editovat zdroj]

Turistické trasy značené Klubem českých turistů (též na turistické mapě on-line)[32] s úseky ve Chvaletické pahorkatině v abecedním řazení a uvedení některých zajímavostí dostupných na trase nebo v jejím okolí.

červená turistická značka Červeně značené:

  • Heřmanův Městec - Choltice; Heřmanův Městec (turistické informační centrum, kostel sv. Bartoloměje), NS Raškovickými lomy (geologické lokality Návesní skála, Bezedná jáma a Vysoká skála), rozhledna Barborka, Svojšice (zřícenina tvrze), přírodní rezervace Choltická obora, Choltice (barokní zámek - vlastivědné muzeum).
  • Rudov - Žlebské Chvalovice; v CHKO Železné hory, přechod železnohorského hřbetu s vrcholem Krkanka (567,8 m n. m., nejvyšší ve Chvaletické pahorkatině).

modrá turistická značka Modře značené:

  • Bernardov - Chvaletice; přechod chvaletického hřbetu v nižších polohách pod vrcholem Oklika (307,5 m n. m.), Chvaletice (pseudorenesanční evangelický kostel z roku 1882 v sídelní lokalitě Hornická čvrť).
  • Heřmanův Městec - Vápenný Podol (pouze část do lokality Kamenatka pod vrchol U kalicha 441,8 m n. m.); lesní lokalitou do oblasti silurských vápenců s rozsáhlými lomy v Kameničské vrchovině.
  • Licoměřice - Krkanka (rozc.); Licoměřice (vyhlídka do Čáslavské kotliny, památník obětem II. světové války), prameniště Mlýnského potoka pod tvrzištěm Stoupec, archeologická lokalita (zemljanky a památník partyzánské brigády Mistr Jan Hus), prameniště Starkočského potoka a Kurvice, pokračování červeně značenou směr Krkanka (567,8 m n. m., nejvyšší vrchol Chvaletické pahorkatiny).
  • Semtěš - Sovoluská Lhota; Semtěš (středověká tvrz s vyhlídkou, bývalé hradiště, geologická lokalita), Sovoluská Lhota (rybník Peliský a Jiříkova studánka).
  • Týnec nad Labem (Masarykovo náměstí - přírodní rezervace Týnecké mokřiny); středověká tvrz Hrad, hradiště Kolo (náznak osídlení Kelty).[21]
  • Zdechovice (rybník Pazderna - skalní útvar Obří postele); Zdechovice (turistické informační centrum, zámek), podél Červeného potoka k jeho prameništi v rozsáhlé geologické lokalitě se skalními výchozy (skalní útvary Petrova šlápota a tzv. obří polštáře a peřiny geologické lokality Obří postele).

zelená turistická značka Zeleně značené:

  • Čejkovice - Heřmanův Městec; krajinou na rozhraní Chvaletické pahorkatiny a Chrudimské tabule, nedaleko Rozpakovská dolina s Citkovským potokem, nad ním bývalé hradiště Rozpakov, přírodní park Heřmanův Městec, kaple sv. Kříže (Heřmanův Městec).
  • Heřmanův Městec - Sušice (část obce Míčov - Sušice); Heřmanův Městec (zámek - neveřejný, kaple sv. Jiří, rekreační areál Konopáč, rozsáhlá rybniční soustava), podél potoka Konopka a nad jeho přítokem (Zlatý potok) pahorkatinou ve stoupání nad Podhradskou kotlinu, Sušice (prameniště Jeníkovského potoka).
  • Morašice - Seník; severovýchodním okrajem pahorkatiny, soutěska podél Krasnického potoka (Krasnická rokle, skalní výchozy - geologická lokalita tzv. senického souvrství), prameniště Kozašického potoka, studánka U tažných ptáků, Seník (Senický potok, rybník, mlýn).
  • Semtěš - lesní lokalita pod vrcholem Na vratech (265,3 m n. m.); trasa vedená v oblasti chvaletického hřbetu (též železnohorského) v lokalitě Stráně nad tzv. železnohorským zlomem, vrcholy Vlčí skála (324,5 m n. m.), Velká ruda (325,7 m n. m.), geologická lokalita Obří postele, skalní výchoz (gabro), sestup do Bernardova a podél chvaletického hřbetu pod vrchol Na vratech.
  • Týnec nad Labem (Lžovice - Vinařice); Lžovice (osídlení již ve 12. století př. n. l.)[33], turistické informační centrum, železniční stanice, Vinařice - přírodní vyhlídka).

žlutá turistická značka Žlutě značené:

  • Chvaletice - Zdechovice; Chvaletice (železniční stanice trať 010, Hornická čvrť - evangelický kostel), lesní lokalita U červené struhy (geologická lokalita, skalní útvar Petrova šlápota), Zdechovice (turistické informační centrum, zámek).
  • Konopáč - Semtěš; přechod centrální částí pahorkatiny (lesy, louky, rybníky), pod významným výškovým bodem Černá skála (413,1 m n. m.), letiště Podhořany, Bumbalecký potok, Semtěš (přírodní vyhlídka, též tvrz s vyhlídkou).
  • Svojšice - skalní útvar Obří postele; centrální částí pahorkatiny, Svojšice (tvrz), přírodní památka Rybník Moře, Peliský rybník, Krasnice (památník padlých partyzánů, rybník), studánka Litocha (Litošice), obora Morašice, pahorek U Bláta (288,7 m n. m.), geologická lokalita Obří postele.
  • Týnec nad Labem (Masarykovo náměstí - lesní lokalita Na borkách); v tzv. Týnecké části na rozhraní s Chlumeckou tabulí.

Rozhledny[editovat | editovat zdroj]

Střediska sportu a rekreace[editovat | editovat zdroj]

  • Letiště Podhořany, přístup: sídelní lokalita Nový Dvůr
  • Rekreační areál Konopáč, přístup: Heřmanův Městec

Dopravní cesty[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Pozemní komunikace nižších tříd navazují v oblasti Chvaletické pahorkatiny na silnice I. a II. třídy.[34]

Silnice I. třídy:

Silnice II. třídy:

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Železniční cestu celostátní dráhy prezentuje železniční trať 010 (Praha, Kolín - Česká Třebová), v úseku Týnec nad Labem - Kojice - Chvaletice vedená po levém břehu Labe (při výstavbě tzv. přeložky původní trasy vyhloubeny dva hluboké zářezy v terénu pahorkatiny, provoz na nové dvoukolejné trati zahájen v roce 1956).[35]

Regionální dráha odbočuje v železniční stanici Přelouč z tzv. prvního železničního koridoru na železniční trať 015 (Přelouč - Heřmanův Městec - Prachovice) a Chvaletickou pahorkatinou je vedena v železničních úsecích Choltice - Jeníkovice - Heřmanův Městec - Kostelec u Heřmanova Městce, až přibližně 400 m za odbočku[2] železniční vlečky do objektu Správy státních hmotných rezerv ČR.

Vodní cesta[editovat | editovat zdroj]

Vodní cesta vytyčena na evropské řece Labe, splavné od ústí řeky do Severního moře v celkové délce asi 950 km do Přelouče (v přípravě až do Pardubic). Labská vodní cesta ve Chvaletické pahorkatině v úseku Týnec nad Labem (zdymadlo, v Česku říční km 94,5) - Kojice (cca v říčním km 97,5). [36] V důsledku přepravy uhlí pro tepelnou elektrárnu byl vybudován přístav Chvaletice.

Letiště[editovat | editovat zdroj]

V katastru obce Podhořany u Ronova vnitrostátní veřejné letiště (ICAO: LKPN)[37] se sportovním zaměřením, provoz zajišťuje Východočeský aeroklub Pardubice.[38]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Chvaletická pahorkatina, s. 183. 
  2. a b c Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní poměry / Geomorfologie: Geomorfologické podcelky [online]. [cit. 2017-06-13]. Aplikace MapoMat, podkladová mapa Český úřad zeměměřičský a katastrální. Dostupné online. 
  3. a b c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Heslo Chvaletická pahorkatina, s. 82. Vydáno s podporou Akademie věd České republiky. 
  4. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Průvodce geologií Železných hor. Starohory (proterozoikum). 1. vyd. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2014. ISBN 978-80-87457-96-2. Tiskovina: podpořil Evropský fond pro regionální rozvoj - Operační program životní prostředí. 
  5. Český úřad zeměměřický a katastrální. Bodová pole: „Zbyslavec" (TB 16) a okolí s vrcholem Krkanka [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  6. Český úřad zeměměřický a katastrální. Bodová pole: Zádušní les (TB 22, TL 2311) [online]. [cit. 2017-06-14]. Dostupné online. 
  7. Město Chvaletice [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné online. 
  8. VODIČKA, Jindřich. Železné hory očima geologa. Sborník prací č. 5. 1. vyd. Litomyšl: Invence, 1997. 68 s. ISBN 80-902052-5-9. Vydání pro Společnost přátel Železných hor, Nasavrky. 
  9. a b Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)
  10. a b Česká geologická služba. Geologická mapa: přibližně Chvaletická pahorkatina [online]. [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. 
  11. Turistická mapa: bývalé hradiště Semtěš [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  12. Seznam.cz. Turistická mapa: studánka Litocha [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-15]. Dostupné online. 
  13. Český úřad zeměměřický a katastrální. Základní mapa ČR: Týnec nad Labem - Heřmanův Městec [online]. [cit. 2017-06-15]. Přibližně oblast Chvaletické pahorkatiny. Dostupné online. 
  14. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Průvodce geologií Železných hor. 1. vyd. [s.l.]: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, 2014. ISBN 978-80-87457-96-2. Tiskovina - vydání s podporou Evropského fondu regionálního rozvoje, Operační program životní prostředí. 
  15. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Evropsky významná lokalita: Lichnice - Kaňkovy hory [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  16. Národní přírodní rezervace Lichnice: grafické znázornění chráněného území [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  17. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní rezervace Choltická obora [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  18. Agentura ochrany přírody a krajiny Česká republika. Přírodní památka Rybník Moře [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  19. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Přírodní památka Skalka u Sovolusk [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  20. MAROUNEK, Jiří. Archeologická lokalita: Lžovice [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  21. a b MAROUNEK, Jiří. Týnec nad Labem: hradiště Kolo [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  22. a b Týnec nad Labem: Historie města [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  23. a b c Město Chvaletice: Historie [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  24. Heřmanův Městec: Historie [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  25. Registr komunálních symbolů: Heřmanův Městec [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  26. Společnost přátel Železných hor, zapsaný spolek [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  27. Historie těžby pyritu a provozu elektrárny v článku věnovaném zdejším vlečkám
  28. Článek o skladišti trhavin ve Chvaleticích na ŽelPage
  29. Turistické informační centrum. Týnec nad Labem [online]. [cit. 2017-06-19]. Dostupné online. 
  30. Klub českých turistů. Turistická mapa: Železné hory. Praha: Trasa 
  31. Klub českých turistů. Turistická mapa: Kolínsko a Kutnohorsko. Praha: Trasa 
  32. Seznam.cz. Turistická mapa: Chvaletická pahorkatina [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-17]. Přibližná oblast - turistické trasy v přiblížení. Dostupné online. 
  33. Týnec nad Labem: Lžovice [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  34. Ředitelství silnic a dálnic České republiky. Silniční a dálniční síť České republiky [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  35. Zdeněk Hudec - Atlas drah České republiky 2006-2007 (Malkus, 2006)
  36. Turistická mapa: Týnec nad Labem - řeka Labe [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  37. Turistická mapa: Letiště Podhořany [online]. Mapy.cz [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 
  38. Východočeský aeroklub Pardubice: Letiště Podhořany [online]. [cit. 2017-06-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. 
  • DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter; BALATKA, Břetislav, a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  • VODIČKA, Jindřich; POŠMOURNÝ, Karel; SVOBODA, Karel. Železné hory - Sborník prací č. 5; Železné hory očima geologa. 1. vyd. Litomyšl: Invence; vydáno pro Společnost přátel Železných hor, 1997. 68 s. ISBN 80-902052-5-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast Železné hory