Myrta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Myrta

alternativní popis obrázku chybí
Myrta obecná (Myrtus communis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: myrtovité (Myrtaceae)
Rod: myrta (Myrtus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Myrta obecná na ilustraci z roku 1885

Myrta (Myrtus) je rod rostlin z čeledi myrtovité. Zahrnuje 2 druhy a je rozšířen ve Středomoří, jihozápadní Asii a saharské Africe, zplaněl však i v jiných klimaticky příhodných částech světa. Myrty jsou stálezelené keře s nevelkými sytě zelenými listy a bílými květy s množstvím nápadně dlouhých tyčinek. Myrta obecná se vyskytuje i v jižní Evropě a má tradiční široké využití již od starověku. V současnosti se pěstuje jako zdroj vonných silic, léčivá a okrasná rostlina. V České republice se pěstuje jako kontejnerova rostlina. Jako léčivá rostlina je využíván i saharský druh Myrtus nivellei.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Myrty jsou stálezelené keře, dorůstající výšky od 1 do 3 metrů. Listy jsou tmavě zelené, vstřícné, jednoduché, přisedlé nebo krátce řapíkaté. Při rozemnutí aromaticky voní. Květy jsou pravidelné, pětičetné, jednotlivé v paždí listů a sladce voní. Koruna je bílá, složená z 5 korunních lístků. Tyčinek je mnoho a mají dlouhé nitky. Plodem je kulovitá bobule obsahující několik semen.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod myrta zahrnuje 2 druhy. Myrta obecná (Myrtus communis) je rozšířena ve Středomoří, severní Africe, severovýchodní tropické Africe (Etiopie, Eritrea) a přes jihozápadní Asii a Jemen až do Pákistánu.[2] Ve Středomoří tvoří součást keřových porostů známých jako makchie a garigue. V menší míře roste i v některých oázách severní Afriky. Druh M. nivellei je endemit střední části Sahary na území Alžíru a Čadu a představuje zde glaciální relikt. Vyskytuje se v pohořích Ahaggar a Tassili. Byl popsán v roce 1912.[3][4][5] Myrta obecná roste zplaněle i v jiných částech světa, např. v Arábii, Jižní Americe a Austrálii.[6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Myrtus je v současné taxonomii řazen do podčeledi Myrtoideae, kde je součástí nejrozsáhlejšího tribu čeledi myrtovitých, Myrteae, a představuje jeho bazální vývojovou větev. Blízce příbuznou skupinou je monofyletická vývojová větev vesměs asijských a australských rodů: Austromyrtus, Gossia, Rhodomyrtus, Octamyrtus, Decaspermum a Rhodamnia, zatímco všechny další, odvozené rody tohoto tribu jsou vesměs jihoamerické.[8]

Rod Myrtus má značné množství synonym (Catalogue of Life jich uvádí přes 600[9] ), což je dáno taxonomickou historií myrtovitých, při níž byly jednotlivé druhy zejména z tribu Myrteae různými autory přesouvány z rodu do rodu.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Myrta obecná je zdrojem vonných silic používaných zejména v parfumerii a v některých zemích je pěstována na plantážích. Plody se používají také jako koření. Je to oblíbený okrasný keř, ceněný pro úhledné sytě zelené listy a pohledné bílé květy. V podmínkách střední Evropy se pěstuje jako balkonová, případně pokojová rostlina. Snítky myrty se tradičně používají při svatbách. V Indii se myrta používá v tradiční medicíně jako antiseptikum, při respiračních onemocněních, zánětech močových cest a proti parazitům.[10] V Turecku a jižním Rusku se používá kůra a kořeny myrty k vydělávání kůží. Dřevo je značně tvrdé a má pěknou strukturu.[11]

Tradiční využití myrty obecné má dlouhou historii. Ve starověkém Řecku a Římě měla tato aromatická rostlina mnohostranné využití. Je rovněž zmíněna na několika místech v Bibli.[12] Na Sahaře používají Tuaregové listy místního druhu Myrtus nivellei při průjmech, kapavce a zevně při dermatózách. Účinné látky jsou u tohoto druhu odlišné než u myrty obecné. Medicínské studie prokázaly antimykotický a protizánětlivý účinek vonného oleje z této rostliny.[13][14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. A guide to medicinal plants in north Africa. [s.l.] : IUCN, 2005. ISBN 2831708931. (anglicky)  
  2. World checklist of selected plant families [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BENHOUHOU, Salima. A guide to medicinal plants in north Africa. Myrtus nivellei Batt & Trab. [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  4. PARIS, R.; DILLEMANN, G.. Medicinal plants od the arid zones. Part II.. [s.l.] : UNESCO, 1960. (anglicky)  
  5. MIGLIORE, J. et al.. Surviving in mountain climate refugia: New insights from the genetic diversity and structure of the relict shrub Myrtus nivellei (Myrtaceae) in the Sahara desert. PLoS ONE. Sep. 2013, čís. 8(9). Dostupné online.  
  6. SUMBUL, Sabiha et al.. Myrtus communis Linn. ¾ A review. Indian Journal of Natural Products and Resources. Dec. 2011, čís. 2(4).  
  7. LEBLING, JR., Robert W.. Handbook of Arabian medicinal herbs. [s.l.] : [s.n.], 1998. (anglicky)  
  8. LUCAS, Eve J. et al.. Suprageneric phylogenetics of Myrteae, the generically richest tribe in Myrtaceae (Myrtales). Taxon. Nov. 2007, čís. 56(4), s. 1105-1128.  
  9. HASSLER, M.. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)  
  11. DUKE, James A. et al.. Duke's Handbook of Medicinal Plants of the Bible. London : CRC Press, 2009. ISBN 978-0-8493-8202-4. (anglicky)  
  12. ZOHARY, Michael. Plants of the Bible. [s.l.] : Cambridge University Press, 1982. ISBN 0-521-24926-0. (anglicky)  
  13. BOUZABATA, A. et al.. New compounds, chemical composition, antifungal activity and cytotoxicity of the essential oil from Myrtus nivellei Batt. & Trab., an endemic species of Central Sahara. Journal of Ethnopharmacology. Oct. 2013, čís. 149(3).  
  14. TOUAIBIA, M.; CHAOUCH, F.Z.. Antiinflammatory effect of Myrtus nivellei batt and trab (Myrtaceae) methanolic extract. Journam of Fundamental and Applied Sciences. 2015, čís. 7(1). ISSN 1112-9867.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]