Prostituce: Porovnání verzí
m Verze 10997243 uživatele 178.17.1.41 (diskuse) zrušena - vandal |
→Citát: Daniel Adam z Veleslavína, slovník Sylva quadrilinguis |
||
Řádek 46: | Řádek 46: | ||
== Citát == |
== Citát == |
||
{{Citát|Kurva je ženská, která z ouplaty, ze mzdy nebo zisku se propůjčuje buď jednomu, od něhož se živí, nebo každému krásu svou za peníze prodává, každému svolí.|[[Daniel Adam z Veleslavína]], [[1598]]}} |
|||
{{Citát|Prostituce nejsou jen padlé ženy, nýbrž i stejně padlí mužové.|[[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]], [[1899]]}} |
{{Citát|Prostituce nejsou jen padlé ženy, nýbrž i stejně padlí mužové.|[[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]], [[1899]]}} |
||
Verze z 7. 12. 2013, 19:08
Prostituce (z lat. prostituere) je poskytování sexuálních služeb (obvykle manuální stimulace, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex) za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu.[1][2] České označení pro muže takovou službu poskytující je prostitut (srovnej s termínem gigolo), pro ženu prostitutka nebo archaicky nevěstka (srovnej s termínem společnice). Prostituci organizuje kuplíř, slangově "pasák".
Charakteristika
Většinu prostituujících tvoří ženy. To je dáno poptávkou. I většina prostitutů má mužskou klientelu. Služby nabízejí různými způsoby, například přímo na ulici, ve specializovaných podnicích – nevěstincích, či v barech a nočních podnicích. Rozšířené jsou také služby označované jako escort servis, kdy tzv. callgirl, resp. callboy (dívky, chlapci na zavolání), přijíždějí přímo za zákazníkem a poskytují mu sexuální služby v jeho prostorách.
Historie
Prostituce je často označována jako „nejstarší řemeslo“. Je známa z většiny rozvinutých kultur. V některých kulturách, například již v Babyloně, existovala i její posvátná forma.
Starověký Řím prostituci strpěl mimo jiné s ohledem na situaci ženy, jejíž význam pro reprodukci byl díky adopci nižší a o to větší důraz byl kladen na její sexuální schopnosti - neuměla-li svého muže uspokojit, musel mít možnost hledat jinde. V Evropě 15. a 16. století se nevěstince vyskytovaly jako povolená a kontrolovaná součást městského života, využívaná muži všech sociálních vrstev. Prostituce byla vnímána jako jakási ochrana manželek, prostředek k omezování cizoložství. Od 17. st. však byly nevěstince zakazovány, částečně z obav před šířením chorob. Kinsey ve svých výzkumech v USA poloviny 20. st. zjistil, že 70 % mužů mělo zkušenosti s prostitutkou.[3]
Obdoba prostituce se objevuje i u jiných živočišných druhů - např. u šimpanze bonobo se běžně vyměňuje poskytnutí sexu samcům za kvalitní potravu.[4]
Přístup státu k prostituci
Prostituce bývá označována za nejstarší řemeslo lidstva. Politici se s ní odedávna snaží vypořádat. Existují tři přístupy:
- reglementace – stát se v oficiální snaze o „kontrolu“ situace stává spoluorganizátorem prostituce. Relativním a sporným přínosem této varianty je menší prostor pro kuplířské mafie, případně možnost zdanění prostituce. Podle kritiků reglementace stát de facto legalizuje kuplířství a pasáctví a stává se největším pasákem[5]. Tím se však dostává stát do rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.
- abolice – státní instituce se zaměřují na průvodní jevy prostituce, jako je obchod se ženami či kuplířství, problém prostituce jako takové zůstává neřešen.
- represe – prostituce je považována za společensky nežádoucí, trestnou činnost a pokud existuje, tak jen ilegálně.
Situace v Česku
Země patří mezi oblíbené cíle sexuálních turistů. Nejrozšířenější je prostituce při státní hranici s Německem (Dubí, Hora Sv. Šebestiána, Dolní Dvořiště, Cheb, Domažlice, Železná Ruda), Rakouskem, na mezinárodních silničních tazích do Polska (Náchod, Karviná) a v Praze.[6]
Platná právní úprava prostituce: Podle § 15 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, jsou orgány státní správy oprávněny zřizovat ústavy, ve kterých by se dostalo řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.
Trestní zákoník potírá prostituci ustanovením o trestnosti kuplířství (§ 189) a obchodování s lidmi (§ 168). Česká republika je od 14.3. 1958 rovněž vázána Mezinárodní úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného (úmluva nebyla nikdy publikována ve Sbírce zákonů).
Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí se sociálně-právní ochrana zaměřuje mj. na děti, které se živí prostitucí.
Mnohé obce regulují nabízení sexuálních služeb na veřejných prostranstvích obecními vyhláškami v rámci ochrany veřejného pořádku. Ústavní soud ČR se zpočátku držel výkladu, že takové omezení může obec vyhlásit jen pro přesně vymezená prostranství, později ve svých nálezech připustil i vymezení obecnou charakteristikou (zastavěné části obce) či zákaz týkající se všech veřejných prostranství na celém území obce.
Citát
„ | Kurva je ženská, která z ouplaty, ze mzdy nebo zisku se propůjčuje buď jednomu, od něhož se živí, nebo každému krásu svou za peníze prodává, každému svolí. | “ |
— Daniel Adam z Veleslavína, 1598 |
„ | Prostituce nejsou jen padlé ženy, nýbrž i stejně padlí mužové. | “ |
— T. G. Masaryk, 1899 |
Odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu prostituce na Wikimedia Commons Encyklopedické heslo Prostituce v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Související články
Externí odkazy
- Návrh opatření k řešení problémů souvisejících s prostitucí, Ministerstvo vnitra ČR
- Rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení, Ministerstvo vnitra ČR
- Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, Ministerstvo vnitra ČR
- Dějiny prostituce I. Sexus.cz
- Dějiny prostituce II. Sexus.cz
- Článek o homosexuální prostituci 004.cz
- Záznam z projednávání novely zákona o obcích 36. schůze Poslanecké sněmovny PČR, 2. 11. 1995
- BROUK, Bohuslav: Psychoanalytická sexuologie. Praha: Alois Srdce, 1933 (2. vyd. in Lidská duše a sex. Praha: Odeon, 1992) - kapitoly Prodejnost žen, Prostituce a Osvobození žen
Reference
- ↑ text připravovaného trestního zákona dochází § 413 k definici prostituce
- ↑ Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení § 232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona (dále jen TZ)
- ↑ KALOUSKOVÁ, Martina. Mládež a nevěra. Brno: FSS MU, 2006. Dostupné online. Kapitola 2.
- ↑ http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003102106
- ↑ Josef Vít, Legalizace prostituce a její následky, Britské Listy, 26.7.2005
- ↑ mapa Výskytu pouliční a silniční prostituce, rok 2000, Ministerstvo vnitra České republiky