Zrození Venuše (Botticelli)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zrození Venuše
AutorSandro Botticelli
Rok vzniku1483–1486, nebo kolem 1478
TechnikaTempera na plátně
Rozměry278,5 × 172,5 cm
UmístěníUffizi, Florencie

Zrození Venuše je obraz namalovaný Sandrem Botticellim, který nejspíše vznikl podobně jako jiný obraz Primavera v období kolem roku 1478 nebo 1483–1486[1]. Na rozdíl od Primavery je zde kompozice pojatá zleva doprava – dvojice letících zefyrů svým dechem ovívá zcela nahou Venuši stojící na mořské lastuře, zatímco na břehu čeká Hóra, aby ji mohla zahalit do pláště.

Obraz zachycuje okamžik, kdy se Venuše vynoří z moře nesena na lastuře. Západní vítr ji nese ke břehu, kde ji jedna z Hór (bohyň ročních období) podává květinami posetý plášť. Kromě samostatné ilustrace mýtu umělec zakomponoval do obrazu mnoho dalších konotací a významů.[2]

Obraz je v Galerii Uffizi v italské Florencii.

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Venuše[editovat | editovat zdroj]

Venuše je tradiční symbol narození, plodnosti, lásky a sexuální touhy. Nahá bohyně zde neznamená jen lásku pozemskou, ale také duchovní. Někdy je tato představa spojována s Pannou Marií.

Růžová růže[editovat | editovat zdroj]

Venuše byla i bohyní květin a zvláště silně byla spojena s růžovou růží. Ta odkazuje na lidskou sexualitu a touhu.

Mušle[editovat | editovat zdroj]

Lastura, na níž Venuše stojí, kdysi odkazovala na ženské sexuální orgány. Tento mýtus plodnosti křesťanství pozměnilo a učinilo z lastury symbol zmrtvýchvstání a znovuzrození.

Nymfa[editovat | editovat zdroj]

Hóry byly bohyněmi ročních období. Na obraze je znázorněna bohyně jara, období plodnosti a zrození. Je ověnčena jarní květenou a myrtou, rostlinou spojovanou se štěstím, jež se často objevuje jako svatební ozdoba.

Zefyrové[editovat | editovat zdroj]

Bůh větru Zefyros a jeho žena Chloris symbolizují duchovní vášeň a spojují ducha s hmotou.

Zlato[editovat | editovat zdroj]

Celou malbu zdobí na mnoha místech zlato. To podtruhuje hodnotu a roli obrazu jako cenného předmětu a odráží božskou podstatu Venuše. Je také symbolem dokonalosti, tepla a lásky.

Inspirace[editovat | editovat zdroj]

Jako možné zdroje inspirace jsou uváděny homérské hymny, nebo také báseň Angela Poliziana, která popisuje obraz od Apella (Venus Anadyomene).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. José Pijoan, Dějiny umění, sv. 5, Praha, Odeon 1979
  2. Signs and Symbols, London, Dorling Kindersley Limited 80 Strand 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]